54 A 3/2021

Rubrum

Č. j. 54 A 3/2021 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobkyně: T.T.N., narozena X bytem X zastoupena Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem S. K. Neumanna 2052, 407 47 Varnsdorf proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2021, č. j. CPR-34845 – 4/ČJ – 2020 – 930310 – V249 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 18. 3. 2021 se žalobkyně domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 54 A 3/2021 řád“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 18. 8. 2020, č. j. KRPA – 214978 – 8/ČJ – 2020 – 000022 - 50 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyni podle § 50a odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) stanovena povinnost opustit území členských států Evropské unie, ve smyslu § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobkyni stanovena lhůta k opuštění území EU 40 dnů ode dne nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. Správní orgán I. stupně uložil žalobkyni povinnost opustit území z důvodu jejího pobytu na území ČR v období od 9. 8. 2020 do 18. 8. 2020 bez platného pobytového oprávnění.

2. Žalobkyně v žalobě namítala, že v rámci předcházejícího správního řízení, v rámci něhož bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně sp. zn. KRPA – 91239/ČJ – 2019 – 000022 – 50 ukládajícího povinnost opustit území a věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně, vznikla žalobkyni fikce pobytu, tudíž její setrvání na území ČR ve dnech 9. 8. 2020 až 18. 8. 2020 nebylo neoprávněné. Podle žalobkyně s ohledem na vyslovené mělo být současné, nyní posuzované, správní řízení zastaveno, neboť je nepřijatelné, aby byla vedena dvě totožná správní řízení o povinnosti opustit území.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný nerozporoval skutečnost, že s žalobkyní je vedeno současně jiné správní řízení označené sp. zn. KRPA – 91239/ČJ – 2019 – 000022 – 50, avšak již nesouhlasil s názorem žalobkyně, že mělo být nyní posuzované řízení zastaveno, s ohledem na zmíněnou skutečnost. Žalovaný podotkl, že navzdory podanému odvolání proti rozhodnutí ze dne 9. 6. 2020 byla žalobkyně povinna ve stanovené lhůtě vycestovat, vzhledem k tomu že tak neučinila, pobývala na území ČR ode dne 9. 8. 2020 do dne 18. 8. 2020 neoprávněně. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalobkyni vydáno v reakci na zmiňovaný „nový“ neoprávněný pobyt. Žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě správných skutkových zjištění.

III. Replika žalobkyně

4. Žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaného k žalobě, přičemž zdůrazňovala, že trvá na závěrech vyslovených v žalobě. Žalobkyně uvedla, že s ohledem na sled událostí v předcházejících správních řízeních odpadl důvod pro vydání prvostupňového rozhodnutí, tudíž měl žalovaný v rámci odvolacího řízení prvostupňové rozhodnutí zrušit a řízení zastavit. Předmětná situace dle žalobkyně byla obdobná situaci, kdy cizinec získá fikci pobytu podle § 87y zákona o pobytu cizinců. Podle žalobkyně je celá situace spočívající ve vedení dvou totožných řízení zcela absurdní.

IV. Obsah správních spisů

5. Ze správního spisu zjistil soud následující rozhodné skutečnosti: Součástí spisové dokumentace byl úřední záznam sepsaný dne 18. 8. 2020 správním orgánem I. stupně v reakci na dobrovolné dostavení se žalobkyně do budovy správního orgánu I. stupně, za účelem vyřešení svého pobytu na území, neboť s ohledem na pandemickou situaci nemohla opustit území ČR, protože komerční lety do Vietnamu neprobíhaly.

6. Do správního spisu byly založeny tzv. podkladové materiály z předcházejícího řízení, z nichž bylo zjištěno, že dne 9. 6. 2020 bylo vydáno rozhodnutí č. j. KRPA – 91239 – 27/ČJ – 2019 – 000022 – 50 (dále též „rozhodnutí o uložení povinnosti opustit území ze Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 54 A 3/2021 dne 9. 6. 2020“ nebo též „rozhodnutí ze dne 9. 6. 2020“), jímž byla žalobkyni ve smyslu § 50a odst. 3 písm. c) zákona o pobytu cizinců uložena povinnost opustit území České republiky nejpozději do 58 dnů ode dne oznámení. Dále bylo mezi podkladovými materiály založeno sdělení cestovní agentury Asia Special spol. s r. o., že od 25. 3. 2020 do odvolání jsou přerušeny všechny komerční lety z a do Vietnamu, či výpis z cizineckého informačního systému.

7. Dále byl do spisu založen protokol o podání vysvětlení ze dne 18. 8. 2020, č. j. KRPA – 214798 – 6/ČJ – 2020 – 000022 – 50, v němž bylo mimo jiné uvedeno, že je žalobkyně svobodná a bezdětná, na území ČR nemá žádné rodinné ani jiné vazby, nemá zde také žádné závazky nebo dluhy a chtěla by prodloužit vízum k pobytu na území ČR, aby mohla do Vietnamu odletět, jakmile to umožní epidemiologická situace, současně potvrdila, že nedisponovala v době podání vysvětlení žádným pobytovým oprávněním. Dne 18. 8. 2020 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž byla žalobkyni dle § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců uložena povinnost opustit území ČR nejpozději do 40 dnů ode dne nabytí právní moci. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí bylo uvedeno, že žalobkyně nebyla ani držitelem platného oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem EU a na území ČR tak pobývala neoprávněně. V důsledku rozhodnutí ze dne 9. 6. 2020, č. j. KRPA – 91239 – 27/ČJ – 2019 – 000022 – 50 mohla žalobkyně na území setrvat pouze do dne 8. 8. 2020. S ohledem na okolnosti případu a aktivní součinnost žalobkyně se správními orgány, nebyly správním orgánem I. stupně shledány důvody pro zahájení řízení o správním vyhoštění, a tak bylo přistoupeno k uložení povinnosti opustit území. Téhož dne 18. 8. 2020 byl žalobkyni vydán také výjezdní příkaz z moci úřední.

8. Dne 19. 8. 2020 obdržel správní orgán I. stupně odvolání žalobkyně, které však nebylo dostatečně odůvodněno, a tak byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad. Doplnění odvolání bylo doručeno správnímu orgánu I. stupně dne 25. 9. 2020. Dne 5. 10. 2020 bylo pod č. j. CPR – 25601 – 2/ČJ – 2020 – 930310 – V223 (dále též „rozhodnutí zrušující rozhodnutí ze dne 9. 6. 2020“) rozhodnuto o odvolání podaném proti rozhodnutí o uložení povinnosti opustit území ze dne 9. 6. 2020, č. j. KRPA – 91239 – 27/ČJ – 2019 – 000022 – 50 tak, že se rozhodnutí ze dne 9. 6. 2020 zrušuje a věc se vrací správnímu orgánu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

9. Dne 15. 2. 2021 bylo vydáno napadené rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí, které tak bylo potvrzeno. Napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 2. 2021.

V. Právní názor soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

11. Žaloba není důvodná.

12. Jedinou žalobní námitkou bylo brojeno proti tomu, že žalobkyni, navzdory fikci pobytu, kterou dle jejího názoru na základě rozhodnutí zrušujícího rozhodnutí ze dne 9. 6. 2020 disponovala, jí bylo vydáno napadené rozhodnutí potvrzující prvostupňové rozhodnutí Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 54 A 3/2021 ukládající povinnost vycestovat. Krajský soud pro přehlednost zopakuje časovou posloupnost jednotlivých rozhodnutí a vývoj v celé situaci žalobkyně. Žalobkyni bylo nejprve vydáno dne 9. 6. 2020 rozhodnutí o uložení povinnosti opustit území, neboť dne 4. 3. 2019, kdy se dobrovolně dostavila na pracoviště správního orgánu I. stupně, pobývala na území ČR jeden den bez víza či platného pobytového oprávnění. Rozhodnutím o uložení povinnosti opustit území ze dne 9. 6. 2020 byla žalobkyni stanovena lhůta 58 dnů k opuštění území ČR, což bylo do dne 8. 8. 2020, proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 15. 6. 2020 odvolání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nerespektovala povinnost opustit území uloženou jí rozhodnutím ze dne 9. 6. 2020 a v České republice prokazatelně pobývala od 9. 8. 2020 do dne 18. 8. 2020, čili po uplynutí 58denní lhůty k opuštění ČR, přistoupily správní orgány k dalšímu nezbytnému kroku. Správní orgán I. stupně vydal prvostupňové rozhodnutí, jímž v reakci na její neoprávněný pobyt na území ode dne 9. 8. 2020 do dne 18. 8. 2020 uložil žalobkyni povinnost opustit území EU nejpozději do 40 dnů. Následovalo odvolání žalobkyně podané v blanketní podobě dne 19. 8. 2020, doplněné dne 24. 9. 2020. Žalovaný rozhodl o odvolání podaném proti rozhodnutí o uložení povinnosti opustit území ze dne 9. 6. 2020 dne 5. 10. 2020 rozhodnutím, jímž zrušil rozhodnutí ze dne 9. 6. 2020 ukládající povinnost opustit území ČR do dne 8. 8. 2020. Následovalo vydání napadeného rozhodnutí dne 15. 2. 2021, které potvrdilo prvostupňové rozhodnutí stanovující povinnost opustit území členských států EU v důsledku neoprávněného pobytu žalobkyně na území ČR ode dne 9. 8. 2020 do dne 18. 8. 2020.

13. Krajský soud sdílí názor žalovaného, že zrušení rozhodnutí o uložení povinnosti opustit území ze dne 9. 6. 2020 nic nemění na tom, že žalobkyně setrvávala na území České republiky v období od 9. 8. 2020 do 18. 8. 2020 neoprávněně. Je zcela nesporné, že žalobkyně pobývala dne 4. 3. 2019 na území bez platného pobytového oprávnění. V době vydání prvostupňového rozhodnutí žalobkyni již uplynula lhůta poskytnutá k vycestování uložená rozhodnutím ze dne 9. 6. 2020. Žalobkyně se nepoučila v předcházejícím řízení, kdy se dostavila ke správnímu orgánu I. stupně den po dni, kdy jí vypršel výjezdní příkaz č. X umožňující jí pobyt na území od 18. 2. 2019 do 3. 3. 2020, na což navazovalo vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území ze dne 9. 6. 2020. Navzdory tomu, že žalobkyně již věděla, jaké následky s sebou nese nerespektování doby poskytnuté k opuštění území, tak toho nedbala a také 58 denní dobu k opuštění území uloženou rozhodnutím ze dne 9. 6. 2020 k odcestování nevyužila. V důsledku neodcestování z území v době k tomu určené rozhodnutím ze dne 9. 6. 2020 a dalším setrvání na území v době od 9. 8. 2020 do 18. 8. 2020 bez platného pobytového oprávnění přistoupil správní orgán I. stupně k uložení další povinnosti opustit území.

14. Skutečnost, že žalobkyně v období od 9. 8. 2020 do 18. 8. 2020 pobývala na území ČR bez platného pobytového oprávnění, je nezpochybnitelná. Zrušení rozhodnutí ze dne 9. 6. 2020 v odvolacím řízení nic nemění na tom, že žalobkyně nedisponovala v inkriminovaném období žádným pobytovým oprávněním, a proto neměly správní orgány žádný prostor k úvahám o způsobu rozhodnutí kromě určení, zda postačí z důvodu nelegálního pobytu uložit žalobkyni povinnost opustit území či je na místě uložit správní vyhoštění. Krajský soud se shoduje s žalovaným, že napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí byla vydána v důsledku tzv. „nového“ neoprávněného pobytu vzniklého Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 54 A 3/2021 pobytem žalobkyně na území i po uplynutí doby poskytnuté k vycestování ze země rozhodnutím ze dne 9. 6. 2020.

15. K žalobkyní tvrzené fikci pobytu podle názoru krajského soudu nemohlo dojít. Fikce oprávněnosti pobytu ve své podstatě uměle prodlužuje platnost dosavadního pobytu, resp. cizinec setrvává na území do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o jeho žádosti, avšak k takové situaci v případě žalobkyně nedošlo, neboť pobytového oprávnění, na základě něhož na území pobývala, bylo již zaniklé a fikce pobytu nemohla navazovat na žádné pobytové oprávnění, neboť již žalobkyně neměla platné povolení k pobytu.

16. Krajský soud v souvislosti s výkladem fikce pobytu poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2021, č. j. 10 Azs 414/2020 - 41: „Účelem fikce povoleného pobytu je totiž ochrana cizince po dobu, kdy se rozhoduje o jeho žádosti, konkrétně to, aby mohl do rozhodnutí o žádosti setrvat na území ČR. Na základě této ochrany ovšem nelze předjímat výsledek řízení o samotné žádosti. Fikci oprávněného pobytu nelze řádně zohlednit v dalších řízeních (cizinci ulehčuje situaci v tom, že mu umožňuje podat žádost na území ČR, a nenutí ho tak vycestovat za účelem podání žádosti na zastupitelském úřadu; § 69 odst. 5 až 7 zákona o pobytu cizinců). Fikce působí jen tak, jak fikce má působit. Vytváří podmínky, aby cizinec mohl na území ČR legálně setrvat do rozhodnutí o své žádosti. Fikce pobytu podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců tedy není skutečným povolením k pobytu. „Takový pobyt na území však – ač oprávněný – není kvalitativně zcela totožný s povolením k dlouhodobému pobytu samotným, neboť jeho smyslem je pouze vytvoření kontinuity mezi jednotlivými pobytovými tituly“ (viz rozsudky ze dne 29. 3. 2017, čj. 8 Azs 11/2017-32, bod 20, či ze dne 24. 4. 2019, čj. 6 Azs 36/2019-19, bod 17). (…) Fikce vychází z existence řízení, ve kterém se rozhoduje o tom, zda bude povolení k pobytu přiznáno. (…) Ze směrnice ovšem nevyplývá, že by členské státy měly při rozhodování o dlouhodobě pobývajících rezidentech považovat dobu fikce oprávněného pobytu za skutečně povolený pobyt. Fikci doby oprávněného pobytu je třeba chápat jako ochranu cizince, který usiluje o status dlouhodobě pobývajícího rezidenta.“ Krajský soud podotýká, že shora uvedený výklad fikce pobytu potvrzuje závěr správních orgánů a soudu o její neexistenci v případě nyní posuzované situace žalobkyně a citovaný rozsudek tak shledává za přiléhavý.

17. Ode dne 18. 1. 2018 disponovala žalobkyně oprávněním k dlouhodobému pobytu - zaměstnanecká karta, které ji umožňovalo pobývat na území ČR do dne 31. 5. 2019. Dne 3. 12. 2018 došlo k zániku zaměstnanecké karty, přičemž k pravomocnému ukončení platnosti dlouhodobého pobytu v důsledku zániku zaměstnanecké karty došlo dne 3. 1. 2019. Následovalo vydání výjezdního příkazu č. GA0245858 s platností ode dne 18. 2. 2019 do dne 3. 3. 2019, den po uplynutí doby k vycestování stanovené výjezdním příkazem se žalobkyně dostavila ke správnímu orgánu I. stupně, a to v den 4. 3. 2019. V tento den však již žalobkyně pobývala na území neoprávněně, neboť nedisponovala žádným pobytovým oprávněním, nenavazoval jí ani žádný další výjezdní příkaz, ani si podle dostupných informací žalobkyně nepodala žádost o další pobytové oprávnění. Podle informací získaných z cizineckého informačního systému bylo dne 4. 3. 2019 vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území ČR a vystaven výjezdní příkaz č. GA0308631 s platností ode dne 4. 3. 2019 do dne 2. 5. 2019 a poté další výjezdní příkaz č. GA0308998 s platností ode dne 3. 5. 2019 do dne 4. 5. 2019. Proti rozhodnutí ze dne 4. 3. 2019 se žalobkyně dne 12. 3. 2019 odvolala a v rámci Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 54 A 3/2021 odvolacího řízení bylo dne 7. 10. 2019 rozhodnutí ze dne 4. 3. 2019 zrušeno a věc vrácena k novému projednání. V rámci nového projednání bylo vydáno již opakovaně zmiňované rozhodnutí ze dne 9. 6. 2020.

18. S ohledem na vše shora zmíněné je krajský soud přesvědčen, že v předmětné věci neexistovala žádná fikce pobytu legalizující pobyt žalobkyně na území ČR v období ode dne 9. 8. 2020 do dne 18. 8. 2020, neboť požadovaná fikce pobytu neměla na co navázat, resp. nemohla fiktivně prodloužit dosavadní platné pobytové oprávnění, když žalobkyně již žádné neměla. Žalobkyně se mylně domnívala, že mělo dojít k navázání na předchozí řízení, jehož předmětem byl neoprávněný pobyt žalobkyně na území dne 4. 3. 2019. Skutečnost, že ve věci neoprávněného pobytu žalobkyně na území dne 4. 3. 2019 nebylo patrně doposud pravomocně rozhodnuto, nic nemění na tom, že žalobkyně v inkriminovaném a nyní posuzovaném období setrvávala na území bez jakéhokoli pobytového oprávnění a nesvědčila jí ani žádná fikce oprávněnosti pobytu. Návrh žalobkyně postupovat shodně jako v řízení o žádosti ve smyslu § 87y zákona o pobytu cizinců byla zcela nepřípadná, neboť v případě řízení dle § 87y zákona o pobytu cizinců je posuzován pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a na území pobývá společně s občanem Evropské unie, který je oprávněn pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádost. Nyní projednávaná věc žalobkyně však nijak nesouvisí s úpravou zakotvenou v § 87y zákona o pobytu cizinců.

19. Podle žalobkyně měl žalovaný projednávané správní řízení zastavit, a to s ohledem na postup ve zcela odlišném, avšak časově předcházejícím řízení s žalobkyní, v rámci něhož bylo v odvolacím řízení zrušeno rozhodnutí o uložení povinnosti opustit území ze dne 9. 6. 2020. Žalobkyně rovněž podotýkala, že v důsledku nezastavení projednávaného řízení jsou současně vedena dvě aktivní duplicitní řízení, s tímto závěrem krajský soud rovněž nesouhlasí. Předmětem nyní posuzovaného správního řízení byl neoprávněný pobyt žalobkyně v období od 9. 8. 2020 do 18. 8. 2020 na území ČR, zatímco v řízení, na nějž žalobkyně odkazuje, byl předmětem posuzování neoprávněný pobyt žalobkyně na území ČR v den 4. 3. 2019. Z toho krajský soud dovozuje, že se nejedná o duplicitní řízení, neboť v obou řízeních je odlišný předmět řízení. Správní orgány zcela správně postupovaly v projednávané věci, vyhodnotily pobyt žalobkyně jako neoprávněný a v reakci na to byla správním orgánem I. stupně oprávněně uložena žalobkyni povinnost opustit území v poskytnuté době, přičemž toto rozhodnutí žalovaný potvrdil.

20. Krajský soud uzavírá, že bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně pobývala na území ČR v období od 9. 8. 2020 do 18. 8. 2020 neoprávněně, neboť nedisponovala žádným platným pobytovým oprávněním, ani jí nesvědčila fikce pobytu, která by za splnění zákonných požadavků mohla v důsledku podání žádosti o pobytové oprávnění vzniknout či za jiných okolností opravňujících ji k legálnímu pobytu na území. S ohledem na uvedené, krajský soud konstatuje, že jediná žalobní námitka žalobkyně spočívající v tvrzené existenci fikce pobytu, a tím oprávněnosti jejího pobytu na území v předmětném období, byla jednoznačně vyvrácena a shledána tak zcela nedůvodnou.

VI. Závěr, náklady řízení

21. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 54 A 3/2021 rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 14. června 2021 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.