54 A 3/2026

Rubrum

č. j. 54 A 3/2026- 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: M. L. T. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 1. 2026, č. j. CPR-34812-7/ČJ-2025-930310-V236 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc.

V. L. 2 54 A 3/2026

Odůvodnění

I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby

1. Prvostupňovým rozhodnutím Policie České republiky ze dne 4. 9. 2025, č. j. KRPC-115289-44/ČJ-2025-020023, bylo žalobci dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1, § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 a § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a stanovena doba 4 let, po kterou mu není umožněn vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Zároveň byla žalobci stanovena doba k vycestování v délce 10 dnů ode dne právní moci rozhodnutí.

2. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) část výroku napadeného rozhodnutí změnila tak, že část výroku ve znění „… podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb….“ se vypouští. A výrok ve znění „… a stanoví se doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států, a to na dobu 4 roky.“ změnila ve znění „… a stanoví se doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států, a to na dobu 3 roky.“ Ve zbylé části podle § 90 odst. 5 správního řádu prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

3. Žalobou ze dne 26. 1. 2026 se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

4. Žalobce předně namítá, že správní orgány nezjistily skutkový stav v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Uvádí, že řízení proběhlo v časově nepřiměřeně krátké lhůtě (3 dny), a proto neměl dostatek času v řízení navrhnout dodatečné provedení důkazů. Správní spis dle něj postrádá zásadní důkazní materiál, zejména kopie dokladů, jimiž se měl žalobce prokazovat. Závěr o použití cizích dokladů tak není podložen žádnými důkazy.

5. Žalobce dále namítá, že správní orgány nesprávně vymezily veřejný zájem, když zohlednily pouze jeho neoprávněný pobyt, aniž by reflektovaly jeho bezúhonnost. Žalobce nebyl trestně ani přestupkově postižen a závěr o ohrožení veřejného pořádku proto nemá skutkovou ani právní oporu.

6. Žalobce tvrdí, že správní orgány neprovedly nezbytný test proporcionality zásahu do práva na respektování soukromého a rodinného života. Nebyly posouzeny jeho rodinné vazby na území České republiky ani intenzita dopadů rozhodnutí na členy rodiny.

7. Žalobce je dále přesvědčen, že správní orgány neaplikovaly kritéria vyplývající z judikatury ESLP a NSS. Nebyly posouzeny relevantní faktory, jako jsou délka pobytu, rodinné vztahy, sociální vazby, imigrační historie a intenzita předpokládaného zásahu.

8. Žalobce konstatuje, že správní orgány ignorovaly omezení vyplývající z nařízení vlády č. 220/2019 Sb., která mu znemožňují podat žádost o dlouhodobý pobyt v zemi původu. Předpoklad správních orgánů o „snadné“ úpravě pobytu je tak nesprávný a v rozporu s reálnými možnostmi žalobce.

9. Žalobce závěrem namítá, že stanovená tříletá doba zákazu vstupu není řádně odůvodněna a neodpovídá zásadě proporcionality. Správní orgány nezohlednily okolnosti svědčící ve Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 3 54 A 3/2026 prospěch žalobce a neprovedly vyvážené posouzení dopadů rozhodnutí. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2022, č. j. 3 Azs 112/2021- 51.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

10. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 10. 2. 2026 navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout a odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí a spisový materiál. Žalovaná má za to, že žalobce pobýval na území členských států EU a smluvních států v období od 2. 9. 2024 do 2. 9. 2025 bez platného oprávnění k pobytu a na území České republiky vstoupil dne 1. 3. 2025. Dne 2. 9. 2025 se žalobce při provedené kontrole policií prokázal doklady jiné osoby, které vydával za vlastní. Žalovaná je toho názoru, že skutkový stav byl zjištěn řádně a dostatečně, a to i na základě výpovědi žalobce, přičemž podkladové materiály podle ní prokazují neoprávněný pobyt žalobce. Provedla i řádné posouzení přiměřenosti podle § 174a a § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Zabývala se dopady rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce, byl posouzen i zájem státu na ochraně veřejného pořádku, bezpečnosti a zdraví a dále i doba, po kterou žalobci nebude umožněn vstup na území členských států EU a smluvních států. Žalobce má jako občan X povinnost si předem zjistit podmínky pobytu v cizím státě a respektovat je.

III. Posouzení věci krajským soudem

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“).

12. Žaloba není důvodná.

13. Krajský soud rozhodl při jednání dne 1. 4. 2026. Žalovaná se z jednání omluvila. Zástupce žalobce dne 27. 3. 2026 požádal o odročení jednání z důvodu dovolené v období velikonočních prázdnin a v případě, že nebude žádosti vyhověno, z jednání se omlouvá. Jelikož zástupce žalobce nic nad rámec uvedeného soudu neuvedl a ničím svoji žádost nepodložil, soud při jednání usnesením rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti obou účastníků. Nepodložené tvrzení o dovolené zástupce během blížících se velikonočních svátků nelze považovat za důležitý důvod pro odročení. Současně nebylo ani vyloženo, z jakého důvodu by nebylo možné uvažovat o zajištění substitučního zastoupení. Krajský soud přihlédl i ke skutečnosti, že dle § 172 odst. 8 zákona o pobytu cizinců soud o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění rozhodne do 60 dnů.

14. Žalobce předně namítal, že správní orgány podle něj nezjistily skutkový stav v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak vyžaduje § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu. Tvrdil zejména, že řízení proběhlo velmi rychle a že mu nebyl dán dostatečný prostor k uplatnění návrhů na doplnění dokazování. Co však žalobce chtěl uplatnit a jak chtěl doplnit dokazování, to již neuvádí.

15. V řízení o správním vyhoštění má správní orgán povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to včetně okolností svědčících ve prospěch účastníka řízení (§ 3 a § 50 odst. 3 správního řádu). Z obsahu správního spisu nevyplývá, že by této Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 4 54 A 3/2026 povinnosti správní orgány nedostály. Naopak je patrné, že s žalobcem byly ve dnech 2. 9. 2025 a 3. 9. 2025 provedeny dva výslechy a téhož dne bylo zaznamenáno i jeho další vyjádření (protokol o vyjádření, seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí), a to vždy za přítomnosti ustanoveného tlumočníka do X jazyka. Protokoly byly žalobcem podepsány bez výhrad a s výslovným potvrzením, že tlumočení porozuměl a více se již vyjádřit nechce (vyjádření ze dne 3. 9. 2025). Žádná skutečnost tak nenasvědčuje tomu, že by mu bylo znemožněno se k věci vyjádřit nebo uvést významné skutečnosti pro posouzení jeho osobních poměrů. Sama okolnost, že správní řízení proběhlo v časově krátkém úseku, ještě nezakládá jeho nezákonnost. Rozhodující je, zda byly opatřeny dostatečné podklady pro rozhodnutí a zda žalobci byl reálně poskytnut prostor k uplatnění jeho práv. V nyní projednávané věci soud takové pochybení neshledal. Správní řízení obsahovalo všechny základní úkony zajišťující, aby se žalobce mohl k věci vyjádřit. Rozhodující není počet dní řízení, nýbrž to, zda správní orgán zjistil stav věci v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti při zachování možnosti žalobce účinně vykonávat jeho procesní práva. Správním orgánům tak za této situace nelze vytýkat, že postupovaly v souladu se zásadou rychlosti, hospodárnosti a bez zbytečných průtahů. Žalobce navíc v žalobě setrval v obecné rovině a nekonkretizoval, jaké konkrétní důkazní návrhy nemohl uplatnit, případně jaké rozhodné skutečnosti měly správní orgány ještě zjišťovat a jak by tyto skutečnosti mohly ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud shledal tuto námitku žalobce jako nedůvodnou.

16. K námitce žalobce, že správní orgány neprokázaly, že by se při pobytové kontrole prokazoval doklady jiné osoby, neboť kopie těchto dokladů nejsou založeny ve správním spise, soud uvádí, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, že žalovaná vycházela z konkrétních údajů zaznamenaných při pobytové kontrole a ve výslechu žalobce. Konkrétně v úředním záznamu o zajištění cizince ze dne 2. 9. 2025, č. j. KRPC-115289-1/ČJ- 2025-020025, a z oznámení o zahájení správního řízení ze dne 2. 9. 2025, č. j. KRPC-115289- 13/ČJ-2025-020023 plyne, že žalobce předložil povolení k pobytu č. X, řidičský průkaz č. X a platební kartu na jméno N. H. T., nar. X, st. přísl. X, přičemž po zjištění jeho skutečné totožnosti nepředložil žádné své oprávnění k pobytu na území České republiky ani jiného členského státu EU. Uvedené pak žalobce potvrdil při svém výslechu ze dne 2. 9. 2025, který je součástí spisu a v němž žalobce připustil, že na území pobývá nelegálně a že doklady jiné osoby použil proto, že chtěl cestovat a hledat si práci. Je pravdou, že ve správním spise nejsou založeny kopie uvedených dokladů, avšak to samo o sobě neznamená, že skutkový závěr správního orgánu postrádá oporu. Správní orgány mohou prokázat určitou skutečnost i jinými důkazními prostředky. V posuzované věci se správní orgány opíraly nejen o identifikaci dokladů uvedenou policisty, o úřední záznam, ale především o výpověď žalobce učiněnou v přítomnosti tlumočníka, kterou žalobce podepsal bez výhrad a v níž uvedl, že si byl vědom nelegálního pobytu i toho, že se prokazoval dokladem jiné osoby. Jakkoli je obecně důkazní hodnota úředního záznamu omezená, ve spojení s výpovědí žalobce závěry správních orgánů, že žalobce se prokázal dokladem totožnosti jiné osoby, bez jakýchkoli pochybností obstojí. To činí závěr o naplnění důvodu podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o pobytu cizinců dostatečně podloženým. Absence kopií uvedených dokladů ve spise nepředstavuje vadu dokazování, která by vedla k nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Ani tato žalobní námitka nebyla shledána důvodnou. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 5 54 A 3/2026 17. Rovněž námitku žalobce týkající se toho, že není zřejmé, z čeho žalovaná vyvozuje závěr o skutečném a aktuálním ohrožení základních zájmů společnosti, resp. narušení veřejného pořádku, neshledal soud důvodnou. Správní orgány pouze uvedly, že neoprávněný pobyt žalobce a jeho vědomé prokazování se doklady jiné osoby zasahují do zájmů společnosti chráněných pobytovým právem, což představuje zákonný důvod pro uložení vyhoštění podle příslušných skutkových podstat. Ostatně pro aplikaci § 119 odst. 1 písm. b) bod 1 a 4 zákona o pobytu cizinců není nutné samostatně prokazovat „skutečné a aktuální ohrožení základních zájmů společnosti“. Bezúhonnost žalobce vzaly správní orgány na vědomí v rámci celkového hodnocení jeho poměrů. Soud proto neshledal, že by správní orgány nesprávně dovozovaly závažné narušení veřejného pořádku, ani že by bezúhonnost žalobce opomenuly. Uložení správního vyhoštění bylo založeno na skutkových podstatách objektivně naplněných jednáním žalobce, nikoli na závěrech o trestní či přestupkové minulosti.

18. Namítá-li žalobce, že po svém případném návratu do země původu by disponoval pouze velmi omezenými možnostmi, jak legálně upravit svůj pobytový status v České republice, soud konstatuje, že ani tuto námitku neshledal důvodnou. Žalobce sice odkazuje na kapacitní omezení stanovená nařízením vlády č. 220/2019 Sb., která se týkají podávání žádostí o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání a žádostí o zaměstnaneckou kartu na zastupitelském úřadu v H., avšak tato omezení představují obecný administrativní rámec dopadající na všechny žadatele, nikoli překážku specifickou pro jeho osobu. Samotná skutečnost, že proces podání žádosti může být časově náročnější nebo spojený s delší čekací dobou, neznamená, že by žalobci bylo fakticky znemožněno v budoucnu legálně usilovat o pobytové oprávnění. Žalobce neprokázal, že by v jeho případě existovala jakákoli individuální okolnost, která by mu objektivně bránila splnit zákonné podmínky pro podání nové žádosti. Správní orgán se námitkou zabýval a správně uzavřel, že obtížnost získání pobytového oprávnění po návratu v tomto případě nemůže bez dalšího založit nepřiměřenost uloženého správního vyhoštění, zejména za situace, kdy žalobce své pobytové poměry na území České republiky dlouhodobě udržoval v nelegálním režimu a případné budoucí obtíže jsou důsledkem právě této situace, kterou sám vědomě vytvořil.

19. Žalobce dále namítá, že správní orgány nesprávně vymezily dva protichůdné zájmy, na straně jedné veřejný zájem státu na regulaci pobytu cizinců, na straně druhé jeho vlastní zájem na ochraně soukromého a rodinného života, a že při hodnocení přiměřenosti podle čl. 8 Úmluvy opomněly řadu skutečností svědčících v jeho prospěch a nedostatečně posoudily intenzitu hrozící újmy. Posuzováním přiměřenosti dopadů do rodinného a soukromého života se Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně zabýval; např. ve svém rozsudku ze dne 26. 2. 2014, č. j. 8 As 109/2013-34, uvedl, že správní orgány mají při rozhodování o správním vyhoštění povinnost zohlednit kritéria ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců, byť nemusí výslovně vyjmenovat každé z nich. Tomuto požadavku správní orgány v této věci dostály, avšak i po zohlednění všech těchto kritérií dospěly k závěru, že dopady jejich rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce nejsou nepřiměřené.

20. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaná se přiměřeností zásahu zabývala podrobně a výslovně aplikovala rozhodná kritéria. Posouzení, zda správní vyhoštění představuje nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince, není věcí správního uvážení, ale otázkou interpretace neurčitého právního pojmu a musí být založeno Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 6 54 A 3/2026 na podrobném zvážení všech relevantních kritérií, včetně povahy a závažnosti jednání cizince, délky pobytu, existence rodinných vazeb a možnosti pokračování rodinného života v jiné zemi (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014-35). Správní orgán hodnotil povahu a závažnost jednání žalobce, délku a charakter jeho pobytu, jeho imigrační historii, existenci či neexistenci rodinných a sociálních vazeb na území České republiky, jeho ekonomické poměry, možnosti výkonu rodinného života mimo území státu i skutečnost, že žalobce po celou dobu pobýval na území České republiky bez platného pobytového oprávnění a při kontrole se prokazoval doklady jiné osoby. Soud se ztotožňuje se závěrem žalované, že žalobce v řízení nepředložil žádné relevantní skutečnosti, které by svědčily o intenzivních rodinných vazbách na území České republiky. Z jeho vlastních výpovědí učiněných před správním orgánem I. stupně plyne, že na území České republiky neměl stálou adresu, žádné příbuzné, partnerský vztah ani jiné osobní vazby, a že se chce vrátit do Xu, kde žije jeho rodina, v zemi původu mu nic nehrozí. Tvrzený partnerský vztah byl poprvé zmíněn až v odvolání bez jakéhokoli doložení. Žalovaná jej nepominula, hodnotila jej jako vztah neprokázaný a neintenzivní, což odpovídá obsahu spisu i okolnostem případu. Za této situace nelze správním orgánům vytýkat, že přiznaly vyšší váhu veřejnému zájmu na dodržování pobytového režimu a ochraně vnitřního pořádku. Žalobce se narodil v roce X, dle podaného odvolání se partnerka žalobce měla narodit v roce 1998. Uvádí-li proto žalobce v podané žalobě (str. 5), že „[v] projednávané věci se zájem na ochraně základních práv žalobce a jeho rodinných příslušníků (partnerky a zletilého syna) střetává se zájmem, aby se na území České republiky zdržovali pouze cizinci s platným pobytovým oprávněním.“, taková argumentace je nevěrohodná a nedoložená. Je nepravděpodobné, že by žalobce či jeho eventuální partnerka měli s ohledem na svůj věk zletilého syna. Informaci o „nějakém“ synovi uvádí žalobce poprvé až v podané žalobě. V řízení před správními orgány, ani nyní v řízení před krajským soudem, nebyla existence jakýchkoli rodinných vazeb na území ČR prokázána. Tyto námitky shledal soud nedůvodnými.

21. Namítal-li žalobce, že správní orgány nerespektovaly závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2022, č. j. 3 Azs 112/2021-51, ani tato námitka není důvodná. Uvedený rozsudek dopadá na situace cizinců s prokázanými a stabilními rodinnými vazbami vzniklými v době oprávněného pobytu, nikoli na situaci žalobce.

22. Co se týče otázky přiměřenosti stanovené doby zákazu vstupu po dobu tří let, ani zde krajský soud žalobci nepřisvědčil. Žalobce neuvádí nic, na základě čeho by bylo možné zpochybnit závěry žalovaného o přiměřenosti stanovené doby. Argumentuje-li žalobce tím, že závěry žalované o „možnosti „snadné“ úpravy pobytového statusu žalobce po návratu do země státního občanství, související intenzitu zásahu do jejich práv a absenci sociálního zázemí v zemi státního občanství“, pak soud konstatuje, že žalovaná dostatečným způsobem vyjádřila své úvahy a takto koncipovaná námitka žalobce je nevyvrací. Zákonný systém žádostí žadatelů ze země původu žalobce není v tomto případě důvodem pro zpochybnění uložené doby zákazu vstupu a žalovaná o „snadné“ možnosti získání pobytového titulu nehovoří. V osobní situaci žalobce nebylo zjištěno nic, co by mohlo vést k závěru o nepřiměřenosti této doby; vztah s občankou ČR nebyl prokázán a byť takovou eventualitu bere žalovaná na vědomí, samo o sobě to nepřiměřenost stanovené doby neznamená. Žalobce správním orgánům uvedl, že přicestoval ze země původu čistě z ekonomických důvodů (dluhy v zemi původu), byl si vědom nezákonnosti svého jednání, uvedl, že se chce do země původu vrátit (a nic mu tam nehrozí), žije tam jeho široká rodina a v ČR nemá nikoho. Za tohoto Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 7 54 A 3/2026 skutkového stavu nelze uzavřít, že by právě délka zákazu vstupu v rozsahu 3 let představovala vůči žalobci nepřiměřeně tvrdý zásah do jeho soukromého nebo rodinného života.

23. Ze zákonného rozpětí až pěti let žalovaná zvolila dobu tří let, lehce nad polovinou, která odpovídá závažnosti prokázaného jednání žalobce: na jedné straně nejde o pouhé jednorázové administrativní pochybení, neboť žalobce vědomě setrvával v neoprávněném pobytovém režimu po delší dobu a při kontrole se aktivně legitimoval doklady jiné osoby; na druhé straně žalovaná přihlédla k tomu, že žalobce nebyl trestně ani přestupkově postižen a že po vypuštění jedné skutkové podstaty bylo namístě původně stanovenou dobu snížit. Takto stanovená doba zákazu vstupu proto nepředstavuje projev libovůle, ale přiměřenou reakci na konkrétní skutkové okolnosti projednávané věci, když žalobce naplnil dva samostatné důvody dle dané právní úpravy.

IV. Závěr a náklady řízení

24. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 1. dubna 2026 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L.