54 A 4/2017
č. j. 54 A 4/2017-25
V PLATNOSTICitované zákony (7)
Rubrum
54A 4/2017 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce N.C.C., X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem X, zastoupeného JUDr. Matoušem Jírou, advokátem v Praze 1, 28. října 1001/3, proti žalovanému Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2. 3. 2017, č. j. CPR-28625-2/ČJ-2016-930310-V234, takto:
Výrok
Žaloba s e z a m í t á . Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Pokračování - 2 - 54A 4/2017 I. Vymezení věci (1) Dne 15. 3. 2017 obdržel Městský soud v Praze žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2017, č. j. CPR-28625-2/ČJ-2016-930310-V234 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jíž se domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí. Žaloba byla usnesením č. j. 1A 29/2017-14 ze dne 28. 3. 2017 postoupena Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), který byl podle § 7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) místně příslušným soudem, neboť v jeho obvodu bylo sídlo správního orgánu, který vydal rozhodnutí v I. stupni. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie ČR, odbor cizinecké policie Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 10. 2016, č. j. KRPC-160794-16/ČJ-2016-020023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 17. 12. 2015, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění na dobu 1 roku. Současně byla žalobci stanovena doba k vycestování z území České republiky do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. (2) Žalobce předně namítal, že se neztotožňuje se závěry žalovaného ohledně délky doby protiprávního stavu, po níž se měl nelegálně zdržovat na území České republiky. Dle názoru žalobce měl žalovaný nejprve ukončit platnost překlenovacího víza a udělit žalobci výjezdní příkaz. Žalobce označil za absurdní, aby se již ode dne následujícího po nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí nacházel na území nelegálně, zvláště v situaci, kdy nebyl náležitě poučen, jakým způsobem má dále postupovat. Žalobce proti závěru správních orgánů brojil zejména tím, že disponoval překlenovacím štítkem vylepeným v pase, jenž osvědčoval legálnost jeho pobytu. Vzhledem k tomu, že štítek nebyl zneplatněn a žalobce díky nedostatečné jazykové vybavenosti neporozuměl poučení, byl v dobré víře, že pobývá na území legálně. (3) Další žalobní námitkou žalobce namítal, že došlo k porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť nebyl zjištěn skutkový stav věci tak, aby o něm nevyvstávaly důvodné pochybnosti. Správní orgány dle žalobce rozhodovaly v rozporu s § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, neboť svým rozhodnutím nepřiměřeným způsobem zasáhly do žalobcova soukromého a rodinného života. Žalobce v žalobě uvedl, že je přesvědčen o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť se fakticky nezabývalo zásahem do rodinného a soukromého života. (4) Žalobce se domníval, že správní orgány neposoudily, zda nedošlo k protiprávnímu jednání jiných subjektů, v důsledku čehož se mohlo jevit jednání žalobce jako protiprávní. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (5) Žalovaný ve vyjádření uvedl, že navrhuje zamítnutí žaloby a odkazuje na odůvodnění v napadeném a prvostupňovém rozhodnutí. Žalovaný neshledal ve svém postupu pochybení. III. Obsah správních spisů (6) Ze spisů předložených správními orgány soud zjistil následující podstatné skutečnosti. (7) Dne 13. 10. 2016 žalobce plnil svou přihlašovací povinnost dle § 98 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, v rámci které bylo pracovnicí OAMP MV ČR zjištěno z předloženého cestovního dokladu a z informačního systému CIS, že žalobce pobýval na území neoprávněně, neboť dne 25. 7. 2016 Pokračování - 3 - 54A 4/2017 nabylo právní moci rozhodnutí o odvolání ve věci neprodloužení dlouhodobého pobytu za účelem podnikání – OSVČ. Provedená kontrola byla popsána v úředním záznamu č. j. KRPC-160794-2/ČJ-2016-020027. Součástí správního spisu byl výpis z podrobné lustrace osob v systému CIS ze dne 13. 10. 2016. Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje vydalo dne 13. 10. 2016 úřední záznam o zajištění cizince č. j. KRPC-160794-4/ČJ-2016-020027 a rozhodnutí o eskortě č. j. KRPC-160794-5/ČJ-2016-020023. (8) Součástí spisu byla kopie cestovního dokladu žalobce a pravomocné rozhodnutí Ministerstva vnitra, odbor azylové a migrační politiky, ze dne 28. 8. 2015, jímž byla zamítnuta žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu dle § 44a zákona o pobytu cizinců a podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců nebyla prodloužena platnost povolení z důvodu zjištění jiné závažné překážky pobytu účastníka řízení na území v podobě neplnění účelu povoleného pobytu v minulosti a zároveň výkonu nelegální práce. Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra bylo žalobcem podáno odvolání, které však bylo Komisí pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. (9) Dne 13. 10. 2016 bylo vydáno oznámení o zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění z území členských států Evropské unie podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců. Ve spise je dále založen protokol o vyjádření účastníka správního řízení. KŘP žádalo dne 13. 10. 2016 Ministerstvo vnitra o závazné stanovisko k otázce existence důvodů znemožňujících vycestování žalobce, načež bylo téhož dne sděleno, že vycestování žalobce je možné. (10) Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) vydalo dne 13. 10. 2016 rozhodnutí č. j. KRPC-160794-16/ČJ-2016-020023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění. Doba, po kterou nesmí žalobce vstoupit na území členských států Evropské unie, byla stanovena na 1 rok. Správní orgán I. stupně dále vydal rozhodnutí č. j. KRPC-160794-18/ČJ-2016-020023, kterým byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč. (11) Ve správním spisu byla dále založena žádost o udělení schengenského víza ze dne 13. 10. 2016. Dne 17. 10. 2016 byla doručena správnímu orgánu I. stupně plná moc, jíž zmocnil žalobce ke svému zastupování zástupce a dále odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. (12) Dne 25. 10. 2016 byl žalobce vyzván k odstranění vad podání odvolání, které nebylo odůvodněno, ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení. Dne 1. 11. 2016 se žalobce osobně dostavil ke správnímu orgánu I. stupně a nahlédl do spisového materiálu a pořídil z něj fotokopie. Zástupce požádal dne 7. 11. 2016 o prodloužení lhůty k doplnění odvolání z důvodu zdravotní indispozice. Této žádosti bylo vyhověno a lhůta k doplnění odvolání byla prodloužena o 5 dnů. Doplněné odvolání bylo podáno dne 10. 11. 2016, žalobce v něm zejména zdůrazňoval, že nebyl zohledněn dopad do soukromého a rodinného života žalobce, neboť nebyl zjištěn dostatečně skutkový stav. Žalobce dále namítal, že se správní orgán I. stupně vůbec nezabýval prokazováním znaků závislé činnosti a jejím odlišením od samostatné činnosti vykonávané v rámci živnostenského oprávnění. Správní orgán I. stupně dne 15. 11. 2016 postoupil odvolání odvolacímu správnímu orgánu – žalovanému s doporučením odvolání zamítnout vzhledem ke zjištěným skutečnostem. (13) Žalovaný dne 2. 3. 2017 vydal napadené rozhodnutí, kterým bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný konstatoval, že není Pokračování - 4 - 54A 4/2017 pochyb, že žalobce od 26. 7. 2016 do 13. 10. 2016 pobýval na území České republiky neoprávněně bez víza, čímž naplnil skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců. IV. Právní názor soudu (14) Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. (15) Soud poukazuje na § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců, podle kterého vydá policie rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 3 roky, pobývá-li cizinec na území bez víza, ač k tomu není oprávněn nebo bez platného oprávnění k pobytu. (16) Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. Podle § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců policie v rámci rozhodování o správním vyhoštění dle § 119 a § 120 je povinna si vyžádat závazné stanovisko ministerstva, zda vycestování cizince je možné (§ 179); to neplatí, rozhoduje-li policie o správním vyhoštění při vycestování cizince na hraničním přechodu a cizinec výslovně uvede, že jeho vycestování je možné. Podle odstavce 2 vzniknou-li důvody znemožňující vycestování cizince po dni nabytí právní moci rozhodnutí o vyhoštění, policie vydá nové rozhodnutí ve věci podle zvláštního právního předpisu po vyžádání závazného stanoviska ministerstva podle odstavce 1. Dle odstavce 3 ministerstvo vydá závazné stanovisko bezodkladně. Důvody znemožňující vycestování jsou taxativně vyjmenovány v § 179 odst. 2 tak, že za závažnou újmu podle zákona o pobytu cizinců se považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti, z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR. Ustanovení § 2 a § 3 správního řádu stanoví správnímu orgánu povinnost postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Dále ukládá povinnost uplatňovat pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. Dále ukládá povinnost šetřit práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen „dotčené osoby“) a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu, a dbát, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Ustanovení § 3 požaduje po správním orgánu postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Podle § 50 odst. 1 téhož zákona podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Podle odst. 2 věty třetí správního řádu nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost. (17) Soud zastává názor, že veškeré zmíněné podmínky správního řízení byly dodrženy, což odůvodňuje v následujících bodech. (18) Soud se nejprve zabýval námitkou žalobce, že správními orgány tvrzená délka protiprávního stavu spočívající v nelegálním pobytu na území České republiky nebyla taková, jak ji určily správní orgány. Žalobce se domníval, že mu měl být nejprve zneplatněn překlenovací štítek. V souvislosti Pokračování - 5 - 54A 4/2017 s tím krajský soud přistoupil k výkladu týkajícího se tzv. překlenovacího štítku, který slouží jako osvědčení o podání žádosti a je jím deklarována legálnost pobytu na území České republiky do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o podané žádosti, a to pouze za předpokladu, že se na cizince vztahuje tzv. fikce platnosti dosavadního oprávnění k pobytu. Krajský soud v souvislosti s tím odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2010, č. j. 2 Ans 1/2009-71: „Nejvyšší správní soud je toho názoru, že jde o případ prvně zmiňovaný, tedy že překlenovací štítek je pouhým osvědčením, vydaným dle § 155 správního řádu. Tento typ aktů veřejné správy nezakládá (respektive neruší či nemění) práva a povinnosti svých adresátů, jako je tomu v případě správních rozhodnutí. Narozdíl od jim blízkých deklaratorních rozhodnutí není ani prostředkem k řešení sporných skutečností či autoritativnímu odstraňování pochybností. Správní orgány jimi osvědčují existenci nesporných skutečností, které jsou jim z jejich úřední činnosti známy; nepředpokládá se zde provádění dokazování, aplikace diskrečního oprávnění či výklad neurčitých právních pojmů. Správní orgán osvědčení vydá (popřípadě postupuje dle § 155 odst. 3 správního řádu), lze-li skutečnosti, které mají být osvědčeny, ověřit pouhým nahlédnutím do spisového materiálu, evidence či databáze, vyplývají-li nepochybně z dokladů předložených žadatelem apod.“ (19) Zmiňovaná fikce platnosti oprávnění k pobytu způsobuje, že na dlouhodobé vízum se pohlíží jako na platné až do doby nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti o vydání či prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. Účelem takového oprávnění je zajistit, aby cizinec, který na území pobývá a podá včas a oprávněně žádost o vydání nebo prodloužení pobytu, mohl setrvat na území po dobu, než bude o jeho žádosti pravomocně rozhodnuto. Fikce platnosti oprávnění k pobytu může být uplatněna za předpokladu, že byla žádost o prodloužení doby platnosti oprávnění k dlouhodobému pobytu podána včas. Podle § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců musí být žádost o povolení k dlouhodobému pobytu podána cizincem nejdříve 90 a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti víza k pobytu nad 90 dnů. Na vízum se podle tohoto ustanovení pohlíží až do doby zániku tohoto oprávnění jako na platné. Ustanovení § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců stanoví, že pokud doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů uplyne před rozhodnutím žádosti o povolení dlouhodobého pobytu, ačkoliv žádost byla podána ve lhůtě podle odstavce 1, považuje se vízum za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti. (20) V projednávané věci disponoval žalobce oprávněním k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – OSVČ s platností do dne 22. 7. 2015. Žalobce požádal o prodloužení předmětného oprávnění k pobytu dne 25. 6. 2015, čili v požadované zákonné lhůtě, aby byl oprávněn čerpat výhod fikce platnosti oprávnění k pobytu. O žádosti bylo v prvním stupni rozhodnuto zamítavě, a tedy žádosti nebylo vyhověno a oprávnění k pobytu nebylo prodlouženo. Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobcem podáno odvolání, které odvolací správní orgán zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 11. 7. 2016 nabylo právní moci dne 25. 7. 2016, a tím byla ukončena platnost fikce oprávnění k pobytu, které žalobce po dobu řízení využíval. Dovolával-li se žalobce platnosti překlenovacího štítku do dne 23. 10. 2016, pak taková námitka není případná, neboť platnost překlenovacího štítku automaticky zaniká se zánikem fikce platnosti oprávnění k pobytu. Krajský soud upozorňuje na skutečnost, že k zániku platnosti fikce oprávnění dochází nabytím právní moci rozhodnutí o žádosti, nabytím právní moci rozhodnutí soudu o uložení trestu správního vyhoštění nebo vykonatelností rozhodnutí o správním vyhoštění cizince. V projednávané věci došlo k nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti dne 25. 7. 2016, a proto byl překlenovací štítek zcela průkazně zneplatněn. (21) V souvislosti se zmíněným krajský soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2015, č. j. 2 Azs 12/2015-64: „Právní fikce platnosti dosavadního pobytového oprávnění platí pouze do nabytí moci rozhodnutí o žádosti. Okamžikem nabytí právní moci tedy tato Pokračování - 6 - 54A 4/2017 fikce zaniká per se. Správní orgán žalovaným úkonem nemohl zrušit povolení k pobytu, neboť fikce platnosti povolení již zanikla. Pobytový štítek proto nemůže představovat rozhodnutí, kterým byl povolen pobyt, neboť v době předání překlenovacího štítku již cizinec pobyt povolený má, a to právě na základě právní fikce. Stejně tak zrušením jeho platnosti není zrušen samotný pobyt, neboť ten zaniká po splnění zákonných předpokladů, tedy po nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti.“ (22) Doba, po níž žalobce setrvával neoprávněně na území, byla správními orgány správně určena ode dne 26. 7. 2016 do dne 13. 10. 2016. Počátek je určen okamžikem pozbytí oprávnění k pobytu, což bylo dne 25. 7. 2016, ode dne následujícího pobýval žalobce na území bez jakéhokoli pobytového oprávnění. Žalovanému ani správnímu orgánu I. stupně ve správním řízení ve věci správního vyhoštění nepřísluší hodnotit správnost či zákonnost správních rozhodnutí v řízení o žádosti, neboť taková rozhodnutí nejsou předmětem přezkumu v tomto soudním řízení. Krajský soud i správní orgány v projednávané věci vychází z presumpce správnosti aktů vydaných orgány veřejné moci, dle které se má za to, že správní akt je zákonný a správný, a to až do doby, kdy je případně příslušným správním orgánem zrušen pro nezákonnost. V posuzovaném řízení správní orgány postupovaly zcela správně, když vycházely z pravomocného rozhodnutí, jímž nebyla prodloužena platnost oprávnění k dlouhodobému pobytu, v průběhu řízení zanikla platnost dosavadního pobytového oprávnění a nabytím právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti došlo ke stavu, kdy se žalobce nacházel na území bez jakéhokoli oprávnění, a pobýval proto na území České republiky nelegálně. (23) Krajský soud považuje délku neoprávněného pobytu na území za jednoznačnou, nevyvolávající žádné pochybnosti. (24) Žalobce dále namítal, že nebyl dostatečně poučen, jakým způsobem má dále postupovat, a z důvodu nedostatečné jazykové vybavenosti neporozuměl ani poučení v zamítavém rozhodnutí. Krajský soud k takové námitce sděluje, že správní orgány náležitě poučily žalobce o jeho právech a povinnostech, a nedošlo tak k omezení jakýchkoli práv žalobce. K žalobní námitce nedostatečné jazykové vybavenosti krajský soud zmiňuje, že v průběhu předmětného řízení mohlo být analogicky užito správního řádu konkrétně § 16. Podle § 16 správního řádu každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si obstará na své náklady. V řízení o žádosti si žadatel, který není občanem České republiky, obstará tlumočníka na své náklady sám, nestanoví-li zákon jinak. Pokud tedy žalobce neovládal český jazyk v takové míře, aby porozuměl veškerým souvislostem, nic mu nebránilo v obstarání si tlumočníka. Jestliže žalobci záleželo na prodloužení oprávnění k dlouhodobému pobytu a měl pochybnosti o svých jazykových schopnostech, lze mít důvodně za to, že by si sjednal tlumočníka po dobu trvání správního řízení. (25) Krajský soud nad rámec zmiňuje, že zákon o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017 výslovně zakotvil do § 169 odst. 3, že jde-li o žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podanou na zastupitelském úřadu, žadatel prohlásil, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, a neobstaral si v přiměřené lhůtě stanovené zastupitelským úřadem na své náklady tlumočníka nebo osobu, která splňuje podmínky pro ustanovení tlumočníkem uvedené v § 24 zákona o znalcích a tlumočnících, ačkoli byl žadatel o této povinnosti zastupitelským úřadem poučen, zastupitelský úřad řízení usnesením zastaví. S odkazem na zmíněná ustanovení krajský soud konstatuje, že neovládal-li žalobce český jazyk, měl si sám na vlastní náklady obstarat tlumočníka, jestliže tak neučinil, nelze se ex post dovolávat své nedostatečné jazykové vybavenosti, v důsledku které setrval na území po dobu delší, než byl oprávněn. V souvislosti s námitkami žalobce týkající se neznalosti českého jazyka, a tím nemožnosti adekvátně reagovat na postup správních orgánu, krajský soud poukazuje na právní zásadu „Ignorantia iuris non excusat“. Nelze Pokračování - 7 - 54A 4/2017 hodnotit ve prospěch žalobce, že dostatečně neporozuměl rozhodnutím, která mu byla vydána v jednotlivých správních řízeních a odhlédnout od postupu žalobce v rozporu s právními předpisy. Žalobce si měl zajistit takové podmínky, aby porozuměl okolnostem a následkům probíhajícího řízení, skutečnost, že tak neučinil, nelze hodnotit jako polehčující okolnost. (26) Žalobce se domníval, že žalovaný dostatečným způsobem nezjistil stav věci a nezabýval se otázkou míry zásahu do rodinného a soukromého života žalobce v důsledku výkonu napadeného rozhodnutí. Krajský soud neshledal důvodnou ani tuto žalobní námitku. Žalovaný se dostatečně vypořádal s otázkou přiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce. Správní orgány při hodnocení míry přiměřenosti zásahu vycházely zejména z protokolu o vyjádření žalobce. Při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle zákona o pobytu cizinců zohlední správní orgán podle § 174a zákona o pobytu cizinců zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. (27) Žalobce uvedl, že v České republice nemá žádné závazky ani příbuzné a nic mu nebrání ve vycestování do domovského státu. Zdravotní stav žalobce byl hodnocen jako bezproblémový a jediným důvodem, pro nějž setrvává na území, jsou ekonomické důvody. Žalobce ani následně po celou dobu řízení neuvedl žádné okolnosti, které by mu bránily ve vycestování, a to ani v podané žalobě. V žalobě nejsou uvedeny žádné konkrétní skutečnosti, pro něž by žalobci byl způsoben nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života. (28) Krajský soud konstatuje, že žalobce je svobodný, bezdětný, nesdílí společnou domácnost s příslušníkem ČR nebo EU, čili je osobou bez jakýchkoli vazeb na Českou republiku. Správní orgány postupovaly v souladu s § 2 a § 3 správního řádu, podrobně hodnotily veškeré okolnosti případu a přesto nebylo prokázáno, že by si žalobce vytvořil na území alespoň společenské, přátelské nebo jiné vazby. Krajský soud hodnotí projednávanou věc shodně se správními orgány a konstatuje, že žalobce neprokázal příslušnou míru integrace do společnosti České republiky. Žalobce beze vší pochybnosti setrvával na území České republiky nelegálně bez platného oprávnění k pobytu, čímž naplnil skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců, a byl tedy v souladu s platnou právní úpravou, když bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce. Žalobce v žalobě uvedl, že mohlo dojít k protiprávnímu jednání jiných subjektů, takové tvrzení však nebylo více specifikováno a krajský soud neshledal žádná pochybení ze strany správních orgánů, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. (29) Krajský soud uzavírá odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2015, č. j. 9 Azs 71/2015-35: „Ač se právní úprava zákona o pobytu cizinců může zdát příliš tvrdá, je nutno respektovat, že je právem každého státu regulovat příchod a pobyt cizinců na jeho území a stanovit pro jednotlivé pobytové režimy podmínky, kterým je cizinec povinen se podrobit. Smyslem správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona o pobytu cizinců je snaha zamezit dalšímu pobytu cizince, který na území pobývá bez víza či bez platného povolení k pobytu, ač k tomu není oprávněn. Pro správní vyhoštění je dostačující zjištění o neoprávněnosti pobytu; důvody, které neoprávněný pobyt způsobily, jsou v tomto ohledu irelevantní a jejich nezohlednění nelze interpretovat jako výraz přepjatého formalismu při aplikaci práva (srovnej rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2014, č. j. 2 As 52/2013 – 69, a ze dne 30. 4. 2012, č. j. 4 As 5/2012 – 22).“ Krajský soud je přesvědčen, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uceleně a komplexně zhodnotil stav věci, o kterém nejsou pochybnosti, dostatečně se vypořádal se všemi Pokračování - 8 - 54A 4/2017 okolnostmi a námitkami a dospěl ke správnému závěru, který je v souladu s právním řádem České republiky. V. Náklady řízení (30) Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání, neboť s takovým postupem vyslovili účastníci řízení souhlas. (31) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti žalobce nebyl úspěšný a žalovaný žádné náklady řízení nad rámec běžné činnosti nevynaložil. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích Dne 5. září 2017 JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení: P. J.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.