54 A 4/2024

Rubrum

č. j. 54 A 4/2024–24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: X, narozen dne X státní příslušnost X trvale bytem v zahraničí X t. č. zajištěn X zastoupen Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem sídlem Václavské náměstí 808/66, 110 00 Praha 1 – Nové město proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, se sídlem Pražská tř. 558, 370 04 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2024, č. j. KRPC-37413-37/ČJ-2024-020023 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

Shoda s prvopisem: J. M. 2 54 A 4/2024 I. Vymezení věci 1. Dne 14. 3. 2024 se žalobce dostavil na pracoviště Policie České republiky, kde bylo zjištěno, že není držitelem žádného povolení k pobytu a není s ním vedeno žádné řízení, na jehož základě by byl oprávněn k pobytu na území České republiky. Stejně tak bylo zjištěno, že žalobce není nahlášen v evidenci ubytovaných cizinců. Žalobci v minulosti nebyla udělena mezinárodní ochrana a byl mu vydán výjezdní příkaz s dobou vycestování. Žalobci bylo rovněž v minulosti vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 26. 7. 2019, č. j. KRPK- 16272-57/ČJ-2019-190022. Přesto žalobce setrval na území České republiky a po uplynutí doby stanovené k vycestování se uvedeného dne dostavil ke správnímu orgánu za účelem legalizace jeho pobytu na území České republiky.

2. Tohoto dne, 14. 3. 2024, byl žalobce v 10:00 hod. zajištěn podle § 27 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPČR“); dne 15. 3. 2024 v 9:45 hod. byl žalobce zajištěn dle § 27 odst. 2 téhož zákona za účelem provedení úkonů v souvislosti s ukončením jeho pobytu.

3. Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 3. 2024, č. j. KRPC-37413-22/ČJ-2024-020023, byl žalobce podle § 124b odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zajištěn za účelem vycestování; doba trvání zajištění byla podle § 124b odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody.

4. Žalobcova žaloba proti uvedenému rozhodnutí byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2024, č. j. 55 A 4/2024-51, zamítnuta. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce kasační stížnost, o které nebylo Nejvyšším správním soudem doposud rozhodnuto.

5. Shora uvedeným žalobou napadeným rozhodnutím rozhodl žalovaný podle § 124b odst. 4 téhož zákona v souladu s § 125 odst. 1 téhož zákona o prodloužení doby zajištění žalobce za účelem vycestování o 60 dnů ode dne uplynutí původní doby zajištění. Žalovaný popsal skutkový vývoj věci; to, že žalobce odmítl dobrovolný návrat a zahájení kroků k realizaci vycestování žalobce leteckou cestou s policejní eskortou. V tento okamžik má docházet k zajištění víz pro eskortující policisty a vzhledem k nutnosti zajištění letenek a ubytování dospěl žalovaný k závěru o nutnosti prodloužení doby zajištění žalobce, když užití mírnějších opatření by dle žalovaného nevedlo k naplnění svého účelu.

II. Obsah žaloby

6. Včasnou žalobou podanou dne 19. 4. 2024 prostřednictvím žalovaného žalobce navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil.

7. Na prvním místě brojí žalobce proti samotnému rozhodnutí o zajištění, které bylo podle něj vydáno v rozporu se zákonem – po marném uplynutí maximálně možné doby trvání omezení osobní svobody dle § 27 odst. 1 písm. d) ZPČR a žalobce měl být tak nejpozději dne 15. 3. 2024 v 10:00 hod. propuštěn na svobodu. Dle žalobce nebylo rozhodnutí o zajištění vydáno dne 15. 3. 2024, ale vinou nesprávného doručování až dne 20. 3. 2024. Stejně tak žalobce nemohl být zajištěn podle § 27 odst. 2 ZOČR, neboť příslušný správní orgán nerozhodoval o ukončení pobytu žalobce na území České republiky ani o správním vyhoštění. Žalobce je tak omezen na osobní svobodě protiprávně.

8. Ve vztahu k žalobou napadenému rozhodnutí žalobce nejprve namítá, že není žádný reálný předpoklad realizace správního vyhoštění v prodloužené době zajištění. Jedná se o spekulaci, Shoda s prvopisem: J. M. 3 54 A 4/2024 není zřejmé zajištění víz policistů; v dané lhůtě nelze realizaci vyhoštění rozumně předpokládat, když policisté nemají ani udělená víza, což je předpokladem pro vyřízení povolení tranzitu, zajištění letenek a ubytování pro eskortující policisty.

9. Samo rozhodnutí o jeho zajištění považuje žalobce za nedůvodné, neproporcionální. Zajištění je zcela mimořádným institutem s dopadem do práv garantovaných ústavním pořádkem. Žalobce nemohl ve lhůtě 15 dnů stanovené výjezdním příkazem vycestovat, potřeboval vyřešit nějaké záležitosti, musel se starat o dítě, jelikož přítelkyně je nemocná. Na území České republiky má 3 děti s trvalým pobytem. Žalovaný bez řádného odůvodnění odmítl přijetí zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců, včetně složení finanční záruky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 5/2010). Žalobce nemá v úmyslu mařit výkon správního vyhoštění, proto se sám dostavil na policii. V situaci, ve které žalobce na území České republiky dlouhodobě legálně pobýval, vytvořil si zde rodinné zázemí, dobrovolně se dostavil na policii, sdělil adresu pobytu, je nutno jeho zajištění považovat za nepřiměřené (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. PL ÚS 5/01).

10. Žalovaný nesprávně odmítá využití zvláštních opatření za účelem vycestování, které nesprávně odůvodňuje; žalobce neměl v rámci azylového řízení povinnost hlásit svůj pobyt; adresu pobytu žalobce sdělil a předložil i nájemní smlouvu. Ihned po vypršení platnosti výjezdního příkazu uděleného v režimu zákona o azylu se žalobce dostavil na policii a chtěl požádat o udělení nového výjezdního příkazu, aby mohl vyřešit záležitosti spojené s vycestováním. Žalovaný se nezabýval ani možností přijetí finanční záruky, kterou žalobce navrhoval. Argumentace žalovaného v tomto směru je pouhou směsí domněnek a spekulací, včetně jeho úvah o účelovosti postupu žalobce, a to i v rámci azylového řízení.

11. Dále žalobce namítá, že byl zajištěn na dobu 30 dnů a žalovaný zcela nepřezkoumatelně uvádí, že je běžnou praxí realizovat správní vyhoštění v takovém termínu.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

12. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 25. 4. 2024 popsal zákonnost původního rozhodnutí o zajištění žalobce včetně poukazu na rozsudek zdejšího soudu v uvedené věci ze dne 15. 4. 2024, č. j. 55 A 4/2024-51. Aktuální prodloužení zajištění žalobce je nezbytné k pokračování přípravy vycestování žalobce, který se odmítl přihlásit do programu dobrovolných návratů, proto jsou činěny úkony k přípravě výkonu vycestování, zejména obstarání víz pro eskortu, vyřízení povolení k tranzitu, obstarání letek a ubytování. Důvody zajištění žalobce i nadále trvají. Užití mírnějších prostředků považuje žalovaný za vyloučené, neboť uložení zvláštního opatření za účelem vycestování by i nadále k vycestování žalobce nevedlo.

13. Žalovaný podal prvotní žádost o víza pro eskortující policisty prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí a tato žádost byla dne 11. 4. 2024 zamítnuta. Ředitelství služby cizinecké policie poté začalo činit kroky k podání elektronické žádosti o víza a vydání víz je očekáváno v nejbližší době. Realizaci vyhoštění žalobce předpokládá žalovaný dne 15. 5. 2024.

14. V rámci repliky ze dne 26. 4. 2024 žalobce setrval na podané žalobě. Žalobce vyjádřil nesouhlas s rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2024, č. j. 55 A 4/2024-51, a zopakoval své námitky stran nezákonnosti počátku svého zajištění dle zákona o pobytu cizinců s tím, že krajský soud není předchozím rozsudkem vázán. Samotné prodloužení doby svého zajištění považuje žalobce za nezákonné, tvrzené údaje žalovaného o harmonogramu svého Shoda s prvopisem: J. M. 4 54 A 4/2024 vyhoštění za spekulace, k čemuž poukazuje na skutečnost, že soud má vycházet ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí.

III. Posouzení věci krajským soudem

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Ve věci rozhodl bez jednání podle § 172 odst. 5 ve spojení s § 51 s. ř. s. zákona o pobytu cizinců.

16. Podstatnou část žalobní argumentace směřuje žalobci vůči původnímu rozhodnutí o svém zajištění. Zákonností tohoto rozhodnutí se zdejší soud zabýval v rozsudku ze dne 15. 4. 2024, č. j. 55 A 4/2024-51. Zde se krajský soud vypořádal s tím, zda bylo původní rozhodnutí o zajištění vydáno řádně a včas, či nikoli. Předmětem tohoto soudního řízení je rozhodnutí o prodloužení zajištění, nikoli zákonnost jemu předcházejícího rozhodnutí. Námitkami, které žalobce směřuje proti předchozímu rozhodnutí, se proto krajský soud nezabýval.

17. Od závěrů uvedeného rozsudku neshledal nyní krajský soud důvod se odchýlit, ostatně předestřená žalobní argumentace je prakticky totožná a pozice žalovaného neměnná.

18. Žaloba není důvodná.

19. Podle § 124b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců platí, že nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie může zajistit na dobu nezbytně nutnou neoprávněně pobývajícího cizince staršího 15 let za účelem jeho vycestování, jestliže nevycestoval po pravomocném ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany nebo po ukončení poskytování mezinárodní ochrany z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace ve lhůtě uvedené ve výjezdním příkazu nebo ve lhůtě do 30 dnů, nebyl-li cizinci výjezdní příkaz udělen.

20. Podle § 125 odst. 1 věty první téhož zákona dále platí, že doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody.

21. Ohledně odůvodnění doby prodloužení zajištění Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2011, č. j. 1 As 93/2011–79, konstatoval, že „správní orgán musí v odůvodnění vedlejšího ustanovení výroku rozhodnutí o zajištění, jímž se stanoví doba jeho trvání, uvést, jaké všechny úkony bude pravděpodobně nezbytné provést k přípravě realizace správního vyhoštění konkrétní osoby. Dále lze nepochybně požadovat, aby správní orgán kvalifikovaně na základě svých zkušeností upřesnil v odůvodnění rozhodnutí svůj odhad, jak dlouho zabere provedení každého ze specifikovaných úkonů (např. obvyklá doba komunikace se zastupitelským úřadem země původu cizince, doba potřebná pro poskytnutí právní pomoci ze strany země původu).“ 22. Současně přitom platí, že „podle § 126 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je policie povinna po celou dobu zajištění zkoumat existenci důvodů zajištění, proto je povinna posoudit podmínky pro možné uložení zvláštního opatření (§ 123b téhož zákona) také při rozhodování o prodloužení doby zajištění.“ (právní věta rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2011, č. j. 11 A 117/2011-9, č. 2467/2012 Sb. NSS). Zvláštním opatření za účelem vycestování cizince přitom může dle § 123 odst. 1 zjednodušeně řečeno: a) oznámit adresu pobytu a zdržovat se tam; b) složení peněžních prostředků; c) povinnost osobně se hlásit policii; d) povinnost zdržovat se v určeném místě a být zde přítomen pro pobytovou kontrolu. Shoda s prvopisem: J. M. 5 54 A 4/2024 23. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal pobytovou historii žalobce, rozhodnutí o správním vyhoštění, neúspěšné účelově vedené azylové řízení a nechuť žalobce k návratu do země původu – viz závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2023, č. j. 1 Az 13/2021- 47 (usnesením Nejvyššího správního soudu o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost ze dne 15. 2. 2024, č. j. 3 Azs 45/2023-35); dále popsal i nerespektování uděleného výjezdního příkazu. Tímto žalovaný odůvodnil důvodné obavy, že žalobce nevycestuje. Žalovaný uvedl, že dne 3. 4. 2024 se žalobce odmítl přihlásit do programu dobrovolných návratů, proto začaly být činěny kroky k realizaci vycestování. Žalovaný popsal dosavadní postup přípravy správního vyhoštění žalobce a své aktuální úkony se závěrem, že vyhoštění bude realizováno v prodloužené době zajištění žalobce. Mimo důvody samotného žalobou napadeného rozhodnutí poté žalovaný ve svém vyjádření k žalobě předestřel aktuální stav příprav vyhoštění žalobce a aktuální úkony. Jakkoli nemůže obecně žalovaný v rámci vyjádření k žalobě doplňovat důvody žalobou napadeného rozhodnutí, v tomto případě se jedná nikoli o doplnění důvodů rozhodnutí, ale o informování o aktuálním průběhu vyhoštění žalobce; nadto nelze pominout, že žalovaný je povinen po celou dobu zajištění zkoumat existenci důvodů zajištění.

24. Jakkoli je odůvodnění samotné doby prodloužení zajištění žalobce strohé, obstojí. Je nepochybné, že žalovaný aktivně činí kroky k realizaci vyhoštění žalobce a důvody zajištění žalobce trvají. Napadá-li žalobce závěry žalovaného o účelovosti jeho žádosti o mezinárodní ochranu, nejedná se primárně o závěry žalovaného, ale o závěry převzaté z uváděného rozsudku Městského soudu v Praze v žalobcově věci.

25. Žalovaný se zabýval možností uložení zvláštních opatření ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců. Dospěl k závěru, že jelikož v minulosti úmyslně nerespektoval uložené povinnosti, nespolupracuje s orgány zajišťující jeho vycestování, není zde záruk, že v případ užití takovýchto mírnějších opatření by vedlo k dosažení svého účelu. Jedná se o relevantní úvahu, kterou žalobce podrobněji nerozporuje.

26. Žalobce v tomto směru prakticky pouze uvádí, že je zde místo, ve kterém by se zdržoval, má zajištěno ubytování, ihned po vypršení platnosti výjezdního příkazu se žalobce dostavil k žalovanému; poté rozporuje, že se žalovaný nezabýval přijetím finanční záruky, jejíž složení žalobce navrhoval.

27. Co se týče otázky místa pobytu, samotné zajištění místa pobytu je sice podmínkou pro užití souvisejících zvláštních opatření, nezakládá však povinnost žalovaného takové zvláštní opatření bez dalšího vydat. Rozporuje-li žalobce úvahy žalovaného tím, že se ihned po uplynutí výjezdního příkazu k žalovanému dostavil, je tomu sice tak, nicméně žalobce byl povinen v dané době vycestovat do země původu (či do jiné třetí země), nikoli svůj pobyt na území České republiky dále prodlužovat. Jak již zdejší soud uvedl v bodě 25 a 27 předcházejícího rozsudku, „správní orgány musí při rozhodování o zajištění sledovat účel, pro který bylo omezení osobní svobody v podobě zajištění cizinců přijato. V tomto případě byl žalobce zajištěn za účelem vycestování, neboť byla v daném případě již ukončena všechna řízení, přičemž žalobce ve lhůtě stanovené ve výjezdním příkazu dobrovolně nevycestoval. Tvrzení žalobce o tom, že má nyní trvalé bydliště, nemůže zvrátit pochybnost, že žalobce nerespektuje veřejnoprávní povinnosti v ČR. Soud proto učinil závěr, že ze strany žalované byla správně posouzena otázka účelovosti jednání žalobce, který se poté, co neopustil dobrovolně území ČR, dostavil na policii za účelem vyvolání dalšího řízení. Vzhledem na zjištěný skutkový stav pak soud shodně se žalovaným uzavřel, že žalobce ryze účelovým jednáním usiluje o legalizaci pobytu, nejprve Shoda s prvopisem: J. M. 6 54 A 4/2024 prostřednictvím žádosti o mezinárodní ochranu a nyní dalším vyvoláním správního řízení. Na předchozí žádost žalobce o mezinárodní ochranu lze nahlížet jako na účelovou, jejímž cílem bylo maření správního vyhoštění, a to s ohledem na další postup žalobce, kdy ani poté, co bylo toto řízení o mezinárodní ochranu pravomocně ukončeno, opětovně ve lhůtě stanovené ve výjezdním příkazu nevycestoval. (…) Žalobce nerespektoval povinnosti cizince a jeho chování nedává záruku, že by spolupracoval s orgány policie. Žalobce měl dostatečnou dobu na to, aby zrealizoval vycestování z území České republiky. Důvody, proč nevycestoval, nebyly žádnými důkazy z jeho strany podloženy. Žalobce, aniž by uvedl relevantní důvody a předložil důkazy, proč ve lhůtě stanovené ve výjezdním příkazu nevycestoval, se domáhal proto zcela účelově vydání zvláštního opatření.“ Tak je tomu i nadále, přičemž uvedené svědčí i důvodům samotného zajištění žalobce. Ani otázka eventuální finanční záruky na věci nic nemění. Žalobce se nachází v situaci, ve které pouze účelově prodlužuje svůj pobyt na území České republiky, neboť zde není žádného pobytového titulu, ani žádného řízení, kterým by bylo možné další pobyt žalobce ospravedlnit. Správní orgány již v minulosti rozhodly o jeho správním vyhoštění, neexistují zde ani azylově relevantní důvody. Nevycestoval-li doteď žalobce dobrovolně, není zde již jiné alternativy než té, ke které nyní žalovaný směřuje.

28. Žalobce sice po dobu azylového řízení setrvával na území České republiky legálně, nelze však odhlédnout od předcházejícího rozhodnutí o správním vyhoštění a výsledném stavu poté, co nebyl v azylovém řízení úspěšný.

29. Co se týče námitek žalobce pod bodem „I“, zde žalobce brojí proti skutečnosti, že byl zajištěn na dobu 30 dnů a že není zřejmé, zda v dané době dojde k realizaci správního vyhoštění. Jelikož tato argumentace se zcela míjí s žalobou napadeným rozhodnutím a zjevně se váže k předešlému rozhodnutí o zajištění žalobce, krajský soud se touto námitkou nezabýval.

IV. Závěr a náklady řízení

30. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že námitky žalobce důvodné nejsou, a proto soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., žalobce ve věci úspěch neměl, a proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovanému nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť v souvislosti s tímto řízením mu nevznikly žádné náklady nad rámec její administrativní činnosti (§ 60 odst. 7 s. ř. s).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 30. dubna 2024 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shoda s prvopisem: J. M.