54 A 6/2022

Rubrum

č. j. 54 A 6 2022 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně: M.O. bytem X zastoupené advokátem Mgr. Jiřím Maříkem sídlem Gregorova 2585, Písek proti žalovanému: Krajský úřad - Jihočeského kraje U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2022, č. j. KUJCK 48231/2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 2 54 A 6/2022

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 22. 6. 2022 se žalobkyně domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Vodňany ze dne 23. 11. 2021, č. j. MUVO 11065/2021. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), současně jí byl uložen správní trest pokuty ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit nálady řízení ve výši 1 000 Kč. Označeného přestupku se měla žalobkyně dopustit tím, že dne 10. 4. 2021 v době od 13:30 hodin do 14:00 hodin na své zahrádce, na parcele č. XA v katastru obce Č., část obce V., úmyslně narušila občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustila schválnosti, když našla na zemi ležet uhynulého ptáka, kterého následně vzala a schválně přehodila přes svůj plot na vedlejší pozemek, parcelu č. XB, katastru obce Č., část obce V., patřící J.Š.

2. Žalobkyně v žalobě krátce zrekapitulovala průběh správního řízení. Žalobkyně je přesvědčena, že správní orgány zcela nedostatečně provedly dokazování a tendenčně hodnotily důkazy, na jejichž základě bylo ve věci rozhodnuto. Správní orgány obou stupňů mj. nesprávně vykládají vyjádření žalobkyně a další provedené důkazy. K tomu žalobkyně v podrobnostech uvádí následující.

3. Žalobkyně ve svých výpovědích předně nespatřuje jakékoli rozpory, které jsou dle závěrů správních orgánů obou stupňů určující pro její důvěryhodnost, neboť žalobkyně tyto své závěry uváděla již v řízení před správními orgány. V průběhu ústního jednání dne 21. 9. 2021 žalobkyně prostřednictvím právního zástupce uvedla, že jí není známa žena zachycená na videozáznamu. To shodně tvrdila rovněž ve vyjádření ze dne 15. 10. 2021, kde odmítla, že by se dopustila jakéhokoli přestupku a doplnila, že osobu zachycenou na videozáznamu sice identifikovala, ovšem jedná se o osobu jí blízkou a žalobkyně s ohledem na § 55 odst. 4 správního rádu nebude tuto osobu označovat, neboť by jí svým jednáním mohla způsobit nebezpečí stíhání z přestupku. Z uvedeného podle žalobkyně nelze usuzovat na rozpor v jejích tvrzeních. Při prvním zhlédnutí videozáznamu žalobkyni skutečně nebyla totožnost tam zachycené ženy známa, až následně začala zjišťovat, kdo je na videozáznamu zachycen a tuto osobu identifikovala. Žalobkyně proto považuje závěr správních orgánů o značné rozpornosti jejích tvrzeních za nedůvodný, bez opory v provedeném dokazování.

4. Druhou námitkou se žalobkyně vymezuje proti způsobu prokázání toho, jaká osoba se nachází na videozáznamu. V posuzované věci proti sobě stojí pouze dvě relevantní tvrzení; jednak vyjádření oznamovatele přestupku (pana Š.), který tvrdí, že sám svými vlastními smysly vnímal tu skutečnost, že žalobkyně spáchala přestupek, za který jí byl uložen správní trest, přičemž sám zmiňuje dlouhodobé spory mezi ním a rodinou O.. J.Š. je dle žalobkyně proti rodině O. dlouhodobě silně zaujatý a iniciuje spory mezi ním a rodinou žalobkyně. Dle žalobkyně je proto jeho výpověď nepoužitelná. Žalobkyně k tomu uvedla, Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 3 54 A 6/2022 že se dne 10. 4. 2021 nenacházela na předmětném pozemku a rovněž není zachycena na videozáznamu. Žalobkyně se současně vymezuje proti tomu, že by svědkem celé události byla R.P., jejíž vyjádření k posuzované věci je tudíž zcela irelevantní, jelikož R.P. není v postavení svědka, neboť dle vlastní výpovědi neviděla žalobkyni, že by házela uhynulého drozda na pozemek J.Š.. Svědkem může být dle žalobkyně v řízení pouze ten, kdo svými smysly vnímal případné protiprávní jednání, to však R.P. není, respektive toto postavení má R.P. pouze s ohledem na otázky, co v daný den na místě viděla nebo slyšela. Nemá však postavení svědka ve vztahu k rozpoznávání videozáznamu, resp. toho, kdo nebo co se na videozáznamu nachází, protože události, která je na videozáznamu zachycena, nebyla vůbec přítomna. Podle žalobkyně není možné akceptovat, aby osoba bez vzdělání v oboru antropologie hodnotila kamerový záznam, který jí je přehrán, aniž by byla v reálném čase svědkem události na videozáznamu zachycené. K hodnocení toho, zda je žalobkyně na videozáznamu zachycena či nikoli, je povolán pouze znalec. Pokud není osoba svědkem určité události, která je na videozáznamu zachycena, nemůže procesně účinně identifikovat osoby na videozáznamu zachycené, není-li znalcem v oboru. Žalobkyně pořízení znaleckého posudku v řízení opakovaně bez úspěchu navrhovala. Pro zákonnost napadeného rozhodnutí je přitom takové posouzení zcela zásadní. Žalobkyně dodává, že správní orgány žádným způsobem nepřezkoumávaly její tvrzení, že se uvedeném čase na pozemku žalobkyně nacházela jiná, jí blízká osoba. Správní orgány tak nedostály své povinnosti přezkoumat každé jednotlivé tvrzení žalobkyně ve vztahu k rozhodnutí odpovědnosti za přestupek.

5. Žalobkyně se dále vymezuje proti způsobu identifikace toho, co mělo být přehozeno přes plot na pozemek pana Š.. Žalobkyně již do písemného vyjádření zaslaného správnímu orgánu uvedla, že z videozáznamu není zřejmé, co měla osoba na záznamu zachycená přehodit přes plot, zda skutečně uhynulého drozda, či například část oblečení pana Š., jak se jeví žalobkyni. Žalobkyně takto pouze hodnotila shlédnutý videozáznam na základě skutečnosti, že v minulosti již vítr na pozemek ve vlastnictví syna žalobkyně oblečení pana Š. zavál. Toto mělo být ve správním řízení postaveno najisto. Z videozáznamu takový úsudek učinit nelze. Pokud by byla přes plot přehozena věc ve vlastnictví pana Š., nebyla by naplněna skutková podstata přestupku.

6. Žalobkyně závěrem žaloby namítá, že správní orgány označily za účelovou rovněž skutečnost, že žalobkyně využila svého procesního práva a zvolila si zástupce pro řízení před správními orgány, což jí ovšem nelze klást k tíži. Uvedené rovněž zakládá nezákonnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Předně podotýká, že v posuzované věci byl podán v podstatě totožný podnět k přezkumnému řízení, přičemž Ministerstvo vnitra České republiky dospělo k závěru, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byla vydána v souladu s právními předpisy, a tudíž přezkumné řízení nezahájilo. Žalovaný v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobní námitky obsahově odpovídají námitkám odvolacím. Dle žalovaného je napadené rozhodnutí přezkoumatelné. Tvrzení žalobkyně, že na videozáznamu není zachycena ona, považuje žalovaný za nevěrohodné, neboť výpovědi žalobkyně se značně liší. Skutečnost, že si žalobkyně zvolila právního zástupce, jí nebyla kladena k tíži, jen bylo konstatováno, že tímto postupem znemožnila přímou identifikaci, proto byly využity výpovědi svědků. Správní orgány proto neměly pochybnost o totožnosti pachatele Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 4 54 A 6/2022 přestupku. Na základě provedených důkazů (videozáznam, fotografie, svědecké výpovědi) má žalovaný rovněž za to, že bylo jednoznačně prokázáno hození uhynulého ptáka přes plot na pozemek svědka Š..

III. Právní názor soudu

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen s. ř. s.). Krajský soud rozhodl při jednání konaném dne 5. 12. 2022. Účastníci setrvali na svých návrzích, které soudu písemně učinili.

9. Žaloba není důvodná.

10. První žalobní námitkou se žalobkyně vymezuje proti tomu, že by svým postupem ve správní řízení vzbudila pochybnosti o věrohodnosti svých tvrzení. K uvedenému závěru dospěl prvostupňový správní orgán poté, kdy se žalobkyně k podání vysvětlení dne 31. 8. 2021 nedostavila a její právní zástupce uvedl, že se na předmětném pozemku v rozhodné době nenacházela, tudíž nemůže být zachycena na videozáznamu. K ústnímu jednání dne 21. 9. 2021 se opět nedostavila a její právní zástupce tlumočil, že odmítá odpovědět na otázky, zda se uvedeného dne nacházela na místě, či zda přehodila uhynulého drozda. Dále zástupce žalobkyně uvedl, že žena na videozáznamu není žalobkyně a tato žena ani není žalobkyni známa. Ve vyjádření ze dne 15. 10. 2021 žalobkyně uvedla, že učinila kroky ke zjištění totožnosti osoby zachycené na videozáznamu, tato osoba je již žalobkyni známa, nicméně se jedná o osobu jí blízkou, proto ji nebude s ohledem na § 55 odst. 4 správního řádu označovat. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně osobně neúčastnila podání vysvětlení ani ústního projednání přestupku a současně rozdílným způsobem vypovídala o totožnosti osoby zachycené na videozáznamu, nelze správnímu orgánu vytýkat, že pojal jisté podezření o věrohodnosti tvrzení učiněných žalobkyní ve vztahu k zachycené osobě. Jak krajský soud ze spisového materiálu ověřil, žalobkyně v tomto ohledu skutečně vypovídala rozporně, což mohlo vzbudit u správních orgánů oprávněné pochybnosti o věrohodnosti jejích výpovědí.

11. Správní orgán žalobkyni ztotožnil bez důvodných pochybností, jak rovněž plyne ze správního spisu. Závěr správních orgánů o tom, že přestupek spáchala žalobkyně, je založen na spolehlivých důkazech, tj. svědeckých výpovědích a videozáznamu. Krajský soud proto odmítl námitku žalobkyně zpochybňující způsob, jakým správní orgány prokázaly totožnost osoby zachycené na videozáznamu. Protiprávní jednání žalobkyně prokazuje pořízený videozáznam, na němž je zachyceno. Tento videozáznam je v takové kvalitě, že z něj lze v prvé řadě spolehlivě určit, že pachatelkou přestupkové jednání je žena, která sbírá ze země předmět, postupuje s ním směrem k plotu a následně ho přehazuje přes plot na pozemek ve vlastnictví svědka J.Š.. Totožnost této ženy potvrdili svědci J.Š. a R.P. (sousedka svědka Š.). Manžel žalobkyně J.O. se s omluvou k ústnímu projednání přestupku dne 19. 10. 2021 nedostavil a do písemného vyjádření uvedl, že v souladu s § 55 odst. 4 správního řádu odmítá vypovídat. Svědkyně P. při jednání dne 19. 10. 2021 do protokolu uvedla, že svědka Š. zná cca 6 let, dříve se s rodinou O. přátelil. Členy rodiny O., včetně žalobkyně, zná od vidění. Správní orgán svědkyni P. přehrál videozáznam, následně jí k němu položil otázky. Na otázku, zda poznává osoby na videozáznamu, následně uvedla jejich jména, včetně jména žalobkyně. Shodně uvedené osoby identifikoval svědek Š.. Svědkyně P. uvedla, že přestupkovému jednání nebyla Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 5 54 A 6/2022 přítomna. Její výpověď byla pořízena pouze z toho důvodu, že žalobkyni několik let zná, a tudíž je schopna ji spolehlivě identifikovat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se správním orgánem jednala pouze prostřednictvím svého zástupce, znemožnila svým procesním postupem správnímu orgánu, aby ji identifikoval, resp. s nahrávkou přímo konfrontoval. Správní orgán proto nepochybil, pokud identifikoval osoby na videozáznamu prostřednictvím svědků, kteří žalobkyni znají. Správní orgán tak učinil v situaci, kdy měl indicie o tom, že přestupkového jednání se dopustila právě žalobkyně (viz úřední záznam ze dne 12. 4. 2021).

12. Soud nemůže akceptovat námitku žalobkyně, že proti sobě stojí dvě tvrzení (její a svědka Š.), neboť je zde identifikace její osoby učiněná svědkyní P., která rovněž v osobě zachycené na videozáznamu poznala žalobkyni. Nelze souhlasit se žalobkyní, že výpověď svědka Š. je nepoužitelná z důvodu vleklých sousedských sporů v situaci, kdy svědek dodal správnímu orgánu nahrávku se záznamem přestupkového jednání žalobkyně, čímž svá tvrzení ohledně tohoto přestupkového jednání doložil. Svědkem může být osoba v příbuzenském vztahu k účastníkovi řízení, stejně tak i osoba zainteresovaná na výsledku řízení (např. postižená osoba) a nelze ji vyloučit pro podjatost. Povinnost svědčit znamená vypovídat pravdivě a nic nezamlčet o všech skutečnostech, které mohou mít význam pro dané řízení.

13. Co se týče svědkyně P., správní orgán její výpověď vztáhl pouze k identifikaci osoby, která přehodila mrtvého ptáka na pozemek svědka Š., neboť sama uvedla, že nebyla přítomna předmětnému přestupkovému jednání. Žalobkyně se mýlí, domnívá-li se, že výpověď svědkyně P. není relevantní ve vztahu k projednávanému přestupku. Význam výpovědi svědkyně P. totiž spočívá v rozpoznání osoby z pořízeného záznamu. Takový postup zákon nevylučuje. Svědkyně P. žalobkyni zná, opakovaně se s ní setkala, tudíž identifikovala osobu, kterou sama opakovaně viděla. Rovněž v trestním řízení je rekognice, např. pomocí fotografií či jiných záznamů, standardním nástrojem dokazování. Požadavek žalobkyně vznesený ve správním řízení, aby záznam hodnotil znalec z oblasti antropologie, byl proto zcela irelevantní. Správní orgán nejprve zjišťoval, zda svědkyně P. zná rodinu O. a jaký má k jejím členům vztah, což jsou zcela legitimní otázky. Po promítnutí videozáznamu se jí pouze dotázal, zda poznává osoby na videozáznamu. Svědkyně přitakala a následně označila osoby na záznamu. Z uvedeného je zřejmé, že správní orgán nezjišťoval průběh zachyceného přestupkového jednání. Postup správního orgánu tedy nemá dopad do zjištěného skutkového stavu věci. Co se týče tvrzení žalobkyně, že na pozemku se nacházela jiná, jí blízká osoba, správní orgány je přesvědčivě vyvrátily provedeným dokazováním a dospěly k závěru, že přestupkového jednání se dopustila žalobkyně. Není proto pravdou, že by se správní orgány tímto tvrzením nezabývaly. Správní orgány obou stupňů rovněž odůvodnily, proč nepřistoupily ke zhotovení žalobkyní požadovaného znaleckého posudku (str. 5 prvostupňového a str. 6-7 napadeného rozhodnutí), přičemž uzavřely, že znalecký posudek by nemohl přinést žádné nové skutečnosti, které by měly vliv na zjištěný skutkový stav. Jeho zhotovení by pouze neúměrně prodlužovalo dané řízení a navyšovalo náklady řízení. Správní orgány hodnotily uvedená jednotlivá tvrzení žalobkyně, ovšem ve vztahu k rozhodnutí o odpovědnosti za přestupek je přesvědčivým způsobem vyvrátily.

14. Další námitkou se žalobkyně vymezuje proti způsobu identifikace toho, co mělo být přehozeno přes plot na pozemek svědka Š.. Krajský soud dospěl k závěru, že ani v tomto ohledu správní orgány nepochybily, když uzavřely, že se jednalo o uhynulého ptáka. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 6 54 A 6/2022 Uvedený závěr plyne z provedeného dokazování. Správní orgány prokázaly ve vztahu k žalobkyni naplnění skutkové podstaty přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3. zákona o některých přestupcích, kterého se žalobkyně dopustila tím, že se dopustila vůči jinému schválnosti, čímž se rozumí zásah do pokojného života druhého.

15. Schválnost není v právním řádu České republiky definována. Při prokazování tohoto jednání je potřeba vycházet z předpokladu, jednání pachatele bude narušovat občanské soužití se znaky hrubého jednání. Musí osobu, jíž se schválnost dotýká, nějakým způsobem rozčílit, urazit, znepokojit nebo vyvolat negativní emoce natolik silné, aby byl naplněn materiální znak přestupku, a to škodlivost. Na videozáznamu je zachyceno, jak žalobkyně sbírá ze země předmět, následně postupuje směrem k nemovitosti svědka Š., rozhlíží se, což svědčí o skutečnosti, že si byla vědoma závadnosti svého jednání a hází předmět přes plot na pozemek uvedeného svědka. Uvedeným jednáním žalobkyně, ať již by se jednalo o jakýkoli předmět, došlo k narušení občanského soužití, neboť není přípustné takovým způsobem jednat při nálezu nevhodné věci na svém pozemku, jak uvedl žalovaný. Občanské soužití se řadí mezi neurčité právní pojmy. Jedná se o určitý souhrn ustálených a obecně akceptovaných pravidel chování, jejichž respektování je podle obecného názoru nutnou podmínkou spořádaného, harmonického soužití. Ať již mají tato pravidla psanou či nepsanou podobu, v obecné rovině jsou ztělesněním určitých standardů slušnosti s cílem předcházet vzniku újmy na právech a zájmech dotčených osob. Pokud tato pravidla někdo nedodržuje, např. tím, že flagrantně vybočí z mezí slušnosti, porušuje nebo ohrožuje občanské soužití. V posuzované věci byl předmět přehozený žalobkyní přes plot na pozemek J.Š. později identifikován jako uhynulý pták (drozd). To vyplynulo jednak z výpovědi tohoto svědka, který poté, co protiprávní jednání žalobkyně spatřil a pořídil videozáznam, tuto skutečnost kontrolou svého pozemku zjistil. Uvedené rovněž plyne z fotodokumentace pořízené policií z místa spáchání přestupku. Kopie těchto fotografií jsou součástí správního spisu a je na nich zachycen uhynulý pták na místě spáchání přestupku (zahrada svědka Š.). Žalobkyně byla žalovaným před vydáním napadeného rozhodnutí řádně písemně poučena o možnosti seznámit se s těmito nově shromážděnými podklady, případně se k nim vyjádřit, což písemným podáním učinila. Ani v tomto ohledu žalovaný nepochybil, neboť zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro vydání rozhodnutí. Sama žalobkyně po právním zástupcem zprostředkovaném zhlédnutí videozáznamu připustila, že osoba zachycená na videozáznamu hodila nějaký předmět přes plot na pozemek svědka Š., k čemuž uvedla, že se mohlo jednat o části oblečení ve vlastnictví uvedeného svědka, neboť v minulosti již nastala situace, kdy vítr svědkovo oblečení na vedlejší pozemek zavál. Tato skutečnost však v průběhu správního řízení prokázána nebyla a sama žalobkyně neuvedla žádné další důkazy na podporu svého tvrzení.

16. Není tedy pochyb o tom, že žalobkyně úmyslně přehodila přes plot na sousední pozemek uhynulého ptáka. Tímto jednáním úmyslně narušila sousedské soužití, navíc, aniž by to nutně zamýšlela, vyvolala u svědka Š. obavu, že jeho chov drůbeže bude zasažen přenosným chřipkovým onemocněním ptactva (ptačí chřipka). Toto riziko bylo z důvodu výskytu uvedeného onemocnění ptactva v okolí předmětného pozemku reálné a svědek Š. jej musel následně s příslušnými orgány řešit. K potenciálnímu škodlivému následku v podobě onemocnění drůbeže ve vlastnictví uvedeného svědka sice nakonec nedošlo, to však nesnižuje závažnost žalobkyní spáchaného přestupku, neboť vznik škody není podmínkou pro naplnění skutkové podstaty daného přestupku. Jak již bylo řečeno výše a Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 7 54 A 6/2022 jak opakovaně konstatoval žalovaný, sousedské spory nelze řešit úmyslným jednáním narušujícím občanské soužití. S ohledem na shora řečené nemá krajský soud pochyb o tom, že v posuzované věci byl naplněn formální i materiální znak přestupku, který byl žalobkyni kladen za vinu, jakož byla prokázána i škodlivost tohoto jednání.

17. K námitce žalobkyně, že jí byl kladen k tíži zvolený procení postup spočívající v tom, že si žalobkyně pro řízení před správními orgány zvolila právního zástupce a osobně se jednání neúčastnila, soud uvádí, že správní orgán tuto procesní taktiku akceptoval, neboť nevybočuje ze zákonného rámce. Uvážil však, že žalobkyně takový postup zvolila z toho důvodu, aby ji správní orgány nemohly osobně konfrontovat s pořízenou videonahrávkou a současně tím ozřejmil, z jakého důvodu byly pro identifikaci žalobkyně využity výpovědi svědků. Tento úsudek však žalovaný nepromítl do výroku o vině a trestu, tudíž napadené rozhodnutí nezatížil vytýkanou vadou.

18. Krajský soud proto uzavírá, že správní orgány v průběhu dokazování a hodnocení důkazů nepochybily, nedopustily se ani tendenčního hodnocení důkazů, jak namítá žalobkyně. Krajský soud rovněž neshledal, že by správní orgány jakkoli nesprávně vykládaly vyjádření žalobkyně či další provedené důkazy.

IV. Závěr, náklady řízení

19. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 8 54 A 6/2022 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 5. prosince 2022 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.