54 A 7/2019

Rubrum

č. j. 54 A 7/2019-37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce: P.Ř. bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Davidem Rašovským sídlem Hlinky 135/68, 603 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2019, č. j. KUJCK 70186/2019, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 54 A 7/2019 1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“) byla dne 8. 7. 2019 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2019, č. j. KUJCK- 70186/2019, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Milevsko, odboru právních služeb, přestupků a kontroly („správní orgán prvního stupně“) ze dne 18. 1. 2019, č. j. MM- 02238/2019/OPSPK/sim (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále též „zákon o silničním provozu“), pro porušení ustanovení § 18 odst. 4 téhož zákona, kterého se dopustil dne 12. 4. 2018 ve 14:15 hodin na pozemní komunikaci v obci X, ve směru jízdy na obec X, při řízení motocyklu tovární značky X, registrační značky X, neboť překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci, stanovenou na 50 km/h nejméně o 42 km/h, přičemž mu byla silničním radarovým rychloměrem RAMER 10C naměřena rychlost 95 km/h, po odečtení možné odchylky (+/- 3 km/h), 92 km/h. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 6 000 Kč podle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu a dále zákaz řízení v délce 6 měsíců podle § 125c odst. 6 písm. b) téhož zákona. Podle § 95 zákona o přestupcích byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady spojené s projednáním přestupku v paušální částce stanovené vyhláškou Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 1 000 Kč.

2. Žalobce namítal, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, tvrdil, že byl zkrácen postupem žalovaného na svých právech a napadl rozhodnutí žalovaného jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, pro nedostatečně zjištěný skutkový stav a nezákonné z titulu závažných vad v řízení, zejména před správním orgánem prvého stupně.

3. Žalobce poukázal na to, že je laik nezastoupený právním zástupcem a nevyzná se ve správním řádu ani v přestupkovém zákoně. Z toho důvodu a podle judikatury krajských soudů a Nejvyššího správního soudu je povinností správního orgánu vyzvat žalobce v případě podání blanketního odvolání k doplnění důvodů, neboť rozhodování pouze na základě blanketního odvolání je porušením základního práva žalobce být slyšen a rovněž v přístupu ke spravedlnosti. Povinností správního orgánu bylo vyzvat žalobce k doplnění důvodů odvolání a porušení této povinnosti představuje závažnou a nezhojitelnou procesní vadu, která má vliv na zákonnost rozhodnutí. Podle žalobce je soudu známa judikatura v této souvislosti, a proto v žalobě na jednotlivé rozsudky nepovažoval za potřebné odkazovat.

4. Podle žalobce se jedná o závažnou procesní vadu, pro kterou soud žalobě vyhoví a obě rozhodnutí jak prvostupňové, tak druhostupňové zruší. Z toho důvodu žalobce uvedl, že pokládá za zbytečné nařizovat ústní jednání a rozšiřovat žalobu o další žalobní námitky. Pokud by soud v rámci předběžného projednání žaloby dospěl k závěru, že pro poukazovanou procesní vadu napadená rozhodnutí nezruší, žalobce si vyhradil právo rozvést ostatní žalobní námitky, a to v rámci dodatečně nařízeného ústního jednání, a nebo na základě výzvy soudu k doplnění žaloby.

5. Konání ústního jednání v nepřítomnosti žalobce bylo porušením jeho základního práva na slyšení. Správní orgán v rozhodnutí nehodnotil, z jakého důvodu nevyhověl v pořadí jeho druhé omluvě a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, kdy jej pouze vyzval k seznámení Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 54 A 7/2019 s podklady pro vydání rozhodnutí. Absencí ústního jednání nemohl správní orgán dostatečně zjistit skutkový stav věci, jako byla míra zavinění či pohnutka. Žalobce dále tvrdil, že v rozhodnutí nebylo dostatečně určitě označeno místo spáchání přestupku, neboť ulice Milevská je dlouhá a prochází jak zastavěnou částí obce, tak rovněž nezastavěnou. Proto dle žalobce není zcela nad rozumnou míru pochybnosti jasné, zda byl přestupek spáchán v obci či mimo obec.

6. V rozhodnutí dále absentovalo konkrétní hodnocení škodlivosti přestupku, což je podstatné pro jeho celkové posouzení, zda v rámci skutkové podstaty „f2“ nedosahuje škodlivost přestupku intenzity běžně se vyskytujících případů, zda bylo nutné přestupek posuzovat v rámci skutkové podstaty „f3“. V rozhodnutí současně absentuje zmínka o přidělení trestních bodů, což podle judikatury Nejvyššího správního soudu v Brně není možné, neboť přidělení bodů má být pevně svázáno s přestupkem, aby nedocházelo ke dvojímu trestání „ne bis in iden“.

7. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů stejně tak, jako úvaha o výši trestu. Zmínka o čtyřech záznamech v evidenční kartě řidiče žalobce je zcela nekonkrétní a není jasné, o jaké záznamy se jedná (zda jsou starší tří let, ke kterým již nelze přihlížet). Rovněž v případě přestupku spáchaného na motocyklu není dle názoru jiných krajských soudů nezbytně nutné zakázat řízení ve všech řidičských skupinách, ale postačí pouze udělit zákaz řízení pro řidičskou skupinu na motocyklech. Žalobce z těchto důvodů navrhl, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

8. Žalobce podal návrh na přiznání odkladného účinku žaloby. Tento návrh odůvodnil vznikem újmy žalobci v souvislosti s jeho finanční a rodinnou situací, dále újmou jiných osob a současně poukázal na rozpor s důležitým veřejným zájmem, kdy dle judikatury by se na žalobce mělo hledět až do rozhodnutí soudu jako na nevinného, dokud se neprokáže opak. O návrhu na přiznání odkladného účinku v žalobě rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 7. 2019 pod č. j. X tak, že odkladný účinek žalobě nepřiznal. Újma, která by žalobci měla výkonem napadeného rozhodnutí vzniknout, nebyla žalobcem prokázána.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

9. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný neshledal důvodnou žádost uplatněných námitek. K absenci výzvy k doplnění důvodů odvolání žalovaný sdělil, že vyhotovil dne 20. 2. 2019 výzvu k doplnění odvolání ve smyslu § 37 odst. 2 resp. § 37 odst. 3 správního řádu. Z obsahu výzvy je zřejmé, že se týká žalobcova odvolání, které nesplňuje požadavky stanovené v § 82 odst. 2 správního řádu. Žalobce sám uvedl v blanketním odvolání, že důvody doplní po poradě s jeho právním zástupcem do 15 dní. Pokud tedy důvody nedoplnil, nelze tak přičítat k tíži správních orgánů. Žalobce si byl vědom skutečnosti, že výzva k odstranění vad podání byla vydána, přesto odvolací důvody doplněny nebyly a nestalo se tak ani do doby vydání rozhodnutí žalovaného.

10. Žalovaný správní orgán rozhodl v nepřítomnosti žalobce a nevyhověl jeho druhé omluvě, neboť první ústní jednání nařízené na 22. 8. 2018 bylo na základě žádosti žalobce a doložení lékařské zprávy zrušeno a nařízeno na nový termín ústního jednání na den 3. 10. 2018. Dne 2. 10. 2018 byla správnímu orgánu doručena druhá omluva z ústního jednání s uvedením důvodu, že žalobce je na zahraniční dovolené. Toto tvrzení a omluvu žalobce ničím nedoložil. Tuto omluvu proto žalovaný nepovažoval za náležitou omluvu a věc Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 54 A 7/2019 projednal bez přítomnosti žalobce. Žalovaný připomněl, že v předvolání byl žalobce řádně poučen o náležitostech omluvy, kdy bylo vysvětleno, že nestačí obecný odkaz na pracovní zaneprázdněnost či pobyt v zahraničí, ale takové tvrzení je třeba konkrétně doložit. Žalovaný odmítl výtku, že nebylo dostatečně konkretizováno místo spáchání přestupku a případně jeho nezaměnitelnost, neboť označení komunikace a obce je naprosto standardním postupem a ve spojení s časem spáchání přestupku je skutek zcela konkretizován. Žalobci byla sdělena i míra škodlivosti přestupku, neboť k překročení dovolené rychlosti o 42 km došlo v uzavřené části obce, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h. Žalovaný neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť v něm byly uvedeny důvody, které byly opřeny o listinné důkazy a řádně vedené dokazování. Rovněž výše uloženého trestu byla dostatečně srozumitelně vysvětlena. K absenci uvedení bodového postihu ve výroku napadeného rozhodnutí žalovaný poznamenal, že dle zákona o přestupcích tento požadavek nepatří mezi sankce, které lze uložit za přestupek. Žalovaný uvedl, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízeného jednání na základě účastníky předložených spisů.

III. Replika žalobce

11. Žalobce v replice kritizoval způsob vyjádření žalovaného k žalobním bodům, případně upozorňoval na absenci vyjádření k některým bodům. Žalobce uvedl, že považuje vzájemnou výměnu názorů se žalovaným za ukončenou a na případné další vyjádření již reagovat nebude. Soud by měl dle názoru žalobce vycházet zejména ze spisu ve fázi správního řízení a nikoli z rozsáhlých vyjádření a replik. Soud, byť rozhoduje v plné jurisdikci, není třetí odvolací instancí a neměl by nahrazovat deficity rozhodnutí správních orgánů. Měl by působit tak, aby jejich rozhodnutí byla kvalitní, přesvědčivá a zcela přezkoumatelná. Žalobce po poučení podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s., že soud může o žalobě rozhodnout bez nařízeného jednání, jestliže to účastníci řízení shodně navrhnou nebo s tím souhlasí a dále po poučení, že pokud žalobce ve lhůtě dvou týdnů nesdělí svůj nesouhlas s tímto postupem soudu, bude věc rozhodnuta ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. Výzvu právní zástupce žalobce převzal 27. 8. 2019. Ve lhůtě soudem stanovené, ani později, až do dne rozhodnutí soudu žalobce nevyjádřil svůj nesouhlas s tímto postupem (rozhodnutí bez nařízeného jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s.).

IV. Obsah správních spisů

12. Ze správního spisu pro věc vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

13. Prvostupňový správní orgán na základě oznámení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, dopravního inspektorátu Písek pod č. j. X ze dne 24. dubna 2018 vydal dne 16. května 2018 příkaz, kterým rozhodl o tom, že žalobce je vinen ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu tím, že dne 12. 4. 2018 ve 14:45 hod v provozu na pozemní komunikaci v obci X, po ulici X směrem na obec X, řídil motocykl X, r.z. X a byla mu policejním orgánem ZDI PČR Písek, naměřena rychlost ve výši 92 km/h (po odečtu tolerance radarového zařízení) v místě, kde je rychlost v obci omezena na 50 km/h. Tuto zákonem stanovenou rychlost překročil o více než 40 km/h. Žalobci byla uložena pokuta - správní trest ve výši 6 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Žalobce podal proti příkazu odpor. Z toho důvodu bylo dne 6. 8. 2018 žalobci doručeno předvolání k ústnímu jednání na den 22. 8. 2018, které obsahovalo řádné poučení o právech a povinnostech žalobce. Dne 21. 8. 2018 v 19.59 byla správnímu orgánu doručena omluva z ústního Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 54 A 7/2019 jednání ze zdravotních důvodů, doložená písemně lékařskou zprávou. Správní orgán akceptoval doloženou omluvu jako náležitou a předvolal žalobce k novému ústnímu jednání na den 3. 10. 2018. Dne 2. 10. 2018 ve 21.57 hod byla prvostupňovému správnímu orgánu doručena další omluva z ústního jednání z žalobcovy e-mailové adresy, kde uvedl jako důvod nemožnosti jednání se zúčastnit dovolenou v zahraničí. K této omluvě žádné konkrétní potvrzení či smlouvu správnímu orgánu nezaslal. Správní orgán ve věci konal ústní jednání bez přítomnosti žalobce a dne 9. 10. 2018 jej vyzval k seznámení se s podklady pro rozhodnutí ve lhůtě 5 dnů. Zároveň žalobci oznámil ukončení dokazování. Dne 18. 1. 2019 vydal prvostupňový správní orgán prvostupňové správní rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce 18. 2. 2019 odvolání. Jednalo se o nepodepsané odvolání, v jehož textu bylo uvedeno, že žalobce odvolání doplní po seznámení s příslušným spisem a poradě s právním zástupcem do 15 dnů. Správní orgán vyzval žalobce dne 20. 2. 2019 k doplnění odvolání s odkazem na § 82 dost. 1 správního řádu a § 37 odst. 2 téhož zákona, kde bylo zdůrazněno, že náležitostí podání je podpis osoby, která podání činí. Dále byl žalobce poučen, že podání lze učinit podle § 37 odst. 4 správního řádu pouze písemně s náležitostmi podle § 37 odst. 2 správního řádu, ústně do protokolu nebo elektronicky podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Žalobci byly připomenuty i důsledky nepodepsaného podání. Žalobce na výzvu k doplnění podání reagoval teprve dne 15. 3. 2019, kdy zaslal správnímu orgánu podepsané odvolání s textem, že odvolání doplní o důvody po seznámení se s příslušným spisem a poradě s jeho právním zástupcem do 15 dnů.

14. Žalovaný správní orgán vydal dne 14. 6. 2019 žalobou napadené rozhodnutí, které je popsáno v bodě 1 tohoto rozsudku, které nabylo právní moci dne 27. 6. 2019. Žalovaný dospěl k závěru, že v dané věci bylo prokázáno překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Žalobce naplnil nejen formální znak popsaného přestupku, neboť jednání, jímž byl uznán vinným, je v zákoně jako přestupek označeno, nýbrž i znak materiální, neboť svým jednáním porušil povinnost uloženou mu zákonem a ohrozil zájem společnosti na dodržování nejvyšší dovolené rychlosti, kdy právě rychlost má významný vliv na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Sankce, které byly žalobci uloženy v intencích zákona, byly zároveň dostatečně odůvodněny. Žalovaný uzavřel, že provedeným dokazováním bylo postaveno právně na jisto, že provedené důkazy tvoří ucelený a úplný řetězec, kdy skutkový stav byl zjištěn dostatečně a bylo možné rozhodnout o vině a uložit sankci.

V. Právní názor soudu

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

16. Žaloba není důvodná.

17. V prvním žalobním bodu žalobce namítal absenci výzvy k doplnění důvodů odvolání. K tomu vysvětlil, že jako laik nezastoupený právním zástupcem se v ustanoveních správního řádu ani zákona o přestupcích nevyzná. Povinností správního orgánu bylo vyzvat žalobce k doplnění důvodů, protože rozhodování o věci na základě blanketního odvolání je porušením základního práva žalobce, být slyšen a rovněž na přístupu ke spravedlnosti. Povinností správního orgánu je vyzvat žalobce k doplnění důvodů odvolání, což je obligatorní postup, a pokud je porušen, představuje to závažnou a nezhojitelnou Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 54 A 7/2019 procesní vadu, která má zpravidla vždy vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalobce uvedl, že je jistě judikatura v této věci soudu známa, a proto na jednotlivé rozsudky neodkazoval. Soud hodnotí tuto námitku jako nedůvodnou.

18. Podle ustanovení § 82 odst. 2 správní řádu „odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu, a aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka.“ 19. Citované ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu stanoví, jaké musí odvolání splňovat obecné náležitosti ve smyslu podání dle § 37 správního řádu. Kromě toho musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá, v čem je spatřován rozpor rozhodnutí s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, které mu předcházelo. Odpovědnost účastníka řízení za rozsah odvolacího přezkumu je zákonem svěřena do dispozice účastníka řízení, což vyplývá kupříkladu z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 56/2007-71. Pokud odvolání nemá některou z náležitostí stanovených v § 82 odst. 3 a § 37 správního řádu postupuje se dle § 37 odst. 3 toho zákona, kdy správní orgán odstraňuje tyto nedostatky formou výzvy, kterou adresuje odvolateli, aby chybějící náležitosti odvolání doplnil. K tomu odvolateli stanoví lhůtu. Pokud ve stanovené lhůtě nejsou vady odvolání odstraněny, posoudí správní orgán, zda je odvolání projednatelné i bez doplnění odvolání odvolatelem, kdy v takovém případě posuzuje neodůvodněné odvolání z hlediska jeho souladu se zákonem, nikoliv pak z hlediska jeho věcné správnosti. Pokud odvolatel podá blanketní odvolání, ve kterém uvede, že ho doplní ve lhůtě, kterou si sám určí, pak takové prohlášení účastníka nemá rozhodující význam, neboť lhůtu k doplnění neúplného podání určuje správní orgán a nikoliv účastník řízení. Správní řád nevylučuje, aby bylo projednáno i blanketní odvolání za situace, že po výzvě správního orgánu odvolatel konkrétní důvody svého odvolání neuvedl.

20. Spornou otázkou mezi žalobcem a žalovaným je postup žalovaného při odstraňování vad odvolání, kdy žalobce zastává názor, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem.

21. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 18. 1. 2019 odvolání, které bylo doručeno 18. 2. 2019 a obsahovalo označení rozhodnutí, proti kterému je podáváno včetně sdělení, že odvolání podatel doplní po seznámení s příslušným spisem a poradě s jeho právním zástupcem do 15 dnů. Odvolání neobsahovalo podpis odvolatele. Z toho důvodu dne 20. 2. 2019 vydal prvostupňový správní orgán výzvu k doplnění podání konkrétně odvolání, kterou adresoval žalobci. Z obsahu této výzvy vyplývá odkaz prvostupňového správního orgánu na ustanovení § 82 odst. 1 správního řádu, dle kterého odvolání musí mít náležitosti podle § 37 odst. 2 správního řádu. Mezi jednu z náležitostí pak ve smyslu § 37 odst. 2 téhož zákona patří podpis osoby, která podání činí. Dále byl žalobce poučen o obsahu ustanovení § 37 odst. 4 a 3 správního řádu. Výzva byla žalobci doručena do vlastních rukou, kdy byla uložena dne 22. 2. 2019 a žalobce ji osobně převzal dne 4. 3. 2019. Mezi tím žalobce zaslal opakovaně nepodepsané odvolání prvostupňovému správnímu orgánu, kterému bylo doručeno dne Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 54 A 7/2019 26. 2. 2019 a posléze třetí totožné odvolání, které bylo doručeno 15. 3. 2019 a obsahovalo informaci, že odvolatel doplní odvolání po seznámení s příslušným spisem a poradě s jeho právním zástupcem do 15 dnů. Odvolací orgán vydal druhostupňové rozhodnutí o odvolání, které bylo žalobou napadeno dne 14. 6. 2019.

22. Z obsahu žalobcem podaného odvolání vyplývá, že podal blanketní odvolání, u něhož si byl vědom skutečnosti, že není odůvodněno a poskytl prvostupňovému správnímu orgánu informaci, že doplní po seznámení se spisem a poradě s právním zástupcem důvody do 15 dní. Z takto uvedeného nelze dovodit žádost žalobce o poskytnutí této lhůty, pouze informaci, že si je vědom skutečnosti, že důvody odvolání absentují a že je správnímu orgánu ve lhůtě 15 dnů dodá. Správní orgán byl ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu oprávněn poskytnout přiměřenou lhůtu k odstranění vad odvolání, nicméně s ohledem na skutečnost, že žalobce si byl vědom deficitu odvolání a sám avizoval lhůtu, ve které odstraní vady odvolání, nebylo nutné, aby správní orgán výslovně k odstranění tohoto nedostatku odvolání žalobce vyzýval. Povinnost vyzvat žalobce k odstranění zjevné vady odvolání, což byla absence podpisu, prvostupňový správní orgán splnil. Ve výzvě k odstranění dostatku spočívajícího v absenci podpisu odvolatele prvostupňový správní orgán upozornil na ustanovení správního řádu, která stanoví náležitosti odvolání i obecně podání a na ustanovení, podle kterých správní orgán postupuje, pokud takové nedostatky odstraňuje. V dané věci je třeba vycházet z toho, že byť v žalobě žalobce poukazuje na to, že je právním laikem, pak si byl zcela nepochybně na základě obsahu podaného odvolání vědom skutečnosti, že odvolání neobsahuje žádné důvody a hodlal, je ze své vůle sám ve lhůtě, kterou uvedl, doplnit. Pro takový případ je třeba učinit takový výklad práva, který nebude zvýhodňovat či činit rozdíly mezi odvolateli, kteří podají vadné podání a iniciativu k odstranění vad podání ponechají na správním orgánu, a těmi, kdo sami přislíbí v přiměřené lhůtě takové důvody doplnit. Žalobce nežádal o poskytnutí lhůty, nicméně uvedl, že po poradě s právním zástupcem a seznámení s příslušným spisem, odvolací důvody ve lhůtě 15 dnů doplní. Výslovně tedy nepožadoval, aby správní orgán mu takovou lhůtu stanovil, či aby jej k odstranění vad vyzýval, neboť z podání žalobce je zřejmé, že si byl těchto vad vědom. Správní orgán z obsahu tohoto blanketního odvolání včetně informace, že budou důvody odvolání doplněny, vycházel. Žalobce tudíž dále k odstranění dalších vad odvolání nevyzýval. Taktéž lze dovodit, že vycházel z předpokladu, který je stanoven v § 89 odst. 2 správního řádu, že odvolací orgán vždy přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy, přičemž věcnou správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání. Jinak pouze tehdy vyžaduje-li to veřejný zájem. V dané věci bylo zcela řádně označené rozhodnutí, proti kterému odvolání směřovalo a po výzvě doručené žalobci byl doplněn i podpis odvolatele. Vzhledem k tomu, že žalobce odvolací důvody tak, jak signalizoval, neuvedl, odvolací orgán vydal rozhodnutí o odvolání teprve dne 14. 6. 2019, kdy vycházel z obsahu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu. Tomuto postupu správního orgánu nelze vytýkat pochybení.

23. Soud shrnuje, že za situace, kdy žalobce byl s odkazem na příslušná ustanovení správního řádu vyzván k doplnění chybějících náležitostí odvolání, na druhý pokus doplnil do odvolání svůj vlastnoruční podpis a toto odvolání obsahovalo informaci pro správní orgán, že po seznámení s obsahem spisu a poradě s právním zástupcem doplní důvody odvolání ve lhůtě patnácti dnů, postupoval zcela správně, když vyčkal proběhnutí této lhůty a s dalším Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 8 54 A 7/2019 časovým odstupem přistoupil k rozhodnutí o blanketním odvolání ve smyslu § 82 odst. 2 správního řádu. Z tohoto postupu správní orgán nelze shledat porušení základního práva žalobce být slyšen a na přístupu ke spravedlnosti. Bylo pouze v dispozici odvolatele, aby splnit to, k čemu byl správním orgánem s odkazem na uvedenou právní úpravu vyzván, případně aby dostál tomu, co v odvolání uvedl a v dostatečném dlouhém časovém odstupu se se spisem seznámil a odvolací důvody, pokud je považoval za nutné uvést, doplnil. Vzhledem k tomu, že v odvolacím řízení nebyly doplňovány žádné písemnosti ani důkazy, nebylo povinností správního orgánu žalobce vyzývat k tomu, aby se před vydáním prvostupňového rozhodnutí k podkladům založeným ve spise znovu vyjadřoval. Proto soud nesdílí důvodnost námitky, kterou žalobce uvedl ve své žalobě, že bylo za dané situace povinností správního orgánu vyzvat výslovně žalobce k doplnění důvodů odvolání a nedodržení tohoto postupu hodnotit jako závažnou a nezhojitelnou procesní vadu, která má vždy vliv na zákonnost rozhodnutí. Takový závěr v souzeném případě vyslovit nelze. Vzhledem k tomu, že žalobce žádnou judikaturu, kterou měl na mysli, v žalobě neuvedl, soud nemohl příklady takové judikatury, kterou měl žalobce na mysli za něho vyhledat či domýšlet.

24. V ostatních žalobních námitkách žalobce vyslovil přesvědčení, že soud mu pro shora uvedenou závažnou procesní vadu v důvodnosti žaloby vyhoví a rozhodnutí zruší. Pro případ, že by na základě předběžného projednání žaloby soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nezruší, žalobce si vyhradil právo rozvést ostatní žalobní námitky, a to buď v rámci dodatečně nařízeného ústního jednání před soudem, nebo na výzvu soudu v doplnění žalobních námitek.

25. Pokud žalobce podmiňuje rozvedení svých žalobních námitek ve vztahu k postupu soudu, pro případ, že po předběžném projednání rozhodnutí žalovaného nezruší, pak takový postup právní norma nepředpokládá. Rozšíření žalobních námitek je možné pouze ve lhůtě dvou měsíců od právní moci žalobou napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žaloba, jak byla podána, obsahovala náležitosti stanovené v § 71 odst. 1 s. ř. s., nebylo nutné žalobce vyzývat k jejímu doplnění. Vzhledem k zásadě dispoziční, kterou je řízení před správními soudy o správní žalobě ovládáno, je vždy na žalobci jaké žalobní námitky v zákonné lhůtě uplatní. Žalobce postupoval tak, že své žalobní námitky zcela konkrétně uvedl i rozvedl tak, že nebylo dle úvahy soudu třeba vydávat výzvu k doplnění žalobních námitek. Pokud měl žalobce za to, že má k dispozici ještě další argumenty, které hodlal soudu sdělit, pak bylo pouze na jeho úvaze, aby takové námitky či rozsah těchto námitek uvedl v žalobě v zákonné lhůtě. Podle soudního řádu správního soud nepostupuje tak, že předběžně projednává žalobu a za situace, kdy žalobě nevyhoví, sdělí tuto skutečnost žalobci s výzvou k rozvedení žalobních námitek. Podání žaloby a uvedení žalobních bodů je zastropováno dvouměsíční lhůtou stanovenou v § 72 odst. 1 s. ř. s. ve vztahu k § 72 odst. 1 věta druhá s. ř. s. a žalobní body nelze rozšiřovat.

26. Výše uvedený právní závěr soud vyslovil s vědomím toho, že rozvinutí uplatněného žalobního bodu či doplnění zárodku žalobního bodu je možné i po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Nicméně v konkrétní souvislosti se ze strany žalobce tak nestalo, žalobce žádné námitky, kterými by rozvinul žalobní body, soudu do doby jeho rozhodnutí nezaslal. Soud v dané věci rozhodl bez nařízeného jednání, neboť po poučení, které bylo účastníkům řízení zasláno, žalobce výslovně neuvedl, že s takovým projednáním věci nesouhlasí, i když byl o důsledcích tohoto postupu ve výzvě poučen. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 9 54 A 7/2019 27. Žalobce dále v žalobě namítal, že konání ústního jednání i v nepřítomnosti žalobce bylo porušením jeho základního práva být slyšen. Správní orgán dle názoru žalobce nehodnotil, z jakého důvodu nevyhověl druhé omluvě žalobce a rozhodl v nepřítomnosti žalobce. Žalobce byl sice vyzván k seznámení se s podklady pro rozhodnutí, avšak tímto postupem nemůže správní orgán nahradit absenci ústního jednání ani dostatečně zjistit skutkový stav věci. Přitom nehrozila prekluze přestupku, a to považuje žalobce za zarážející.

28. Ke spáchání přestupku došlo dne 12. 4. 2018 v 14:15 hod. na pozemní komunikaci v obci X, ulice X ve směru jízdy na obec X, kdy žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci stanovenou na 50 km/h nejméně o 42 km/h, neboť při jízdě motocyklem tovární značky X mu byla naměřena rychlost 95 km/h, po odečtení možné odchylky 92 km/h.

29. Podle odstavce prvního ustanovení § 88 zákona č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti 1. 7. 2017, správní orgán může nařídit ústní jednání. Podle odstavce 2 správní orgán nařídí ústní jednání na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv; jinak návrh zamítne usnesením, které se oznamuje pouze obviněnému. Podle odstavce 4 téhož ustanovení, k ústnímu jednání správní orgán předvolá účastníky řízení. Ústní jednání lze konat bez přítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže byl řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti, nebo pokud se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu.

30. V daném případě správní orgán nařídil ústní jednání a předvolání bylo žalobci doručeno dne 6. 8. 2018. Jednání bylo stanoveno na den 22. 8. 2018. Obsahovalo řádné poučení, zejména ve smyslu § 33 a § 36 správního řádu o možnosti zvolit si zmocněnce, navrhovat důkazy, seznámit se s podklady pro rozhodnutí ve stanovené lhůtě, vyjádřit se k nim, nahlížet do spisu. Zároveň byl poučen žalobce o tom, že pro případ omluvy, aby mohla být přijata, musí být uplatněna včas (zpravidla ve chvíli, kdy se osoba o překážce, která jí brání zúčastnit se ústního jednání, dozví, nejpozději před zahájením ústního jednání), musí obsahovat konkrétní důležitý důvod (nestačí obecný odkaz na pracovní zaneprázdněnost, pobyt v zahraničí či neurčité zdravotní problémy) a musí být řádně doložena (například listinami) tak, aby si správní orgán mohl ověřit její pravdivost. Je-li předkládána lékařská zpráva, je nutné, aby z ní vyplývala konkrétní diagnóza či jiná objektivní skutečnost znemožňující osobní účast na ústním jednání, prostý doklad o pracovní neschopnosti nepostačuje (z důvodů lékařského tajemství nemá správní orgán možnost ověřit diagnózu a podobně u lékaře, například zlomený malíček může vést k pracovní neschopnosti, ale není důvodem, pro který by se obviněný nemohl v době povolených vycházek dostavit k ústnímu jednání). Lze upozornit, že k akceptaci omluvy nedochází automaticky (až po posouzení její řádnosti a včasnosti) a pro ověření, zda omluva byla přijata, je možno využít čísla uvedeného na předvolání.

31. Žalobce se omluvil z ústního jednání dne 21. 8. 2018 v 19.59 hodin ze zdravotních důvodů z e-mailové adresy. Lékařskou zprávu doručil žalobce správnímu orgánu dne 27. 8. 2018. Z toho důvodu, že správní orgán konal dne 22. 8. 2018 ústní jednání bez přítomnosti žalobce, předvolal jej k novému ústnímu jednání na den 3. 10. 2018. Dne 2. 10. 2018 v 21.57 hodin byla správnímu orgánu doručena další omluva žalobce z ústního jednání z e- mailové adresy a jako důvod byla uvedena dovolená v zahraničí. Z toho důvodu správní Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 10 54 A 7/2019 orgán tuto omluvu neuznal jako náležitou a ve věci již znovu žalobce k ústnímu jednání nepředvolal. Vyzval jej dne 9. 10. 2018 písemně k seznámení se s podklady pro rozhodnutí.

32. Soud neshledal v postupu správního orgánu, kterým neakceptoval druhou omluvu žalobce jako náležitou závadu, neboť v souvislosti se způsobem realizace omluvy z nařízeného jednání v přestupkové záležitosti nestačí totiž jakákoli omluva. Podle přestupkového zákona se musí jednat o omluvu náležitou, kupříkladu z vážných zdravotních či rodinných důvodů. Zároveň i ze soudní judikatury vyplývá, že je nutné trvat na požadavku bezodkladnosti omluvy, tedy aby byla sdělena ihned poté, co překážka bránící v účasti na jednání vznikne (srov. rozsudek NSS 3 As 140/2015). Nové ústní jednání bylo pro žalobce nařízeno na den 3. 10. 2018. Žalobce teprve dne 2. 10. 2018 ve 21:57 hodin sdělil, že se omlouvá ze zítřejšího jednání, neboť z dovolené v zahraničí se bude vracet až v sobotu. Poděkoval za pochopení. V této omluvě ani žalobce neuvedl, že žádá o nařízení nového jednání a ke svému tvrzení nic konkrétního nedoložil. Navíc za situace, kdy byl na zahraniční dovolené, mu tato skutečnost jistě musela být známa v době nařízení nového jednání nebo nejpozději v době, kdy na tuto dovolenou odjížděl, přesto však omluvu správnímu orgánu zaslal mimo pracovní dobu na rozhraní dne 2. a 3. 10. 2018. Proto správně správní orgán zhodnotil omluvu žalobce jako nedostačující a nenáležitou. Správní orgán není povinen vyžadovat účast obviněného při ústním jednání ani jeho vyjádření. Správní orgány žalobce vyzvaly, aby se dostavil k nahlédnutí do podkladů pro rozhodnutí, a to dne 9. 10. 2018. Ani této možnosti žalobce, až do doby vydání prvostupňového rozhodnutí dne 18. 1. 2019 nevyužil. Soud proto uzavřel, že v daném případě správní orgány nepochybily. Dokazování listinami, které byly v této věci shromážděny, nebylo neúplné či vadné a nashromážděné listiny byly dostatečné pro prokázání přestupku žalobce. Důsledky projednání přestupku v nepřítomnosti žalobce lze proto v projednávané věci přičítat pouze k tíži žalobce.

33. Žalobce dále v žalobě uvedl, že místo přestupku nebylo určeno dostatečně určitě, neboť ulice X je dlouhá a prochází, jak zastavěnou částí obce X, tak rovněž nezastavenou části katastru obce X, a proto z výroku rozhodnutí není nade vší rozumnou pochybnost jasné, zda byl přestupek spáchán v obci či mimo obec.

34. Ani tuto námitku soud nehodnotí jako důvodnou. Místo spáchání přestupku bylo v rozhodnutí vymezeno srozumitelným způsobem, označení komunikace a obce, jakož i uvedením nejvyšší dovolené rychlosti v obci. Nezaměnitelnost skutku je navíc bezpečně prokázána i ve spojení s časem spáchání přestupku, který je jednoznačně určen výstupem z měřícího zařízení. Ze záznamu o přestupku je zcela bez pochybností, že úsek komunikace, kde došlo k naměření překročení dovolené rychlosti žalobcem, se nachází v zastavěné části obce X a nemohlo tudíž dojít k záměně s jiným druhem přestupkového jednání. To vyplývá i z provedených důkazů, které jsou založeny ve správním spise. Současně ze záznamu o přestupku, který je součástí spisu vyplývají souřadnice GPS délka 014° stupňů 22`46.265`` E GPS šířka 49°22`17.123`` N. Místo přestupku je tudíž na podkladě písemností založených ve spise zcela jednoznačně konkrétně a srozumitelně označeno nachází se na silnici č. X a nikoli v nezastavěné části katastru obce X. Pokud žalobce tvrdil, že žalovaný doplnil do rozhodnutí podstatnou a klíčovou náležitost uvedl souřadnice, a proto měl před vydáním rozhodnutí žalobce vyzvat k seznámení se s novým podkladem pro rozhodnutí tak, aby se žalobce mohl s upřesněním místa přestupku vyjádřit, pak souřadnice měření rychlosti nic nevypovídají o místě spáchání přestupků, když lze rychlost jízdy měřit na vzdálenost cca 600 m. Ani s tímto tvrzením žalobce se Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 11 54 A 7/2019 soud nemohl ztotožnit. Žalovaný správní orgán pouze doplnil do rozhodnutí údaj, který vyplynul z důkazu záznamu o přestupku ze dne 12. 4. 2018, který byl po celou dobu správního řízení založen ve správním spise, nejednalo se tudíž o nový důkaz, který by žalovaný do spisu doplnil a vyplynula tudíž pro něho povinnost oznámit tuto skutečnost žalobci a vyzvat je k seznámení se s novým podkladem ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Jak již soud uvedl, tato písemnost ve spise byla založena od počátku řízení a bylo pouze na iniciativě žalobce, zda se se všemi podklady pro rozhodnutí seznámí či nikoliv. Pokud této možnosti nevyužil, pak nelze jeho postoj přičítat k tíži správních orgánů. Souřadnice, které jsou uvedeny v záznamu o přestupku, vypovídají o místě, kde došlo ke změření rychlosti žalobce. Námitka proto není důvodná.

35. Soud nepřisvědčil ani žádné žalobní námitce žalobce, že v rozhodnutí, absentuje konkrétní hodnocení škodlivosti přestupku, k čemuž připojil argumentaci, týkají se případu, kdy by došlo k hraničnímu překročení rychlosti, kupříkladu o 2 km, pak by mohl správní orgán s přihlédnutím k dalším okolnostem případu dojít k závěru, že v rámci skutkové podstaty „f2“ nedosahuje škodlivost přestupku intenzity běžně se vyskytujících případů a bylo by nutné přestupek posuzovat v rámci skutkové podstaty „f3“.

36. Soud neshledal důvodnost této námitky. Žalovaný správní orgán uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí jakým způsobem a v jaké intenzitě došlo překročením rychlosti o 42 km v obci k porušení právem chráněného zájmu, kdy řidič není schopen ovládat své motorové vozidlo takovým způsobem, aby mohl reagovat na situace předpokládané v silničním provozu a v důsledku případně prodloužené brzdné dráhy včas reagovat na působení vnějších sil. Současně překročení rychlosti nese sebou riziko pro další účastníky řízení. Dále správní orgán uvedl, že hodnotí formu zavinění jako nedbalost, což představuje mírnější formu zavinění ku prospěchu žalobce. Zároveň uvedl, že shledává naplnění jak formálního znaku přestupku konkrétně s odkazem na naplnění skutkové podstaty § 125 odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu, tedy překročením nejvyšší dovolené rychlosti. Naplnění materiálního znaku shledal žalovaný v zaviněném protiprávním jednání, které porušilo či ohrozilo zájem společnosti, spočívající v tom, aby řidiči dodržovali nejvyšší povolenou rychlost jízdy. Navíc žalovaný odkázal i na rozsudek NSS č. j. 5 As 104/2008-74, podle kterého formální znaky přestupkového jednání naplňují v běžných případech i znaky materiální. Rychlost pak má významný vliv na bezpečnost a plynulost provozu. Soud proto nemohl přisvědčit důvodnosti námitky, že absentuje popis škodlivosti přestupku.

37. Jako nedůvodnou hodnotil soud námitku, že v rozhodnutí absentuje zmínka o přidělení trestných bodů. Žalobce odkázal v této souvislosti na blíže nespecifikovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu v Brně, dle které má být pevně přidělení bodů svázáno s přestupkem, aby nedocházelo ke dvojímu trestání „ne bis in idem“. Námitku soud nehodnotí jako důvodnou. K posouzení důvodnosti této námitky lze odkázat na ustanovení § 93 zákona o přestupcích, podle kterého výrok rozhodnutí o přestupku musí obsahovat popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, formu zavinění, druh a výměru sankce, popřípadě rozhodnutí o upuštění od uložení správního trestu o započtení doby do doby zákazu činnosti, o uložení ochranného opatření nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení. Zákon o přestupcích neukládá správním orgánům uvádět do rozhodnutí bodový postih v registru řidičů dle zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť nepatří mezi sankce, které lze za přestupek uložit. Navíc není takový požadavek stanoven zákonem, a proto nemusel být počet bodů, které jsou Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 12 54 A 7/2019 v této souvislosti žalobci připsány uveden ve výroku rozhodnutí. Pro posouzení žalobní námitky jsou podstatné náležitosti rozhodnutí tak, jak je stanoví zákon. Pokud zákon žalobcem uváděný požadavek na uvedení bodového postihu neuvádí jako obligatorní náležitost výroku rozhodnutí, pak nelze takovou absenci tohoto údaje správním orgánům vytýkat. Je zcela nerozhodné jaký názor zastává žalobce a zároveň je i nerozhodný jeho obecný odkaz na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které je z důvodu zabránění porušení principu „ne bis in idem“ výši přidělených bodů v přestupku zmínit. Předmětem přezkumu bylo učiněno žalobou napadené rozhodnutí. Zákon požadavek na uvedení bodového postihu v rozhodnutí nestanoví. Z toho důvodu nelze nad rámec zákona uzavřít, že neuvedení bodového postihu představuje vadu, kterou by snad mohl být žalobce zkrácen na svých právech. Argumentace týkající se případně nesprávně přiděleného počtu bodů, přichází v úvahu za situace, že se žalobce bude bránit rozhodnutí, které se otázkou správnosti přidělení bodů zabývá. Nad rámec řečeného soud poukazuje na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, kde na straně 2 třetí odstavec od zdola poslední věta obsahuje informaci o tom, že v souvislosti se spáchaným přestupkem žalobce do bodového hodnocení řidiče se zapisuje 5 bodů.

38. Poslední žalobní námitkou žalobce vytýkal rozhodnutí jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Stejně tak označil i úvahu správního orgánu o výši trestu. Navíc žalobce zastává názor s odkazem na judikaturu jiných krajských soudů i Nejvyššího správního soudu v Brně, že není nezbytné v případě spáchání přestupku na motocyklu ukládat zákaz řízení ve všech řidičských skupinách.

39. V konkrétním případě z rozhodnutí správních orgánů vyplývá, že žalobce se dopustil přestupku při řízení motocyklu na pozemní komunikaci, neboť překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o nejméně 40 km/h. K závěru o tom, že se osoba přestupku dopustila, postačí, pokud je shledáno zavinění z nedbalosti, neboť zákon v ustanovení § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich nevyžaduje zavinění úmyslné. V konkrétním případě správní orgány dospěly k závěru, že přestupek byl bez pochybností spáchán žalobcem. Žalobce se ke spáchání přestupku doznal a svého jednání i litoval. Jednání žalobce bylo zjištěno a zaprotokolováno řádně. Správní orgány shledaly naplnění, jak formálního, tak materiálního znaku přestupku, jakož i škodlivost jednání žalobce. Tu také v rozhodnutí podrobně popsaly (rozhodnutí druhostupňového správního orgánu). Za spáchaný přestupek byla žalobci udělena pokuta podle ustanovení § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu, podle kterého se za uvedený přestupek ukládá pokuta od 5 000 Kč do 10 000 Kč a podle § 125c odst. 6 písm. b) téhož zákona zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání od 6 měsíců do 1 roku. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 6 000 Kč, což správní orgán hodnotil jako pokutu uloženou při spodní hranici zákonného rozpětí, stejně tak uložený šesti měsíční zákaz řízení motorových vozidel. Z rozhodnutí je zřejmé, jakým způsobem hodnotil žalovaný materiální stránku přestupku a v čem spatřoval škodlivost jednání žalobce, který jízdou v obci ohrožoval nejen sám sebe, ale i ostatní účastníky silničního provozu, přičemž k překročení dovolené rychlosti došlo v bytové zástavbě v ulici X, kde se nacházejí vjezdy k jednotlivým nemovitostem a chodník. Žalovaný přihlédl k polehčující okolnosti, neboť žalobce se správním orgánem spolupracoval a rovněž projevil lítost nad spáchaným přestupkem, což uvedl do záznamu o přestupku přímo na místě. Žalovaný správní orgán rovněž upozornil na ustanovení § 125c odst. 9 zákona o silničním provozu, podle kterého „od uložení správního trestu podle odst. 5 a 6 nelze v rozhodnutí o přestupku upustit“. Z toho Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 13 54 A 7/2019 důvodu správní orgán nemohl upustit od uložení správního trestu a uložil trest při samé spodní hranici zákonného rozpětí. Žalovaný správní orgán i v obecnější poloze vysvětlil smysl a účel trestu, což aplikoval i na posuzovaný případ, a to i s odkazem na konkrétní rozsudek Nejvyššího správního soudu.

40. Soud rozhodnutí, které bylo žalobou napadeno, nehodnotí jako nepřezkoumatelné. Ostatně i z formulace žalobních námitek vyplývá, že žalobce odůvodnění správních orgánů jednoznačně porozuměl. Rozhodnutí nechybí důvody a nejsou v něm rozpory, které by měly za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Stejně tak platí i pro připomenutou úvahu správních orgánů o výši trestu žalobce. Krajský soud zdůrazňuje, že ve vztahu k uložené pokutě byla tato určena téměř na samé spodní hranici zákonem stanovené výše pokuty stejně tak uložený zákaz činnosti. Soud zdůvodnění uloženého trestu shledává za naprosto dostačující, kdy správní orgány zohlednily veškeré okolnosti případu a dospěly při svých úvahách k odpovídajícímu závěru. Soud považuje s ohledem na všechny okolnosti případu uloženou pokutu za přiměřenou. Pokud žalobce zastává názor, že v daném případě postačovalo udělit žalobci zákaz řízení pouze pro řidičskou skupinu na motocyklech, pak k tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kupříkladu rozsudek sp. zn. 6 As 297/2013 či 7 As 332/2016, kdy zákaz řízení omezený na jednu skupinu vozidel byl připuštěn ovšem ve vztahu ke specifickému typu přestupku spáchanému v souvislosti s vozidlem náležejícím do skupiny C. Jestliže se jedná o typ přestupku, které lze pouze spáchat jakýmkoli typem vozidla, což se týká překročení nejvyšší povolené rychlosti, pak je nutné uložit zákaz řízení všech motorových vozidel, neboť zmírnění sankce pouze na některou jejich skupinu by nedávalo smysl. Soud proto uzavřel, že ani poslední námitka žalobce nebyla opodstatněná.

VI. Závěr náklady řízení

41. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 14 54 A 7/2019 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 26. února 2020 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.