54 A 8/2018

Rubrum

č. j. 54A 8/2018 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobci: V. T. N., narozen X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem Zařízení pro zajištění cizinců Bálková, 331 65 Tis u Blatna zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., Kovářská 4, Praha 9 proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, sídlem Pražská třída 558, 370 04 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2018, č. j. KRPC-21905-85/ČJ-2018- 020024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 18. 6. 2018, č. j. KRPC-21905-85/ČJ-2018-020024 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 54A 8/2018

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Dne 28. 6. 2018 obdržel Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2018, č. j. KRPC-21905-85/ČJ-2018-020024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) za účelem správního vyhoštění. Žalovaný stanovil podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců dobu trvání zajištění na 30 dnů ode dne ukončení zajištění podle § 46a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalobce v úvodu žaloby stručně popsal skutkový stav předmětné věci a konstatoval porušení právních předpisů, konkrétně § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), § 3 správního řádu, § 50 odst. 3 správního řádu, § 68 odst. 3 správního řádu, § 46a zákona o azylu, § 124 odst. 1 písm. b) zákon o pobytu cizinců a § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Žalobce byl nejprve dne 12. 2. 2018 zajištěn na základě předání dle Dublinského nařízení podle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, a to na 30 dnů. Posléze byl žalobce zajištěn dne 21. 2. 2018 dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců za účelem správního vyhoštění. Dne 28. 2. 2018 požádal žalobce o mezinárodní ochranu, a proto byl dne 5. 3. 2018 „přezajištěn“ Ministerstvem vnitra na základě rozhodnutí č. j. OAM-36/LE-LE05-LE26-PS-2018, a to dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, zároveň mu byla uložena povinnost setrvat v ZZC Bálková po dobu 110 dnů. Dne 18. 6. 2018 žalobci uplynula doba zajištění podle zákona o azylu. Téhož dne 18. 6. 2018 žalobce obdržel napadené rozhodnutí, jímž byl opětovně “přezajištěn“ tentokráte podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

3. Žalobce označil napadené rozhodnutí za nezákonné z toho důvodu, že žalobce byl v době opětovného přezajištění podle zákona o pobytu cizinců nadále žadatelem o mezinárodní ochranu. Skutečnost, že žalobce byl žadatelem o mezinárodní ochranu, měla za následek, že se na žalobce neměl vztahovat zákon o pobytu cizinců. Žalobce v žalobě zmínil, že mu bylo dne 16. 3. 2018 doručeno rozhodnutí správního orgánu o neudělení mezinárodní ochrany ze dne 13. 3. 2018, č. j. OAM-36/LE-LE05-LE26-PS-2018, proti kterému podal v zákonné lhůtě žalobu, s níž se vázal odkladný účinek a po dobu trvání azylové procedury je nadále žadatelem o mezinárodní ochranu.

4. Žalobce zdůraznil, že za situace, kdy je žadatelem o mezinárodní ochranu, není možné jeho zajištění podle § 124 zákona o pobytu cizinců, neboť se na něj v takovém případě tento zákon nevztahuje. Po dobu probíhání azylového řízení je vyloučeno správní vyhoštění, které je zákonným účelem zajištění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

5. Další žalobní námitkou konstatoval, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevyjádřil, z jakého důvodu, na základě jakých skutečností a závěrů se rozhodl žalobce přezajistit podle zákona o pobytu cizinců po uplynutí doby předešlého zajištění 110 dnů v režimu zákona o azylu. Žalobce namítal, že žalovanému nepříslušelo posuzovat důvody opětovného zajištění, nýbrž k tomu bylo oprávněno ministerstvo vnitra. Žalovaný nebyl Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 54A 8/2018 oprávněn hodnotit účelovost žádosti o mezinárodní ochranu a zdůvodnit tím zajištění žadatele o mezinárodní ochranu.

6. Dne 3. 7. 2018 zaslal žalobce zdejšímu soudu doplnění žaloby, v němž upozornil na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 6 As 146/2013-44. Žalobce dále uvedl, že správní orgány disponují nástroji pro urychlení vyřízení žádosti, kterým je kupříkladu § 16 odst. 2 zákona o azylu.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

7. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný byl přesvědčen, že důkladně zvážil závažnost protiprávního jednání žalobce, které spočívalo v pobytu na území bez platného cestovního dokladu a víza. Žalovaný přistoupil k zajištění podle zákona o pobytu cizinců z toho důvodu, že žalobce mařil výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, jednal v rozporu s morálními normami a chráněnými zájmy, proto shledal žalovaný jiná donucující opatření jako nedostačující. Žalovaný vyhodnotil jako jediný dopad správního vyhoštění na život žalobce dopad ekonomický. Žalovaný dospěl k závěru, že důvody zajištění stále trvají a podmínky zajištění jsou naplněny, z toho důvodu rozhodl, že žalobce zajistí za účelem správního vyhoštění. Vyjádření žalovaného bylo soudu doručeno dne 4. 7. 2018 s konstatováním, že spis byl již soudu postoupen spolu s věcí č. j. 8 Azs 34/2018. V tomto spise byly pouze písemnosti vycházející z předchozích rozhodnutí vydaných do 4. 4. 2018. Písemnosti vydané po tomto datu spis neobsahoval. Proto soud vyzval žalovaného k doplnění písemností vydaných po 4. 4. 2018. Tyto písemnosti a informace byly soudu zaslány dne 10. 7. 2018.

III. Obsah správních spisů

8. Správní spis týkající se pobytu žalobce na území České republiky je součástí soudního spisu sp. zn. 53 A 2/2018, neboť žalobce vede řízení před soudem i v jiné věci. Soud pro posouzení předmětné věci potřeboval pouze správní spis vedený po dni 4. 4. 2018, jehož součástí však bylo jen napadené rozhodnutí, sdělení Ministerstva vnitra ČR ze dne 13. 6. 2018 o uplynutí lhůty zajištění podle § 46a odst. 1 zákona o azylu, usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství Jihočeského kraje ze dne 15. 6. 2018 o ustanovení tlumočníka žalobci k provádění úkonů spojených s řízením ve věci správního vyhoštění a hlášení téhož orgánu ze dne 19. 6. 2018 o umístění žalobce do Zařízení pro zajištění cizinců Bálková.

9. V napadeném rozhodnutí žalovaný podrobně popsal skutkový stav, uvedl, že žalobce byl dne 10. 2. 2018 zajištěn v obci Strážný podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona o č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. S žalobcem bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců, neboť bylo zjištěno, že žalobce pobývá na území od 11. 10. 2010 bez platného víza ač k tomu není oprávněn nebo bez platného oprávnění k pobytu a od roku 2016 bez cestovního dokladu, ač k tomu není oprávněn. Správní orgán uvedl, že úmysl žalobce neopustit území České republiky je zcela zjevný. Správní orgán dále shledal důvěryhodnost žalobce za oslabenou a spatřoval v jednání žalobce důvodnou obavu, že se na území České republiky bude skrývat, z území nevycestuje, a tím zmaří výkon úředního rozhodnutí. Správní orgán dospěl k závěru, že vydání rozhodnutí o zajištění cizince dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců bylo vhodné a přiměřené opatření. Správní orgán uzavřel, že výkon napadeného rozhodnutí nebude pro žalobce znamenat nepřiměřený zásah do soukromých a rodinných vazeb a zásah do soukromé sféry bude zcela únosný v porovnání s veřejným zájmem na Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 54A 8/2018 tom, aby na území České republiky pobývali cizinci, kteří zde mají povolený pobyt a dodržují právní řád České republiky.

IV. Právní názor soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

11. Krajský soud k námitce žalobce, že se na něj nevztahuje zákon o pobytu cizinců, neboť je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, konstatuje, že tato námitka byla důvodná. V souvislosti s tím krajský soud odkazuje na § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, který stanoví: „Pro účely tohoto zákona se rozumí žadatelem o udělení mezinárodní ochrany cizinec, který podal v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany má dále cizinec po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32 a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle soudního řádu správního, má-li tato žaloba odkladný účinek nebo do vydání usnesení krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku, pokud o něj cizinec požádal.“ Postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany zajišťuje ochranu žadatele před všemi formami nuceného vycestování z území, tudíž i před realizací správního vyhoštění. Žalobce vystupuje v postavení žadatele o mezinárodní ochranu i po dobu trvání soudního řízení o podané žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle soudního řádu správního, za předpokladu že se s žalobou váže odkladný účinek ze zákona či byl následně na návrh soudem přiznán.

12. Žaloba podaná proti rozhodnutí č. j. OAM-36/LE-LE05-LE26-PS-2018 ze dne 13. 3. 2018, jímž bylo rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany, měla odkladný účinek, neboť se na projednávanou věc nevztahovaly zákonem taxativně stanovené výjimky. V předmětné věci byl aplikován § 32 odst. 2 zákona o azylu, který stanoví: Podání žaloby podle odstavce 1 má odkladný účinek, s výjimkou žaloby proti rozhodnutí podle § 16 odst. 1 písm. b), d), f) a g), žaloby proti rozhodnutí o udělení azylu nebo doplňkové ochrany, žaloby proti rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany a rozhodnutí o zastavení řízení podle § 25, s výjimkou rozhodnutí o zastavení řízení podle § 25 písm. i) z důvodu uvedeného v § 10a odst. 1 písm. g). Odkladný účinek je v případě žaloby proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany nezbytný zejména z toho důvodu, aby byl zajištěn přístup k efektivnímu opravnému prostředku, což uvádí komentované znění k zákonu o azylu. [CHMELÍČKOVÁ, N., VOTOČKOVÁ, V. Zákon o azylu. Praktický komentář. Praha: ASPI, 2017. Komentáře (ASPI). ISBN 978-80-7552-497-9].

13. Z uvedeného je nepochybné, že žalobce byl v době vydání napadeného rozhodnutí v postavení žadatele o mezinárodní ochranu. Žalobce totiž podal proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany žalobu, o níž nebylo doposud pravomocně rozhodnuto a s níž se vázal odkladný účinek. Krajský soud si telefonicky ověřil u Ministerstva vnitra dne 12. 7. 2018, zda již bylo ve věci žaloby proti rozhodnutí č. j. OAM-36/LE-LE05-LE26-PS- 2018 ze dne 13. 3. 2018 rozhodnuto, k čemuž bylo soudu sděleno, že ve věci prozatím nebylo Krajským soudem v Plzni vydáno rozhodnutí. V důsledku zmíněných skutečností krajský soud shodně s žalobcem odkazuje na § 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, který stanoví, že zákon o pobytu cizinců se nevztahuje na cizince, který je žadatelem o udělení Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 54A 8/2018 mezinárodní ochrany. S ohledem na zmíněné krajský soud považuje za nesporné, že bylo vyloučené na žalobce aplikovat zákon o pobytu cizinců.

14. Dále se krajský soud vyjadřuje k námitce žalobce týkající se nezákonnosti napadeného rozhodnutí z důvodu uložení zajištění podle § 124 zákona o pobytu cizinců. Žalobce namítal, že byl v postavení žadatele o mezinárodní ochranu a za takové situace je vyloučeno, aby došlo k realizaci správního vyhoštění, které mělo být vyústěním zajištění podle zákona o pobytu cizinců. Krajský soud vyhodnotil i tuto námitku žalobce za důvodnou. Na podporu tvrzení ohledně nemožnosti užít v tomto případě zajištění podle § 124 zákona o pobytu cizinců, krajský soud odkazuje na právní větu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 6 As 146/2013-44: „Cizince, jenž byl nejprve zajištěn podle § 124 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, jehož zajištění bylo posléze podle § 127 odst. 1 písm. f) téhož zákona ukončeno proto, že podal žádost o mezinárodní ochranu a Ministerstvo vnitra rozhodlo podle § 46a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, o jeho povinnosti setrvat v zajišťovacím zařízení pro cizince, přičemž maximální doba trvání této povinnosti marně uplynula, aniž bylo o žádosti o mezinárodní ochranu rozhodnuto, již nelze znovu zajistit podle § 124a zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Toto ustanovení za takové situace neskýtá oporu pro rozhodnutí o opětovném „přezajištění“ cizince, neboť nesplňuje požadavky na dostatečně kvalitní, přesnou a předvídatelnou právní úpravu autorizující zbavení osobní svobody jednotlivce veřejnou mocí, pročež se takové rozhodnutí dostává do rozporu s čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), resp. s čl. 52 odst. 3 ve spojení s čl. 6 Listiny základních práv Evropské unie.“ 15. Z uvedené citace jednoznačně vyplývá, že v projednávané věci zcela jistě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Krajský soud opětovně odkazuje na zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 6 As 146/2013-44, který jednoznačně stanoví, že k posuzovanému postupu nesmí docházet. Nejvyšší správní soud podotkl, že za situace, „kdy se cizinec nachází v zajištění za účelem správního vyhoštění a následně podá žádost o mezinárodní ochranu, která se jeví jako účelová, Nejvyšší správní soud připomíná, že správní orgány disponují nástroji pro urychlené vyřízení takové žádosti. Daným nástrojem je např. § 16 odst. 2 zákona o azylu, který ve lhůtě 30 dnů od podání žádosti umožňuje jako zjevně nedůvodnou zamítnout žádost o udělení mezinárodní ochrany, je-li z postupu žadatele patrné, že ji podal s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, a pokud žadatel neprokáže opak.“ 16. V posuzované věci není pochyb o tom, že žalobce byl v době vydání napadeného rozhodnutí v postavení žadatele o mezinárodní ochranu, což bylo již řečeno v odstavci 11. Z tohoto důvodu je zcela zřejmé, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, neboť žalobce je a byl žadatelem o mezinárodní ochranu a bude jím i v době případného soudního řízení o kasační stížnosti. Nadto krajský soud znovu připomíná, že žaloba podaná proti rozhodnutí ve věcech mezinárodní ochrany má, až na výjimky, odkladný účinek, tudíž je postavení žalobce nepochybné.

17. Žalovaný v napadeném rozhodnutí ani ve vyjádření k žalobě svůj postup z hlediska vzájemného působení zákona o azylu a zákona o pobytu cizinců nijak nezdůvodnil. Přestože hlavní námitkou žalobce v podané žalobě byla právě nemožnost aplikace ustanovení § 124 zákona o pobytu cizinců na žadatele o mezinárodní ochranu, žalovaný se k takovému nesouladu nevyjádřil a nezdůvodnil svůj postup. Argumentace žalovaného Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 54A 8/2018 spočívající ve specifikaci důvodů vyhoštění a konstatování naplnění podmínek zajištění za účelem vyhoštění byla nepřípadná a míjela se s předmětem řízení.

18. Krajský soud uzavírá, že žalobní námitky žalobce byly důvodné, neboť správní orgán nedbal platné právní úpravy a v rozporu s ní vydal napadené rozhodnutí.

V. Závěr, náklady řízení

19. Krajský soud uzavřel, že žaloba byla shledána důvodnou, a proto přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je v dalším řízení vázána závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, soud žalobci žádné náklady nepřiznal, neboť mu žádné náklady nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 18. července 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 54A 8/2018 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.