54 A 9/2023

Rubrum

č. j. 54 A 9/2023- 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Dagmar Vrbovou sídlem Lazarská 11/6, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2023, č. j. KUJCK 84919/2023 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 5. 9. 2023 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce Shoda s prvopisem: J. M. 2 54 A 9/2023 a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vimperk ze dne 23. 5. 2023, č. j. MUVPK-OD132666/23-JAKS (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem. K porušení pravidel silničního provozu došlo dne 10. 6. 2022 v 20:14:57 hodin na silnici I. třídy č. 4, v ulici Pasovská, poblíž domu č. p. 148, v obci Vimperk, směr Strážný. Automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích byla zadokumentována jízda motorového vozidla X, kdy nezjištěný řidič v rozporu s § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu řídil uvedené vozidlo rychlostí 57 km/h (tj. 54 km/h po odečtu tolerance ± 3 km/h) v místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h. Toto jednání nezjištěného řidiče vykazuje znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, tedy provozovatel uvedeného vozidla nezajistil, aby byl dodržen § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, a tím naplnil skutkovou podstatu shora uvedeného přestupku.

3. Žalobce v žalobě namítá, že dle § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích) je přestupek definován jako společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem a zároveň se nejedná o trestný čin. Žalobce poukázal na skutečnost, že tato definice zakládá tzv. formálně-materiální pojetí přestupku. Ve formálním pojetí je naplnění skutkové podstaty stanovené zákonem, oproti tomu v materiálním pojetí je určujícím znakem společenská škodlivost přestupku. Dle žalobce je z této definice zřejmé, že pouhé naplnění znaků přestupku ve formálním pojetí nepostačuje a spáchaný čin musí být v konkrétním případě společensky škodlivým, aby mohl být podle obecné části přestupkového zákona kvalifikován jako přestupek. S ohledem na výše uvedené má žalobce za to, že nebyla naplněna materiální stránka přestupku a rozhodnutí žalovaného je tak nezákonné, neboť s touto námitkou se žalovaný nijak nevypořádal.

4. Závěrem žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to konkrétně na rozsudek ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45 a rozsudek ze dne 31. 8. 2017, č. j. 10 As 305/2016-46.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

5. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. 9. 2023 navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Dle žalovaného nebyl v posuzovaném případě předmětem řízení přestupek spočívající v překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci, ale předmětem řízení bylo porušení povinnosti provozovatele vozidla, a to, že jako osoba, která je provozovatelem vozidla, nezajistila, aby osoba, která jeho vozidlo řídila, dodržela všechna pravidla silničního provozu stanovená zákonem. Žalovaný má za to, že správní orgán I. stupně zjistil přesný a skutečný stav věci a zcela se ztotožňuje s jeho postupem. Naplněním materiální stránky přestupku se žalovaný zabýval na str. 5 napadeného rozhodnutí. Shoda s prvopisem: J. M. 3 54 A 9/2023 III. Právní názor soudu 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

7. Žaloba není důvodná.

8. Podanou žalobou brojí žalobce proti naplnění materiální stránce přestupku, z čehož dovozuje nezákonnost žalovaného rozhodnutí. Tento žalobní bod odpovídá vznesené odvolací námitce v části III. odvolání ze dne 15. 6. 2023 a žalobce tak pouze opakuje svoji odvolací argumentaci bez jakékoli věcné polemiky s odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí. Tvrzení, že žalovaný se touto odvolací námitkou nezabýval, není pravdivé, když touto námitkou se žalovaný zabýval na str. 5 napadeného rozhodnutí.

9. Nerozporuje-li žalobce konkrétní důvody žalobou napadeného rozhodnutí, může krajský soud pouze shrnout, že zákon o přestupcích stanoví v § 2 odst. 1, že přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Znaky přestupku jsou stanoveny zákonem, přičemž přestupek je vymezen materiálním a formálním znakem. Přestupkem může být vždy pouze takové zaviněné jednání fyzických osob, které naplňuje současně znaky formální i materiální. Při výkladu pojmu škodlivost je třeba vycházet z judikatury Nejvyššího správního soudu, který ji definuje jako porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem (například rozsudek ze dne 17. 2. 2005, č. j. 7As 18/2004-48, rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz).

10. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 10. 2018, č. j. 22 A 164/2014 „[k]onstantní judikatura správních soudů dovodila, že přestupkem může být i takové zaviněné jednání, které porušuje či ohrožuje zájem společnosti pouze v míře nepatrné (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2009 č. j. 5 As 104/2008-45). Pokud v řízení nevyšlo najevo nic, z čehož by vyplývala nulová nebezpečnost jednání řidiče, a neporušení veřejného zájmu na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, pak podle názoru krajského soudu postačí k naplnění materiální stránky přestupku to, že naplnil znaky typového jednání, které je označeno za přestupek, tedy formální stránku. Jak dovodil NSS v rozsudku ze dne 31. 8. 2017 č. j. 10 As 305/2016-46 skutečnost, že určité typové jednání je označeno za přestupek (formální stránka), tedy neznamená se stoprocentní jistotou, že konkrétní jednání řidiče, které stanovené formální znaky naplní, bude alespoň nepatrně ohrožující (materiální stránka). Znamená ale, že ve většině případů tomu tak bude, ledaže by tu byly zvláštní okolnosti, které vylučují možnost jen sebemenšího ohrožení chráněného zájmu. Žádné takové okolnosti žalobce neuvedl, naopak sám připustil, že dvakrát tři metry široký pruh nemůže být v daném místě dodržen.“ (důraz doplněn).

11. K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud např. i v rozsudku ze dne 5. 6. 2020, č. j. 55 A 4/2020-42, ve kterém popsal, že „[m]ateriální stránku měl povinnost správní orgán zkoumat pouze v případě, že by měl za to, že jsou v dané věci výjimečné okolnosti, jejichž nezohlednění by vedlo k výsledku zjevně rozpornému s účelem a funkcí správního trestání. V daném případě platí, že materiální stránka správního deliktu je dána již naplněním skutkové podstaty přestupku. Až v případě, že existují takové výjimečné skutečnosti, jejichž nezohlednění by vedlo k výsledku zjevně rozpornému s účelem a funkcí trestání, tedy až ve chvíli, kdy by společenská nebezpečnost nedosahovala ani minimální hranice typové nebezpečnosti, pak by se musel intenzitou konkrétní společenské nebezpečnosti zabývat správní orgán i v odůvodnění. Shoda s prvopisem: J. M. 4 54 A 9/2023 Tyto skutečnosti však zjištěny nebyly, proto nebylo povinností správního orgánu se zabývat materiální stránkou jednání žalobce.“ 12. Žalobcem poukazovaná judikatura s těmito citovanými závěry koresponduje. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 12. 2019, č. j. 5 As 104/2008-45, sice skutečně uvedl, že „nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby“, dále však popsal, že „[p]okud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek.“ Ostatně i v právní větě k tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud shrnul, že „[s]amotná skutečnost, že řidič vozidla v provozu na pozemní komunikaci sice překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou právním předpisem nebo dopravní značkou, nicméně rychlost jeho jízdy se hranici nejvyšší dovolené rychlosti blížila, sama o sobě nepostačuje pro závěr o tom, že nebyla naplněna materiální stránka“. Co se týče rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2017 č. j. 10 As 305/2016-46, i s ním se krajský soud plně ztotožňuje a vychází z něj (srov. citace navazující judikatury v bodě 10 tohoto odůvodnění).

13. Žádné takové významné okolnosti, které by vylučovaly, aby byl daným jednáním porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti žalobce v podané žalobě netvrdí a netvrdil je ani ve svém odvolání. Uvádí-li žalobce v odvolání, že k porušení rychlosti došlo v pozdních večerních hodinách (dle spisu 10. 6. 2022 v 20:14 hod.), kdy je pohyb na komunikacích znatelně nižší, než v ranních či odpoledních hodinách, nejsou zde zřejmé žádné rozumné důvody, pro které by mělo být toto tvrzení samo o sobě považováno za významnou okolnost tak, jak ji popisuje judikatura.

14. Žalobce porušil svoji zákonnou povinnost a při užití vozidla byla překročena nejvyšší povolená rychlost v obci. Došlo tak k porušení zájmu společnosti a je proto správný závěr, že žalobce naplnil svým protiprávním jednáním skutkovou podstatu přestupku, a to podle § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Materiální stránka byla ze strany správních orgánů řádně zkoumána. Správní orgány dospěly k závěru, že se zde nevyskytují žádné významné okolnosti, které by vylučovaly, že se jedná o protiprávní jednání, s čímž se krajský soud ztotožňuje.

15. Pro úplnost krajský soud uvádí, že objektivní charakter odpovědnosti provozovatele vozidla ve smyslu § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu byl předmětem posouzení Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 16. 5. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 15/16 dospěl k závěru o ústavní konformitě posuzované právní normy.

IV. Závěr, náklady řízení

16. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v Shoda s prvopisem: J. M. 5 54 A 9/2023 řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 24. října 2023 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shoda s prvopisem: J. M.