54 A 9/2024

Plný text

č. j. 54 A 9/2024- 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: P. T. zastoupen advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2024, č. j. KUJCK 86619/2024 takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2024, č. j. KUJCK 86619/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění:

I. Vymezení věci, žaloba, vyjádření žalovaného k žalobě

1. Prvostupňovým správním rozhodnutím Městského úřadu Český Krumlov byl žalobce uznán vinným tím, „že dne 2. dubna 2024 kolem 22:40 hodin řídil po místní pozemní Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 2 54 A 9/2024 komunikaci v Černé v Pošumaví chatovou osadou X motorové vozidlo tovární značky Hyundai iX20 registrační značky X ve směru nejméně od hotelu EA k chatě č. ev. X, kde byl zastaven a kontrolován policistou, když úmyslně neplnil povinnost řidiče podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu tím, že po tom, co se přes výzvu policisty odmítl podrobit dechové zkoušce se dále po výzvě a poučení policistou odmítl podrobit vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, tedy jako fyzická osoba se dopustil přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích se přes výzvu podle § 5 odst. 1 odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem, čímž spáchal přestupek proti zákonu o silničním provozu podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu.“ Za toto jednání byla žalobci uložena pouta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí. Do této doby byla žalobci započtena doba zadržení řidičského oprávnění policisty na místě samém.

2. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobou podanou u zdejšího soudu ze dne 15. 8. 2024 žalobce namítá, že správní orgány vycházely výhradně z úředních záznamů, které nemohou sloužit jako důkaz. Skutkový stav proto nebyl dostatečným způsobem zjištěn. Nebylo rovněž prokázáno, že by byl žalobce řádně vyzván k podrobení se dechové zkoušce nebo následně po poučení k podrobení se vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem. Nebylo zjištěno, zda policisté žalobce kvalifikovaně vyzvali. Žádná taková výzva přitom nebyla dána; nebylo prokázáno, kým měla být dána, jak měla znít apod. Ohledně lékařského vyšetření policisté s žalobcem vůbec nehovořili.

4. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2022, č. j. 50 A 22/2021-24, žalobce shrnuje, že vina žalobce byla dovozena pouze na základě záznamů sepsaných policií, které jsou však jako důkazy samostatně nepoužitelné, což přiznává i žalovaný v napadeném rozhodnutí, byť je přesvědčen, že skutečnosti v nich zachycené tvoří jednotný celek a nelze tak mít pochyb o skutkovém stavu, který z nich plyne. S tím žalobce nesouhlasí, neboť důkazně nepoužitelné listiny žádný takový celek vytvořit nemohou. Předkládali-li policisté žalobci nějaké listiny, žalobce tyto písemnosti ani neviděl a nečetl, neboť neměl brýle na čtení; žalobci je X let a věc byla řešena v nočních hodinách v neosvětlené části chatové osady, ve tmě. Ani potvrzení o zadržení řidičského průkazu nemůže prokazovat spáchání daného přestupku žalobcem, neboť to prokazuje pouze to, že žalobci byl zadržen řidičský průkaz.

5. Žalobce proto navrhuje, aby soud správní rozhodnutí obou stupňů zrušil.

6. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 12. 9. 2024 navrhl podanou žalobou zamítnout jako nedůvodnou. Odkázal přitom na odůvodnění svého rozhodnutí, když žalobní námitky kopírují odvolací námitky. Žalobce s policisty na místě samém nespolupracoval, odmítl předložené písemnosti podepsat. Žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2017, č. j. 1 as 114/2017-26, a rozsudek ze dne 20. 9. 2017, č. j. 4 as 135/2017-42, a dovozuje, že nikoli každý úřední záznam je nepoužitelným důkazem a že založené úřední záznamy ve spojení s listinami, které žalobce odmítl podepsat, poskytují dostatečné závěry pro zjištěný skutkový stav. Nespolupráce s policisty a odmítnutí podepsat dané listiny nemá dle žalovaného žádný vliv na jejich využitelnost, neboť nespolupracující řidič by byl jinak neoprávněně zvýhodněn před řidičem spolupracujícím. K odmítnutí vyjádřit se při policejní kontrole žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. 9 As 220/2015-47, s tím, že namítá-li žalobce pouze neformální Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 3 54 A 9/2024 postup hlídky, měl takovou skutečnost uvést i ve svém vyjádření na místě samém, neboť věrohodnost následných tvrzeních s časem klesá.

II. Posouzení věci krajským soudem

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

8. Žaloba je důvodná.

9. Základní otázkou v této věci je to, zda správní orgány shromáždily relevantní podklady pro své rozhodnutí a v návaznosti na to dostatečným způsobem zjistily skutkový stav. Krajský soud dospěl k závěru, že ne.

10. Dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), platí, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) nebo g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou.

11. Dle § 5 odst. 1 písm. f) téhož zákona platí, že řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem.

12. Správní orgány vycházeli z jednotlivých listin Policie České republiky založených ve správním spise. Zde je založeno:  oznámení o zadržení řidičského průkazu ze dne 2. 4. 2024, dle kterého byl žalobci zadržen řidičský průkaz, neboť žalobce se i přes zákonnou výzvu odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. K tomu se uvádí stručný popis skutku. Řidičský průkaz žalobce byl na místě zadržen a zaslán městskému úřadu Český Krumlov. K tomu je následně založeno i potvrzení o zadržení řidičského průkazu obsahující popis zjištěného skutkového stavu a to, že žalobce odmítl kontrolu alkoholu v dechu i lékařské vyšetření spojené s odběrem krve, přičemž se uvádí, že žalobce se odmítl vyjádřit, odmítl potvrzení podepsat a odmítl převzít jeho kopii.  2 fotografie vozidla a žalobce.  poučení sepsané na místě při kontrole žalobce v souvislosti s podezřením ze spáchání přestupku řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Tím byl žalobce poučen o svých povinnostech a sankcích kterému hrozí, pokud tyto povinnosti nesplní. Žalobce byl výslovně poučen o tom, že má povinnost podrobit se zjištění, zda není ovlivněn alkoholem a v případě, že tak neučiní, dopustí se přestupku. Toto poučení odmítl žalobce podepsat.  úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo i jiné návykové látky před a nebo během jízdy ze dne 3. 4. 2024, dle kterého měl žalobce udat užití alkoholu; následuje popis chování a jednání žalobce; udává se provedení výzvy k lékařskému ošetření, která byla odmítnuta; byl zadržen řidičský průkaz a bylo zabráněno v další jízdě. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 4 54 A 9/2024  úřední záznam ze dne 3. 4. 2024 s popisem skutkového děje.  oznámení o přestupku ze dne 12. 4. 2024.

13. Judikatura týkající se (ne)použitelnosti úředních záznamů jako důkazů prošla vývojem, který shrnuje například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2016, č. j. 1 As 60/2016-30. Ten v bodě 18 a 20 shrnuje, že „listiny předložené policií k postihu pachatele přestupku postačují, pokud existují proti přestupci další důkazy, které ve spojitosti s daty z úředního záznamu činily skutkovou situaci naprosto jasnou, přestupcem nijak nezpochybněnou. V takové situaci lze z úředního záznamu vycházet. Tyto závěry Nejvyšší správní soud vyslovil například v rozsudcích ze dne 27. 2. 2014, č. j. 4 As 118/2013 – 61, dále ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 As 45/2013 - 37, nebo ze dne 29. 5. 2014, č. j. 10 As 25/2014 – 48, nebo ze dne 25. 3. 2015, č. j. 8 As 152/2014 – 30).“ (…) Dřívější obecné judikaturní pasáže o absolutní nepřípustnosti úředního záznamu jako důkazu tato aktuální judikatura vykládá tak, že podezřelého z přestupku nelze postihnout výhradně na základě úředního záznamu, aniž by byly proti němu jakékoliv jiné důkazy (viz např. č. j. 10 As 25/2014 - 48). Judikatura proto setrvává na povinnosti vždy vyslechnout zasahující policisty v situacích, v nichž o přestupku nebyl a často s ohledem na jejich povahu ani nemohl být pořízen exaktní doklad typu fotografie z měřícího zařízení nebo videozáznam (přestupky typu držení telefonu za jízdy, nepřipoutání se bezpečnostním pásem atd.). V těchto věcech jde o situace, v nichž jediným důkazem o spáchání přestupku jsou výpovědi policistů, kteří mu byli přítomni, přičemž obviněný z přestupku tyto výpovědi zpochybňuje. V takovýchto případech tvrzení proti tvrzení musí správní orgán policisty vždy vyslechnout jako svědky. Naopak se nesmí spokojit jako s důkazem pouze s oznámením o přestupku a s úředním záznamem vyhotoveným policisty, neboť jde sice o důkazy přípustné, nicméně pro potřeby správního trestání samy o sobě nepostačující (srov. rozsudek ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 As 22/2013 – 27, body 10 - 11). Policisty je tedy nutno vyslechnout vždy v situacích, ve kterých neexistuje proti přestupci, krom výpovědi členů policejní hlídky, žádný jiný důkaz.“ K tomu Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 14. 3. 2019, č. j. 3 As 231/2017-49, dovysvětlil, že „[j]udikaturu, podle které může být úřední záznam o spáchání přestupku „důkazem“, avšak nikoliv jediným, je možné vykládat výhradně tak, že nesmí být jediným „důkazem“ k dokazované skutečnosti. Uvedenou podmínku nelze generalizovat v tom smyslu, že úřední záznam (resp. oznámení přestupku) lze užít jako „důkaz“ vždy, když jsou podkladem rozhodnutí i důkazy jiné. Podstatné je, aby úřední záznam nebyl jediným „důkazem“ ve vztahu k určité skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.“ (důraz doplněn).

14. V této věci správní orgány vycházejí zejména ze sepsaných úředních záznamů, k čemuž dále žalovaný uvádí, že v „souvislosti s námitkami odvolatele týkajícími se prokázání výzvy odvolatele k provedení orientační dechové zkoušky a následné výzvy k lékařskému vyšetření, zda nebyl ovlivněn alkoholem zejména upozorňuje na písemný podklad „Poučení“, který jednoznačně prokazuje, že byl odvolatel vyzván k uvedeným vyšetřením a že odvolatele vyzýval nprap. K. D. Formulář poučení o právech a povinnostech osoby podezřelé z řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu ze dne 1. dubna 2024 je v této kauze důležitým důkazem, který prokazuje spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích odvolatelem. Tento formulář tak ve spojení s ostatními podklady zcela jednoznačně prokazuje, že odvolatel byl nejprve vyzván k provedení orientační dechové zkoušky na zjištění alkoholu v dechu policisty obvodního oddělení PČR Prachatice, jak vyplývá také z úředního záznamu sepsaného zasahující policejní hlídkou a vlastních záznamů o podaném vysvětlení jednotlivých policistů, kteří shodně detailně popsali celou událost v úředním záznamu, zejména skutečnost výzvy odvolatele k provedení orientační dechové zkoušky ke zjištění alkoholu v dechu. Po odmítnutí Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 5 54 A 9/2024 dechové zkoušky byl odvolatel vyzván k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, což jmenovaný také odmítl. Uvedenou skutečnost tak potvrzuje jednak úřední záznam policejní hlídky, formulář poučení řidiče, který byl odvolateli předložen v rámci provedené kontroly a odvolatel jej omítl podepsat a k věci se nijak nevyjádřil (což je jeho právo, ale na druhou stranu musí nést příslušné důsledky z toho plynoucí), stejně tak i potvrzení o zadržení řidičského průkazu. Těmito podklady je zcela jednoznačně potvrzeno, že byl odvolatel nejprve vyzván k provedení orientační dechové zkoušky na zjištění alkoholu v dechu a po odmítnutí následně k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, které odvolatel opět odmítl.“ 15. Ve světle shora citované judikatury nemůže tato úvaha obstát. Samotné poučení je listinnou, která byla jednostranně vyhotovena policejní hlídkou a jakkoli svědčí závěru, že s ohledem na její vyhotovení byl žalobce i vyzván, aby se podrobil lékařské prohlídce, nejedná se o jednoznačný důkaz, který by existenci výzvy a zejména pak odmítnutí žalobcem prokazoval. Průběh kontroly žalobce je založen pouze na úředních záznamech. Jedná se stále o situaci tvrzení proti tvrzení a správní orgán byl proto povinen vyslechnout členy policejní hlídky.

16. Žalobce přitom předkládá alternativní skutkový děj, dle kterého s ním policisté hovořili neformálně, o lékařské prohlídce s ním nehovořili, kontrola probíhala ve tmě a s ohledem na věk a absenci brýlí se s žádnými listinami seznámit nemohl. Žalovaný uvádí, že tvrzení žalobce, že s ním policisté vedli pouze neformální hovor, je čistě spekulativní a nepodložené tvrzení. Je však povinností správních orgánů prokázat vinu žalobce bez jakýchkoli důvodných pochybností jakkoli se mohou tvrzení žalobce jevit jako účelová. Takový závěr ani ve světle jednotlivých listin sepsaných policisty na místě samém sám o sobě tvrzení žalobce zcela jednoznačným způsobem nevyvrací. Jedná se stále o situaci tvrzení proti tvrzení.

17. Zadržení řidičského průkazu v kontextu uváděných důvodů dle potvrzení o zadržení řidičského průkazu, jakkoli rovněž svědčí verzi správních orgánů, samotný průběh kontroly nemůže postavit na jisto. Jedná se opět o listinu, kterou vyhotovila policejní hlídka na místě samém, která samotné odmítnutí výzvy policistů z povahy věci nedokládá. Lze samozřejmě mít za to, že pokud by se žalobce podrobil vyšetření ovlivnění alkoholem, byl by skutkový děj zcela odlišný a nebylo by přikročeno k zadržení řidičského průkazu žalobce, resp. důvody zadržení řidičského průkazu by byly odlišné. Veškeré úvahy takového typu včetně úvahy žalovaného jsou však založeny na akceptaci skutečností plynoucích z úředních záznamů, které pak vhodně doplňují zbývající listiny. Takovým způsobem však nelze při zjišťování skutkového stavu postupovat, neboť bez opory v úředních záznamech tyto zbylé listiny nic rozhodného samy o sobě bez dalšího neprokazují. Jak již krajský soud citoval výše, „judikatura proto setrvává na povinnosti vždy vyslechnout zasahující policisty v situacích, v nichž o přestupku nebyl a často s ohledem na jejich povahu ani nemohl být pořízen exaktní doklad typu fotografie z měřícího zařízení nebo videozáznam“ (důraz doplněn). Takový exaktní doklad zde chybí (např. audio či videozáznam silniční kontroly). Průběh silniční kontroly, včetně otázky toho, kdy byl jak a k čemu vyzván, o čem byl poučen a jak se mohl žalobce k věci vyjádřit, se podává až z listin sepsaných samotnými policisty, ať už se jedná o úřední záznamy, nebo nikoli. Pořízené fotografie poté dokládají pouze to, že proběhla silniční kontrola, resp. že policisté byli v kontaktu s žalobcem a jeho vozidlem, což není sporné 18. Co se týče argumentace žalobce ohledně toho, jak by měla být výzva formulována, není zřejmé, co si žalobce sám pod tvrzenou kvalifikovanou výzvou představuje. S ohledem na shora uvedené závěry je však v tuto chvíli předčasné se takovými otázkami zabývat. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 6 54 A 9/2024 III. Závěr a náklady řízení 19. Soud shledal námitku žalobce důvodnou a dospěl k závěru, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve správním spise. Z tohoto důvodu žalobou napadené rozhodnutí zrušil bez jednání postupem dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Za účelem řádného zjištění skutkového stavu budou správní orgány povinny doplnit důkazní řízení dle své úvahy s přihlédnutím k závěrům shora citované judikatury správních soudů. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 75 odst. 5 s. ř. s.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl v řízení úspěšný, proto mu náleží náhrada nákladů sestávající v prvé řadě ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč, dále z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif), tj. ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]. Dále žalobci náleží režijní paušál dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč). Zástupce žalobce, sdělil, že je plátcem DPH a uvedl, že tuto skutečnost dokládá přiloženým rozhodnutím o registraci k DPH, registraci k DPH soudu nepředložil. Jakkoli zástupce žalobce nesplnil svoji povinnost doložit tuto skutečnost, neboť jako přílohu sdělení přiložil jinou listinu, vyšel krajský soud z toho, že např. v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 60 A 7/2024 zástupce žalobce rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty řádně doložil. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, náleží žalobci dále částka odpovídající sazbě DPH, vypočtená z odměny za zastupování. Celkem tedy žalobci náleží náhrada ve výši 11 228 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit žalobci k rukám jeho zástupce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 25. září 2024 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík, v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z.