54 Ad 10/2019

Rubrum

54Ad 10/2019 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce: T. T. bytem H. 2265/9, 370 06 Č. B. proti žalované Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2019 č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci. 2 54Ad 10/2019 1. Žalobou doručenou dne 23. 7. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2019 č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 25. 2. 2019, kterým byla zamítnuta žalobci žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 23. 1. 2019 nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP, neboť jeho pracovní schopnost poklesla o 25 %. Toto rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo současně se zamítnutím námitek potvrzeno.

2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal žalobu ke správnímu soudu. Uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nesprávné, neboť dle posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení není invalidní. Tento závěr lékař vyslovil, aniž podrobněji zkoumal zdravotní stav žalobce. Na jednání nebyl přizván, tudíž si nemohl udělat ani odpovídající představu o jeho zdravotním stavu. Posudkový lékař se zřejmě zabýval otázkou invalidity ve vztahu § 39 zákona č. 155/1995 Sb., nehodnotil však celkovou výkonnost žalobce a schopnost vykonávat denní aktivity, a to vzhledem k položce č. 8 kapitoly VI přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti. K tomuto tvrzení odkázal na lékařskou dokumentaci vedenou obvodní lékařkou MUDr. P. na odborné onkologické nálezy a dokumentaci z onkologického a urologického oddělení Nemocnice České Budějovice. Podle názoru žalobce bylo rozhodnutí vydáno na základě nedostatečně zjištěného stavu věci bez přihlédnutí k § 39 zákona o důchodovém pojištění a vyhlášce č. 359/2009 Sb. v platném znění. Proto navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalobce k žalobě přiložil námitky, které uplatnil do rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Dále přiložil posudek lékaře okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 5. 2019 o invaliditě žalobce a ambulantní zprávu z Nemocnice České Budějovice, onkologické oddělení ze dne 17. 5. 2019 od lékaře MUDr. P. V.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná zaslala k žalobě žalobce dne 7. 10. 2019 obsáhlé písemné vyjádření. Zrekapitulovala obsah vydaných rozhodnutí, popsala platnou právní úpravu, podle které bylo postupováno a vysvětlila závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, který vycházel z posudku lékaře České správy sociálního zabezpečení, který shodně s lékařem okresní správy sociálního zabezpečení dospěl k závěru, že zdravotní stav žalobce neodpovídá invaliditě, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25 %. Žalovaná s ohledem na nesouhlas žalobce s medicínským posouzením jeho zdravotního stavu, navrhla provést nový posudek u příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která objektivně a komplexně posoudí zdravotní stav žalobce a rozhodne o jeho zdravotním stavu, pracovní schopnosti a invaliditě dle platné právní úpravy. Nově vyžádaným odborným posudkem, který bude vyhotoven v přezkumném soudním řízení a je pro toto řízení stěžejním důkazem, bude řádně přešetřen zdravotní stav a najisto postaveno, zda je žalobce invalidní, v jakém stupni či nikoliv. Pokud nebude posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí u žalobce shledána invalidita, navrhuje žalovaná zamítnutí žaloby. V opačném případě pak ponechává rozhodnutí na úvaze soudu. 3 54Ad 10/2019 III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem 4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice, který posoudil jeho zdravotní stav dne 23. 1. 2019 se závěrem, že žalobce není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 25 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole II oddíl A, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 25. 2. 2019 rozhodnutí pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 a 39 zákona o důchodovém pojištění a žádost žalobce zamítla. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a dne 29. 3. 2019 podal námitky, ve kterých vysvětlil a popsal vývoj svého onemocnění, které hodnotí jako zhoršující se, a to jak po stránce fyzické, tak psychické. Česká správa sociálního zabezpečení, oddělení námitkové a odvolací agendy, pracoviště České Budějovice posoudilo znovu zdravotní stav žalobce dne 31. 5. 2019 se závěrem, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní z důvodu poklesu pracovní schopnosti o 25 %. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla zařazena pod zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddíl A, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení České Budějovice dne 10. 6. 2019 rozhodnutí, kterým zamítla námitky žalobce a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. R-25.2.2019-425/830 112 1675 ze dne 25. 2. 2019 potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke správnímu soudu. Vzhledem k tomu, že soud není povolán, aby posuzoval medicínsky zdravotní stránku věci, na které je rozhodnutí závislé, výsledek řízení doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, který byl vypracován dne 7. 10. 2019. Komise dospěla ke shodnému závěru, který byl předtím vysloven jak lékařem okresní správy sociálního zabezpečení, tak České správy sociálního zabezpečení, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť se nejednalo o pokles pracovní schopnosti, který by dosahoval nejméně 35 %. Naopak v daném případě se lékařské orgány shodly na tom, že pokles pracovní schopnosti činí 25 %. Komise při vypracování posudku vycházela ze stanoveného diagnostického souhrnu, který v posudku uvedla, žalobce hodnotila jako řidiče, provozního pracovníka. K dispozici měla dále záznamy ze zdravotní dokumentace ošetřující praktické lékařky MUDr. I. P., České Budějovice a písemnosti ze spisu Okresní správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice a písemnosti založené ve spise Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 54 Ad 10/2009, jakož i zprávy a nálezy dodané žalobcem. V posudku konkrétně zmínila propouštěcí zprávu z hospitalizace na onkologickém oddělení Nemocnice České Budějovice od 13. 2. 2018 do 17. 2. 2018. Zpráva z kožní ambulance MUDr. H. K. Nemocnice České Budějovice ze dne 14. 3. 2018, z onkologického vyšetření Nemocnice České Budějovice z 5. 11. 2018. Zpráva MUDr. P. České Budějovice ze 4. 1. 2019 a 29. 5. 2019, z onkologického vyšetření MUDr. P. V., Nemocnice České Budějovice z 8. 2. 2019, 17. 5. 2019, zpráva z kožní ambulance MUDr. J. 4 54Ad 10/2019 D., Nemocnice České Budějovice z 21. 7. 2019, onkologického vyšetření MUDr. H. Š. Ph.D. Nemocnice České Budějovice ze dne 16. 8. 2019 a dále byl žalobce vyšetřen MUDr. I. B., odbornou onkoložkou Nemocnice České Budějovice při jednání posudkové komise, kde bylo konstatováno, že UZ scrota je s příznivým nálezem a jedná se o kompletní remisi.

5. Při jednání posudkové komise byl žalobce přítomen a vyslechl si i závěr, ke kterému komise dospěla. Komise zhodnotila celkový zdravotní stav žalobce a jeho vývoj a uzavřela, že jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož příčinou byl v době vydání napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení stav po radikální levostranné orchiektomii (dne 29. 11. 2017) a následné chemoterapii (tři série BEP – ukončeno 02/2018) pro germinální smíšený tumor levého varlete s převažujícími strukturami embryonálního karcinomu (pT3 N1 MO SO KS IIA), kdy bylo dosaženo kompletní remise onkologického onemocnění. Komise hodnotila zdravotní stav žalobce v hodnoceném období jako stabilizovaný. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole II, oddíl A, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 15 - 25 % a komise stanovila tento pokles na 25 %. Komise zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení žalobce a poměrně krátké době uplynulé od náročné komplexní onkologické léčby. Bez tohoto zohlednění by bylo voleno procento ve středu procentního rozpětí. Dále nebyl zjištěn důvod pro využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., v platném znění. Posudková komise hodnotila zdravotní stav žalobce shodně jako lékař České správy sociálního zabezpečení i okresní správy sociálního zabezpečení. Uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles pracovní schopnosti činil 25 %. IV. Právní názor soudu.

6. V dané záležitosti postupoval soud podle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 ve znění pozdějších předpisů je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování 5 54Ad 10/2019 poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; bere se v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 procent a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % a též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav, takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby, nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

8. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav, pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného soudního řízení ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním v posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud takovými znalostmi nedisponuje a z toho důvodu z vypracovaných posudků vychází. Předtím tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a zabývá se otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku a zda se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, jak již soud uvedl, že nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

9. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný, celistvý a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku z hlediska řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, celistvosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi přítomnými zdravotními problémy žadatele 6 54Ad 10/2019 o dávku, jakož i se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak těmi, které posuzovaná osoba namítá a zároveň musí posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně, na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

10. V dané záležitosti žalobce rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 10. 6. 2019 č. j. RN-830 112 1675-43091-ŠT tak, že námitky žalobce zamítla a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. R-25.2.2019-425/830 112 1675 ze dne 25. 2. 2019, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu. Stalo se tak s odůvodněním a odkazem na posudkové zhodnocení lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení jakož i lékaře České správy sociálního zabezpečení, kteří posoudili zdravotní stav žalobce a dospěli ke shodnému závěru, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce odpovídá stavům uvedeným v kapitole II, oddíl A, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15 – 25 %. Lékaři zvolili horní hranici taxace 25 %, neboť přihlédli k dalším přítomným potížím žalobce a vzaly v úvahu, že se dosud nejedná o dlouhou dobu od vzniku onemocnění. Uzavřely, že se u žalobce nejedná o invaliditu. Mezi doloženými lékařskými nálezy nebyly shledány rozpory, zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií. Posudky vycházely z objektivizovaných skutečností týkajících se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků významných pro posudkový závěr.

11. Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 7. 10. 2019, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise postavila najisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na jeho pracovní schopnost. Touto rozhodující příčinou je stav po radikální levostranné orchiektomii a následných chemoterapiích (ukončeno 02/2018) pro germinální smíšený tumor levého varlete s převažujícími strukturami embryonálního karcinomu (pT3 N1 MO SO KS IIA), kdy bylo dosaženo kompletní remise onkologického onemocnění. Komise uvedla, že zdravotní stav žalobce v hodnoceném období považuje za stabilizovaný. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zařadila k datu vydání napadeného rozhodnutí ke zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole II, oddíl A, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 15 – 25 % a komise tento pokles stanovila na 25 % s odůvodněním, že přihlédla k tíži zdravotního postižení žalobce a poměrně krátké době uplynulé od náročné komplexní onkologické léčby. Bez tohoto zohlednění by byl volen střed procentního rozpětí. Dále nebyl zjištěn důvod pro další využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Komise hodnotila zdravotní stav žalobce stejně jako lékař České správy sociálního zabezpečení i lékař okresní správy sociálního zabezpečení.

12. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR při 7 54Ad 10/2019 vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené lékařské zprávy žalobce a zabývala se jeho onemocněním, přihlédla k vývoji tohoto onemocnění, zdravotní stav hodnotila jako stabilizovaný a na tomto základě pak postavila a vysvětlila svůj závěr.

13. Soud hodnotí posudek vypracovaný posudkovou komisí jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce. Vypořádal se se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobce a vysvětlil, z jakého důvodu byla stanovena horní hranice procentního rozpětí pro konkrétní zdravotní postižení žalobce a dále i vysvětlil skutečnost, že pro další navýšení tohoto procenta nebyl shledán posudkový důvod. Soud k tomu poznamenává, že zdravotnická dokumentace žalobce byla dle komise úplná a žalobce tento závěr nikterak nerozporoval. Soud dále připomíná, že je vždy na pojištěnci, aby své zdravotní problémy řešil návštěvami u lékaře, neboť posudková komise nemůže plnit v tomto směru roli vyšetřovatele a pokud nejsou tvrzení pojištěnce zdokumentovány ve zdravotnické dokumentaci, nelze na nich vystavět posudkový závěr. Komise v souladu s platnou právní úpravou posuzuje pouze shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Tento úkol posudková komise v daném případě splnila.

14. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobce neodpovídá žádnému stupni invalidity. Tento závěr je zcela ve shodě se závěry, tak jak je vyslovil lékař okresní správy sociálního zabezpečení, tak i lékař v námitkovém řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobce a zabývala se dokládanými zdravotními potížemi. Přihlédla i k vývoji tohoto onemocnění, který popsala, zhodnotila a na základě toho vyslovila svůj závěr. Soud, jak výše uvedl, hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce. Z toho důvodu nelze přisvědčit žalobci v jeho nedoloženém tvrzení, že jeho zdravotní stav invaliditě odpovídá. Soud v rámci soudního přezkumu posuzoval a hodnotil posudkový závěr, který byl náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud vycházel z předloženého posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, tak jak je výše uvedeno a neshledal žalobcem vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány vyslovily správně svůj závěr správně a ten odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, avšak míra poklesu pracovní schopnosti činí 25 %, což neodpovídá žádnému stupni invalidity. Soud proto uzavřel, že neshledal žalobcem vznesené námitky důvodnými. Soud proto uzavřel, že rozsah a intenzita zdravotních potíží žalobce byly zjištěny vyčerpávajícím způsobem, zjištěný skutkový stav nevyvolává pochybnosti a veškeré posudky, které byly v této věci vypracovány, naplnily potřebné nároky co do úplnosti a přesvědčivosti. Logicky na sebe navazovaly a zaznamenaly vývoj zdravotního stavu žalobce. Vycházely ze zdravotní dokumentace a z celé řady lékařských nálezů a shodně identifikovaly zdravotní postižení žalobce. Argumentace žalobce, že někteří lidé se stejnou diagnózou mají invalidní důchod a on s ještě horší diagnózou nikoliv, je pro svou obecnost zcela nepřípadná. Soud nezpochybňuje zdravotní postižení žalobce i jeho omezení, se kterým se musí v běžném životě potýkat, nicméně tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav však nebyl při objektivním posouzení takové povahy a intenzity, aby za daných okolností odůvodnil vyhovění žádosti žalobce.

V. Závěr, náklady řízení 8 54Ad 10/2019

15. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila, ostatně ani ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. takové náklady přiznat neumožňuje.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. října 2019 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně