54 Ad 10/2020

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně: X.X. bytem X.X právně zastoupena Mgr. Terezou Daňkovou, advokátkou sídlem Jeremiášova 18, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Praha, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 6. 2020 č. j. RN – X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Žalobou doručenou dne 7. 8. 2020 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 16. 6. 2020. č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 4. 2020 č. j. R – X. kterým Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žalobkyni žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor ze dne 24. 3. 2020 žalobkyni poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 30 % a toto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo současně se zamítnutím námitek potvrzeno.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila. Uvedla, že vydaným rozhodnutím byla zkrácena její práva. Rozhodnutí byla opřena o dva posudky o invaliditě V.T. ze dne 3. 6. 2020, A.V. z 24. 3. 2020, které došly k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti nastala pouze ve výši 30 %, kdežto zákon spojuje vznik nároku na invalidní důchod s poklesem minimálně ve výši 35 %. Obsah obou posudků u žalobkyně vzbuzuje pochybnosti o jejich úplnosti, správnosti a přesvědčivosti. Posuzující lékaři se nevypořádali se všemi rozhodnými skutečnostmi. Jejich posudkové závěry nejsou náležitě odůvodněny a nezjistili zdravotní stav žalobkyně tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a navíc vycházeli z nedostatečné lékařské dokumentace. Například nevzali v potaz trvalé točení hlavy žalobkyně, které nastává při každém prudkém pohybu, při záklonu ani bolest vystřelující do pravého oka. Dále žalobkyně trpí mírnou nestabilitou a k tomu ještě poukazuje na skutečnost, že posudkoví lékaři neuznali a nezahrnuli do svých posudků kořenové dráždění, kterým žalobkyně trpí. Žalobkyně není schopna řešit svou situaci výběrem vhodného zaměstnání, jak je jí doporučováno. Není schopna ani manuální činnosti ani sedavého zaměstnání. Posuzující lékaři rozhodovali pouze na základě písemných nálezů bez toho, že by žalobkyni vyslechli nebo prohlédli, proto žalobkyně navrhuje, aby dokazování bylo doplněno ustanovením znalce v oboru zdravotnictví. Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že její zdravotní stav by měl být hodnocen podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., a nikoliv 1b. Podle žalobkyně její současný zdravotní stav je důvodem pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně. Navrhla proto zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení. Stručné vyjádření žalované 3. Žalovaná se k věci vyjádřila dne 28. 8. 2020. Podle žalované neobstojí výtka ohledně neuspokojivého posouzení zdravotního stavu. Posudkový lékař žalované evidentně zvážil veškeré dostupné medicínské podklady a vypořádal se se všemi namítanými skutečnostmi a demonstrovanými deficity. Určená rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddíl E (dorzopatie a spondyeopatie), položka 1 (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výřezy meziobratlových plotének) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity zpochybňována ostatně není. Žalovaná považuje naříkaný posudek za obhajitelný, k prokázání funkčního postižení v intenzitě indikující individualizaci nedošlo. Jaké konkrétní nálezy zůstaly údajně nezúročeny, žaloba neuvádí. Lichá je kritizovaná absence podrobnějšího zkoumání zdravotního stavu a zároveň to není úkolem posudkových lékařů. Dosavadní výsledky dokazování nesvědčí o invalidizaci žalobkyně. Otázku důvodnosti žaloby, ponechala žalovaná na soudem vyžádaném odborném názoru, ve formě komisionálního posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem 4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor, se závěrem, že není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1 b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu žalobkyně se podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o maximálně možných 10 % na celkových 30 %. Na základě tohoto posudkového hodnocení vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 15. 4. 2020 rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu zamítla. S rozhodnutím žalobkyně nesouhlasila a podala dne 30. 4. 2020 námitky, ve kterých zdůraznila, že kromě bolesti zad je nejhorší neustálé točení hlavy, časté migrény a hučení v uších. Podle neurologa jde o stav trvalý bez možnosti zlepšení. Není tudíž schopna práce ani v polovičním úvazku a obtížně zvládá práci v domácnosti. Česká správa sociálního zabezpečení pracoviště České Budějovice posoudila zdravotní stav žalobkyně dne 3. 6. 2020 se stejným závěrem jako Okresní správa sociálního zabezpečení. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 16. 6. 2020 rozhodnutí, kterým námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení potvrdila. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala dne 7. 8. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise vypracovala dne 16. 12. 2020 za přítomnosti žalobkyně a odborné lékařky z oboru neurologie D.T. posudek. Stanovila diagnostický souhrn onemocnění žalobkyně a vyšetřila žalobkyni při jednání komise. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byl v době vydání napadeného rozhodnutí chronický polytopní vertebrogenní bolestivý syndrom, avšak bez známek kořenového postižení, bez výraznějšího vertebrálního nálezu. Žalobkyně je dyspenzarizována, pro CHOPN s bronchiální reaktivitou u exkuřačky, kdy bronchodilatační test byl pozitivní. Poslední dostupná spirometrie (11/2019) byla s normálními hodnotami. Po chlamydiové pneumonii (08/2018) je stav zhojen. Dále se žalobkyně léčí pro chronický zánět močových cest, kdy byla zjištěna na ledvině cysta (05/2019). Při progredující obezitě má i hypercholesterolemii. Hypertenzní nemoc je kompenzovaná. Je přítomna i psychosomatizace obtíží při anxiosně depresivní poruše. V minulosti prodělala operaci polypů maxil. dutiny v říjnu 2009 prodělala ischemickou cévní mozkovou příhodu s odeznělou parézou pravé dolní končetiny a centrální parézou lícního nervu. Žalobkyni byla stanovena pracovní rekomandace, že je schopna pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování páteře, to je vyloučení těžké práce, zvedání těžkých břemen, nevhodná, dále i práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách, dále je nevhodná práce ve zvýšeně prašném prostředí. Je schopna práce lehčího charakteru s výše uvedeným omezením, například obsluhy jednoduchých strojů či přístrojů, kontroly výrobků, administrativní práce. Vhodné se jeví střídání pracovních poloh a plné využití středoškolské kvalifikace. Komise zařadila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně pod kapitolu XIII, oddíl E, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 až 20 %. Komise tento pokles stanovila na 20 %. Zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto postižení s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení. Vzhledem k dalšímu zdravotním potížím a původní profesi žalobkyně zvýšila komise horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. o dalších 10 % na celkovou hodnotu 30 % míry poklesu pracovní schopnosti. Komise výslovně uvedla, že se v žádném případě u žalobkyně nejednalo k datu vydání napadeného rozhodnutí o závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, s funkčně významným neurologickým nálezem s prokázaným poškozením nervu.

6. Komise svůj posudkový závěr vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, která jsou založena ve zdravotní dokumentaci žalobkyně, a to zprávy plicní ambulance K.Š., TRN Nemocnice Tábor ze dne 4. 10. 2019, plicní ambulance K.K., TRN Nemocnice Tábor ze dne 4. 11. 2019, neurologická ambulance K.K., Tábor ze dne 4. 11. 2019 a 26. 11. 2020 (po datu vydání napadeného rozhodnutí), zprávy z psychiatrické ambulance V.B., Tábor ze dne 17. 2. 2020, z lékařského nálezu praktické lékařky J.M., Soběslav, ze dne 10. 3. 2020, RTG vyšetření R.Z., Soběslav, z 13. 5. 2020, lékařské zprávy LSPP nemocnice Tábor ze dne 23. 5. 2020, z rehabilitačního vyšetření M.T., Tábor ze dne 3. 6. 2020 a vyšetření odbornou neuroložkou D.T. při jednání komise ze dne 16. 12. 2020.

IV. Právní názor soudu

7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachovaní pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení, pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech dlouhodobého pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To, za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Jinak řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. Žalobkyně v žalobě především tvrdila, že posudky u ní vzbuzují pochybnosti o jejich úplnosti, správnosti a přesvědčivosti. Dále poukázala na to, že se posudkoví lékaři nevypořádali se všemi rozhodnými skutečnostmi a jejich posudkové závěry nejsou náležitě zdůvodněny. Posuzující lékaři rozhodovali pouze na základě písemných nálezů bez toho, že by žalobkyni vyslechli a prohlédli. Konkrétně zdůraznila trvalé točení hlavy, které nastává při každém prudkém pohybu při záklonu a bolest vystřelující do pravého oka. Dále brnění obou horních končetin a omezení jemné motoriky v pravé horní končetině. Dále žalobkyně trpí mírnou nestabilitou. Požádala i o doplnění dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví. Podle jejího názoru na její zdravotní stav dopadá kapitola XIII, oddíl E, položka 1c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a nikoliv položka 1b přílohy.

12. Soud neakceptoval návrh žalobkyně na doplnění dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví, neboť pro to neshledal důvody. Přistoupil však k doplnění důkazního řízení a zajistil posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která je vybavena oprávněním posuzovat pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Z posudkového hodnocení provedeného touto komisí vyplynulo, že žalobkyně není invalidní v žádném stupni invalidity, neboť pokles její pracovní schopnosti činí 30 % dle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 až 20 %. Komise tento pokles stanovila na 20 %. Zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto postižení s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení žalobkyně. Vzhledem k dalším zdravotním postižením a původní profesi žalobkyně komise využila § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění a zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % na celkovou hodnotu 30 % míry poklesu pracovní schopnosti. Posudkové hodnocení Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích se shodovalo s posudkovým závěrem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 3. 2020 a lékaře České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 6. 2020 ve smyslu neuznání žádného stupně invalidity. Podkladová lékařská dokumentace nedoložila, že by se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře s funkčně významným neurologickým nálezem nebo prokázaným poškozením nervu. Jak vyplývá z posudku posudkové komise, ta pečlivě prostudovala lékařské nálezy a vysvětlila hodnocení objektivně doloženého zdravotního stavu žalobkyně. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl chronický polytopní vertebrogenní bolestivý syndrom, avšak bez známek kořenového postižení bez výraznějšího vertebrálního nálezu. Významný topický patologický nález nebyl zjištěn ani neurologem při vyšetření žalobkyně v komisi. Komise při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti přihlédla k tíži obtíží žalobkyně k dalším jejím zdravotním postižením a původní profesi žalobkyně a v této souvislosti ve smyslu § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších maximálně možných 10 % na celkovou hodnotu 30 % míry poklesu pracovní schopnosti. Komise uzavřela, že žalobkyně nebyla invalidní v žádném stupni, neboť pokles pracovní schopnosti činil 30 %.

13. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídá žádnému stupni invalidity. Tento závěr je ve shodě se závěry, které vyslovili lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení. S ohledem na tuto shodu nebylo indikováno provedení znaleckého posudku, který by měl dle žalobkyně najisto postavit závěry ohledně jejího zdravotního stavu, neboť tyto závěry právě onou konstatovanou shodou všech lékařských orgánů byly zjištěny dostatečně a nejsou v nich žádné rozpory. Lékařské orgány při vypracování posudku vzaly v úvahu veškeré doložené zprávy, zdravotní dokumentaci žalobkyně a zabývaly se jejími všemi přítomnými onemocněními. Přihlédly k vývoji tohoto onemocnění a svůj závěr dostatečně vysvětlily. Soud původně ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně však soudu sdělila, že netrvá na projednání věci při nařízeném jednání a soud proto z tohoto důvodu rozhodl bez nařízeného jednání.

14. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, a to i s přihlédnutím k faktu, že žalobkyně žádné výhrady k tomuto posudku nevznesla. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobkyně, vzal v úvahu celý vývoj jejího onemocnění.

15. Soud proto uzavřel, že v rámci soudního řízení posuzoval a hodnotil vypracovaný posudek jako úplný, celistvý a přesvědčivý, který se vypořádal se se všemi rozhodnými skutečnostmi. Posudkový závěr komise náležitě zdůvodnila a pro soud byl přesvědčivý. Soud vycházel z tohoto posudku, jak již bylo výše uvedeno a neshledal žalobkyní vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány vyslovily svůj závěr správně a ten odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, avšak s ohledem na celkový zjištěný pokles pracovní schopnosti o 30 % neodpovídá žádnému stupni invalidity. V. Závěr, náklady řízení.

16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla. Úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť náklady nad rámec její běžné činnosti nevznikly, ostatně ani ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s. takové náklady přiznat neumožňuje.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 24.03.2021 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.