54 Ad 10/2025

Rubrum

č. j. 54 Ad 10/2025- 19 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: B. K. bytem zastoupen advokátem JUDr. Robertem Jehnem sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 05. 2025, č. j. MPSV-2025/107073-913, sp. zn. SZ/MPSV-2025/60504-913 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 05. 2025, č. j. MPSV-2025/107073-913, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 2 54 Ad 10/2025

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 269 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce dne 8. 10. 2024 podal v pořadí již třetí žádost o přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo dle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“). U žalobce bylo provedeno sociální šetření a jeho stav byl podroben zkoumání Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“). Posudkem ze dne 6. 2. 2025 IPZS dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady § 9 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb.

2. Prvostupňovým správním rozhodnutím Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Jihlavě, kontaktní pracoviště Pelhřimov, rozhodnutím ze dne 26. 2. 2025, č. j. 19132/25/PE, sp. zn. 19132/25/PE, žádost žalobce zamítl.

3. V rámci odvolání žalobce poukazoval mimo jiné na to, že v roce 2008 a 2018 bylo jeho žádostem vyhověno; v červnu roku 2024 měl dopravní nehodu a popsal svůj zdravotní stav.

4. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Stručný obsah žaloby

5. Žalobce v podané žalobě ze dne 16. 7. 2025 nejprve shrnul dosavadní procesní vývoj věci. Dále namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro strohost odůvodnění žalovaného, v němž bez jakéhokoli vysvětlení pouze přejímá zákonnou právní úpravu s konstatováním, že žalobce osobou splňující podmínky zákona pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku není. Žalobci proto není zřejmé, z jakého důvodu k uvedenému závěru prvostupňový orgán a žalovaný dospěly, když v letech 2008 a 2018 bylo jeho žádosti ohledně příspěvku na zvláštní pomůcku vyhověno. Žalobce konstatuje, že správní orgány měly jeho neúspěšnou žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku dostatečně vysvětlit. Hledisko žalovaného ohledně nesplnění zákonných podmínek pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku žalobce rozporuje tím spíše, když v červnu roku 2024 měl autonehodu, po které se jeho zdravotní stav rapidně zhoršil.

6. Popisuje, že v odvolání poukázal i na to, že od května 2024 nebyl u své ošetřující lékařky a ta proto nemohla mít k dispozici aktuální zpráva; dne 16. 5. 2024 došlo u žalobce k transplantaci jater.

7. Stran úplnosti a přesvědčivosti odůvodnění posudku posudkové komise žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 6. 2022, č. j. 15 Ad 2/2022-24, bod 19, a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2024, č. j. 20 Ad 1/2023-28, bod 37. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 3 54 Ad 10/2025 8. Žalobce je přesvědčen, že jeho zdravotní stav nebyl v rámci provedeného sociálního šetření prvostupňovým orgánem ani v rámci jednání posudkové komise žalovaným zjištěn řádně a úplně, tím spíše, když osobní prohlídka žalobce učiněná posudkovou komisí, na základě které učinil žalovaný závěr, trvala necelých 5 minut. Uvedené považuje žalobce za zcela nedostatečné pro relevantní závěr o jeho zdravotním stavu a navrhuje, aby soud ustanovil znalce z oboru zdravotnictví.

9. V závěru žaloby žalobce navrhuje, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu posouzení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

10. Žalovaný ve vyjádření ze dne 19. 8. 2025 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Stav žalobce považuje za řádně zjištěný.

11. K otázce opakovaného přiznání příspěvku žalobci v minulosti žalovaný uvedl, že v roce 2018 byl zdravotní stav žalobce v rámci prvostupňového řízení hodnocen dle písm. f) bodu 1. části I. přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., tj. ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin. Dle objektivního ortopedického vyšetření při jednání posudkové komise ze dne 24. 4. 2025 však uvedené postižení (ani žádné z dalších těžkých zdravotních postižení odůvodňujících přiznání výše uvedeného příspěvku) prokázáno nebylo.

IV. Posouzení věci krajským soudem

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl bez jednání.

13. Žaloba je důvodná.

14. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. má nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku.

15. Podle § 9 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb. zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu.

16. Podle přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., části I bodu 5 se za zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému, považují: a) zdravotní postižení uvedená v bodě 1 písm. a), b), d) až i), a l), b) těžká nebo hluboká mentální retardace a stavy na rozhraní těžké mentální retardace. c) autistické poruchy s těžkým funkčním postižením, s opakovanými závažnými a objektivně prokázanými projevy autoagrese nebo heteroagrese přetrvávajícími i přes zavedenou léčbu. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 4 54 Ad 10/2025 17. Podle přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., části I bodu 1 se za těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí považuje: a) anatomická ztráta obou dolních končetin v bércích a výše, b) funkční ztráta obou dolních končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, c) anatomická ztráta podstatných částí jedné horní a jedné dolní končetiny v předloktí a výše a v bérci a výše, d) funkční ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, e) ankylóza obou kyčelních kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních nebo kolenních kloubů pro těžké kontraktury v okolí, f) ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin, g) těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí s případnou odkázaností na vozík pro invalidy; funkčním celkem se přitom rozumí trup, pánev, končetina, h) disproporční poruchy růstu provázené deformitami končetin a hrudníku, pokud tělesná výška postiženého po ukončení růstu nepřesahuje 120 cm, i) anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně bez možnosti oprotézování nebo exartikulace v kyčelním kloubu, j) anatomická nebo funkční ztráta končetiny, k) anatomická nebo funkční ztráta obou horních končetin, l) anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně s možností oprotézování, m) anatomické ztráty horních končetin na úrovni obou zápěstí a výše nebo vrozené či získané vady obou horních končetin s úplnou ztrátou základní funkce obou rukou (úchopu a přidržování) závažně narušující posturální funkce těla, n) těžká demence s neschopností chůze a odkázaností na mechanický vozík, pokud byl vozík osobě předepsán příslušným lékařem a schválen revizním lékařem zdravotní pojišťovny, nebo těžká demence provázená těžkým syndromem geriatrické křehkosti a imobility prokázané geriatrickým vyšetřením.

18. K tomu, aby mohl být žalobci přiznán příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo je v jeho případě zapotřebí, aby měl těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí (psych. důvody nejsou namítány) a aby tato vada byla podřaditelná v rámci shora uvedeno taxativního výčtu. Za účelem posouzení povahy zdravotního postižení žalobce byl pro žalovaného stěžejním důkazem posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také jako komise). „Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2022, č. j. 10 Ads 360/2020-63, bod 22). K požadavkům kladeným na posudek též možno odkázat příkladem i na rozsudek Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 5 54 Ad 10/2025 Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2019, č. j. 8 Ads 331/2018-37, bod 13, dle kterého „[a]by byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby.“ „Posudek splňuje pouze v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k účastníkem řízení udávaným potížím, výsledkům sociálního šetření a lékařským zprávám. Své závěry musí posudková komise náležitě podložit a odůvodnit. Je nezbytné, aby posudek obsahoval vysvětlení, jakým způsobem posudková komise hodnotila veškeré posudkové podklady, které z nich považovala za relevantní, případně z jakého důvodu se od závěrů uvedených v některých z nich odchýlila. Posuzovaný zdravotní stav potom musí být popsán dostatečně jasně přesně, aby nevystávaly žádné další pochybnosti. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, správní orgán totiž nemůže nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2015, č. j. 6 Ads 299/2014-25, bod 13).

19. V rámci odvolání doručeného úřadu práce dne 3. 3. 2025 žalobce poukázal na výsledky minulých hodnocení jeho zdravotního stavu a přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo; vyjádřil nespokojenost s úrovní zdravotní péče a popsal, že ošetřující lékařka jej neviděla od května 2024, proto nemohla podat zprávu o jeho aktuálním stavu. Popsal, že chodí pouze s chodítkem, špatně se pohybuje, hybnost operovaného kolene je 45 až 50 stupňů a pánev mu srostla tak, že má pravou nohu kratší o 12 cm.

20. Dne 24. 4. 2025 zasedala posudková komise ve složení z předsedkyně komise a odborného lékaře – ortopeda a tajemnice. Komise dospěla k závěru, že v případě žalobce se nejedná o stav předpokládaný zákonem pro přiznání daného příspěvku. Uvádí se, že žalobce se ke komisi dostavil v doprovodu bratra s chodítkem, v autě má upravené řízení na levou nohu, stěžuje si na bolestivost kloubů. Shrnuje se podkladová dokumentace a diagnostický souhrn. Při jednání komise byl žalobce vyšetřen – mechanické chodítko; napadání na PDK; páteř tuhá; minimální pohyb hrudní a bederní páteře; C páteř klidná, pohyb tužší s omezením o 1/3; HKK v normě; kyčle po artroze a souhyb; stav kolen a pohyb. Jako hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého stavu je hypomobilita po polytraumatu v minulosti a nyní i po červu 2024. Dle ošetřující lékařky stoj s oporou, pohyb s chodítkem; parafrázuje se obsah zpráv se závěrem, že se komise ztotožňuje se závěry IPZS, k čemuž je uvedena parafráze právní úpravy s tím, že danými postiženími žalobce netrpí.

21. Takto postavený posudek dle závěru krajského soudu nevyhovuje požadavku na přesvědčivost a úplnost posudkového hodnocení, neboť ačkoli je zde obsažen popis jednotlivých zpráv, ze kterých je vycházeno, je uvedeno, co z těchto zpráv plyne, samotná aplikace zjištěného stavu žalobce je pouhou parafrází právní úpravy s konstatováním, že taxativně vymezené kategorie úpravy žalobce nenaplňuje. Vyložení, proč stav žalobce těmto kategoriím neodpovídá, není žalobci, ani soudu, kteří nedisponují odbornými lékařskými znalostmi, znám. Takováto úvaha se nepodává ani z posudku IPZS.

22. Jakkoli je možné, že stav žalobce neodpovídá dané právní úpravě, je nutné, aby posudek obsahoval zcela jasné a přesvědčivé hodnocení stavu posuzované osoby, ze kterého půjde seznat, z jakých důvodů její stav požadavkům právní úpravy nevyhovuje. Pouhý souhrn stavu se zcela obecným závěrem, čím vším žalobce netrpí, nedává obecně odpověď na to, jak byl stav žalobce ve vztahu k jednotlivým kategoriím hodnocen (byť je v případě některých Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 6 54 Ad 10/2025 kategorií zcela zřejmé, že např. úplnou funkční ztrátou dolní končetiny žalobce zřejmě netrpí).

23. Posudková komise, ani žalovaný, nikterak nereagují na odkazy na předchozí „kladná hodnocení“, není zřejmé, v čem se stav žalobce změnil tak, že nyní již předpoklady pro přizná příspěvku nenaplňuje. Je to přitom i zcela opačný závěr, který oproti minulým hodnocením stavu žalobce bez zřejmé, vyjevené a popsané změny žalobcova stavu, klade požadavek na přesvědčivost hodnocení do popředí i přesto, že každé řízení bylo vedeno o zcela samostatné žádosti. 24. „Ten, kdo zdravotní stav posuzuje, si musí být vědom, že jeho role je především zprostředkující – má odborné informace srozumitelně a pokud možno komplexně vysvětlit „inteligentnímu laikovi“ tak, aby tento na jejich základě mohl o věci posuzovaného správně rozhodnout. Musí si přitom být vědom, že „inteligentní laik“ sice má duševní schopnosti porozumět těmto odborným informacím, ovšem pro jejich rychlé a patřičně důkladné pochopení mu chybí znalost širších souvislostí a celé řady základních principů, které odborníkovi-lékaři připadají samozřejmé.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2017, č. j. 2 Ads 17/2017-15, bod 25).

25. Na těchto závěrech nic nemění ani to, že žalovaný ve svém vyjádření konstatuje, že v roce 2018 byl zdravotní stav žalobce v rámci prvostupňového řízení hodnocen dle písm. f) bodu 1. části I. přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., tj. ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin a že dle objektivního ortopedického vyšetření při jednání posudkové komise ze dne 24. 4. 2025 však uvedené postižení prokázáno nebylo. Nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze zhojit v rámci vyjádření k žalobě.

26. Ke ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin Instrukce v čl. 7 uvádí: „Jedná se o kombinaci několika postižení pohybového systému s těžkými funkčními následky, tj. postižení celé páteře a dvou nosných kloubů – kyčlí, kolen nebo kolena a kyčle, přičemž těžkým omezením pohyblivosti se rozumí snížení kloubních exkurzí (nejvýznamnějším parametrem je omezení rozsahu flexe) pod kritické hodnoty pro běžný život, tj. o polovinu až dvě třetiny jejich rozsahu.“ 27. K námitce žalobce ohledně skutečnosti, že jeho zdravotní stav nebyl v rámci provedeného sociálního šetření a v rámci jednání posudkové komise zjištěn řádně a úplně, když osobní prohlídka trvala necelých 5 minut uvádí krajský soud následující.

28. Dle ustanovení § 25 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů platí, že krajská pobočka Úřadu práce provádí pro účely posuzování stupně závislosti podle odstavce 3 sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. Sociální šetření podle věty první provádí příslušná krajská pobočka Úřadu práce také v průběhu hospitalizace osoby ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče, jestliže je této osobě poskytována u jednoho nebo postupně u více poskytovatelů zdravotních služeb následná nebo dlouhodobá lůžková péče pro tutéž nemoc nebo úraz trvající nepřetržitě déle než 60 dnů; podmínkou je, že tato skutečnost byla oznámena a doložena podle § 21 odst. 1 písm. e). Sociální šetření provádí sociální pracovník. O provedeném sociálním šetření vyhotovuje sociální pracovník písemný záznam, který na požádání předkládá posuzované osobě.

29. Sociální šetření ze dne 8. 2. 2022 provedl sociální pracovník v dostatečném rozsahu, když popsal rozsah péče, způsob sjednávání péče, dostupnost v akutních případech a nechybí ani Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 7 54 Ad 10/2025 podrobný popis situace žadatele se zaměřením na potřebnou péči, v níž se zaměřil zejména na: mobilitu, jemnou motoriku, orientaci, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví. Dále podrobněji popsal zejména žalobcovu schopnost výdělečné činnosti, jeho rodinné vztahy, sociální vazby, schopnost postarat se o domácnost a prostředí, ve kterém žije. Pro posouzení příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo je stěžejní k posouzení zejména rozsah žalobcovy mobility. Rovněž jsou zde specifikovány závěry, k nimž sociální pracovník v rámci provedeného sociálního šetření ze dne 8. 2. 2022 dospěl. Krajský soud tedy námitce žalobce ohledně skutečnosti, že jeho zdravotní stav nebyl v rámci provedeného sociálního šetření zjištěn řádně a úplně přisvědčit nemohl. Proti samotnému výsledku sociálního šetření se žalobce nevymezuje.

30. V čem by poté měl spočívat nedostatek délky jednání posudkové komise krom obecného nesouhlasu žalobce se závěry komise, není bez dalšího zřejmé.

31. Co se týče toho, kdy žalobce naposledy viděla jeho ošetřující lékařka, tato skutečnost sama o sobě nevypovídá nic o tom, zda si jeho lékařka byla vědoma stavu žalobce či nikoli (např. ze zpráv specialistů, které by měla mít k dispozici). Samo hodnocení posudkových lékařů není primárně stavěno na zprávě ošetřující lékařky a neuvádí-li žalobce v tomto směru nic konkrétnějšího, není zde nic, čím by se krajský soud mohl zabývat.

32. S ohledem na shora uvedené je nadbytečné, aby krajský soud prováděl žalobcem navržené dokazování a nechal zpracovávat znalecký posudek.

V. Závěr a náklady řízení

33. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná. Krajský soud rozhodl v souladu s ustanovením § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. bez jednání žalovaného zrušil rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je dle ustanovení § 78 odst. 5 s. ř. s. žalovaný právním názorem krajského soudu vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku vázán.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., dle něhož platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

35. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení, žaloba; § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů], tj. 2 x 4 620 Kč (9 240 Kč) a v náhradě hotových výdajů 2 x 450 Kč (900 Kč) (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 10 140 Kč bez DPH, 12 269 s DPH, neboť zástupkyně žalobce doložila, že je plátcem DPH.

36. Celkem je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupkyně žalobce částku ve výši 12 269 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 8 54 Ad 10/2025

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 9. září 2025 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M.