54 Ad 11/2018

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně: X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované 27. 4. 2018, č. j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 27. 4. 2018 č. j. X se zrušuje pro vady řízení a věc vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 28. 6. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 27. 4. 2018, č. j. X, kterým byly zamítnuty její návrhy proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 29. 1. 2018, kterým byla žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Prachatice ze dne 12. 12. 2017 nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, kdy její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila. Odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které nelze-li dosáhnout jednoznačnosti a přesvědčivosti je nutnost volit kvalifikaci pro stěžovatele příznivější, neboť se jedná o rozhodování o základním sociálním právu na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle § 30 odst. 1 LZPS. Posudek vypracovaný pro účely námitkového řízení tyto zásady nenaplnil. Žalobkyně poukázala na to, že od prvního výskytu nemoci sice ke zlepšení došlo, ale po 4 měsících se zdravotní stav stabilizoval na současnou úroveň a již se nezlepšuje. Podstoupila dvakrát plánovanou hospitalizaci na FN Motol Praha. Užívaná medikace neměla žádný efekt. Lékařem jí bylo sděleno, že na současný stav si musí zvyknout.

3. Podle žalobkyně v posudku chybí vyhodnocení dopadů zdravotního stavu na schopnost pracovat. Nebyly zjišťovány projevy zdravotního stavu při fyzické nebo duševní zátěži. Touto otázkou se posudkový lékař vůbec nezabýval. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že její zdravotní stav je velmi nestabilní. Několikrát měsíčně se zhorší závratě a musí vynaložit velké úsilí, aby mohla sedět, stát nebo jít. Dále trpí extrémní únavou, kdy si během dne musí lehnout, jinak by zkolabovala. K únavě přispívá i špatný spánek. S těmito stavy souvisí psychický stav, kdy trpí úzkostmi a není schopna ve tmě se volném prostoru pohybovat. Potíže se zhoršují při práci s počítačem.

4. S ohledem na skutečnost, že žalobkyni nebyl přiznán invalidní důchod a nemohla zůstat v původním zaměstnání, ani se nahlásit na evidenci úřadu práce, ocitla se v tíživé sociální a finanční situaci. Východisko jí nabídl manžel, kdy je nahlášena jako osoba samostatně výdělečně činná – spolupracující osoba s manželem a podle možnosti prodává v obchodě se zdravou výživou. Na manželovi rovněž je finančně závislá. V předchozí době byla v pracovní neschopnosti (cca 1, 5 roku při dvojím prodloužení podpůrčí doby). Navrhla proto zrušení rozhodnutí žalované a přiznání invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně.

II. Stručné shrnutí žalované

5. Žalovaná ve svém vyjádření popsala skutkový stav. Současně poukázala na platnou právní úpravu. Zabývala se vysvětlením pojmů, které jsou pro posouzení věci žalobkyně podstatné. Z dávkového spisu žalobkyně je zřejmé, že byla zamítnuta druhá žádost o invalidní důchod, uplatněná dne 8. 11. 2017. U žalobkyně byl zjištěn pokles pracovní schopnosti 30 %. V rozhodnutích o námitkách je obsáhlé a dostatečně odůvodněno jaké lékařské zprávy vzala Česká správa sociálního zabezpečení v úvahu. Stejně je uvedena posudková rozvaha, ve které byly vyhodnoceny doložené lékařské zprávy. V doložené lékařské dokumentaci nejsou rozpory a posudkové řízení proběhlo zcela správně a objektivně. Vzhledem k tomu, že funkční postižení žalobkyně nedosáhlo takové závažnosti, aby byla indikována invalidita, byla Česká správa sociálního zabezpečení, nucena během řízení o námitkách potvrdit prvostupňové zamítavé rozhodnutí. Posudkové řízení proběhlo správně a objektivně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesouhlasí s medicínským posouzením, žalovaná navrhla soudu vyhotovení nového posudku u příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která znovu objektivně posoudí zdravotní stav žalobkyně a opětovně rozhodne o jejím zdravotním stavu, pracovní schopnosti a invaliditě podle platné právní úpravy. Za současného stavu, kdy není v případě žalobkyně objektivně prokázána a posudkově uznána a vyhodnocena invalidita, je navrženo zamítnutí žaloby jako nedůvodné podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů. V opačném případě, bude-li posudkem PK MPSV u žalobkyně shledána invalidita, ponechala žalovaná rozhodnutí ve věci na úvaze soudu.

III. Obsah správních spisů

6. Z přiloženého posudkové spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Prachaticích, který posuzoval zdravotní stav žalobkyně na základě její žádosti o přiznání invalidního důchodu. Lékař posoudil zdravotní stav žalobkyně dne 12. 12. 2017 se závěrem, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost pouze na 25 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII, oddíl A, položka 8b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 29. 1. 2018 rozhodnutí, kterým žádost o invalidní důchod žalobkyni zamítla. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 14. 2. 2018 námitky. Na jejich základě došlo k dalšímu posouzení zdravotního stavu žalobkyně dne 28. 3. 2018 se závěrem, že k datu vydaného rozhodnutí nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. Prvostupňové rozhodnutí tudíž spolu se zamítnutím námitek potvrdila.

7. S ohledem na žalobkyní vznesené námitky soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 7. 5. 2019 uvedla, že žalobkyně nebyla při tomto jednání komise přítomna a nebyla s posudkovým závěrem seznámena. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, byla v době vydání napadeného rozhodnutí pravostranná periferní vestibulopatie, centrální polohové vertigo, při smíšeném postižení nejasné etiologie a tuto rozhodující příčinu zařadila pod kapitolu VIII, oddíl A položka 8b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve kterém je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti na 20 – 35 % a komise tento pokles stanovila na 35 %. Zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k progredující tíži výše uvedeného zdravotního postižení. Pro využití § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. nebyl shledán posudkový důvod. Žalobkyně je schopna vykonávat po vzniku invalidity I. stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné eventuálně duševní schopnosti, respektive v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Měla by vyloučit práce kladoucí zvýšené nároky na psychické funkce a vzhledem k vertigu vyloučit práce se zvýšeným rizikem úrazu. Rovněž by se měla vyvarovat změn poloh hlavy, které vyvolávají závrať. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a vznik invalidity stanovila na 5. 3. 2018. Tento závěr komise vyslovila po té, kdy po prvním vyšetření v komisi a posouzení zdravotního stavu žalobkyně dne 17. 10. 2018, které bylo odročeno za účelem další verifikace zdravotního postižení psychologickým vyšetřením, ke kterému byla pozvána do Nemocnice České Budějovice. Toto vyšetření proběhlo dne 4. 3. 2019 a provedl je Mgr. V.Š. Nemocnice České Budějovice. Žalobkyně k jednání komise zaslala nové lékařské zprávy ze dne 24. 4. 2019 z Neurologické kliniky 2. lékařské fakultní univerzity Karlovi a Fakultní Nemocnice Motol, doc. MUDr. J.J., CSc., ze dne 28. 2. 2019.

8. Svůj závěr vyslovila komise na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, a to neurologického vyšetření Praha, doc. MUDr. J.J., CSc., ze dne 5. 6. 2017, 4. 12. 2017, 28. 2. 2019 ze zprávy z hospitalizace na Neurologické klinice 2. LF UK a FN Motol předtím ve dnech 14. 9. - 20. 9. 2017, MUDr. M.D., od 8. 1. – 10. 1. 2018. Dále na základě zprávy z vyšetření ambulance bolesti, Písek, MUDr. M.R., ze dne 5. 2. 2018, z psychiatrické o vyšetření, Prachatice, MUDr. M.Č., ze dne 10. 2. 2018 a psychologického vyšetření Mgr. V.Š., Nemocnice České Budějovice, ze dne 18. 1. 2018. Žalobkyně zároveň byla vyšetřena při jednání komise dne 17. 10. 2018 odborným neurologem MUDr. R.S. Při jednání komise byla přítomna odborná neuroložka MUDr. J.A. a další lékař MUDr. D.D. z oboru psychiatrie.

IV. Právní názor soudu

9. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního vztahu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

10. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

11. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

12. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy alespoň ještě jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

13. V dané záležitosti žalobkyně podala žádost o přiznání invalidního důchodu, o její žádosti rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení dne 29. 1. 2018 tak, že ji zamítla. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, které byly rozhodnutím ze dne 27. 4. 2018 č. j. X zamítnuty. Lékař v námitkovém řízení dospěl k závěru, že pokles pracovní schopnost žalobkyně činí 30 % a žalobkyně tudíž není invalidní ani v prvním stupni.

14. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích v posudku ze dne 29. 1. 2018, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise postavila najisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost. Na základě této diagnózy zařadila zdravotní postižení žalobkyně do kapitoly VIII, oddíl A, položka 8b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 20 – 35 % a komise tento pokles stanovila na 35 %. Komise rovněž stanovila datum vzniku invalidity na 5. 3. 2018. Tento závěr vyslovila na základě psychologického vyšetření, které doplnila. Toto psychologické vyšetření provedl Mgr. V. Š., Nemocnice České Budějovice, dne 4. 3. 2019. Komise taktéž stanovila pracovní rekomandaci žalobkyně, že je schopna pracovního zařazení s vyloučením práce kladoucí zvýšené nároky na psychické funkce s vyloučením práce se zvýšeným rizikem úrazu. Taktéž žalobkyni doporučila se vyvarovat se změn poloh hlavy. Je proto je schopna vykonávat po vzniku invalidity I. stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné, eventuálně duševní schopnosti, respektive v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Horní hranici zvolené míry poklesu pracovní schopnosti komise zvolila s přihlédnutím k progredující tíži zdravotního postižení žalobkyně.

15. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá invaliditě I. stupně, která vznikla dne 5. 3. 2018. Tento závěr je v rozporu s hodnocením lékaře České správy sociálního zabezpečení, který dospěl v žalobou napadeném rozhodnutí k odlišnému závěru. Z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích bylo postaveno najisto, že invalidita žalobkyně vznikla ke dni 5. 3. 2018. Vzhledem k tomu soud uzavřel, že nebyl správný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, které invaliditu žalobkyni nepřiznalo. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, jakož i data vzniku této invalidity. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotnými potížemi žalobkyně a byl vydán na základě doplněné zprávy, která postavila najisto zdravotní stav žalobkyně i jeho tíži. V. Závěr náklady, řízení.

16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V tomto řízení je třeba vycházet ze závěru, že žalobkyně je invalidní v I. stupni, a to od 5. 3. 2018.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, avšak soud rozhodl ve věci bez nařízeného jednání a žalobkyni tudíž žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 29. května 2019 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.