54 Ad 12/2017
č. j. 54 Ad 12/2017-38
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o odňatí invalidního důchodu, protože její pracovní schopnost poklesla pouze o 15 %. Soud se opřel o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil, že zdravotní stav neodpovídá kritériím invalidity podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Závěr komise byl považován za úplný, přesvědčivý a založený na dostatečných důkazech. Soud nijak nezpochybňuje zdravotní potíže žalobkyně, avšak neshledal jejich dostatečnou váhu pro přiznání invalidního důchodu.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUD. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně J.Š., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2017 č. j. X, t a k to : Žaloba se zamítá. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou dne 19. 7. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2017 č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 1. 2017 č. j. X, jímž byl žalobkyni odňat od 8. 3. 2017 invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec ze dne 17. 1. 2017 poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 25 % a nebyla tudíž invalidní. (2) Žalobkyně v žalobě uvedla, že s rozhodnutím nesouhlasí, odejmutí invalidního důchodu bylo neoprávněné a na invalidní důchod nárok má. Lékařské zprávy nebyly správně prostudovány a posouzeny a taktéž poukázala na jednání lékaře MUDr. P.E., který jí doslova řekl, aby se nevymlouvala na nemoci, neboť je stará, a to k tomu patří. Toto jednání je nevhodné a urážející. K žalobě přiložila lékařskou zprávu Nemocnice Jindřichův Hradec ze dne 26. 1. 2017, 23. 3. 2017 a 6. 6. 2017, které dokládají, že její zdravotní stav není dobrý a vyžaduje další operaci, která je objednána na 19. 9. 2017. Žalobkyně se k jednání před krajským soudem o její žalobě nedostavila, ani se z jednání neomluvila. Soud proto projednal věc bez její přítomnosti. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované. (3) Žalovaná k věci uvedla, že žalobkyně namítá výhradně posouzení svého zdravotního stavu, a proto navrhuje jeho přezkoumání Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Žalovaná ponechala rozhodnutí na výsledku dokazování a úvaze soudu. III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem. (4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Jindřichově Hradci dne 17. 1. 2017 se závěrem, že není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je její zdravotní postižení zařazené pod kapitolu XV, oddíl B, položka 8a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 15 %. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení Praha dne 31. 1. 2017 rozhodnutí, kterým žalobkyni odňala od 8. 3. 2017 invalidní důchod. Dne 13. 2. 2017 žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí námitky, ve kterých uvedla, že s úplným odnětím invalidního důchodu nesouhlasí, její zdravotní stav jí neumožňuje znovu nastoupit do zaměstnání. Zaměstnavatelé jí odmítají přijmout, a to k jejímu zdravotnímu omezení po TEP obou kolen. Proto byl zdravotní stav žalobkyně znovu posuzován v rámci námitkového řízení lékařem České správy sociálního zabezpečení, a to dne 22. 5. 2017 se závěrem, že žalobkyně nebyla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 15 %. Lékař hodnotil zdravotní postižení žalobkyně podle kapitoly XV, oddíl B, položka 8a) k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se míra poklesu pracovní schopnosti stanoví 15 %. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky lékař nezměnil. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 25. 5. 2017 rozhodnutí, kterým námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 1. 2017 potvrdila. Žalobkyně tohoto rozhodnutí napadla správní žalobou. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 31. 10. 2017 určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí stav po implantaci endoprotéz obou kolenních kloubů s prakticky normálním rozsahem hybnosti a funkcí obou kolenních kloubů. Nebyly zjištěny poruchy motorických funkcí daných končetin, svalové atrofie, podstatné omezení kolenních kloubů. Komise proto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zařadila pod kapitolu XV, oddíl B, položka 8a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 % až 15 % a tento pokles stanovila na 15 %. Komise zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro tuto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži obtíží žalobkyně a i při zohlednění profese žalobkyně. Bez tohoto zohlednění by komise volila střed rozpětí, neboť implantace TEP byla sice realizována na obou kolenou, avšak efekt obou operací byl velmi dobrý, bez významnějších komplikací a rozsah kloubních exkurzí odpovídal prakticky normě. Nebyl proto zjištěn důvod pro další využití § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb., v platném znění. Žalobkyně byla dle komise schopna pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování páteře a velkých nosných kloubů, tj. vyloučení práce ve stoje, s nutností delší chůze či sezení, delší chůze v terénu, zvedání břemen, nevhodná práce v nepříznivých klimatických podmínkách či ve vynucených polohách. Žalobkyně je schopna práce spíše lehčího charakteru s výše uvedených omezením s možností střídání pracovních poloh, např. obsluhy jednotlivých strojů či přístrojů, kontroly výrobků, pomocné administrativní práce apod. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. (6) Posudková komise měla při vypracování posudkového zhodnocení zprávy z odborných lékařských vyšetření, které jsou založeny ve spise. Vzala v úvahu komplexní zdravotní dokumentaci praktické lékařky MUDr. D.O. Třeboň z 27. 4. 2016 a žalobkyně byla rovněž vyšetřena v komisi dne 31. 10. 2017 odbornou revmatoložkou MUDr. V.V. a odborným traumatologem MUDr. Z.B. Dále byly vzaty v úvahu zprávy z ortopedického vyšetření MUDr. P.J., Nemocnice Jindřichův Hradec z 26. 1. 2017 a 23. 3. 2017, revmatologického vyšetření MUDr. J.V., Třeboň z 22. 2. 2017, z neurologického vyšetření MUDr. V.V., Nemocnice Jindřichův Hradec ze dne 30. 3. 2017, ortopedického vyšetření primář MUDr. J.A., Nemocnice Jindřichův Hradec ze dne 6. 6. 2017 a ze dne 10. 10. 2017 (po datu vydání napadeného rozhodnutí, EMG vyšetření MUDr. J. Š., Nemocnice Jindřichův Hradec a rehabilitační vyšetření MUDr. T.H., Třeboň ze dne 30. 10. 2017) obě po datu vydání napadeného rozhodnutí. Ze zpráv odborných lékařských vyšetření vyplývá, že žalobkyně měla dlouhodobé obtíže s oběma koleny a pokročilá artróza kolenních kloubů byla úspěšně řešena implantací TEP kolenních kloubů (vpravo 24. 4. 2015, vlevo 14. 3. 2016). Dle ortopedického nálezu ze dne 27. 10. 2016 byla bez obtíží, levé koleno bylo klidné, stabilní, pohyb byl fyziologický v plném rozsahu a byla doporučena plná zátěž. Poté i nadále nebyla hybnost obou kolenních kloubů výrazněji omezena. Rozsah kloubních exkurzí odpovídal úspěšné implantaci TEP. Rovněž na RTG obou kolenních kloubů byl pod dané operaci příznivý nález, tj. postavení obou TEP bylo dobré, nebyly zjištěny známky uvolnění TEP apod. V posledních měsících žalobkyně uváděla bolesti v levém koleni i při chůzi na schodech a při vstávání ze dřepu a byla prokázána retropatelární artróza levé čéšky, bylo proto rozhodnuto o operačním řešení. Postižení čéšky nesplňovalo kritéria dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dle platného právního předpisu a lze předpokládat, že věc bude implantací čéšky vyřešena. Byla objednána na výměnu čéšky dne 19. 9. 2017. Žalobkyně při jednání komise uvedla, že byla nachlazená, a proto jí byla operace odložena na 4. 2. 2018. Soustavně léky na bolest nebere, v klidu potíže nemá, levé koleno cítí například při zvedání břemen. IV. Právní názor soudu. (7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (11) V dané záležitosti podala žalobkyně námitky proti rozhodnutí ze dne 31. 1. 2017 č. j. X, kterým jí byl odňat od 8. 3. 2017 invalidní důchod podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec ze dne 17. 1. 2017 již nebyla invalidní, a to proto, že její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25 %. Námitky žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí byly rozhodnutím ze dne 25. 5. 2017 č. j. X zamítnuty a prvostupnové rozhodnutí bylo potvrzeno, a to na základě nového zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení, který taktéž dospěl k závěru, že zdravotní stav žalobkyně žádnému stupni invalidity neodpovídá. (12) Ke shodnému závěru dospěla posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 30. 10. 2017, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně je otázkou zcela odbornou, tudíž medicínskou, neboť je podmíněno dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z tohoto důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy si nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občana pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává, neboť mu tak podle zákona nepřísluší, pouze ověřuje, zda byl vypracován posudek, který je úplný a přesvědčivý a z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, že nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (13) S ohledem na žalobkyní vznesené námitky, v souladu se zásadou dispoziční, se soud zabýval otázkou správnosti posouzení jejího zdravotního stavu posudkovými orgány a zda došlo k řádnému a komplexnímu posouzení tohoto zdravotního stavu. Soud k tomu uvádí, že s ohledem na výše popsanou platnou právní úpravu posuzoval, zda byl řádně, komplexně a dostatečně posouzen zdravotní stav žalobkyně, zda bylo vycházeno z objektivně dostupných podkladů a zda byl z těchto podkladů vyvozen závěr odpovídající platné legislativě. V tomto směru soud neshledal závady. (14) V daném případě soud zjistil, že všechny posudkové orgány se shodly na svém závěru, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídá žádnému stupni invalidity. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vypracovala posudek, který obstál v textu ohledně jeho úplnosti, přesvědčivosti a správného složení komise. Komise vyslovila posudkový závěr, který je srozumitelný a vychází z podkladů, které měla komise k dispozici. Vysvětlila svůj postup a uvedla důvody, pro které zařadila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně pod kapitolu XV, oddíl B, položka 8a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a z jakých důvodů zvolila komise horní hranici rozmezí v této položce stanoveného. Komise přihlédla k tíži potíží žalobkyně a i zohlednila její profesi. Bez tohoto zohlednění by komise, jak uvedla v posudku, volila procento ve středu rozpětí, protože implantace TEP byla sice realizována na obou kolenou, avšak efekt obou operací byl velmi dobrý, bez významných komplikací a rozsah kloubních exkurzí odpovídal prakticky normě. Z toho důvodu nebyl zjištěn důvod pro aplikaci § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zdravotní stav žalobkyně byl tudíž na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla vydána k datu vydání napadeného rozhodnutí, zhodnocen úplně a dostatečně a posudek je srozumitelný. (15) Komise uzavřela, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. V případě žalobkyně se nejednalo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, ale pouze o 15 %. (16) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Posudek, který hodnotil zdravotní stav žalobkyně, soud považuje za dostačující, úplný, objektivní a přesvědčivý. Posudek byl vypracován v řádném složení komise po studiu a vyhodnocení veškeré dostupné zdravotní dokumentace, lékařských nálezů a tyto nálezy a zprávy byly v posudku citovány. Závěr komise vyslovila správně a tento závěr odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, avšak v době vydání napadeného rozhodnutí neodpovídal žádnému stupni invalidity. Soud nijak nezpochybňuje, že žalobkyně má zdravotní potíže, se kterými jsou spojena určitá omezení v jejím životě. Tento závěr vyplývá z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, avšak v době vydání napadeného rozhodnutí nedosahoval objektivně doloženými nálezy takové intenzity, která by odůvodňovala přiznání invalidního důchodu žalobkyni. Pokud by došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu, lze nárok na invalidní důchod uplatnit znovu nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud věc posuzoval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou platnou právní úpravu. V. Závěr, náklady řízení. (17) Proto soud uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a podle § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl. (18) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila ostatně podle platné právní úpravy jí ani taková náhrada nebyla přiznána.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. listopadu 2017 JUDr. Marie Trnková v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení : P. J.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.