54 Ad 12/2018

Rubrum

č. j. 54 Ad 12/2018 - 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně: X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Praha sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 9. 5. 2018, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 9. 5. 2018 č. j. X se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci 2 54 Ad 12/2018

1. Žalobou doručenou dne 4. 7. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 9. 5. 2018 č. j. X, kterým bylo změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 12. 2017 č. j. X tak, že podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. d), ustanovení § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek ustanovení § 39 odst. 2 písm. c), b) zák. č. 155/1995Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů se od 10. 6. 2018 snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Invalidní důchod pro invaliditu I. stupně od 10. 6. 2018 činí 5 361 Kč měsíčně.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu žalobu. Žalovaná v námitkovém řízení označila za rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu hydrocefalus, když toto postižení bylo podřazeno pod zdravotní položku uvedenou v kapitole VI, položka 1b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a pokles pracovní schopnosti bylo hodnocen 35 %. Posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově stejné zdravotní postižení podřadil pod kapitolu VI., položka 1c, vyhlášky č. 359/2009 Sb. a pokles pracovní schopnosti hodnotil 50 %. Žalobkyně uvedla, že žalovaná nesprávně zhodnotila pokles její pracovní schopnosti a nevzala v úvahu rozsah omezení, která vyplývají z jejího zdravotního stavu. K tomu odkázala na zprávy z ambulantního vyšetření epileptologie z 28. 2. 2018, psychiatrické ambulance z 2. 3. 2018 a neurochirurgické ambulance z 2. 5. 2018. Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že žalovaná nepřihlédla ke všem právně významným skutečnostem pro posouzení míry poklesu její pracovní schopnosti a vydala nesprávné rozhodnutí, jehož zrušení se žalobou domáhala. Navrhla, aby si soud nechal zpracovat lékařský posudek, který by objektivně zcela vyčerpávajícím způsobem zhodnotil její zdravotní stav. Navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná ve svém vyjádření zrekapitulovala předchozí průběh správního řízení na I. stupni. Uvedla, že žalobkyně v námitkách požadovala nové posouzení zdravotního stavu. Česká správa sociálního zabezpečení v rámci námitkového řízení přezkoumala zdravotní stav žalobkyně. Podle posudku o invaliditě ze dne 15. 2. 2018 lékař uzavřel, že se již nejednalo o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, ale jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti činil od 29. 11. 2017 35 %. Navíc lékař České správy sociálního zabezpečení pracoviště České Budějovice uzavřel, že posudkový závěr Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov považoval za neodůvodněný a nadhodnocený. Hodnocení tohoto lékaře je nevalidní, neakceptovatelné a nelze závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov potvrdit. Ani přezkumem zdravotního stavu u žalobkyně nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo invalidizaci žalobkyně vyššího než I. stupně. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyně nesouhlasila s medicínským posouzením svého zdravotního stavu a navrhla provést důkaz odborným lékařským posouzením, které je pro účely přezkumného soudního řízení svěřeno posudkovým komisím Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudek těchto posudkových komisí je povinným důkazem, který musí soud provést, pokud přezkoumává takové rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o invalidním důchodu. Pokud bude posudkem prokázáno, že žalobkyně je invalidní pro invaliditu I. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 54 Ad 12/2018 stupně, navrhla Česká správa sociálního zabezpečení zamítnutí žaloby. V opačném případě ponechala rozhodnutí ve věci na úvaze soudu s ohledem na výsledky posouzení zdravotního stavu žalobkyně.

III. Obsah správních spisů

4. Z přiloženého posudkové spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově, že je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jednalo se o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 50 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položka 1, písm. c), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 12. 12. 2017 rozhodnutí podle § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu zamítla. Proti rozhodnutí podala žalobkyně dne 3. 1. 2018 námitky, ve kterých vyjádřila svůj nesouhlas a sdělila, že pracovala řadu let jako sanitářka v nemocnici a posléze v chráněné dílně-tužkárna. Vzhledem k povaze onemocnění vyslovila názor, že nemůže vykonávat žádné zaměstnání, neboť se potýká s náhlými kolapsy. Z toho důvodu byl zdravotní stav žalobkyně posouzen znovu Českou správou sociálního zabezpečení dne 15. 2. 2018 se závěrem, že k datu vydaného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a nejednalo se již o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) citovaného zákona, ale o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti činil 35 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní byly schopnosti zdravotní potíže uvedené v kapitole VI., položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 9. 5. 2018 rozhodnutí, kterým rozhodnutí ze dne 12. 12. 2017 zcela změnila tak, že se podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. d), § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů od 10. 6. 2018 snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně.

5. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud se dne 10. 10. 2018 uvedla, že žalobkyně byla přítomna jednání komise a byla s posudkovým závěrem seznámena. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byl komunikující hydrocefalus, stp. zavedení V-P shuntu a gravitačního ventilu-1/2016. Ostatní komorbidita, tj. generalizovaná idiopatická epilepsie v anam. mírný až středně těžký kognitivní deficit, persona simplex a stp. appendektomii, Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 54 Ad 12/2018 hysterektomii a opakovaných laparoskopických operacích pro endometriózu svědčí o tom, že žalobkyně je jen z části adaptována na své zdravotní postižení. Tomu odpovídá posudkově objektivně zjištěný zdravotní stav a její zachovalé tělesné schopnosti neumožňují dlouhodobě vykonávat výdělečnou činnost v náročnější dělnické profesi. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala v době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole VI, položka 1, písm. c) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena v rozmezí 40 - 60 %. Komise tento pokles stanovila na 50 %. Komise zvolila střední hranici procentní míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži obtíží, komorbiditě a dělnické profesi žalobkyně. Pro využití § 3 téže vyhlášky nebyl shledán posudkový důvod. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jednalo se o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Nejednalo se o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 1 písm. c) téhož zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %, který však nedosahoval více než 69 %.

6. Svůj závěr vyslovila komise na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, a to vyšetření v komisi dne 10. 10. 2018 odborným neurologem primářem MUDr. P.D. Dále ze zpráv odborných lékařských vyšetření, a to MUDr. O.T., neurochirurgické ambulance Nemocnice České Budějovice, ze dne 10. 10. 2018 a ze spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov ze zdravotní dokumentace ošetřujícího praktického lékaře MUDr. P.P. a ze zpráv doložených žalobkyní a z vlastního zjištění při jednání komise.

IV. Právní názor soudu

7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 54 Ad 12/2018 poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 54 Ad 12/2018 odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. V dané záležitosti žalobkyně podala námitky proti rozhodnutí ze dne 12. 12. 2017, kterým jí Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu z II. stupně na III. stupeň, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově činil pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu 50 %. V námitkách žalobkyně rozporovala tento závěr a požadovala přiznání invalidity III. stupně. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě ze dne 15. 2. 2018, ve kterém lékař České správy sociálního zabezpečení dospěl k závěru, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 35 %. Z tohoto důvodu Česká správa sociálního zabezpečení nad rámec žádosti žalobkyně změnila rozhodnutí správního orgánu I. stupně o zamítnutí žádosti o zvýšení stupně invalidity tak, že invalidní důchod pro invaliditu II. stupně žalobkyni snížila od 10. 6. 2018 na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. K tomuto datu zároveň stanovila invalidní důchod I. stupně ve výši 5 361 Kč měsíčně.

12. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 10. 10. 2018, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí komunikující hydrocefalus stp. zavedení V-P shuntu a gravitačního ventilu -1/2016, dále byla přítomna ostatní komorbidita, tj. generalizovaná idiopatická epilepsie v anamnéze, mírný až středně těžký kognitivní deficit, persona simplex a stp. appendektomii, hysterektomii a opakovaných laparoskopických operacích pro endometriózu. Na základě toho zařadila komise rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu shodně jako lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově pod kapitolu VI, položka 1, písm. c) vyhl. č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti na 40 – 60 % a komise tento pokles stanovila na střed tohoto rozpětí na 50 %, a to s přihlédnutím k tíži obtíží, komorbiditě a dělnické profesi žalobkyně. Pro využití § 3 vyhlášky nebyl shledán posudkový důvod. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona.

13. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá invaliditě II. stupně, a to bez přerušení. Tento závěr se tudíž neshoduje se závěrem, který byl vysloven lékařem v námitkovém řízení, které bylo vedeno Českou správou sociálního zabezpečení. Komise vysvětlila, jaký je zdravotní stav žalobkyně, jaká vyšetření byla provedená a jednoznačně určila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Na základě dostupných zpráv z odborných lékařských vyšetření a samotného vyšetření žalobkyně v komisi uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí nadále invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 54 Ad 12/2018 Posudková komise při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobkyně, zabývala se jejím onemocněním a přihlédla i k jejímu vývoji a vysvětlila svůj závěr. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení zdravotního stavu žalobkyně o poklesu její pracovní schopnosti, jakož i data vzniku této invalidity. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními potížemi žalobkyně.

V. Závěr, náklady řízení

14. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobkyně a bude vycházet ze závěru, který postavila najisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 10. 10. 2018, kde uvedla, že žalobkyně je invalidní ve II. stupni i nadále. Současně k tomu soud poznamenává, že byl nesprávný postup správního orgánu v námitkovém řízení, který rozhodl nad rámec žalobkyní uplatněné žádosti o snížení stupně invalidity, ačkoliv žádost žalobkyně se týkala jejího požadavku na zvýšení tohoto stupně. Pokud nebylo možné žádosti žalobkyně o zvýšení stupně invalidity na základě lékařského posouzení vyhovět, bylo zcela nad rámec uplatněné žádosti rozhodnutí žalované, kterým změnila prvostupňové rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobkyně a snížila jí stupeň invalidity. K tomuto postupu nebyla Česká správa sociálního zabezpečení, která rozhodovala o žádosti žalobkyně o zvýšení stupně invalidity v tomto řízení oprávněna.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, avšak vzhledem k tomu, že věc byla projednána bez nařízeného jednání, žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 8 54 Ad 12/2018 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice dne 27. listopadu 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.