54 Ad 13/2016
č. j. 54 Ad 13/2016-36
V PLATNOSTICitované zákony (10)
Rubrum
54Ad 13/2016 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně K. S., bytem M. V., 17. l 510, právně zastoupené JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou v Praze 2, Wenzigova 1871/5, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 9. 2016, č.j. X, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 14. 9. 2016, č.j. X se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.600,-- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou dne 9. 11. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 14. 9. 2016 č.j. X kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 6. 2016 č.j. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 138 zákona č. Pokračování - 2 - 54Ad 13/2016 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor ze dne 20. 6. 2016 nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP, neboť pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu žalobu. Uvedla, že obě posouzení zdravotního stavu jak v řízení před okresní správou sociálního zabezpečení, tak lékařem České správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení se liší o 10 %. Přitom žalobkyně nepochybně trpí lékaři konstatovanou diagnózou a její zdravotní stav ji trvale omezuje. Trpí krutými bolestmi hlavy, má výpadky paměti, je nesoustředěná, jsou přítomny závratě a bez opory jiné osoby nemůže sama vycházet. Rovněž je přítomna špatná motorika horních končetin, vypadávají jí předměty z rukou a je odkázána na pomoc jiné osoby. Zdravotní stav se navíc dále zhoršuje, o čemž svědčí i lékařská zpráva z Nemocnice České Budějovice z 5. 9. 2016, která konstatovala přetrvávající výrazný neurologický deficit v souvislosti s prezentující ischemií mozečku. Zdravotní stav nebyl posouzen komplexně a správně. Nebyly zohledněny další zdravotní potíže, které rovněž ovlivňují nepříznivý zdravotní stav. Požádala proto o jeho nové posouzení. Navrhla zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu. (3) Žalovaná k věci uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobkyně namítla výhradně nesprávné posouzení svého zdravotního stavu, je potřeba pro účely přezkumného řízení jeho přezkoumání prostřednictvím Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Rozhodnutí žalovaná ponechala na výsledku dokazování a úvaze soudu. III. Obsah správních spisů. (4) Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře dne 20. 6. 2016 se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 ZDP. Žalobkyně však není invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu lékař zařadil pod kapitolu VI, položku 1 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 10 % a vzhledem k dalším postižením zdravotního stavu ve smyslu § 3 odst. 1 vyhlášky zvýšil hodnotu na celkových 20 %. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu dne 4. 7. 2016 námitky. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě, na jehož základě byl vysloven shodný závěr jako v řízení před okresní správou sociálního zabezpečení, nicméně pokles pracovní schopnosti byl stanoven na 30 %, neboť zdravotní postižení žalobkyně bylo zařazeno pod kapitolu VI, položku 1 písm. b) vyhlášky, kde je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 20 – 35 % a lékař zvolil střed taxace 30 %. Na základě tohoto posudkového závěru bylo vydáno rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení bylo potvrzeno. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise zasedala nejprve dne 15. 2. 2017, kdy jednání komise bylo odročeno, neboť žalobkyně při jednání zdůrazňovala poruchy paměti. Při rozsáhlém poškození mozku lze předpokládat kognitivní deficit, Pokračování - 3 - 54Ad 13/2016 který doposud nebyl přešetřen. Proto komise pro objektivizaci zdravotního stavu doplnila psychologické vyšetření. Žalobkyně vyslovila souhlas, že jednání komise může být dokončeno bez její přítomnosti. Komise zasedala poté dne 13. 4. 2017 a měla k dispozici vyžádané psychologické vyšetření Mgr. V. Š ze dne 27. 3. 2017, které obdržela dne 12. 4. 2017. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 13. 4. 2017 určeném pro krajský soud, dospěla k závěru, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí, to je ke dni 14. 9. 2016 invalidní v prvním stupni. Vznik invalidity byl stanoven k neurochirurgické kontrole dne 7. 3. 2016, ze které lze vyvodit stabilizaci zdravotního stavu z neurochirurgického hlediska. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost bylo postižení uvedené v kapitole VI, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. – lehké funkční postižení – rozmezí poklesu pracovní schopnosti od 20 do 35 %. Vzhledem k míře obtíží a profesi žalobkyně bylo použito horní hranice daného rozmezí a pro další funkčně významné poškození zdravotního stavu bylo použito navýšení podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky o 10 % na celkovou hodnotu 45 %. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP a jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) ZDP, kdy vznik invalidity prvního stupně stanovila od 7. 3. 2016. (6) Komise vyslovila závěr na základě dostupné zdravotní dokumentace žalobkyně a na základě nálezu učiněného při jednání komise jakož i na základě posudku, který byl na základě požadavku doplněn (psychologické vyšetření Mgr. V. Š, psychiatrické oddělení Nemocnice České Budějovice ze dne 27. 3. 2017). Dále byly k dispozici zprávy z odborných lékařských vyšetření, a to lékařského nálezu MUDr. M. S. – praktického lékaře, Mladá Vožice ze dne 31. 5. 2016, neurochirurgie, lůžka, Nemocnice České Budějovice, pobyt od 16. 10. 2015 do 9. 11. 2015, neurologie Nemocnice České Budějovice, pobyt od 1. 3. 2013 do 3. 3. 2016, Echokardiografie - jícnová, Nemocnice Tábor, MUDr. M., MUDr. S. 11. 3. 2016, neurologie ambulance, Nemocnice Tábor, MUDr. A.O. 11. 3. 2016, neurochirurgie ambulance, Nemocnice České Budějovice, MUDr. D. M. 7. 3. 2016, neurochirurgie ambulance, Nemocnice České Budějovice, MUDr. J. F. 5. 9. 2016, neurologie ambulance, Nemocnice Tábor, MUDr. A. O. 22. 6. 2016, Interna kardiologie Nemocnice Tábor, MUDr. J. M. 19. 6. 2016, Interna kardiologie Nemocnice Tábor, MUDr. J. M. 29. 6. 2016, neurologie ambulance, Nemocnice Tábor, MUDr. A. O. 20. 1. 2017, plicní ambulance Tábor, MUDr. V. N. 21. 11. 2016, plicní ambulance Tábor, MUDr. V, N. 19. 1. 2017. IV. Právní názor soudu. (7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost Pokračování - 4 - 54Ad 13/2016 pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá Pokračování - 5 - 54Ad 13/2016 komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (11) V dané záležitosti podala žalobkyně námitky proti rozhodnutí ze dne 24. 6. 2016 č.j. X, kterým byla zamítnuta její žádost o přiznání invalidního důchodu. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě dne 6. 9. 016, kterým byl závěr prvostupňového správního orgánu potvrzen, neboť pokles pracovní schopnosti byl sice zjištěn ve výši 30 %, nicméně nedosahoval hranice 35 %, která je potřebná k přiznání požadovaného invalidního důchodu. (12) Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve svém posudku ze dne 13. 4. 2017, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise vycházela z diagnostického souhrnu ischemická CMP v obou mozečkových hemisférách 10/2015, dekomprese, revize, drenáž – etiologie embolizační, reziduum ve smyslu mozečkových příznaků, mírného kognitivního deficitu a výrazného paměťového deficitu, TIA v 3/2016, Spondylolistéza, operace v 3-4/2007 – zadní a přední déza, fixace spondylolistézy L 4/5, Foramen ovale patens s levopravým zkratem, Hypertenze. Komise doplnila pro objektivizaci zdravotního stavu psychologické vyšetření, neboť při rozsáhlém poškození mozku lze předpokládat kognitivní deficit, který dosud nebyl přešetřen. Poté, kdy dostala k dispozici zprávu z psychologického vyšetření Mgr. V. Š. ze dne 27. 3. 2017, komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni, kdy pokles pracovní činnosti činil 45 %, a to k datu vydání napadeného rozhodnutí, to je ke dni 14. 9. 2016 a zároveň stanovila vznik invalidity žalobkyně, a to na základě neurochirurgické kontroly ze dne 7. 3. 2016. Žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti v podstatě menším rozsahu a intenzitě, a to alespoň o jednu třetinu. Nevhodná je práce s nároky fyzickými s nároky na koncentraci a vštípivost, na jemnou motoriku, vzhledem k závratím také práce s rizikem úrazu, ve výškách či u nechráněných strojů. S tímto omezením může vykonávat původní profesi případně se rekvalifikovat. (13) Komise uvedla, že její výsledek posouzení zdravotního stavu žalobkyně je odlišný od závěru Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení. Oproti Okresní správě sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že ačkoliv nemá projevy ochrnutí, je přítomna symptomatologie mozečková, která není bezvýznamná a nejde jen o minimální funkční postižení. Oproti České správě sociálního zabezpečení komise zhodnotila nejen neurologický nález, ale i poškození mozku ve sféře psychické, doložené psychologickým vyšetřením, které si komise vyžádala a zjistila postižení převážně v oblasti paměti. Taxaci středem rozmezí považuje za nedostatečnou. Za nedostatečné komise považovala i zohlednění profese prodavačky i dalšího poškození zdravotního stavu. (14) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise dospěla k závěru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídal invaliditě prvního stupně a tato invalidita byla přítomna k datu vydání napadeného rozhodnutí. Vznik invalidity komise Pokračování - 6 - 54Ad 13/2016 stanovila ke dni neurochirurgické kontroly dne 7. 3. 2016. Z toho důvodu byl nesprávný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení zamítnuty. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vzala v úvahu veškeré doložené zprávy týkající se zdravotního stavu žalobkyně a zároveň ještě doplnila objektivizaci jejího zdravotního stavu vypracováním zprávy o psychologickém vyšetření ze dne 27. 3. 2017. Zároveň byla žalobkyně vyšetřena v komisi lékařem z oboru neurologie MUDr. R. S. Po takto zjištěném zdravotním stavu nelze proto důvodně pochybovat. Komise na základě takto zjištěného zdravotního stavu žalobkyně vyslovila závěr, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni. Rozhodnutí, které bylo žalobou napadeno, nevzalo takto objektivně zjištěný a doložený zdravotní stav v úvahu, a proto bylo vydáno na základě vad řízení. Posudek, který byl vypracován na základě požadavku soudu a který postavil najisto otázku zdravotního stavu žalobkyně, soud hodnotí jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. V tomto posudku byl vysloven odlišný názor, než který byl vzat za základ pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí. V. Závěr, náklady řízení. (15) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobkyně a bude vycházet ze závěrů, které byly vysloveny Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, z nichž vycházel zdejší soud při vydání tohoto rozsudku. Tímto posudkem bylo postaveno najisto, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni a vznik invalidity byl stanoven ke dni 7. 3. 2016 (16) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla úspěšná, a proto jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.600 Kč. Jednalo se o odměnu právního zastoupení podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů za dva úkony právní pomoci po 1.000 Kč, celkem 2.000 Kč (převzetí věci, sepsání žaloby), dvakrát režijní paušál po 300 Kč, celkem 600 Kč.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 7 - 54Ad 13/2016 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. května 2017 samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v.r. za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.