54 Ad 14/2016
č. j. 54 Ad 14/2016-42
V PLATNOSTIRubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně D.B. , bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 10. 2016, čj. X, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 4. 10. 2016, čj. X, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
I. Vymezení věci 1) Žalobou doručenou dne 24. 11. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 4. 10. 2016, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj. X ze dne 30. 5. 2016, kterým jí byl podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), snížen invalidní důchod pro invaliditu II. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně od 14. 6. 2016, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku ze dne 11. 5. 2016 již žalobkyně nebyla invalidní ve II. stupni, ale pouze v I. stupni, neboť pokles její pracovní schopnosti poklesl o 35 %, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 2) Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila, zrekapitulovala vývoj jejího zdravotního stavu a odkázala k tomu na lékařské zprávy a posudky o invaliditě. Rozhodnutí považuje za nesprávné, neboť podle lékařského vyšetření psychiatra MUDr. K. ze dne 5. 4. 2016 se u ní jedná o velmi těžkou smíšenou poruchu osobnosti (s rysy schizoidními, paranoidními a anankastickými) a o těžkou smíšenou úzkostnou poruchu. To vyplývá i z lékařské zprávy MUDr. Z., ze dne 10. 4. 2016. Toto zdravotní postižení odpovídá kapitole V, položka c, vyhlášky č. 359/2009 Sb. a pokles pracovní schopnosti 70 %. Ačkoliv na tyto skutečnosti ve své námitce ze dne 29. 6. 2016 proti prvostupňovému rozhodnutí poukazovala, nebylo-li vzaty tyto argumenty na zřetel. Efekt léčby byl v posledních 3 létech nedostatečný, zdravotní stav se nezlepšil a mělo být přihlédnuto k § 3 odst. 1 výše označené vyhlášky. Rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a proto navrhla jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. 3) K žalobě žalobkyně přiložila žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů a vyplněné potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků. Soud vyzval žalobkyni k doplnění vyplněného prohlášení, neboť neobsahoval veškeré potřebné skutečnosti k posouzení žádosti žalobkyně o ustanovení advokáta. Žalobkyně zaslala soudu znovu vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech dne 12. 12. 2015. Soud po posouzení splnění podmínek stanovených v § 35 odst. 8 s.ř.s. návrh žalobkyně na ustanovení zástupce zamítl. Stalo se tak dne 14. 12. 2016. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované 4) Žalovaná k věci uvedla, že napadeným rozhodnutím došlo ke snížení výše invalidního důchodu žalobkyně pro invaliditu II. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně od 14. 6. 2016, a to vzhledem k výsledkům posudkového zhodnocení. Žalovaná poukázala na platnou právní úpravu, podle níž postupovala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalobě zpochybnila správnost stanovení míry procentního poklesu pracovní schopnosti, navrhla žalovaná provedení posudku ve smyslu § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. Takový důkaz bude stěžejním důkazem a bude postaveno najisto v jakém stupni je žalobkyně invalidní. Rozhodnutí žalovaná ponechala na úvaze soudu dle závěru, který bude vysloven v posudku posudkové komise. III. Obsah správních spisů 5) Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku dne 11. 5. 2016 se závěrem, že u ní již nejde o invaliditu II. stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zák. č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ale o invaliditu I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, neboť pokles pracovní činnosti činil 35 %. Na základě tohoto vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 30. 5. 2016 rozhodnutí, kterým od 14. 6. 2016 snížila žalobkyni výši invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně na invaliditu I. stupně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 8. 7. 2016 námitku, ve které uvedla, že rozhodnutí bylo vydáno na základě chybného posudkového zhodnocení. Odkázala na zdravotní posouzení MUDr. K. ze dne 5. 4. 2016 a MUDr. Z. ze dne 10. 4. 2016. Námitkové oddělení České správy sociálního zabezpečení posoudilo znovu zdravotní stav žalobkyně dne 15. 9. 2016 se závěrem, že nejde o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) ZDP, ale o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti činil 45 %. Námitky byly proto zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 5. 2016 bylo potvrzeno. 6) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určené pro krajský soud ze dne 10. 1. 2017 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je velmi těžká smíšená porucha osobnosti (dlouhodobě dekompenzovaná); těžká smíšená úzkostná porucha. Ostatní komorbidita tj. chronická rhinitis a laryngopharyngitis a polytopní alergie výrazným způsobem neomezují aktivní hybnost žalobkyně a nemají podstatný vliv na pracovní schopnost. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V, položka 7 písm. c) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 70 %. Komise zvolila tuto procentní míru poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k tíži obtíží a dělnické profesi žalobkyně. Pro další využití § 3 téže vyhlášky nebyl shledán posudkový důvod. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. a jednalo se o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Jednalo se o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. 7) Svůj závěr komise vyslovila na základě vyšetření žalobkyně v komisi s odbornou psychiatričkou MUDr. A.F. a na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, a to psychiatrického vyšetření MUDr. K., B. z 16. 11. 2016 měla k dispozici i celkovou zdravotní dokumentaci žalobkyně. IV. Právní názor soudu 8) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 9) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. 10) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. 11) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. 12) V dané záležitosti žalobkyně podala námitky proti rozhodnutí ze dne 30. 5. 2016, čj. 705 711 0841, kterým jí byl odňat od 14. 6. 2016 invalidní důchod s odůvodněním, že pracovní schopnost poklesla pouze o 35 % a žalobkyně je invalidní v I. stupni. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě dne 26. 9. 2016, kdy lékař dospěl k závěru, že pracovní schopnost žalobkyně činí 45 % a s tím potvrdil závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku, že se u žalobkyně jedná o invaliditu I. stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) ZDP. 13) Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 10. 1. 2017, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise vycházela z diagnostického souhrnu, že u žalobkyně je přítomna velmi těžká smíšená porucha osobnosti (dlouhodobě dekompenzovaná), těžká smíšená úzkostná porucha, chronická rhinitis a laryngopharyngitis a polytopní alergie. Komise uzavřela, že u žalobkyně byla v době vydání napadeného rozhodnutí přítomna středně těžká depresivní fáze, a tudíž rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí postižení uvedenému v kapitole V, položka 7 písm. c), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 70 % a komise tento pokles stanovila na 70 %. 14) Komise při stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti přihlédla k tíži obtíží žalobkyně a k její dělnické profesi. Pro využití § 3 výše citované vyhlášky nebyl shledán posudkový důvod. Komise proto uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP a jednalo se o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona a datum stanovila na 14. 6. 2016. 15) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise dospěla k závěru, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá postižení uvedenému v kapitole V, položka 7 písm. c), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 70 % a komise tento pokles stanovila na 70 %. Uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP a jednalo se o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona. Z toho důvodu nebyl správný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení zamítnuty. V dané věci byl zdravotní stav žalobkyně, který byl zjištěn na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR hodnocen poklesem pracovní schopnosti 70 %, a tudíž odůvodňoval u žalobkyně invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) ZDP. Komise vzala v úvahu veškeré informace o zdravotním stavu žalobkyně, jakož i aktuální hodnocení žalobkyně, její odbornou lékařkou jako i posouzení zdravotního stavu žalobkyně při jednání komise. Bylo vzato v úvahu, že zdravotní stav žalobkyně ovlivňuje její pracovní schopnost, kdy tuto omezenou pracovní schopnost hodnotila poklesem 70 %. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Posudek se vypořádal s jejími všemi zdravotními potížemi. V. Závěr, náklady řízení. 16) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobkyně a bude vycházet ze závěrů, že zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě III. stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť datum komise stanovila na 14. 6. 2016. 17) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení úspěšný, avšak žádné náklady řízení ji nevznikly, neboť věc byla projednána bez nařízeného jednání. Soud proto rozhodl tak, že žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 23. ledna 2017 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.