54 Ad 14/2024

Rubrum

č. j. 54 Ad 14/2024- 65 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: P. B. zastoupena advokátem JUDr. Martinem Reindlem sídlem Radniční 133/1, České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 9. 2024, č. j. X a v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 12. 2024, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 9. 2024, č. j. X se zamítá.

II. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 12. 2024, č. j. X, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc.

V. L. 2 54 Ad 14/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně v roce 2024 podala žádost o invalidní důchod. Rozhodnutím ze dne 5. 8. 2024, č. j. X, byl žalobkyni přiznán invalidní důchod I. stupně, a to na základě posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále také jako „institut“) ze dne 9. 7. 2024. Stav žalobkyně institut hodnotil dle kap. V., položky 4c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), tj. duševní poruchy a poruchy chování – afektivní poruchy – poruchy nálady – středně těžké postižení a stanovil pokles pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu o 35 %, tj. invalidita I. stupně.

2. S tím žalobkyně nesouhlasila a podala námitky. Rozhodnutím ze dne 19. 9. 2024, č. j. X žalovaná námitky žalobkyně zamítla; vycházela přitom z posudku institutu ze dne 16. 9. 2024. Zde institut hodnotil stav žalobkyně dle kapitoly V. (chybně uváděno IV.), položky 4b přílohy vyhlášky, tj. lehké postižení s poklesem pracovní schopnosti o 30 % za využití navýšení dle § 3 vyhlášky. Proti rozhodnutí ze dne 19. 9. 2024 o zamítnutí námitek podala žalobkyně žalobu projednávanou u zdejšího soudu pod sp. zn. 54 Ad 14/2024.

3. S ohledem na výsledek posudku ze dne 16. 9. 2024 (nejedná se o invaliditu) žalovaná souběžně rozhodla rozhodnutím ze dne 26. 9. 2024, č. j. X, o odejmutí invalidního důchodu žalobkyni ode dne 14. 11. 2024. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí brojila námitkami, které žalovaná rozhodnutím ze dne 10. 12. 2024, č. j. X zamítla, a to na základě posudku institutu ze dne 26. 11. 2024, který stav žalobkyně hodnotil totožně jako posudek ze dne 16. 9. 2024. Žalobkyně se bránila u zdejšího soudu žalobou, která byla projednávána pod sp. zn. 54 Ad 2/2025.

4. Usnesením ze dne 27. 8. 2025, č. j. 54 Ad 14/2024-48, spojil krajský soud obě řízení ke společnému projednání.

II. Stručný obsah žalob, vyjádření žalované

5. Vznesené žalobní body prezentované v části III. podaných žalob jsou obdobné. Žalobní body v čase směřují proti obdobným skutkovým otázkám tak, jak byla jednotlivá správní řízení vedena a jsou založeny na nedostatcích obstaraných posudků. Z tohoto důvodu soud shrnuje uplatněné námitky jako celek. K tomu lze pro přehlednost zopakovat, že první posudek ze dne 9. 7. 2024 a druhý posudek ze dne 16. 9. 2024 (z řízení o námitkách) byly vypracovány v řízení o žádosti žalobkyně o přiznání invalidního důchodu; třetí posudek ze dne 26. 11. 2024 (z řízení o námitkách) pak na tyto posudky navazuje, a to již v rámci řízení zahájeného z moci úřední – o odnětí invalidního důchodu.

6. V podrobnostech se vymezuje vůči posudku ze dne 16. 9. 2024. Ačkoli posudek uvádí, že zhodnotil veškeré doložené zprávy a zjistil nové skutečnosti, nelze zjistit, o jaké nové skutečnosti se oproti posudku ze dne 9. 7. 2024 jedná. Podklady však byly prakticky shodné. Předložené zprávy v námitkovém řízení dokládaly, že žalobkyně se léčí stále se stejným Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 3 54 Ad 14/2024 onemocněním. Není zřejmé, o jaké nové skutečnosti se posudek ze dne 16. 9. 2024 opírá a jaký vliv tyto skutečnosti na hodnocení měly.

7. Posudek ze dne 16. 9. 2024 se dále opírá o to, že žalobkyně vlastní řidičské oprávnění, což dle posudku vylučuje závažné psychické onemocnění. Souvislost s hodnocením poklesu pracovní schopnosti není žalobkyni zřejmá; posudek ze dne 9. 7. 2024 obdobně bez podrobností k tomuto odkazuje na vyhlášku č. 277/2004 Sb., o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Závěry posudků, že osoba, která má řidičské oprávnění, nemůže trpět závažnou duševní poruchou, jsou dle žalobkyně absurdní. Nadto její onemocnění nespadá pod nemoci vylučující nebo ovlivňující bezpečnost provozu, srov. zpráva MUDr. V. ze dne 10. 10. 2024.

8. Posudek ze dne 16. 9. 2024 aplikuje § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity (oproti posudku ze dne 9. 7. 2024), avšak nesprávně podřazuje stav žalobkyně pod kap. IV. položku 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, která však neexistuje. Takové zařazení je navíc v rozporu s předloženou zdravotnickou dokumentací, z níž nevyplývá, že by žalobkyně trpěla endokrinní poruchou. Žalobkyně trpí středně těžkou depresivní poruchou, ADHD, poruchou aktivity a pozornosti, obtížemi s páteří a je léčena pro prekolapsové a kolapsové stavy. Domnívá se, že uvedení položky 4b kapitoly IV v Posudku 2 je chybou v psaní a mělo být uvedeno „kapitola V, položka 4b“ (afektivní porucha s lehkým postižením), což odpovídá posudku ze dne 26. 11. 2024. Namítá, že posudek ze dne 16. 9. 2024 nezdůvodňuje, proč je její postižení hodnoceno jako lehké, ačkoliv zdravotní dokumentace svědčí o zásadním omezení v osobním i pracovním životě.

9. Poslední posudek ze dne 26. 11. 2024 se prakticky shoduje s předcházejícím posudkem. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně označil afektivní poruchu dle kapitoly V, položky 4b. Posudek nepřináší nové závěry a vyhýbá se argumentaci založené na držení řidičského oprávnění. Trpí obdobnými vadami jako předchozí, zejména nedostatečným odůvodněním.

10. Žalobkyně shrnuje, že prognóza jejího stavu je podle zdravotnické dokumentace nejistá, bez známek zlepšení. Posudky se k prognóze nevyjadřují. Posudek ze dne 16. 9. 2024 odůvodňuje nepřiznání invalidity tím, že žalobkyně pracovala do srpna 2024, avšak žalobkyně uvádí, že pracovní poměr ukončila pro zdravotní nezpůsobilost. Je evidována na Úřadu práce, avšak s ohledem na zdravotní stav nepředpokládá možnost návratu do původní profese. Nemá pravidelný příjem a je odkázána na sociální dávky, odebrání důchodu ji může uvrhnout do hmotné nouze. Všechny posudky jsou nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění, zejména s ohledem na ohodnocení zdravotního postižení žalobkyně jako lehkého.

11. Na podporu svých tvrzení žalobkyně navrhuje jako důkaz lékařskou zprávu MUDr. V. ze dne 10. 10. 2024, vypracování revizního posudku, účastnický výslech.

12. Žalobkyně navrhuje, aby krajský soud obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

13. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 4. 12. 2024 (přiznání invalidity) a ve vyjádření ze dne 11. 3. 2025 (odnětí invalidity) setrvala na vydaných rozhodnutích a navrhla, aby žaloby byly zamítnuty. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 4 54 Ad 14/2024 III. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“).

15. Krajský soud rozhodl bez jednání, neboť s takovým postupem vyjádřila žalobkyně souhlas, žalovaná se nevyjádřila (§ 51 s. ř. s.).

16. Žaloba není důvodná.

17. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a ) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

18. Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu, stejně jako rozhodnutí o odejmutí invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

19. Krajský soud v obou původně samostatných řízeních nechal posudkovou komisi MPSV vyhotovit posudky. Následně po spojení věci nechal vyhotovit doplňující posudek.

20. Z obsahu protokolů o jednání posudkové komise ze dne 13. 5. 2025 a samotných posudků plyne, že posudková komise hodnotila stav žalobkyně v návaznosti na podané žaloby společně na základě totožných podkladů.

21. Totožné v podstatných částech jsou i samotné posudky z téhož dne:  posudek ev. č. SZ/2024/970-CB-13 (žádost o přiznání invalidního důchodu); posuzováno k datu napadeného rozhodnutí 9. 9. 2024;  posudek ev. č. SZ/2025/309-CB-5 (o odejmutí invalidního důchodu); posuzováno k datu vydání napadeného rozhodnutí 10. 12. 2024.

22. Krajský soud nepřehlédl, že druhý uváděný posudek uvádí na několika místech nesprávnou sp. zn. soudu (prvního zdejšího řízení; např. titulní strana, str. 1 shora). Tato administrativní chyba však nemá jakýkoli vliv, neboť data, ke kterým se posudky vztahují (rozhodný den pro hodnocení), jsou správně určena tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. V postupu komise neshledal krajský soud vad, které by měly vliv na úplnost a přesvědčivost předložených posudků. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 5 54 Ad 14/2024 23. Z protokolů o jednání posudkové komise ze dne 13. 5. 2025 plyne, že tohoto dne zasedala posudková komise v řádném složení z předsedy posudkové komise (posudkový lékař), odborné lékařky (psychiatrie) a tajemnice. Žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna a popsala při něm své problémy.

24. Dle posudků posudkové komise z téhož dne se v případě žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 30 %. Komise hodnotila stav žalobkyně dle kap. V, položky 4b (rozpětí 15 – 20 %) s volbou horní hranice 20 % a navýšením o 10 procentních bodů na celkový pokles pracovní schopnosti žalobkyně o 30 %. Posudková komise vycházela z řady žalobkyní předložených lékařských zpráv; posudek cituje obsah vybraných zpráv a popisuje i závěr hodnocení žalobkyně přítomnou psychiatričkou. Žalobkyně byla posuzována jako pánská krejčová, uvádí se souhrn vývoje jejího zdravotního stavu a její zdravotní stav je následně hodnocen. Dle posudku se nejednalo v případě žalobkyně o středně těžké postižení s depresivními či manickými epizodami středně těžkými, o značně sníženou úroveň sociálního fungování, se značně omezeným výkonem některých denních aktivit.

25. Následně krajský soud uložil posudkové komisi doplnění posudků tak, aby bylo zřejmé, z jakých konkrétních důvodů byla volena položka 4b, nikoli položka 4c tak, tako v prvním posudku.

26. Z protokolu o jednání posudkové komise ze dne 17. 2. 2026 plyne, že tohoto dne se komise v totožném složení sešla za účelem doplnění posudku na žádost soudu. Posudková komise setrvala na svých dosavadních závěrech tak. Komise v posudku z téhož dne popisuje, že při dlouhodobě středně těžké depresivní fázi by žalobkyně nebyla schopna výkonu nejen v pracovní činnosti, ale byla by neschopná či významně omezena i v psychosociálním fungování, a to včetně strukturování volnočasových aktivit, péče o osoby blízké. Takový stav však dle podrobné anamnestické explorace v případě žalobkyně nenastal. První posudek považuje komise za nadhodnocený právě z těchto důvodů; nejsou splněna kritéria položky 4c, jak bylo citováno. Posudkový lékař žalobkyni neviděl, nevyšetřil a sám poukazoval na nedostatečnou vypovídající hodnotu zprávy, kterou měl pro účely svého hodnocení, když stupeň duševního postižení a organická onemocnění nebyla ani objektivně verifikována. Posudková komise nyní vychází z podrobného vyšetření žalobkyně erudovanou psychiatričkou, soudní znalkyní v oboru, a to při znalosti kompletní zdravotní dokumentace praktického lékaře, ošetřujícího psychiatra a dalších odborných nálezů, které jsou popsány na 2 stranách listů formátu A4. „…oproti „posudku“ 1. instance trochu jiná „liga“!“ 27. Posudková komise přesvědčivě popsala, že kritéria položky 4c – zejména významné omezení psychosociálního fungování, snížení schopnosti vykonávat základní denní aktivity nebo přítomnost středně těžkých epizod – nebyla objektivně zjištěna. Z obstaraných posudků tak ve svém souhrnu plyne přesvědčivý závěr o zvolené položce a důvodech pro stanovení daného poklesu pracovních schopností žalobkyně.

28. Krajský soud vychází z doplněného posudku. Posudková komise přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborné lékařky. Žalobkyně byla jednání posudkové komise osobně přítomna. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k subjektivním potížím žalobkyně, tak k odborným Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 6 54 Ad 14/2024 lékařským nálezům, jež jsou součástí dokumentace žalobkyně. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a toto zdravotní postižení klasifikovala dle vyhlášky o posuzování invalidity. Podrobně rovněž uvedla, proč zvolila právě toto hodnocení i ve vztahu k vyšší položce. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně posudková komise stanovila shodně s posudkovými lékaři v námitkových řízeních před správními orgány.

29. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila pod příslušnou položku vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními obtížemi žalobkyně, přičemž žalobkyně byla jednání posudkové komise osobně účastna, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí- li závěr, dle něhož šlo v případě žalobkyně o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 20 % s navýšením o 10 procentních bodů na celkových 30 %. Podstatná je též skutečnost, že posudek je v podstatných rysech konzistentní s posudkem o invaliditě pořízeným v rámci námitkových řízení.

30. Dle shora citovaného § 39 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobkyně nejedná o invaliditu; správní orgány proto nepochybily, pokud na základě závěrů posudkových lékařů dospěly k závěru, že žalobkyně není invalidní. To vedlo jak k zamítnutí jejích námitek v řízení o její žádosti o přiznání invalidity, tak i k následnému odejmutí již přiznaného stupně invalidity.

31. Krajský soud se ztotožňuje s některými výhradami žalobkyně proti prvnímu a druhému posudku institutu. První posudek obsahuje zkratkovité hodnocení stavu žalobkyně a je kriticky hodnocen i ze strany posudkové komise, pracovní doporučení chybí. První i druhý posudek argumentují řidičským oprávněním žalobkyně, z něhož však nelze činit žádný posudkově relevantní závěr. Nejedná se však o nosný důvod posudků. Druhý posudek stručně konstatuje, že vhodná je fyzicky a psychicky méně náročná profese, přičemž obecnost takovéhoto pracovního doporučení nelze považovat za podstatnou vadu s ohledem na závěry posudku. Ač stručně, je zřejmé, na základě čeho posudkový lékař dospěl ke svému závěru. Je pracováno s konkrétním obsahem z lékařských zpráv. Posudek uvádí, že nové podklady byly posudkově významné, podrobněji však skutečně tyto posudkově významné skutečnosti nepopisuje. Důvody, na základě kterých posudkový lékař založil své hodnocení, jsou však z odůvodnění posudku seznatelné. Poslední posudek, jakkoli s ním žalobkyně nesouhlasí, je podrobněji odůvodněn; obsahuje podrobnější rozbor rozhodných lékařských zpráv a samotné hodnocení je rozsáhlejší, včetně rozboru dalších nikoli převažujících postižení.

32. Nevyjadřují-li se posudky k prognóze stavu žalobkyně, nejedná se o vadu. Stav žalobkyně je hodnocen a z ničeho neplyne, že by prognóza vývoje jejího stavu měla být pro posouzení rozhodující. Zhorší-li se stav žalobkyně, jedná se o důvod pro nové posouzení jejího stavu.

33. Žalobkyně uvádí, že pracovní poměr ukončila z důvodu pracovní neschopnosti. Tato skutečnost však neprokazuje naplnění kritérií invalidity. Jakkoli probíhá posouzení zdravotního stavu s přihlédnutím k výdělečné činnosti posuzované osoby, otázka konkrétní pracovní pozice a schopnosti výkonu této pracovní činnosti nemá primárně vliv na volbu příslušné položky, nýbrž na úvahy o stanovení konkrétního procentuálního poklesu uvnitř Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 7 54 Ad 14/2024 stanoveného rozpětí dle objektivního medicínského posouzení (případně na postup dle § 3 a 4 vyhlášky).

34. Stejně tak ani sociální a majetková situace žalobkyně, včetně rizika hmotné nouze, není podle ustálené judikatury rozhodným kritériem pro posouzení invalidity, které je založeno na hodnocení poklesu pracovní schopnosti vlivem objektivně zjištěného zdravotního stavu.

35. Nedostatky většiny dosavadních posudků však nemění nic na tom, že obstaraný posudek posudkové komise co do přesvědčivosti a úplnosti obstál. Nosným důkazem v soudním řízení je posudek posudkové komise, nikoli posudek lékaře institutu. Rozsudek krajského soudu je založen na novém a úplném posudku komise, který odstranil případné nejasnosti a v jehož světle zde není vad, pro které by bylo nutné napadená rozhodnutí zrušit.

36. Posudková komise vycházela z rozsáhlého materiálu celé řady lékařských zpráv, na jejichž základě objektivizovala stav žalobkyně, který hodnotila (obdobně i poslední posudek institutu).

37. Dovolává-li se žalobkyně psychiatrické zprávy z 10. 10. 2024, pak tak činí v rámci námitky irelevantnosti otázky řidičského oprávnění. Posudek ze dne 26. 11. 2024 již i tuto zprávu zahrnuje mezi své podklady. Posudek posudkové komise poté s touto zprávou explicitně pracuje a její obsah uvádí na str. 6.

38. Závěry obstaraných posudků neznamenají, že žalobkyně je zdráva. Žalobkyně je osobou, u níž byl prokázán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 30 % a žalobkyni proto může být na základě její žádosti přiznán status osoby zdravotně znevýhodněné [srov. § 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a § 55 a násl. zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení].

39. Účastnický výslech žalobkyně soud neprovedl pro nadbytečnost. Jednak s ohledem na subsidiární charakter účastnického výslechu [§ 131 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve spojení s § 64 s. ř. s.], jednak proto, že žalobkyně byla slyšena před posudkovou komisí a krajský soud nemá potřebnou odbornost, aby mohl zdravotní stav žalobkyně sám hodnotit. Stejně tak uváděná lékařská zpráva ze dne 10. 10. 2024 byla předmětem odborného hodnocení posudkovou komisí.

IV. Závěr a náklady řízení

40. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, ta nemá dle § 60 odst. 2 s. ř. s. na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 19. března 2026 Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 8 54 Ad 14/2024 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L.