54 Ad 15/2017

Rubrum

54Ad 15/2017 - 46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci Žalobkyně: M. Ch. bytem R. H. 56 zastoupena advokátkou Mgr. Danou Růžičkovou Smetanova 662, 390 02 Tábor proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 7. 2017, č. j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 12. 7. 2017 č.j. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6.012,-- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

I. Vymezení věci. Pokračování - 2 - 54Ad 15/2017 1. Žalobou doručenou dne 15. 9. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 12. 7. 2017 č. j. X, kterým bylo změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 3. 2. 2017 č.j. R-3.2.2017-421/685 101 0221 tak, že pro nesplnění podmínek ustanovení § 41 odst. 3 a § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů se žádost účastníka řízení o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu zamítá.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila, neboť rozhodnutím správního orgánu prvého stupně ze dne 3. 2. 2017 byla zamítnuta její žádost o zvýšení invalidního důchodu a bylo rozhodnuto tak, že žalobkyni náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, přičemž dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře byla žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu snížena pracovní schopnost na 35 %. V námitkovém řízení, kde bylo změněno prvostupňové rozhodnutí tak, že se žádost pro nesplnění podmínek ustanovení § 41 odst. 3 a § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění z důvodu zhoršení zdravotního stavu zamítá, bylo však uzavřeno, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí pouze 20 % a invalidita žalobkyně zanikla ke dni 2. 1. 2017. Přitom posudkový lékař vyslovil tento závěr, aniž podrobně zkoumal zdravotní stav žalobkyně, především lékařské zprávy neurologa MUDr. J.K. Toto hodnocení shledává žalobkyně nesprávné, a to pro nesprávné zhodnocení jejího zdravotního stavu.

3. Žalobkyně totiž podle lékařského posudku trpí onemocněním spočívajícím v cervikovestibulárním a vertebrogenním syndormu a v posledních létech, kdy začala pracovat jako uklízečka, se její příznaky zhoršovaly, až v důsledku svých poruch zdraví nemohl práci vykonávat. Projevy onemocnění nejsou vždy na první pohled viditelné. Navíc lékař nesprávně a účelově hodnotil doložené lékařské zprávy, neboť rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti není chronická dysfunkce celé páteře s průvodním algickým syndromem bez senzomotorického deficitu, ale vestibulární syndrom, který žalobkyni působí největší potíže a má zároveň největší vliv na její pracovní schopnost. Dále lékař nereflektoval na ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Nezvýšil totiž v souladu s tímto ustanovením horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti. Oprávněnost tvrzení žalobkyně prokazuje i lékařská zpráva MUDr. K. ze dne 18. 7. 2017, ze které vyplývá, že její obtíže jsou spojeny s vestibulárním syndromem.

4. V současné době žalobkyně nastupuje v důsledku zhoršení psychických potíží k intenzivní dlouhodobé léčbě na lůžkové oddělení psychiatrie Nemocnice Tábor a.s. Proto také podala žádost o zvýšení invalidního důchodu. Rozhodnutí však bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a nesprávně provedeného vyhodnocení zdravotního stavu žalobkyně. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované. Pokračování - 3 - 54Ad 15/2017 5. Žalovaná ve svém vyjádření popsala skutkový stav věci. Připomněla, že v řízení na prvním stupni bylo od 6. 3. 2017 rozhodnuto tak, že žalobkyni náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně. V námitkovém řízení bylo zjištěno, že rozhodující dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je onemocnění uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. ČSSZ proto vydala rozhodnutí, kterým změnila své rozhodnutí ze dne 3. 2. 2017 tak, že se žádost účastnice řízení o změnu výše invalidního důchodu z důvodu údajného zhoršení jejího zdravotního stavu zamítá. S ohledem na námitky, které žalobkyně vznesla v žalobě, žalovaná navrhla přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Rozhodnutí ponechala na výsledku dokazování a úvaze soudu. III. Obsah správních spisů.

6. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře, který posuzoval zdravotní stav žalobkyně na základě žádosti žalobkyně o zvýšení invalidního důchodu dne 2. 1. 2017 se závěrem, že žalobkyně již není invalidní ve druhém stupni podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, ale jde o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti činil 35 %. Česká správa sociálního zabezpečení Praha vydala dne 3. 2. 2017 rozhodnutí v tom smyslu, že žalobkyni od 6. 3. 2017 náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky. V námitkovém řízení byl znovu posouzen zdravotní stav žalobkyně dne 9. 6. 2017 se závěrem, že žalobkyně není invalidní v žádném stupni, neboť pokles pracovní schopnosti činil 20 % a k zániku invalidity došlo dne 2. 1. 2017. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 12. 7. 2017 rozhodnutí, kterým změnila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení z 3. 2. 2017 tak, že žádost účastníka řízení o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu se zamítá.

7. S ohledem na žalobkyní vznesené námitky soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 31. 1. 2017 uvedla, že žalobkyně byla s posudkovým závěrem ústně seznámena, neboť byla jednání komise přítomna. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je periodická depresivní porucha s fázemi středně těžkými. Středně těžké epizody s dostatečně dlouhými remisemi se značně sníženou úrovní sociálního fungování, kdy je omezen výkon některých denních aktivit. Až dosud nebyla pro tíži příznaků nutná psychiatrická hospitalizace, indikace k poslední krátké bylo zavedení změněné medikace. Nemá epizody manické a míra a frekvence příznaků neodůvodňují využití horní hranice. Komise vzala v úvahu i somatizaci v rámci poruchy – somatoformní vegetativní disfunkce a volí střední pásmo rozmezí. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V, položka 4c) Pokračování - 4 - 54Ad 15/2017 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kdy pokles pracovní schopnosti činí 35 %. Zdravotní stav žalobkyně nelze hodnotit podle položky 4d) jako těžké postižení, epizody nejsou těžké, nejde o chronickou léčbou neovlivnitelnou depresi. Diagnóza dosud oscilovala mezi méně závažnou depresí neurotickou a depresí periodickou. Komise uzavřela, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní v prvním stupni. Stanovila i pracovní rekomandaci žalobkyni tak, že je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti a kvalifikaci, a to nejméně o 1/3. Nevhodná jsou zaměstnání psychicky zatěžující z důvodu vysoké zodpovědností, rychlého rozhodování, bezodkladného řešení závažných situací, náročná na pozornost a soustředění. V rámci takto stanovených podmínek je žalobkyně schopna i rekvalifikace.

8. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, a to odborné psychiatričky MUDr. F. při jednání komise dne 11. 12. 2017 a odborného neurologa MUDr. S. téhož dne, dále lékařského nálezu MUDr. J. B. ze 6. 12. 2016, psychiatrické ambulance MUDr. M. Ř. z 12. 11. 2013, psychiatrické ambulance MUDr. L. T. , Tábor z 19. 11. 2016, psychiatrické ambulance MUDr. M. Ř., Tábor 14. 8. 2017, předběžné propouštěcí zprávy z hospitalizacae na psychiatrickém oddělení Nemocnice Tábor z 16. 11. 2017, psychiatrie Nemocnice Tábor, zpráva z pobytu od 1. 11. 2017 do 16 11. 2017, revmatologie MUDr. M. R. z 10. 2. 2014, neurologická ambulance MUDr. J. K. , Tábor z 30. 1. 2017, 28. 2. 2017, 11. 4. 2017, 18. 7. 2017. Oční ambulance MUDr. P. , Tábor z 24. 5. 2017 a 29. 11. 2016. IV. Právní názor soudu.

9. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

10. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere Pokračování - 5 - 54Ad 15/2017 v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

11. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

12. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími Pokračování - 6 - 54Ad 15/2017 skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

13. V dané záležitosti žalobkyně podala žádost o zvýšení invalidního důchodu druhého stupně na invaliditu třetího stupně z důvodu zhoršení její zdravotního stavu. O její žádosti na zvýšení invalidního důchodu rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení tak, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 35 %, a tudíž zdravotní stav odpovídá invaliditu prvního stupně, přičemž invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně činí 6.326 Kč měsíčně, což znamená, že je jí ponechána dosavadní výše tohoto důchodu. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, neboť nesouhlasila s napadeným rozhodnutím, ve kterém podle jejího názoru nebyla zohledněna lékařská zpráva MUDr. J. K. Navrhla změnu napadeného rozhodnutí a požadovala opětovné přiznání invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě, ve kterém lékař nesouhlasil se závěry lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, jeho posouzení hodnotil jako nadhodnocené, neboť zdravotní stav žalobkyně lze dostatečně zhodnotit 20 % poklesu pracovní schopnosti. Z toho důvodu žalobkyně již není invalidní a invalidita zanikla dne 2. 1. 2017. Z toho důvodu rozhodnutí o námitkách změnilo ve smyslu § 41 odst. 3 a § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 2. 2017 tak, že žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu se zamítá.

14. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise MPSV ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 11. 12. 2017, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise postavila najisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost, a to periodickou depresivní poruchu s fázemi středně těžkými. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tudíž odpovídá postižení uvedenému v kapitole V položka 4c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kdy pokles pracovní schopnosti činí 35 %. Komise rovněž uvedla, že zdravotní stav žalobkyně nelze hodnotit podle položky 4d) jako těžké postižení, neboť epizody nejsou těžké, nejde o chronickou léčbou neovlivnitelnou depresi. Diagnóza dosud oscilovala mezi méně závažnou depresí neurotickou a depresí periodickou. K datu vydání napadeného rozhodnutí k 1. 7. 2017 se jednalo o invaliditu prvního stupně. Komise tudíž zdůraznila, že za rozhodující příčinu považuje letité ambulantně léčené problémy psychické, nikoliv funkční postižení jednoho úseku páteře s občasnými blokádami, kde je pokles pracovní schopnosti stanoven 5 % podle kapitoly XIII oddíl E, položka 1 vyhlášky. Rozhodující příčina stanovená komisí byla odlišná a rozporná s posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 1. 2017 pouze v taxaci 35 % se posudky shodovaly. Rovněž v rozporu s hodnocením Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích byl posudek České správy sociálního zabezpečení vypracovaný v námitkovém řízení, kde dokonce byl vysloven závěr, že invalidita žalobkyně ke dni 2. 1. 2017 zanikla. Komise totiž zdůraznila, že invalidita prvního stupně stále trvá. Pokračování - 7 - 54Ad 15/2017 15. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnocení v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá invaliditě prvního stupně, která trvá od data 2. 1. 2017. Tento závěr je v rozporu s hodnocením lékaře České správy sociálního zabezpečení, který dospěl v žalobou napadeném rozhodnutí ke zcela odlišnému závěru, že k datu 2. 1. 2017 invalidita žalobkyně zanikla. Přestože žalobou napadené rozhodnutí správně změnilo výrok prvostupňového rozhodnutí v tom smyslu, že žádost žalobkyně o zvýšení stupně invalidity se zamítá, byl tento závěr vysloven na základě nesprávného stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně a nesprávně určeného procenta poklesu pracovní schopnosti, který vyústil v závěr, že žalobkyni ke dni 2. 1. 2017 invalidita zanikla. Soud doplnil dokazování i s ohledem na návrh žalované o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která posuzuje zdravotní stav a zdravotní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodovém pojištění. Posudkem této komise ze dne 11. 12. 2017 bylo postaveno najisto, že invalidita žalobkyně nezanikla, naopak ke dni 2. 1. 2017 jí náleží invalidita prvního stupně. Navíc posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR bylo postaveno najisto, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je podřaditelná pod kapitolu V položka 4c) přílohy č. 359/2009 Sb., kde pokles pracovní schopnosti činí 35 %. Zdravotní postižení žalobkyně naopak nelze podřadit pod kapitolu XIII oddíl E, položka 1 citované přílohy, jak učinil lékař okresní správy sociálního zabezpečení či lékař České správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Soud proto uzavřel, že z toho důvodu nebyl správný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí o zániku invalidity žalobkyně, z něhož by posléze ve smyslu § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů mohla vycházet žalovaná, nebyl správný při vzetí v úvahu aspektu, že rozhodnutí o přiznání důchodu a rozhodnutí o jeho změnách jsou rozhodnutí předběžně vykonatelná a námitky nemají odkladný účinek. Posudková komise při vypracování posudku vzala přitom v úvahu veškeré doložené zprávy žalobkyně, zabývala se jejími onemocněními a přihlédla i k vývoji tohoto onemocnění a vysvětlila svůj závěr, že žalobkyně je invalidní v prvním stupni od 2. 1. 2017. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, jakož i data vzniku této invalidity. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními potížemi žalobkyně. V. Závěr, náklady řízení.

16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení je třeba vycházet ze závěrů, že žalobkyně je invalidní v prvním stupni od 2. 1. 2017. Pokračování - 8 - 54Ad 15/2017 17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, a proto jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 6.012 Kč. Jednalo se o odměnu právní zástupkyně za tři úkony právní pomoci po 1.000 Kč podle § 9 odst. 2 ve vztahu k § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, přepis žaloby a účast na jednání), náhradu za paušální hotové výdaje právní zástupkyně žalobkyně 3x 300 Kč, celkem 900 Kč, cestovné vozem Škoda Superb reg. zn. ..., prům. spotřeba 4,7 l/100 km, amortizace 4 Kč, cena PHM 29,8 Kč/l z Tábora do Českých Budějovic a zpět, celkem 124 km za 669 Kč a náhrada za promeškaný čas 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH, která činí částku 1.043 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 15. ledna 2018 JUDr. Marie Trnková v.r. samosoudkyně