54 Ad 15/2023

Rubrum

č. j. 54 Ad 15/2023- 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 7. 2023, č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 26. 9. 2023 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalované, kterým žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ve spojení s § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., zákon České národní rady o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zamítla námitky žalobce a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, ze dne 25. 5. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), potvrdila. Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 2 54 Ad 15/2023 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu o částku za vychované děti.

3. V žalobě žalobce uvádí, že žalovaná nepřezkoumala v plném rozsahu jeho prohlášení a argumenty a pouze stroze konstatovala, že jím tvrzené skutečnosti nelze nijak ověřit. Jinak, než čestným prohlášením nelze jím tvrzené informace prokázat. V případě potřeby mohou svědci z jeho okolí dosvědčit, že se o všechny tři děti staral tak, jak popisoval v žádosti a v odvolání.

II. Vyjádření žalované k podané žalobě

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 3. 11. 2023 navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou, současně uvedla, že platná právní úprava neumožňuje zvýšit procentní výměru starobního důchodu za výchovu dítěte osobě, která výchovu dítěte nezajišťovala v největším rozsahu. Dle žalobce k nehodě manželky mělo dojít na konci roku 1971, přičemž v té době byly synovi Zdeňkovi již tři roky, Jiřímu cca 8-9 měsíců a syn Jan ještě nebyl na světě. Po dopravní nehodě byla manželka žalobce v pracovní neschopnosti asi 9 měsíců. Dle evidence ČSSZ byl žalobce zaměstnán jako hasič v podniku Škoda Slévárna České Budějovice. Zda se po celou dobu 5 let jednalo o noční práci, není možné ověřit, stejně jako výdělky žalobce v té době. Z evidenčních listů důchodového zabezpečení manželky žalobce ve sledovaném období lze dovodit, že o děti osobně celodenně pečovala od jejich narození po dobu mateřské a rodičovské dovolené, tj. v období, kdy jeden z rodičů musí o tyto děti celodenně pečovat. Po dobu pracovní neschopnosti manželky žalobce o děti pečoval zřejmě žalobce, z dalších podkladů však nevyplývá, že by v následujícím období nebyla manželka žalobce schopna se o děti starat a vychovávat je. Z evidence manželky žalobce se podařilo dohledat její žádost o částečný invalidní důchod, která je až z roku 1986, zaměstnání po celou dobu vykonávala bez častých pracovních neschopností. Z podkladů a tvrzení žalobce tak vyplývá, že se žalobce významnou měrou podílel na výchově dětí především po nehodě manželky, šetřením se však ani u jednoho dítěte nepodařilo prokázat, že žalobce o děti po sledovanou dobu od narození do zletilosti pečoval v největším rozsahu. Z těchto důvodů tak ČSSZ námitkám žalobce nevyhověla.

IV. Posouzení věci krajským soudem

5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

6. Žaloba není důvodná.

7. V prvé řadě krajský soud poznamenává, že kvalita žaloby v podstatě předurčuje kvalitu odůvodnění rozhodnutí soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54), přičemž nyní posuzovaná žaloba ve své podstatě obsahuje pouze jediný relativně obecný žalobní bod mířící vůči závěrům správních orgánů o rozhodném skutkovém stavu, kterým je namítáno, že Česká správa sociálního zabezpečení nepřezkoumala v plném rozsahu argumenty žalobce a pouze stroze konstatovala, že nelze ověřit, že vše bylo tak, jak žalobce uvedl. To žalobce přitom dle své námitky mohl prokázat pouze čestným prohlášením, k čemuž rozporně uvádí, že existují svědci, kteří by mohli vše dosvědčit. Obecně lze konstatovat, že ve vztahu k námitce, kterou žalobce ponechává pouze v obecné rovině a neuvede k ní konkrétnější právní argumentaci, bude i odůvodnění Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 3 54 Ad 15/2023 rozsudku pouze stručné a obecné. V souvislosti s tím krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78: „K tomu je ale třeba dodat, že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým způsobem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ Obdobný názor je zastáván též v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 58/2019–36: „Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, co již dříve ve svých rozsudcích vyslovil, totiž že kvalita žaloby (a obdobně též kasační stížnosti) předurčuje kvalitu a obsah rozhodnutí soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. července 2009, č. j. 7 As 73/2008–65). Ve správním soudnictví se uplatňuje dispoziční zásada, dle níž náleží klíčová role při určení předmětu a rozsahu soudního přezkumu žalobci. Není úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních, popř. kasačních námitek a samy je dotvářely (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97, a ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 432/98).“ 8. Posuzovanou otázkou v této věci je posouzení nároku žalobce na zvýšení starobního důchodu o částku za vychované děti, resp. závěr správních orgánů, že nárok žalobce nebyl prokázán.

9. Podle § 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., zákon o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) mj. platí, že podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti aspoň po dobu pěti roků; to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat.

10. Podle § 34a téhož zákona platí, že dítě se pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu podle odstavce 1 (dále jen „zvýšení za vychované dítě“) považuje za vychované, jsou-li splněny podmínky výchovy dítěte podle § 32 odst. 4; tyto podmínky platí i v případě, že o dítě osobně pečuje nebo pečoval muž. Výchovu téhož dítěte nelze pro účely zvýšení za vychované dítě současně započítat více osobám; vychovávalo-li dítě více osob, přihlíží se k výchově dítěte jen u té osoby, která o dítě osobně pečovala v největším rozsahu. Při zvýšení za vychované dítě se přihlíží jen k výchově toho dítěte, které jako vychované pojištěnec uvedl v žádosti o přiznání starobního důchodu; není-li tato podmínka splněna, zvýšení za vychované dítě nenáleží.

11. Podle § 84a zákona č. 582/1991 Sb., zákon České národní rady o organizaci a provádění sociálního zabezpečení platí, že výchova dítěte se pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu prokazuje čestným prohlášením a rodným listem dítěte nebo jiným dokladem o vztahu k dítěti, a to při sepsání nebo podání žádosti o důchod; rodný list se nepředkládá, lze-li údaj o vztahu k dítěti zjistit z informačního systému veřejné správy. Čestné prohlášení se podává na předepsaném tiskopise; v čestném prohlášení se uvádějí údaje podle § 85 odst. 4, prohlášení, že osoba pečovala o dítě v největším rozsahu, a prohlášení, že nenastala překážka pro zvýšení procentní výměry starobního důchodu podle § 34a odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Tento tiskopis obsahuje též poučení o důsledcích uvedení nepravdivých údajů. Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 4 54 Ad 15/2023 12. Při posuzování nároku pro přiznání zvýšení procentní výměry je zásadní, aby žadatel prokázal, že splňuje výše stanovené požadavky. V případě bylo pro přiznání nároku třeba, aby prokázal, že o dítě pečoval v největším rozsahu.

13. Ve formulářovém čestném prohlášení učiněném žalobcem v žádosti o zvýšení starobního důchodu za vychované dítě žalobce uvedl, že o uvedené děti pečoval v největším rozsahu od narození do zletilosti, přičemž v menším rozsahu o dítě pečoval druhý rodič, tedy manželka žalobce. V doplnění ze dne 15. 3. 2023 na výzvu správního orgánu I. stupně žalobce uvedl, že větší rozsah jeho péče o děti oproti matce, která utrpěla těžký úraz, spočíval v tom, že se jim celý život věnoval, staral se o ně, vychovával je a učil se s nimi, a to až do jejich dospělosti. Musel opustit i své zaměstnání a jít pracovat na noční směny, a to i za cenu toho, že se mu snížil plat. Osobně a celodenně pečoval nejen o své děti ale i o svoji manželku.

14. Z výše citované právní úpravy je zřejmé, že výchova dítěte se pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu prokazuje čestným prohlášením a rodným listem dítěte nebo jiným dokladem o vztahu k dítěti, a to při sepsání nebo podání žádosti o důchod, které žalobce předložil. Z každé podané žádosti musí žalovaná zkoumat, zda žadatel splňuje výše uvedené požadavky, tedy zda o dítě žadatel pečoval v největším rozsahu. Ačkoli žalobce podal čestné prohlášení a následně na výzvu správního orgánu I. stupně odpověděl na podané otázky přípisem ze dne 15. 3. 2023, dospěly správní orgány k závěru, že žalobce nesplnil zákonem stanovené požadavky pro přiznání zvýšení procentní výměry starobního důchodu. Dle správních orgánů žalobce nezajišťoval výchovu dítěte v největším rozsahu, resp. nepředložil žádné důkazy, které by prokazovaly opak.

15. Dle krajského soudu se správní orgány vypořádaly se všemi rozhodnými skutečnostmi, jednoznačně a konkrétně zdůvodnily své závěry, přičemž vysvětlily, z jakých důvodů žalobci nepřiznaly zvýšení procentní výměry starobního důchodu. Žalovaná konstatovala, že „z podkladů a tvrzení žalobce tak nesporně vyplývá, že se žalobce významnou měrou podílel na výchově dětí především po nehodě manželky, šetřením se však ani u jednoho dítěte nepodařilo prokázat, že žalobce o děti po sledovanou dobu od narození do zletilosti pečoval v největším rozsahu.“ (důraz doplněn). Tento závěr žalobce v podané žalobě konkrétním způsobem nerozporuje, přičemž otázku sledované doby, trvání péče ve vztahu k péči největšímu rozsahu žalobce zcela opomíjí.

16. Správní orgány shromáždily řadu podkladů, na jejichž základě zpochybnily čestné prohlášení žalobce a jeho doplňující vysvětlení. Správní orgány uvádějí konkrétní důvody, pro které nemají nárok žalobce za prokázaný. Žalovaná na straně 3 a 4 popisuje svá zjištění týkající se manželky žalobce, nehodu (1971), zaměstnání (1969–1978 jako dělnice), pracovní neschopnost 9 měsíců, věk dětí a následnou invaliditu manželky žalobce (od roku 1985). Zároveň uvádí i svá zjištění ve vztahu k zaměstnání žalobce. Zjištěný skutkový stav a závěry, které na jeho základě správní orgány činí, žalobce konkrétním způsobem v podané žalobě nerozporuje.

17. Namítá-li žalobce, že žalovaná v plném rozsahu nepřezkoumala jeho prohlášení a jeho argumenty, není tomu tak. Není nikým rozporováno, že žalobce o děti pečoval, stejně tak není ani nikým rozporováno, že z povahy po nehodě pečoval i o svou manželku a že v návaznosti na tuto nehodu nemohla manželka péči o děti vykonávat. V kontextu popsaných zjištění však není prokázáno, že žalobce by o děti v rozhodné míře pečoval zákonem požadovanou dobu. Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 5 54 Ad 15/2023 18. Tvrdí-li žalobce na straně jedné, že nemůže prokázat rozhodné skutečnosti jinak než čestným prohlášením, na straně druhé však uvádí, že jsou zde svědci, kteří by jeho péči dosvědčili, pak pomine-li soud rozpor těchto tvrzení, musí konstatovat, že žalobce žádné takové svědky neuvádí.

19. Krajský soud považuje napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí za správné, v postupu správních orgánů nebyla shledána žádná pochybení a krajský soud se ve světle výše citovaných ustanovení právních předpisů a zjištěného skutkového stavu ztotožňuje s posouzením věci tak, jak jej učinila žalovaná. Žalobce nepředložil žádné relevantní důkazy, které by prokazovaly, že pečoval o děti v největším rozsahu.

20. Změní-li se důkazní situace žalobce, nic mu nebrání opětovně požádat o přepočet výše starobního důchodu či o vydání nového rozhodnutí (§ 101 správního řádu).

IV. Závěr, náklady řízení

21. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, ta v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s odst. 2 s. ř. s. nemá tomto řízení ve věci důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 21. prosince 2023 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje M. B.