54 Ad 15/2024

Rubrum

č. j. 54 Ad 15/2024- 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: M. M. zastoupena advokátem Mgr. Jaroslavem Hanusem sídlem Žižkova tř. 183/33, České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2024, č. j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne ze dne 30. 10. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 491 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 2 54 Ad 15/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Prvostupňovým správním rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 5. 2024, č. j. R-16.5.2024 – X, byl podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPSZ) a ustanovení dle § 90 odst. 5 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), když podle posudku o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu pro první stupeň řízení ze dne 22. 4. 2024 není žalobkyně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30 %, tj. 20 % dle kap. XIII, odd. C, pol. 4c s navýšením o 10 procentních bodů na celkových 30 % dle vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).

2. Námitky žalobkyně nebyly shledány důvodné a v návaznosti na posouzení žalobkyně v rámci námitkového řízení – posudkem posudkového lékaře ze dne 16. 10. 2024 již žalobkyně nebyla hodnocena jako invalidní; pokles pracovních schopností žalobkyně byl stanoven na 30 % dle kap. XIII, oddíl C, položky 2b vyhlášky.

3. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové správní rozhodnutí postupem § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení potvrzeno.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

4. Žalobou ze dne 20. 12. 2024 se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět žalovanému k dalšímu řízení. Jádro podané žaloby tvoří vadné posudky, na základě kterých byl vadně zjištěn skutkový stav věci v řízení o námitkách i v řízení, které mu předcházelo. Dále žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadaného rozhodnutí.

5. Žalobkyně namítá bagatelizaci hlavní příčiny jejího nepříznivého zdravotního stavu, kterým je Komplexní regionální bolestivý syndrom pravého předloktí pocházející z jejího pracovního přetížení na konci roku 2020 dle kapitoly XIII. Oddílu B položky 2d – zvlášť těžkou poruchu způsobující neschopnost zatížení a snížení pracovní neschopnosti o 60 – 70% (na základě lékařské zprávy MUDr. P.). Posuzující lékař uvedené však vyhodnotil „pouze“ jako postižení ruky se středně těžkou poruchou senzitivních a motorických funkcí.

6. Ze závěrů lékařské zprávy MUDr. P. ze dne 30. 5. 2024 je však patrná limitace žalobkyně v běžném i pracovním životě – není schopna pracovního zařazení, natož v oborech, které dříve vykonávala (kuchařka, obráběcí linka), když není schopna ani úchopu a sevření v pěst své dominantní ruky. Snížení pracovní neschopnosti žalobkyně je proto dle vyhlášky 359/2009 Sb., o posuzování invalidity jistě vyšší než 25 %.

7. Žalobkyně dále namítá, že by jí měla být kompenzována faktická nemožnost výkonu jejího zaměstnání, rovněž jí není zřejmé, jak si má za současného stavu pracovní neschopnosti najít zaměstnání. Dle žalobkyně je snížení pracovní neschopnosti navíc nutno posuzovat individuálně a ve vztahu k profesi, jakou vykonává. V této souvislosti poté odkazuje na Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 3 54 Ad 15/2024 rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2013, č. j. 4 Ads 83/2013-35, ze kterého vyvozuje povinnost posudkové komise specifikovat, jaké konkrétní práce by mohla vykonávat, případně jakým směrem by se měla ubírat její rekvalifikace. Odkazuje i na závěry Ústavního soudu, namítá nevhodnost vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity pro rozpor s Listinou základních práv a svobod. Dle ní je zastaralá a odporuje obecným principům práva. Navrhuje proto, aby soud v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy předložil věc k Ústavnímu soudu, resp. aby dle čl. 10 podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení vyhlášky či jejích jednotlivých ustanovení.

8. Žalovaná odkazuje na § 39 odst. 4 ZDP, jež upravuje taxativní výčet kritérií, která musí být splněna kumulativně, když jsou brána v potaz při určování poklesu pracovní schopnosti.

9. Nárok na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je závislý v rámci správního a námitkového řízení na posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu, přičemž náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 ustanovení § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity.

10. Žalovaná uvádí, že vypracovaný posudek pro účely námitkového řízení Institutem posuzování zdravotního stavu, který invaliditu žalobkyně posoudil ve smyslu ustanovení § 5 písm. i) a § 8 odst. 9 ZOPSZ tak, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 ZDP, avšak o invaliditu dle § 39 odst. 1 ZDP se nejedná proto, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. B, položce 2b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %.

11. Žalovaná jako důkaz navrhuje posudek vypracovaný Posudkovou komisí MPSV ČR, která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení soudního, dle žalované totiž splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti.

12. K námitce žalobkyně ohledně rozporu vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity s Ústavou České republiky uvádí žalovaná, že není orgánem zákonodárným, nýbrž prováděcím, a proto jí nepřísluší zákony či vyhlášky posuzovat. Žalovaná proto setrvává na svém rozhodnutí ze dne 30. 10. 2024, č. j. RN-X.

III. Průběh jednání

13. Dne 26. 5. 2025 proběhlo ve věci ústní jednání, které bylo zahájeno v nepřítomnosti žalované. Právní zástupce žalobkyně setrval na podané žalobě. Krajský soud za nepřítomnou žalovanou odkázal na vyjádření ze dne 29. 1. 2025, ve kterém uvedla, že na svém rozhodnutí trvá a navrhuje žalobu zamítnout.

14. Právní zástupce žalobkyně v žalobě navrhoval provedení důkazu lékařskou zprávou MUDr. P. ze dne 1. 4. 2025, avšak s ohledem na závěry komise na provedení výše uvedeného důkazu nesetrval.

15. S ohledem na závěry protokolu o jednání posudkové komise a posudku posudkové komise, které byly provedeny při jednání jako důkaz, setrvala žalobkyně bez dalších důkazních návrhů na tom, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, setrval. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 4 54 Ad 15/2024 IV. Posouzení věci krajským soudem 16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“), což je v této věci pro posouzení důvodnosti podané žaloby zásadní.

17. Žaloba je důvodná.

18. Na prvním místě se krajský soud zabýval námitkou, že vyhláška o posuzování invalidity je v rozporu s ústavním pořádkem a soud by měl předložit Ústavnímu soudu návrh na její zrušení. Žalobkyně namítá rozpor s čl. 6 odst. 1 LZPS ve spojitosti a čl. 1 odst. 1 LZPS pro právo na život a faktické odebrání práva na důstojný život postupem správních orgánů, dále též rozpor s čl. 30 odst. 1 LZPS, kdy jí pro její nezpůsobilost k práci bylo odňato právo na hmotné zabezpečení. Krajský soud protiústavnost vyhlášky nezjistil.

19. Dle čl. 6 odst. 1 LZPS platí, že každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. Dle čl. 30 odst. 1 LZPS platí, že občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele. Dle čl. 1 LZPS platí, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

20. Dle čl. 95 odst. 1 Ústavy platí, že soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. Dle čl. 95 odst. 2 Ústavy platí dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.

21. Dle čl. 10 Ústavy platí vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

22. Žalobkyně má za to, že nelze akceptovat, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav může být škatulkován do určitých kategorií bez podstatnějšího zohlednění komorbidit. Argumentuje tak v kontextu rekodifikace civilního práva zrušením vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Krajský soud se se závěry žalobkyně neztotožňuje. Vyhláška o posuzování invalidity obsahuje kategorizace jednotlivých stavů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, v rámci kterých je stanoveno rozpětí procentní míry poklesu pracovních schopností, přičemž nepostačují-li takto vymezené mantinely, je možno postupem § 3 vyhlášky navýšit hodnocení poklesu pracovních schopností až o 10 procentních bodů, obdobně je možno přikročit k mimořádnému snížení. Subjektivní nesouhlas žalobkyně o nesprávnosti úpravy nezpůsobuje její protiústavnost. Hledá-li žalobkyně oporu na poli civilního práva, ani tento postup neshledává krajský soud v tomto případě za přiléhavý, neboť civilní právo se řídí jinými principy než právo veřejné. Nelze souhlasit s žalobkyní, že i v případě vyhlášky o posuzování invalidity se hodnotí cena života, resp. snížení jeho hodnoty. Zatímco v případě práv z újmy na zdraví je reparována újma, která byla poškozenému způsobena, v případě posuzování invalidity se jedná o mechanismus nikoli náhrady újmy, ale realizace ústavně zaručeného práva na hmotné zabezpečení osoby, která se z objektivních důvodů nemůže hmotně zabezpečit sama. To vše při splnění zákonných předpokladů, neboť ani možnosti Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 5 54 Ad 15/2024 společnosti zabezpečit ty méně šťastné nejsou bezbřehé. Krajský soud nedospěl k závěru, že v jejím případě by bylo do tohoto jejího práva zasaženo. Měla-li ostatně žalobkyně za to, že ve správním řízení bylo do takového jejího práva zasaženo, z následující části odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že se tak stalo z důvodu nesprávného zjištění skutkového stavu, což ve vztahu k žalobkyni krajský soud utvrzuje v tom, že v tomto konkrétním případě není ve vztahu k žalobkyni o protiústavnosti této vyhlášky možné uvažovat. Ostatně zástupce žalobkyně se se závěry posudku posudkové komise, která z naříkané vyhlášky vycházela, ztotožnil.

23. Potud shledal krajský soud podanou žalobu nedůvodnou. Žaloba je však důvodná co do namítaného nesprávného zjištění a hodnocení stavu žalobkyně.

24. Dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

25. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

26. Dle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity platí, že v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10procentních bodů.

27. Krajský soud k tomu předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

28. Z posudku posudkové komise MPSV a protokolu o jejím jednání plyne, že dne 14. 4. 2025 zasedla posudková komise ve složení předsedy – posudkového lékaře a odborných lékařů – z oboru traumatologie, neurologie, dále tajemnice. Žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna a při jednání posudkové komise byla vyšetřena. Posudková komise uvedla diagnostický souhrn, popsala podklady pro své posouzení a popsala svůj posudkový závěr, včetně pracovní anamnézy žalobkyně. Komise dospěla k závěru, že v případě žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přičemž se závěry dosavadních posudků se v převážné míře neshodla, což odůvodnila. Dále posudková komise reagovala na jednotlivé námitky stran dosavadních posudků, explicitně hodnotila žalobkyní uváděné položky dle Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 6 54 Ad 15/2024 vyhlášky a z jakého důvodu nelze tyto položky použít včetně otázky volby rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně. Dále popsala její možnosti práce s ohledem na její míru poklesu pracovní schopnosti. Uvedla, že v případě žalobkyně je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí stav podřazený pod kapitolu XIII, odd. B, pol. 2b) přílohy vyhlášky o posuzování invalidity s taxací od 20 – 35 %; komise stanovila pokles na 35 %. Důvody pro postup dle § 3 vyhlášky posudková komise neshledala.

29. Posudková komise tedy dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jednalo se o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %.

30. Krajský soud vyšel z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž dostatečně nepřihlédla k subjektivním potížím žalobkyně, k odborným lékařským nálezům a vlastním odborným zjištěním. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

31. Aniž by chtěl krajský soud stav žalobkyně tak, jak jej sama přednáší a hodnotí jakkoli sám hodnotit, úvahy žalobkyně o procentním poklesu jejich pracovních schopností jsou pouze laického rázu. Pouze lékař s odborností v posudkovém lékařství je oprávněn hodnotit pokles pracovních schopností pro účely stanovení invalidity. Jak však plyne z uvedeného, je nutno přisvědčit podezření žalobkyně ohledně podhodnocení jejího stavu. Jak již bylo výše uvedeno – komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby, její pracovní způsobilosti a k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Podkladem pro uvedené posouzení komise jsou lékařské zprávy, které vyšetření zdravotního stavu žalobkyně zachycují. Krajský soud proto ze závěrů komise vychází, když ani samotná žalobkyně proti tomu, jak komise posoudila lékařskou zprávu MUDr. P., nebrojí.

32. K námitce žalobkyně ohledně neposouzení možnosti výkonu jejího zaměstnání uvedenými posudky uvádí krajský soud, že komise k její pracovní způsobilosti přihlédla. Žalobkyně pracovala jako dělnice, pomocná síla v kuchyni a operátorka. Komise dospěla k závěru, že po vzniku invalidity prvního stupně byla žalobkyně schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s menšími nároky na tělesné schopnosti. Žalobkyně je schopna případné rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti, pokud není schopna dosažené vzdělání, znalosti, zkušenosti využít a pokračovat tím v předchozí výdělečné činnosti. Proti obsahu posudku žalobkyně námitky nevznesla.

33. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a odůvodnila svůj závěr o poklesu pracovních schopností žalobkyně o 35 %, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý.

34. S ohledem na obsah samotného posudku nepovažuje krajský soud za nutné zabývat se podrobněji případnými nedostatky předcházejících posudků, neboť rozhodný ve věci v tento okamžik je pouze posudek posudkové komise.

35. S ohledem na uvedené pak skutkový stav tak, jak jej zjistily správní orgány, nemůže obstát. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 7 54 Ad 15/2024 V. Závěr a náklady řízení 36. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

37. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

38. Žalobkyně měla plný procesní úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří náhrada nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tj. převzetí věci, žaloba, účast na jednání.

39. Dle čl. III. vyhlášky č. 258/2024 Sb., však platí, že za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Z tohoto důvodu v případě úkonů převzetí věci a podání ve věci samé vycházet z předcházejícího znění advokátního tarifu, v případě účasti zástupce na jednání soudu poté z aktuálního novelizovaného znění.

40. Tarifní hodnota v prvních dvou případech proto dle § 9 odst. 2 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 činí 5 000 Kč, tzn. dle § 7 bod 4 částku 1 500 Kč za úkon; tj. 3 000 Kč. Tarifní hodnota v případě posledního úkonu – účast na jednání činí dle § 9 odst. 5 advokátního tarifu 88 000 Kč, tj. 4 620 Kč.

41. Celkem 7 620 Kč, k čemuž je nutno připočíst paušální náhradu nákladů řízení (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) 2 x 300 Kč a 1 x 450 Kč, tj. celkem 8 670 Kč bez DPH, 10 491 Kč s DPH po zaokrouhlení na celé koruny, neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.

42. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 26. května 2025 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z.