54 Ad 16/2021

Rubrum

č. j. 54 Ad 16/2021 - 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: M. B. bytem doručovací adresa proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2021, č. j. x takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 21. 7. 2021, č. j. x se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Žalobou doručenou dne 20. 9. 2021 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2021, č. j. x, kterým bylo změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, č. j. x ze Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 54 Ad 16/2021 dne 27. 1. 2021 tak, že žalobci byl od 19. 3. 2020 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 6 550 Kč měsíčně, výplata invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně žalobci náleží od 5. 1. 2021 ve výši 6 828 Kč měsíčně a od 6. 8. 2021 se zastavuje výplata invalidního důchodu vypláceného na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. x ze dne 27. 1. 2021.

2. Žalobce v žalobě tvrdil, že podal námitku proti rozhodnutí ze dne 27. 1. 2021, neboť nesouhlasil s datem přiznání invalidního důchodu od 5. 1. 2021, neboť byl informován, že doba pojištění měla být splněna již v březnu 2020. Dne 25. 3. 2021 byl vypracován nový posudek, neboť posouzení zdravotního stavu neproběhlo v souladu s aktuálně platnou legislativou. Česká správa sociálního zabezpečení posoudila invaliditu žalobce dle shromážděných podkladů a dospěla k závěru, že žalobce není od 23. 11. 2020 nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30%. Z posudku lékaře České správy sociálního zabezpečení vyplynulo, že žalobce je zdravotně způsobilý, aby nastoupil do zaměstnání a vykonával soustavnou výdělečnou činnost, přestože za poslední dobu došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Na jednání nebyl žalobce přizván a lékař si nemohl učinit odpovídající představu o jeho zdravotním stavu. Navrhl proto zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. II.Stručné shrnutí vyjádření žalované 3. Žalovaná ve svém vyjádření zrekapitulovala předchozí průběh řízení a připomněla platnou právní úpravu. Uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě lékařského posudku ze dne 27. 10. 2020, podle kterého žalobce od 23. 11. 2020 nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles pracovní schopnosti činil pouze 30%. Posudek, podle názoru žalované, splňuje veškeré náležitosti a požadavky na něj stanovené a je třeba jej akceptovat. S ohledem na námitky žalobce však žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí a v tomto smyslu ponechala prostor pro další posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobce. Za současně zjištěného skutkového stavu žalovaná setrvala na svém rozhodnutí ze dne 21. 7. 2021. III.Obsah správních spisů 4. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, kdy lékař dospěl k závěru, že jde o invaliditu prvního stupně a pokles jeho pracovní schopnosti činil 35%. Den vzniku invalidity byl stanoven na 14. 3. 2016. S ohledem na vznik invalidity prvního stupně je žalobce schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. oddíl E, položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35%. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Na základě tohoto posudkového závěru rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení dne 27. 1. 2021 tak, že žalobci od 5. 1. 2021 přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasil a uplatnil námitku. V námitkovém řízení byl posouzen znovu zdravotní stav žalobce dne 7. 6. 2021 se závěrem, že se jedná o dlouhodobě Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 54 Ad 16/2021 nepříznivý zdravotní stav. Nejednalo se již o invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 30%. Den zániku invalidity byl stanoven na 23. 11. 2020. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole IX. oddíl B, položka 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30%. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky se nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 21. 7. 2021 žalované rozhodnutí.

5. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal žalobu. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 20. 10. 2021 uvedla, že žalobce byl přítomen jednání komise a byl taktéž s posudkovým závěrem ústně seznámen. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla ischemická choroba dolních končetin ve Fontain stadiu II b. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole IX oddíl B položka 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. (klaudikační interval pod 200 m), rozmezí poklesu pracovní schopnosti stanoveno mezi 30 – 40%. S ohledem na další funkčně významné zdravotní postižení vertebrogenního charakteru a s ohledem na profesi nekvalifikovaného dělníka bylo použito horní hranice poklesu pracovní schopnosti, která činí 40%. Další navýšení této hranice odůvodněno není. Položku 3c nelze zdůvodnit, nejde o stadium těžkých klaudikací – Fontain IIc. Pokud by za rozhodující příčinu byl považován vertebrogenní algický syndrom, šlo by o postižení lehké (zpravidla více úseků páteře, omezená pohyblivost páteře, porucha statiky a dynamiky páteře s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem – podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1b pokles pracovní schopnosti 10 – 20%. Položku 1c zdůvodnit nelze, neboť není funkčně významný neurologický nález, případně symptomatologie neurogenního močového měchýře. K datu vydání napadeného rozhodnutí trvala invalidita prvního stupně od 14. 3. 2016. Žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, a to nejméně o jednu třetinu. Není schopen práce spojené s delší chůzí, v nepříznivých klimatických podmínkách, fyzicky namáhavou, ve vynucených nepřirozených polohách, s nutností zvedat těžká břemena. Komise uzavřela, že vznik invalidity žalobce nastal dne 14. 3. 2016 a jde o invaliditu podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění.

6. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření i vyšetření žalobce v komisi dne 20. 10. 2021. Žalobce byl v komisi vyšetřen odborným neurologem MUDr. R. S.. Dále jsou k dispozici zprávy praktické lékařky MUDr. L. H. z 5. 8. 2020, rehabilitace MUDr. R. N. z 13. 11. 2019, neurologie MUDr. P. z 15. 11. 2019, neurologie MUDr. H. N. z 29. 5. 2020, neurologie MUDr. I. M. z 11. 12. 2020, 30. 4. 2021, 25. 6. 2021, cévní chirurgie Nemocnice Na Homolce MUDr. P. C., 16. 4. 2019 a 30. 3. 2021, cévní chirurgie MUDr. V. H., Nemocnice Strakonice, 31. 5. 2021. IV.Právní názor soudu 7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 54 Ad 16/2021 orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 54 Ad 16/2021 posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. V dané záležitosti žalobce podal námitky proti rozhodnutí ze dne 27. 1. 2021, kterým mu Česká správa sociálního zabezpečení přiznala invalidní důchod od 5. 1. 2021. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek ze dne 7. 6. 2021 se závěrem, že se jedná u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, nicméně pokles pracovní schopnosti činil pouze 30%, a proto došlo k zániku invalidity ode dne 23. 11. 2020. Pokles pracovní schopnosti činil v souladu se zařazením rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce podle kapitoly IX, oddíl B, položka 3c 30%.

12. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 20. 10. 2021, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla ischemická choroba dolních končetin ve Fontain stadiu IIb. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal postižení uvedenému v kapitole IX, oddíl B, položka 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. (klaudikační interval pod 200 m), rozmezí poklesu pracovní schopnosti stanoveno mezi 30 – 40%. S ohledem na další funkčně významné zdravotní postižení vertebrogenního charakteru a na profesi nekvalifikovaného dělníka bylo použito horní hranice a určen pokles pracovní schopnosti, který činí 40%. Komise vysvětlila, že položku 3c nelze zdůvodnit, neboť nejde o stadium těžkých klaudikací – Fontain IIc. Zároveň vysvětlila, že pokud by za rozhodující příčinu byl považován vertebrogenní algický syndrom, šlo by o postižení lehké, kdy by pokles schopnosti činil 10 – 20%, přičemž zároveň položku 1c v této souvislosti zdůvodnit nelze, neboť není funkčně významný neurologický nález, případně symptomatologie neurogenního močového měchýře. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí trvala invalidita prvního stupně u žalobce, a to od 14. 3. 2016. Žalobce byl schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, a to nejméně o jednu třetinu. Nebyl schopen práce spojené s delší chůzí, v nepříznivých klimatických podmínkách, fyzicky namáhavou, ve vynucených nepřirozených polohách, s nutností zvedat těžká břemena. S tímto omezením je žalobce schopen i rekvalifikace. Oproti posudku ze dne 23. 11. 2020 považuje Posudková komise Ministerstva práce a Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 54 Ad 16/2021 sociálních věcí ve shodě s námitkovým řízením ze dne 7. 6. 2021 za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ischemickou chorobu dolních končetin ve stadiu Fontain IIb. Nemůže však pominout nekvalifikovanou dělnickou profesi žalobce a další funkčně významnou komorbiditu, a proto na rozdíl od tohoto posudku používá horní hranici rozmezí poklesu pracovní schopnosti a uznává i nadále invaliditu prvního stupně.

13. Komise dále uvedla, že z posudku lékaře České správy sociálního zabezpečení vyplývá, že žalobce je zdravotně způsobilý k tomu, aby nastoupil do práce a vykonával soustavnou pracovní činnost, i když za poslední dobu došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Tento závěr lékař učinil, aniž by podrobněji zkoumal zdravotní stav žalobce. Na jednání žalobce přizván nebyl. Žalobce přiložil lékařskou zprávu MUDr. I. M. ze dne 25. 6. 2021. Žalobce byl přizván k jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Jeho zdravotní stav byl přešetřen a byly zohledněny i doložené lékařské zprávy z námitkového řízení přiložené k žalobě. Dle posudkových kritérií odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti žalobce 40%, tedy invaliditě prvního stupně. Z toho je zřejmé, že pracovní schopnost žalobce poklesla o 40% a je schopen práce s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti, a to sice nejméně o jednu třetinu. Pracovní potenciál je snížený, nikoli vymizelý.

14. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné. Jednalo se o vady řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě prvního stupně, která u žalobce trvá od 14. 3. 2016. Tento závěr se neshoduje se závěrem, které byl vysloven lékařem v řízení před Českou správou sociálního, kde dospěl lékař k závěru, že pokles pracovní schopnosti činil 30% a u žalobce invalidita prvního stupně zanikla. Při jednání komise, kdy byl žalobce přizván k tomuto jednání a jeho zdravotní stav byl přešetřen a zároveň byly zohledněny i doložené aktuální lékařské zprávy komise uzavřela, že závěr vyslovený v námitkovém řízení nebyl správný, neboť bylo nutné při hodnocení žalobce zohlednit jeho nekvalifikovanou dělnickou profesi a další funkčně významnou komorbiditu, proto na rozdíl od posudku České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 6. 2021 použila horní hranici rozmezí poklesu pracovní schopnosti a nadále uznala, že je přítomna u žalobce invalidita prvního stupně, která trvá od 14. 3. 2016. Komise své závěry náležitě vysvětlila. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce, jakož i konstatování trvání invalidity žalobce prvního stupně od 14. 3. 2016. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými postiženími žalobce. Při vypracování posudku měla komise k dispozici veškeré doložené lékařské zprávy žalobce a přihlédla k vývoji onemocnění žalobce a vysvětlila dostatečně svůj závěr o trvání invalidity žalobce, když jednalo se o invaliditu prvního stupně.

15. Žalobce nebyl schopen práce spojené s delší chůzí, v nepříznivých klimatických podmínkách, fyzicky namáhavé, ve vynucených nepřirozených polohách, s nutností zvedat těžká břemena. S tímto omezením je žalobce schopen i rekvalifikace. V.Závěr, náklady řízení Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 54 Ad 16/2021 16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšími řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěru, který postavila najisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve svém posudku ze dne 20. 10. 2021, že u žalobce trvá invalidita prvního stupně, která vznikla 14. 3. 2016 bez přerušení.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, nicméně vzhledem k tomu, že soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání, žalobci žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 24. listopadu 2021 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.