54 Ad 18/2017

Rubrum

č. j. 54Ad 18/2017 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci Žalobce: R. K. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení pracoviště České Budějovice A. Barcala 1461, 370 05 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2017, č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 11. 12. 2017 obdržel Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2017, č. j. X (dále jen „napadené Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 54Ad 18/2017 rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 věty prvé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor ze dne 28. 8. 2017 č. j. X, sp. zn. NP/PD/162/17/4 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým nebyla žalobci přiznána výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 2. 9. 2017.

2. Žalobce uvedl, že mu nebylo prvostupňovým rozhodnutím přiznáno nemocenské po uplynutí podpůrčí doby dnem 2. 9. 2017. Ze spisu vyplývá, že žalobci by podpůrčí doba skončila právě dnem 2. 9. 2017. O výplatu nemocenské po uplynutí podpůrčí doby žalobce požádal dne 1. 8. 2017. Důvodem byl stav po tříštivé zlomenině a následné operaci levého kolene, kdy přetrvávaly problémy se vstáváním (ze sedu) a také delší sezení. Noha se stávala nehybnou a nereagovala, bylo nutné ji s podporou rozchodit cca 10 až 15 minut. Vzhledem k výkonu činnosti žalobce jako referenta respektive obchodního zástupce pro západní Evropu a s tím spojené zahraniční cesty se necítil schopen vykonávat tuto činnost. Byl však přesvědčen o zlepšení zdravotního stavu a z toho důvodu požádal o prodloužení podpůrčí doby o tři měsíce. Žalobce poznamenal, že lékaři, se kterými konzultoval svůj zdravotní stav, a to MUDr. P. A. a odbornými lékaři ambulance Nemocnice Tábor a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady se shodli v tom, že vývoj léčení následků úrazu se ubírá správným směrem. Zdravotní stav však nebyl bez momentálních komplikací, avšak dle lékařů bylo lze předpokládat, že se brzy zlepší. Žalobce proto nesouhlasil s přísným a okamžitým ukončením pracovní neschopnosti. Na základě rozhodnutí lékaře posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor byla pracovní neschopnost ukončena ošetřujícím lékařem k datu 3. 9. 2017 a žalobce byl v této souvislosti nucen neprodleně rozvázat letitý pracovní poměr u svého zaměstnavatele ke dni 3. 9. 2017 dohodou o rozvázání pracovního poměru na návrh zaměstnance ze zdravotního důvodu. Od 4. 9. 2017 je žalobce veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání se zdravotním omezením.

3. Posudkový lékař učinil závěr, aniž by podrobněji zkoumal žalobcův zdravotní stav. Při jednání, kterého se osobně žalobce účastnil, nebyl lékařem vyslechnut, a tudíž si nemohl lékař učinit odpovídající představu o zdravotním omezení žalobce. Nařídil okamžité ukončení pracovní neschopnosti podle § 75 zákona č. 187/2006 Sb. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal a verdikt byl tudíž zmírněn tak, že pracovní schopnost žalobce ukončí ošetřující lékař MUDr. P. A. v den plánované zdravotní prohlídky, tj. 1. 9. 2017. Při posuzování žalobcova zdravotního stavu nebylo přihlédnuto k ustanovení § 75a zákona č. 187/2006 Sb. To způsobilo, že žalobci byla okamžitě ukončena pracovní neschopnost namísto přiznání výplaty nemocenské po uplynutí podpůrčí doby. Toto řešení bylo pro žalobce neočekávané a náhlé a znemožnilo mu návrat k výkonu dosavadní pojištěné činnosti prakticky ze dne na den. Žalobce dále uvedl, že jeho zdravotní a pohybová omezení přetrvávají a současný zdravotní stav se nelepší. Z toho důvodu je v nejistotě, zda podle § 75a zákona o nemocenském pojištění ještě existují důvody pro předpoklad, že nabude své pracovní schopnosti zpět anebo, zda je jeho zdravotní stav již dlouhodobě nepříznivý.

4. Česká správa sociálního zabezpečení se v napadeném rozhodnutí již zdravotním stavem žalobce nezabývala, pouze si vyžádala zdravotní dokumentaci o výsledku zhodnocení jeho zdravotního stavu ošetřujícím lékařem a lékařem posudkové služby podle § 75a zákona č. 187/2006 Sb. Zdravotní záznam o ukončení pracovní neschopnosti ke dni 3. 9. 2017 od ošetřujícího lékaře MUDr. P. A. je datován 1. 9. 2017. Dle tohoto záznamu žalovaná Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 54Ad 18/2017 zjistila, že dočasná pracovní neschopnost trvající od 19. 8. 2016 byla ošetřujícím lékařem ukončena a vzhledem k tomu, že žalobce nevyjádřil nesouhlas s ukončením dočasné pracovní neschopnosti, což mohl učinit do tří pracovních dnů od předání rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, s návrhem na přezkoumání rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti rozhodla, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí. Žalobce má za to, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného stavu věci bez přihlédnutí k § 75a zákona o nemocenském pojištění. Žalovaná potvrdila správnost postupu Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor, ale nebyly posudkovým lékařem objektivně posouzeny všechny důvody pro získání pracovní schopnosti navrhovatele zpět v krátké době. Dále nebyl brán zřetel na současná omezení žalobce znemožňující návrat pojištěné činnosti, kdy lékař Okresní správy sociálního zabezpečení žalobce ani nevyslechl, a tudíž nepostupoval dle platných právních předpisů. Česká správa sociálního zabezpečení své rozhodnutí odůvodnila ukončením pracovní neschopnosti žalobce ošetřujícím lékařem MUDr. P. A. po dohodě s pacientem, který sám na základě doporučení lékaře posudkové služby dobrovolně o ukončení dočasné pracovní neschopnosti požádal, ačkoli se stále necítil na to, aby se vrátil do své dosavadní práce. Rozhodnutí žalované žalobce označil za účelové a navrhl jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zrekapitulovala průběh řízení. Dále žalovaná uvedla, že vycházela z výpisu ze záznamu o jednání posouzení zdravotního stavu žalobce ve smyslu § 53 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění ze dne 28. 8. 2017. Lékař uvedl, že v případě žalobce nejde o pojištěnce, u něhož lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Na základě takto posouzeného zdravotního stavu bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí. Žalovaná odkázala na platnou právní úpravu.

7. K bodu 2 žaloby žalovaná sdělila, že nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že lékař Okresní správy sociálního zabezpečení neměl představu o zdravotním stavu žalobce. Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení měl podle § 75 zákona o nemocenském pojištění možnost ukončit dočasnou pracovní neschopnost, zjistí-li důvody pro ukončení dočasné pracovní neschopnosti. To se však nestalo. K ukončení dočasné pracovní neschopnosti došlo rozhodnutím lékaře MUDr. P. A., a to ke dni 3. 9. 2017. Žalovaná zdůraznila, že pokud žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasil, měl možnost podat do tří pracovních dnů, od předání rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti návrh na přezkoumání rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti u ošetřujícího lékaře. Odvolání by v takovém případě řešil krajský úřad, což se však nestalo. Žalovaná odmítla námitku žalobce, že lékař Okresní správy sociálního zabezpečení nařídil neprodleně okamžité ukončení pracovní neschopnosti podle § 75 zákona o nemocenském pojištění, neboť to z dokumentace, která je součástí správního spisu nevyplývá. Dočasnou pracovní neschopnost ukončil až ošetřující lékař žalobce. Žalovaná odmítla i námitku žalobce, že došlo k porušení § 75a zákona o nemocenském pojištění. Žalobci, jeho zaměstnavateli a ošetřujícímu lékaři bylo dne 14. 6. 2017 odesláno upozornění na čerpání podpůrčí doby v délce 380 dni. Ke dni 14. 6. 2017 měl žalobce vyčerpáno 300 dní podpůrčí doby. Tímto upozorněním byl žalobce zároveň poučen o možnosti podat žádost o výplatu nemocenské Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 54Ad 18/2017 po uplynutí podpůrčí doby. To se stalo dne 1. 8. 2017, to znamená měsíc před ukončením podpůrčí doby, která trvala do 2. 9. 2017. Zdravotní stav žalobce byl proto zhodnocen v dostatečném předstihu ošetřujícím ortopedem MUDr. L. L. ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady dne 15. 6. 2017. V této zprávě lékař uvedl závěr, že je povolena plná zátěž a levé koleno je zhojeno bez neurovaskulárního deficitu. Pokud žalobce namítá, že mu nebyla poskytnuta zákonem stanovená lhůta minimálně 30 dnů před uplynutím podpůrčí doby a neměl tudíž dostatek času, aby mohl vzniklou situaci racionálně řešit se svým zaměstnavatelem, pak žalovaná uvedla, že lékař posoudil zdravotní stav žalobce podle platných právních předpisů. Výsledkem posouzení nedošlo k naplnění podmínek stanovených v ustanovení § 27 zákona o nemocenském pojištění pro prodloužení podpůrčí doby, a to z toho důvodu, že zdravotní stav odůvodňoval předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby. Pracovní schopnost žalobce neztratil, stále ji má v omezené míře a je určitý subjektivní předpoklad k výkonu jiné výdělečné činnosti.

8. Žalovaná dále vysvětlila, že po podání odvolání na Okresní správu sociálního zabezpečení dne 7. 9. 2017 prvostupňový orgán nepostupoval v rámci autoremedury a věc byla proto postoupena odvolacímu orgánu dne 9. 10. 2017. V té době byla dočasná pracovní neschopnost ukončena ošetřujícím lékařem MUDr. P. A. Pokud dojde k ukončení dočasné pracovní neschopnosti, zdravotní stav žalobce se již neposuzuje, protože není splněna základní podmínka nároku na nemocenské podle ustanovení § 23 zákona o nemocenském pojištění. Žalobce se proti ukončení dočasné pracovní neschopnosti u svého ošetřujícího lékaře neodvolal, což odvolací orgán ověřil. Zpráva ošetřujícího lékaře MUDr. P. A. je součástí spisu. Žalobce přes svůj nesouhlas rozhodnutí lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení akceptoval a po dohodě s ošetřujícím lékařem ukončil dočasnou pracovní neschopnost k datu 3. 9. 2017.

III. Obsah správních spisů

9. Ze spisů předložených správními orgány soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

10. Žalobce byl Okresní správou sociálního zabezpečení v Táboře dne 14. 6. 2017 upozorněn na čerpání podpůrčí doby v délce 380 dnů, a to ke dni 2. 9. 2017. Lékařský nález pro posouzení zdravotního stavu žalobce ve věcech sociálního zabezpečení vystavil MUDr. P. A. dne 8. 8. 2017. V záznamu o jednání ohledně posouzení zdravotního stavu žalobce ve smyslu § 53 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění ze dne 28. 8. 2017 lékař uvedl, že v případě žalobce nejde o pojištěnce, u něhož ve smyslu § 27 a 66 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Zdravotní stav pojištěnce odůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby.

11. Okresní správa sociálního zabezpečení Tábor vydala dne 28. 8. 2017 rozhodnutí č. j. X, kterým žalobci nepřiznala výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 2. 9. 2017. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, je specifikováno pod bodem 1 tohoto rozsudku. IV. Právní názor soudu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 54Ad 18/2017 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci projevili s takovým postupem soudu souhlas.

13. Žaloba není důvodná.

14. Žalobce v žalobě brojil proti závěru správních orgánů, že jeho zdravotní stav neodůvodňoval prodloužení výplaty nemocenského, ani přiznání invalidity. K tomu soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně posuzování zdravotního stavu v případě přezkoumání rozhodnutí týkajícího se zdravotního stavu účastníka řízení podle níž podstatným faktorem pro posouzení věci je posouzení zdravotního stavu účastníka řízení. Současně je však pro posouzení věci podstatné, zda byly naplněny zákonné důvody pro vyslovení závěru o prodloužení výplaty nemocenského.

15. Podle ustanovení § 27 zákona o nemocenském pojištění po uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění, podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění, který vyplácí nemocenské, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti.

16. Podle § 23 téhož zákona má nárok na nemocenské pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa déle než 14 dní a v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2013 déle než 21 kalendářních dní.

17. Podle § 66 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění, lékař orgánu nemocenského pojištění posuzuje na základě žádosti dočasně práce neschopného pojištěnce podané orgánu nemocenského pojištění, zda lze očekávat, že tento pojištěnec po uplynutí podpůrčí doby nabude v krátké době pracovní schopnost (§ 27), a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Podle odstavce dva posouzení podle odstavce jedna je orgán nemocenského pojištění oprávněn požádat ošetřujícího lékaře o vyjádření o zdravotním stavu dočasně práce neschopného pojištěnce a o předložení lékařských zpráv, nálezů a posudku a zpráv o průběhu nemoci; ošetřující lékař je povinen této žádosti vyhovět ve lhůtě osmi kalendářních dní od doručení této žádosti, nestanoví-li orgán nemocenského pojištění lhůtu delší.

18. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zjistí-li orgán nemocenského pojištění, že jsou důvody pro ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování, rozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování, pokud ji neukončil ošetřující lékař, a to na předepsaném tiskopise. Podle odstavce dva tohoto ustanovení je rozhodnutí vykonatelné dnem, který je v rozhodnutí uveden jako den ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebo dnem ukončení potřeby ošetřování, ne však dříve než dnem jeho ústního vyhlášení přítomnému pojištěnci nebo písemného doručení nepřítomnému pojištěnci. Pokud se pojištěnec osobně nezúčastnil kontroly podle § 74 odst. 2, aniž by prokázal existenci vážných důvodů své neúčasti, je rozhodnutí vykonatelné dnem této kontroly. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 54Ad 18/2017 19. Podle ustanovení § 75a odst. 1 zákona o nemocenském pojištění, nejpozději do třiceti dnů před uplynutím podpůrčí doby zhodnotí ošetřující lékař spolu s lékařem orgánu nemocenského pojištění zdravotní stav a dosavadní průběh dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce za účelem zjištění, zda a) lze očekávat, že pojištěnec před uplynutím podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, b) existují zdravotní důvody pro předpoklad, že pojištěnec nabude pracovní schopnost v krátké době po uplynutí podpůrčí doby, nebo c) je zdravotní stav pojištěnce dlouhodobě nepříznivý podle zákona o důchodovém pojištění. Podle odstavce druhého s výsledkem zhodnocení podle odstavce jedna seznámí ošetřující lékař pojištěnce a v návaznosti na výsledek tohoto zhodnocení ho současně informuje o možnostech dalšího postupu. Podle odstavce třetího pro průběh zhodnocení zdravotního stavu a dosavadního průběhu dočasné pracovní neschopnosti platí § 74 odst. 2 a 4 obdobně. Toto zhodnocení a jeho výsledek zaznamená ošetřující lékař ve zdravotnické dokumentaci.

20. Krajský soud ze spisů správních orgánů zjistil, že žalobci, jeho zaměstnavateli a ošetřujícímu lékaři bylo dne 14. 6. 2017 odesláno upozornění na čerpání podpůrčí doby v délce 380 dní. Žalobce byl tímto upozorněním poučen o možnosti podat žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. Tuto žádost žalobce podal dne 1. 8. 2017 (měsíc před ukončením podpůrčí doby), která trvala do 2. 9. 2017. Zdravotní stav žalobce byl zhodnocen ošetřujícím ortopedem MUDr. L. L. ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady dne 15. 6. 2017. Okresní správa sociálního zabezpečení rozhodla dne 28. 8. 2017, že se žalobci nepřiznává výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dne 2. 9. 2017. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 7. 9. 2017 odvolání. Pracovní neschopnost byla žalobci ukončena ošetřujícím lékařem žalobce MUDr. P. A. po dohodě s žalobcem. Žalobce lékaři sdělil, že dohodu o ukončení pracovní neschopnosti akceptoval, neboť lékař Okresní správy sociálního zabezpečení dospěl k závěru, že se u něho nejedná o situaci, kdy lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Žalobce měl v případě nesouhlasu s ukončením dočasné pracovní neschopnosti možnost podat do tří pracovních dnů návrh na přezkoumání rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti u ošetřujícího lékaře, což neučinil. To je skutečnost, která je rozhodná pro posouzení celé věci.

21. Žalovaný správní orgán se zabýval odvoláním žalobce, který vyslovil nesouhlas s nepřiznáním výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, kdy v odvolání argumentoval tím, že nesouhlasí s okamžitým ukončením pracovní neschopnosti bez předchozího posouzení a zhodnocení zdravotního stavu. Nicméně bezprostředně poté, kdy bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí o nepřiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 2. 9. 2017, byla žalobci na základě dohody s ošetřujícím lékařem MUDr. P. A. ze dne 1. 9. 2017 ukončena dočasná pracovní neschopnost ke dni 3. 9. 2017. Z toho důvodu žalovaný správní orgán v rámci posouzení důvodnosti odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí zkoumal, zda byly splněny zákonné podmínky pro nepřiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. Dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, že ošetřující lékař ukončil dočasnou pracovní neschopnost ke dni 3. 9. 2017, není zde již důvod ani možnost přezkoumat zdravotní stav žalobce, neboť chybí splnění základní podmínky nároku na nemocenské, kterou stanoví § 23 zákona o Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 54Ad 18/2017 nemocenském pojištění, tzn., že pojištěnec (žalobce) je uznán dočasně práce neschopným. Žalovaný správní orgán ověřoval tuto skutečnost u ošetřujícího lékaře MUDr. P. A. a zjistil, že skutečně došlo k ukončení dočasné pracovní neschopnosti žalobce ke dni 3. 9. 2017 a žalobce se proti ukončení pracovní neschopnosti nikterak nebránil, přestože měl možnost podat návrh na přezkoumání rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti ve lhůtě tří pracovních dnů od předání rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti.

22. Soud v tomto postupu žalovaného neshledal závady. Žalovaný správní orgán přezkoumával výrok prvostupňového rozhodnutí, kterým nebyla výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 2. 9. 2017 přiznána. Vzhledem ke skutečnosti, že dne 1. 9. 2017 došlo k ukončení dočasné pracovní neschopnosti žalobce ke dni 3. 9. 2017, nebyla naplněna zákonná podmínka pro přiznání výplaty nemocenského právě pro nesplnění podmínky stanovené v § 23 zákona o nemocenském pojištění, podle kterého má nárok na nemocenské pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, trvá dočasná pracovní neschopnost, což v daném případě naplněno nebylo.

23. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci není proto důvodná žalobní námitka žalobce, kterou vyjádřil svůj nesouhlas okamžitým ukončením pracovní neschopnosti ve smyslu § 75a zákona o nemocenském pojištění, neboť k takové situaci nedošlo. O tom nesvědčí písemnosti, které jsou založeny ve spise. Tvrzení žalobce, že lékař Okresní správy sociálního zabezpečení neprodleně nařídil okamžité ukončení pracovní neschopnosti podle § 75 zákona o nemocenském pojištění, proti čemuž se žalobce měl namístě odvolat, představuje pouhé tvrzení žalobce, které nevyplývá z písemností založených ve spise. Stejně tak není opodstatněné tvrzení žalobce, že mu v rozporu s § 75a zákona o nemocenském pojištění nebyla poskytnuta zákonem stanovená lhůta minimálně 30 dnů před uplynutím podpůrčí doby a tím dostatek času k tomu, aby mohl vzniklou situaci spolu se svým zaměstnavatelem racionálně řešit.

24. Jak soud ověřil, ze správního spisu žalobce, byl vyrozuměn dne 14. 6. 2017 tak, jak stanoví § 75a nejpozději do 30 dnů před uplynutím podpůrčí doby, že podpůrčí doba žalobci končí ke dni 2. 9. 2017. Byl poučen o tom, že je třeba podat žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby a doporučeno mu tuto žádost podat cca 1 měsíc před uplynutím podpůrčí doby. Žalobce tuto žádost o prodloužení podpůrčí doby podal u Okresní správy sociálního zabezpečení dne 1. 8. 2017. Ve spise je založen i lékařský nález pro posouzení zdravotního stavu žalobce tak, jak ukládá § 75a za účelem zjištění, zda lze očekávat, že pojištěnec před uplynutím podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, či zda existují zdravotní důvody pro předpoklad, že pojištěnec nabude pracovní schopnost v krátké době po uplynutí podpůrčí doby, či je zdravotní stav pojištěnce dlouhodobě nepříznivý podle zákona o důchodovém pojištění. S výsledkem tohoto zhodnocení byl žalobce seznámen, o čemž svědčí záznam o jednání Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 8. 2017. Zároveň bylo vysloveno, že se v případě žalobce nejedná o pojištěnce, u něhož ve smyslu § 27 a § 66 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Dále bylo konstatováno, že zdravotní stav pojištěnce odůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby. Rovněž byl žalobce se svým zdravotním stavem seznámen i ošetřujícím lékařem MUDr. P. A., o čemž svědčí zdravotní záznam ze dne 13. 8. 2017, kde je uveden odkaz na závěr komise, Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 54Ad 18/2017 kdy žalobce toto rozhodnutí akceptoval a požádal o ukončení pracovní neschopnosti po dohodě k 3. 9. 2017. Z téhož zdravotního záznamu vyplývá, že pracovní neschopnost byla dne 1. 9. 2017 ukončena ke dni 3. 9. 2017 a proti takovému postupu nebyly vzneseny žádné námitky.

25. Krajský soud proto zastává názor, že stav věci byl zjištěn dostatečně a nebyly o něm zjištěny zásadní pochybnosti, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí. Pro podrobnější zkoumání zdravotního stavu již v odvolacím řízení nebyl dostatečný prostor právě pro skutečnost, že odvolací orgán v rámci přezkoumání důvodnosti odvolacích námitek zjistil, že došlo k ukončení pracovní neschopnosti žalobce po uplynutí podpůrčí doby dne 2. 9. 2017 ke dni 3. 9. 2017. Soud proto uzavřel, že postup správních orgánů odpovídal platné právní úpravě.

V. Závěr, náklady řízení

26. Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 9 54Ad 18/2017 České Budějovice 31. května 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.