54 Ad 18/2018

Rubrum

54 Ad 18/2018 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce: J. S., bytem proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení Praha, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 11. 7. 2018 č.j.X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 10. 9. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 11.

7. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 54Ad 18/2018 2018, č.j. x, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, č.j. x ze dne 4. 5. 2018, kterým byla zamítnuta žalobci žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec ze dne 1. 3. 2018 nebyl invalidní, neboť pokles jeho pracovní schopnosti činil z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze 20% a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil, neboť je považoval za nesprávné. K výzvě soudu doplnil dne 19. 9. 2018, že vykonává profesi kuchaře a potřebuje být na nohou 10 i více hodin. Po poslední operaci pravého kolena se zdravotní stav neustále zhoršoval a v květnu 2017 byl nucen odejít do stavu pracovní neschopnosti, kde byl celý rok do 12. 6. 2018. V současné době je evidován na úřadu práce. Navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 5. 10. 2018 uvedla, že návrh, kterým žalobce brojí proti rozhodnutí žalované, neobsahuje žádné relevantní skutkové nebo právní argumenty, koliko pouhý nesouhlas s výsledky dosavadního řízení a k otázce jeho důvodnosti se proto lze jen stěží vyjádřit. Žalovaná dále uvedla, že nezamýšlí zpochybňovat předestřené obtíže a omezení, která však nesvědčí výsledkům dokazování. Vyvozené závěry považuje za správné. Navrhla žalobu zamítnout.

III. Obsah správních spisů včetně důkaz doplněného soudem

4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Jindřichově Hradci dne 1. 3. 2018 se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, kdy žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti žalobce činil 20%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo postižení uvedené v kapitole XIII., Oddíl A, položka 1a vyhlášky č. 359/2009 Sb, pro které se stanoví míra poklesu pracovní schopnosti 10%. Ta byla zvýšena podle § 3 odst. 2 téže vyhlášky o maximálně možných 10% na celkových 20%.

5. Na základě tohoto posudkového závěru rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 4. 5. 2018 tak, že žádost žalobce o invalidní důchod zamítla. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal proti němu dne 21. 5. 2018 námitky. V námitkovém řízení byl znovu posouzen zdravotní stav žalobce dne 15. 6. 2018 lékařem České správy sociálního zabezpečení České Budějovice, oddělení lékařské posudkové služby, se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který odpovídá stavům uvedeným v kapitole XIII., oddíl A, položka 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20%. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky se nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení pracoviště České Budějovice dne 11. 7. 2018 rozhodnutí, kterým se námitky zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení Praha ze dne 4. 5. 2018 se potvrzuje. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 54Ad 18/2018 6. Žalobce podal proti rozhodnutí správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Soud doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku ze dne 5. 11. 2018, který byl určen pro krajský soud, uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je oboustranná gonartróza v lehké formě, s lehkým dopadem na funkci kolenních kloubů, na pohyblivost a celkovou výkonnost. Vzhledem k celoživotní profesi žalobce má vyšší dopad na schopnost využít dosavadní kvalifikace. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII., oddíl A, položka 1a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a pokles pracovní schopnosti činí 10%. Dle § 3 odst. 2 citované vyhlášky se tato hodnota navyšuje na celkovou hodnotu 20%. Vyšší procentní ohodnocení dle položky 1b nelze zdůvodnit, neboť postižení obou kolenních kloubů není natolik funkčně významné, co do osového postavení, rozsahu pohybů, stability kloubů. Komise uzavřela, že k datu vydání rozhodnutí nešlo o invaliditu.

7. Komise měla při vypracování posudku lékařský nález MUDr. M. K. Dačice ze dne 20. 11. 2017, zprávu z ortopedie Dr. M. G. Gmünd z 18. 1. 2018, RTG z 12. 6. 2017, zprávu z ortopedie MUDr. R. F. Jindřichův Hradec z 6. 6. 2013, ortopedie Nemocnice Třebíč MUDr. A. M. z 25. 10. 2016, zpráva z operace v Landesklinikum Gmünd z 20. 9. 2017 a vyšetření žalobce v komisi z 5. 11. 2018 provedené MUDr. J. N., odborným traumatologem Nemocnice České Budějovice.

IV. Právní názor soudu

8. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

9. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 54Ad 18/2018 výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

11. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

12. V dané záležitosti podal žalobce žádost o přiznání invalidního důchodu, o které rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení tak, že tuto žádost zamítla, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobce činil 20% a nebyly splněny podmínky stanovené v § 38 zákona o důchodovém pojištění. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 54Ad 18/2018 vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě, ve kterém byl vysloven obdobný závěr, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 20%. Z toho důvodu byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 5. 2018 bylo potvrzeno.

13. Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 5. 11. 2018, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise postavila najisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost a to je oboustranná enartróza v lehké formě s lehkým dopadem na funkci kolenních kloubů, na pohyblivost a celkovou výkonnost. Vzhledem k celoživotní profesi žalobce má vyšší dopad na schopnost využít dosavadní kvalifikace. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII., oddíl A, položka 1a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pokles pracovní schopnosti činí 10%. Dle § 3 odst. 2 citované vyhlášky se tato hodnota navyšuje na celkovou hodnotu 20%. Vyšší procentní ohodnocení dle položky 1b nelze odůvodnit, neboť postižení obou kolenních kloubů není natolik funkčně významné, co do osového postavení, rozsahu pohybu, stability kloubů. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nešlo o invaliditu. Posudek je shodný se závěrem Okresní správy sociálního zabezpečení, neboť jde o lehké funkční postižení. Komise se ztotožňuje i s využitím navýšení pro náročnost celoživotní profese. Ve vztahu k posudku České správy sociálního zabezpečení rovněž nejde o invaliditu, ale posuzovaný nemá takovou míru funkčního omezení, aby jí bylo možno zařadit pod položku 1b. Komise proto konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a uzavřela, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl invalidní podle § 39odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nešlo totiž o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, neboť pokles pracovní schopnosti žalobce činil 20%.

14. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy i hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobce neodpovídá žádnému stupni invalidity. Z posudku vyplývá, že zdravotní stav žalobce odpovídal stavům uvedeným v kapitole XIII., oddíl A, položka 1a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a pokles pracovní schopnosti činí 10%. Dle § 3 odst. 2 citované vyhlášky byla tato hodnota povýšena o maximálně možných 10% na celkovou hodnotu 20%. Vyšší procentní ohodnocení dle položky 1b nelze zdůvodnit, neboť postižení obou kolenních kloubů nebylo natolik funkčně významné, co do osového postavení, rozsahu pohybu, stability kloubů.

15. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobce z odborných vyšetření a přihlédla i k vývoji jeho onemocnění a vysvětlila svůj závěr. Soud proto hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobce. Z toho důvodu nelze zohlednit stručně vznesenou žalobní námitku, ve které žalobce nesouhlasí se svým hodnocením Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 54Ad 18/2018 zdravotního stavu a poukazuje pouze na to, že k profesi kuchaře potřebuje být na nohou 10 i více hodin. Žalobce výslovně žádné konkrétní výhrady proti vydanému rozhodnutí, které by mohly zpochybnit vyslovený závěr, nevznesl. Posudkový závěr byl komisí náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud vycházel z tohoto posudku a neshledal žalobcem vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány správně vyslovily svůj závěr a ten odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, avšak neodpovídá žádnému stupni invalidity. Pokud by došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu, který by byl objektivizován zprávami z odborných lékařských vyšetření, lze nárok na invalidní důchod uplatnit nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud se věcí zabýval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou platnou právní úpravu.

V. Závěr, náklady řízení

16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce úspěch neměl, a úspěšné žalované náhrada nákladů řízení přiznána nebyla, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 17. prosince 2018 Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 54Ad 18/2018 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.