54 Ad 18/2021

Rubrum

Č. j. 54Ad 18/2021-20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: XX bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2021 č. j. MPSV – 2021/166406 - 913 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje: Z.S. 2 54Ad 18/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 8. 11. 2021 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) tak, že se odvolání zamítá a rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) ze dne 31. 8. 2021, č. j. 111525/21/JH (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) se potvrzuje. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, že se podle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“) nepřiznává žalobci dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení, a to ode dne 1. 7. 2021.

2. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť jím užívaný byt je bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, jelikož je jako byt k účelu bydlení povolen stavebním úřadem. Níže uvedené důkazy dle žalobce prokazují, že jím užívaný byt o velikosti 3+1 byl řádně povolen a zkolaudován v období před 19. 5. 2010. Dle prohlášení předchozího vlastníka se o uvedené skutečnosti pouze nedochovaly doklady. Za důkazy existence bytové jednotky 3+1 v domě čp. X žalobce označil: - Sdělení k žádosti o součinnost od Policejního prezidia České republiky ze dne 9. 5. 2016, č. j. PPR 29653-2/čj-2015-990663, ve kterém je uvedeno, že v domě čp. X v Českých Velenicích se nacházejí dvě bytové jednotky o velikosti 2+1 a 3+1. - Vyjádření k žádosti o součinnost Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, ze dne 27. 4. 2015, č. j. KPRC-521416-3/ČJ-2015-0200MN, ve kterém je uvedeno, že se na adrese Vitorazská 118, České Velenice, nacházejí dvě bytové jednotky. - Výpis z katastru nemovitostí ze dne 23. 2. 2011, kde je zápisem potvrzeno, že dům čp. X byl v celém rozsahu povolen a zkolaudován k účelu bydlení. - Návrh na vklad do katastru nemovitostí podaný Ministerstvem vnitra dne 16. 2. 2011, ve kterém je uvedeno, že předmětem je převod vlastnického práva k objektu bydlení. - Kupní smlouva ze dne 19. 5. 2010 s dodatkem ze dne 21. 1. 2011, v níž prodávající prohlašuje, že prodává objekt bydlení v části České Velenice, čp. X se dvěma bytovými jednotkami (2+1 a 3+1) a tyto jsou zároveň popsány ve znaleckém posudku č. 2895-191/08, zpracovaném Eduardem Uhlíkem. - Znalecký posudek č. 2895 – 191/08 ze dne 22. 5. 2008, v němž se uvádí, že objekt čp. X obsahuje dvě povolené a zkolaudované bytové jednotky 2+1 a 3+1. - Nájemní smlouvy ze dne 20. 3. 2021 a ze dne 15. 6. 2021 uzavřené na pronájem bytové jednotky 3+1, v níž je žalobce oprávněn užívat výhradně a pouze soubor místností specifikovaných v těchto nájemních smlouvách. Souborem místností se ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře rozumí jím užívaný byt. Shodu s prvopisem potvrzuje: Z.S. 3 54Ad 18/2021 - Samotné stavebně technické uspořádání, jímž je (a i byl před datem 19. 5. 2010) dle žalobce dům čp. X vybaven.

3. Žalobce k jednotlivým právním úpravám uvedl následující.

4. Dle § 1164 a násl. občanského zákoníku se v objektu bydlení na čp. X v Českých Velenicích nacházejí tři bytové jednotky (X X X), které vyjadřují právo vlastníka podle své vůle změnit formu vlastnictví na vlastnictví podílové, jenž nastane okamžikem prvního prodeje některé ze tří uvedených bytových jednotek a tento objekt bydlení je dle uvedeného zákona domem bytovým.

5. Dle § 125 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), se v objektu bydlení na čp. X nacházejí dvě bytové jednotky (2+1 a 3+1) a tento objekt bydlení je dle uvedeného zákona domem rodinným.

6. Dle zákona o státní sociální podpoře se v objektu bydlení na čp. X nacházejí tři soubory místností, které jsou ve smyslu § 24 odst. 5 uvedeného zákona třemi samostatnými byty.

7. Žalovaný dle žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že dům čp. X není objektem bydlení a nebyly v něm zkolaudovány dvě bytové jednotky (2+1 a 3+1). Stejně tak nepředložil žádný důkaz o tom, že soubor místností specifikovaný v nájemních smlouvách ze dne 20. 3. 2021 a ze dne 15. 6. 2021 není bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Žalovaný jako důkaz pouze předložil „sdělení“ stavebního úřadu v Českých Velenicích ze dne 26. 9. 2016, č. j. 3385/16/SO. Dle tohoto a dalších sdělení je však dle žalobce prokázáno, že v objektu bydlení na čp. 118 jsou dle stavebního zákona povoleny a zkolaudovány dvě bytové jednotky (2+1 a 3+1).

8. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve svém vyjádření navrhoval zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že pasport stavby nelegalizuje stavbu dle stavebního zákona ani jeho správnost. Pasport stavby dle žalovaného představuje pouze zjednodušenou dokumentaci skutečného provedení a nemůže prokázat legálnost stavebních úprav spočívajících ve vytvoření tří bytových jednotek. Žalovaný zastával názor, že žalobcem užívaný prostor není bytem podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Žalovaný považuje prvostupňové rozhodnutí za zcela v souladu s právními předpisy a dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro přiznání nároku na dávku příspěvek na bydlení.

III. Obsah správního spisu

10. Ze správního spisu pro soud vyplynuly následující podstatné okolnosti:

11. Do správního spisu bylo založeno sdělení Městského úřadu České Velenice, stavební odbor (dále jen „stavební úřad“) ze dne 26. 2. 2018, v němž se uvádí, že prostor v 1. nadzemním podlaží a v podkroví nesplňuje definici bytu, nejedná se o soubor místností ani Shodu s prvopisem potvrzuje: Z.S. 4 54Ad 18/2021 samostatnou obytnou místnost, která svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení, k tomuto účelu užívání nebyly místnosti určeny ani podle stavebního zákona.

12. Dále byl k rodinnému domu č. p. X zpracován znalecký posudek č. 2895 – 191/08, v němž bylo popsáno, že objekt byl přestaven na dvě bytové jednotky 2+1 a 3+1. Ze sdělení stavebního úřadu ze dne 26. 9. 2016 vyplynulo, že v 1. nadzemním podlaží je „byt 1+1 se sociálním zařízením“ a v prostoru podkroví „byt 2+1 se sociálním zařízením“. Ve sdělení bylo dále uvedeno, že v domě byly provedeny stavební úpravy a změna užívání stavby, a to vše bez povolení nebo opatření stavebního úřadu. V založené kupní smlouvě na rodinný dům č. p. X ze dne 19. 5. 2010 se uvádí, že se jedná o rodinný dům se dvěma bytovými jednotkami 2+1 a 3+1.

13. Dne 9. 8. 2021 obdržel úřad práce žádost žalobce o příspěvek na bydlení, dále byl úřadu práce doručen doklad žalobce o výši nákladů na bydlení a také tentýž doklad XX, která v bytě žije společně s žalobcem. Dále žalobce doložil doklady o výši čtvrtletního příjmu.

14. Dne 31. 8. 2021 vydal úřad práce prvostupňové rozhodnutí, jímž rozhodl podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře tak, že žalobci dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 7. 2021 nepřiznává. Odůvodnění prvostupňového rozhodnutí mj. odkazovalo na sdělení a stanovisko stavebního úřadu, v nichž bylo konstatováno, že prostor v 1. nadzemním podlaží a v podkroví nesplňuje definici bytu. Proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 15. 9. 2021 odvolání, jehož odvolací námitky se ve značné míře ztotožňují s žalobními námitkami.

15. Do správního spisu byly založeny také sdělení stavebního úřadu na dotazy správního orgánu I. stupně v řízeních o shodných žádostech žalobce za jiná období, v nichž bylo sděleno, že nedisponují jinými podklady, než těmi, které jsou součástí správního spisu, prokazujícími, že předmětný prostor v podkroví a v 1. nadzemním podlaží vlevo od hlavního vchodu nesplňuje definici bytu.

16. Dne 15. 10. 2021 bylo vydáno napadené rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí a odvolání zamítnuto. Žalovaný argumentoval zejména tím, že nedošlo k naplnění definice bytu podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, což je nezbytnou podmínkou pro přiznání příspěvku.

IV. Právní názor krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak stanoví § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

18. Žaloba není důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje: Z.S. 5 54Ad 18/2021 19. Žalobce namítal, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, neboť měl za to, že byt, který jako nájemce užívá, splňuje definici bytu uvedenou v § 24 odst. 5 zákona o státním sociálním pojištění.

20. Krajský soud tak již v podstatě o týchž žalobách rozhodoval opakovaně. V tomto ohledu lze odkázat například na rozsudky ze dne 1. 8. 2017, č. j. 56 Ad 2/2017-41 (kasační stížnost žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 8. 2018, č. j. 9 Ads 253/2014-26, zamítl), ze dne 14. 3. 2019, č. j. 54 Ad 16/2018-31, ze dne 20. 3. 2019, č. j. 54 Ad 6/2018, ze dne 4. 3. 2019, č. j. 54 Ad 20/2018-22, ze dne 8. 4. 2019, č. j. 55 Ad 3/2019-25 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 6. 2019, č. j. 3 Ads 200/2019-18, odmítl), ze dne 13. 10. 2021, č. j. 55 Ad 14/2021-20 a další. V rámci všech těchto rozsudků se krajský soud argumentací žalobce již podrobně zabýval a uvedl, z jakého důvodu není jím užívaný prostor bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, stejně tak opakovaně hodnotil pasport, jímž žalobce argumentuje, který nemůže na zákonnosti posouzení věci správními orgány nic změnit. Tyto námitky žalobce byly hodnoceny jako nedůvodné. Podstata žalobního sporu, jakožto i jeho řešení, zůstávají i nadále stejné. Krajský soud tak shledává, že je zcela neúčelné, aby správní soudy opakovaně obsáhle odpovídaly žalobci na zcela totožné námitky. Stejně tak nelze očekávat, že by takováto opakovaná argumentace mohla při nezměněném skutkovém a právním stavu vést k odlišnému výsledku řízení než v dřívějších totožných případech. Proto krajský soud již pouze odkazuje na své předchozí výše uvedené rozsudky, jakož i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a jejich odůvodnění; od závěrů v nich uvedených totiž nemá krajský soud ani v nynějším případě důvod jakkoli se odchýlit. Z tohoto důvodu se krajský soud vyjádří pouze k nově uplatněným žalobním námitkám, které však nejsou způsobilé změnit stav věci, jak je uvedeno následovně.

21. K důkazům navrženým žalobcem krajský soud souhrnně uvádí, že veškeré jím označené listiny jsou již založeny ve správním spisu, který má krajský soud k dispozici. Jakékoliv dokazování proto v tomto ohledu nebylo zapotřebí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Výjimku tvoří žalobcem tvrzené stavebně technické uspořádání jímž je (a byl) dům čp. X údajně vybaven i před 19. 5. 2010. K tomu krajský soud uvádí, že správní spis neobsahuje žádnou bližší fotodokumentaci zachycující stavebně technické uspořádání. Ani sám žalobce v tomto ohledu ostatně nepředložil žádnou dokumentaci. Nadto považuje krajský soud za nutné zdůraznit, že správní spis obsahuje řadu sdělení stavebního odboru Městského úřadu v Českých Velenicích, ze kterých se podává, že „uvedený prostor v podkroví nesplňuje definici bytu, nejedná se o soubor místností ani samostatnou obytnou místnost, která svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a nejsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona.“ Lze tudíž uzavřít, že stavebně technické uspořádání taktéž neodpovídá žalobcem tvrzenému stavu.

22. Navzdory neměnnému stavu nyní posuzované věci (a to jak skutkově tak právně) krajský soud považuje za nutné sdělit žalobci následující.

23. Žalobce v první řadě nesprávně vykládá jednotlivá ustanovení občanského zákoníku, stavebního zákona a zákona o státní sociální podpoře. Shodu s prvopisem potvrzuje: Z.S. 6 54Ad 18/2021 24. Dle § 1164 odst. 1 občanského zákoníku „[z]ápisem do veřejného seznamu jednotka vznikne, pokud vlastník nebo osoba k tomu oprávněná z jiného věcného práva prohlášením rozdělí své právo k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám.“ K uvedenému ustanovení uvádí komentářová literatura, že „[o]dstavec 1 upravuje základní formu vzniku vlastnictví jednotky, kterou je zápis do veřejného seznamu po rozdělení vlastnického práva k domu na vlastnické právo k jednotkám prohlášením podle § 1166“ (Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 202, str. 877). Z uvedeného je zřejmé, že se předmětné ustanovení nevztahuje k nyní posuzované situaci, ve které vlastník nemovitosti v rámci vkladu do katastru nemovitostí samostatně prohlásil, že se v domě čp. X nacházejí dvě bytové jednotky (neboť se nedochovala potřebná dokumentace stavby), ale k situaci, v rámci které dojde ke vzniku jednotky na základě rozdělení vlastnického práva k domu, což se v nyní posuzovaném případě nestalo. Nadto, i v případě, že by reálně v budoucnu k rozdělení vlastnického práva v rámci nyní posuzované nemovitosti došlo, je nutné upozornit, že z pohledu zákona o státní sociální podpoře je stále nutné prokázat, že užívaný byt byl jakožto bytová jednotka řádně povolen a zkolaudován.

25. Dle § 125 odst. 2 stavebního zákona platí, že „[n]ejsou-li zachovány doklady, z nichž by bylo možné zjistit účel, pro který byla stavba povolena, platí, že stavba je určena k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. Jestliže vybavení stavby vyhovuje několika účelům, má se za to, že stavba je určena k účelu, ke kterému se užívá bez závad.“ V nyní posuzovaném případě skutečně jediným dochovaným dokladem je pasport stavby. Jakkoliv je současné vnitřní uspořádání objektu takové, že v něm vlastník vymezil bytové jednotky, stalo se tak v rozporu se stavebním zákonem, neboť vlastník objektu nepožádal o stavební povolení a ani o následné dodatečné povolení stavby. Stavba jako taková proto nemůže ani při splnění zákonem stanovené podmínky „stavebně technického uspořádání“ být stavbou povolenou a řádně zkolaudovanou.

26. Dle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře „[b]ytem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt.“ V souvislosti s výše uvedeným je zřejmé, že se ani podle zákona o státní sociální podpoře nemůže jednat o byt, neboť bytové jednotky nebyly řádně povoleny a zkolaudovány.

27. Není důvodná námitka žalobce, že žalovaný nepředložil žádný důkaz o tom, že stavba čp. X není objektem k bydlení. Správní spis obsahuje řadu dokumentů a sdělení, z nichž se mimo jiné podává, že objekt čp. X nebyl zkolaudován jakožto stavba určená k bydlení, pročež v ní ani nemohou být řádně vymezeny bytové jednotky.

28. Není pravdou ani tvrzení žalobce, dle kterého žalovaný nepředložil žádný důkaz o tom, že žalobcem užívaná bytová jednotka v domě čp. X není řádně zkolaudována. Žalovaný disponuje četnými sděleními stavebního úřadu, který konstantně opakuje, že „uvedený prostor v podkroví nesplňuje definici bytu, nejedná se o soubor místností ani samostatnou obytnou místnost, která svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a nejsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona“ (sdělení stavebního úřadu ze dne 19. 11. 2018). Nadto stavební úřad ve svém sdělení ze dne 17. 6. 2019 jasně vysvětlil, že „[v]lastník objektu nepožádal zdejší stavební úřad o dodatečné Shodu s prvopisem potvrzuje: Z.S. 7 54Ad 18/2021 povolení stavby, ale v současné době by stejně nebylo možné změnu povolit, neboť je stále v rozporu s platným Územním plánem obce České Velenice. Stavební úřad inicioval změnu výše uvedeného územního plánu u objektu čp. X aby bylo možné změnu dodatečně povolit. V tomto ohledu nelze předjímat, zda změna bude schválena či nikoliv.“ 29. Naopak žalobce nedoložil žádný důkaz, jímž by existenci kolaudace doložil. Jediným žalobcem opakovaně předkládaným dokumentem byl v průběhu předcházejících řízení pasport stavby, jímž deklaroval soulad domu čp. X s projektovou dokumentací a jímž se snažil navodit dojem řádně povolené a zkolaudované stavby. K pasportu stavby se krajský soud ve shodě s Nejvyšším správním soudem vyjadřoval opakovaně ve svých předchozích rozsudcích ve věcech žalobce a nebude se proto pasportem stavby znovu blíže zabývat. Pouze ve stručnosti krajský soud uvádí, že pasport stavby, který dle konstantní judikatury představuje pouze zjednodušenou dokumentaci jejího skutečného (faktického) provedení, nemůže v nyní posuzované věci legálnost stavebních úprav, resp. vytvoření tří bytových jednotek prokázat, a nemůže tudíž vést ani k závěru o účelovém určení obytných místností k trvalému bydlení v souladu se stavebním zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 Ads 254/2019-16).

30. Ačkoliv se žalobce snaží sugerovat jednostranný přístup správních orgánů, které na podporu svých tvrzení předkládají opakovaně pouze sdělení stavebního úřadu, nemůže se krajský soud s uvedeným ztotožnit. Správní spis obsahuje celou řadu listin, mj. i veškeré žalobcem výše namítané listiny a je zřejmé, že správní orgány s uvedenými listinami pracovaly, přičemž hodnotily každou samostatně a zároveň i ve vzájemném kontextu. Úkolem krajského soudu není vybírat ze spisového materiálu či z listin označených žalobcem střípky argumentace na podporu pouze jeho tvrzení. Jak již bylo výše uvedeno, žalobce podává své žádosti o příspěvek na bydlení opakovaně, se stejným výsledkem, za stejného, nezměněného stavu. Pro uvedené nemá krajský soud důvod se od výše a dříve uvedeného jakkoliv odchýlit.

V. Závěr, náklady řízení

31. Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladu řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný, který nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje: Z.S. 8 54Ad 18/2021 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 19. července 2022 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: Z.S.