54 Ad 20/2017

Rubrum

č. j. 54Ad 20/2017 - 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci Žalobce: Bc. P. Š. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2017, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 6. 11. 2017, č. j. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 28. 12. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2017 č. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 54Ad 20/2017 j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 27. 7. 2017, č. j. X, kterým byl žalobci přiznán od 15. 6. 2017 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně podle ustanovení § 38 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích činil pokles jeho pracovní schopnosti 35 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil, neboť podle jeho názoru není správné odůvodnění toho, proč byl pokles pracovní schopnosti stanoven na 35 %, je velmi obecné, neobsahuje žádný popis rozsahu postižení, ani žádné úvahy, proč zjištěný rozsah postižení odpovídá 35 % poklesu pracovní schopnosti. Při posuzování zdravotního stavu žalobce nebyl brán ohled na ztížení, případně znemožnění jeho společenského uplatnění. Nemoc není na první pohled viditelná, pokud nezmiňuje podpůrné hole, přesto je však vážným handicapem při shánění práce či jednání na úřadech. To vše je navzdory tomu, že užívá žalobce mnoho léků. V dokumentech shledal faktický rozpor. V odůvodnění proti námitce ze dne 6. 11. 2017 se píše chůze se sníženým dosahem (cca 500 m) zatímco v ambulantní zprávě MUDr. A. ze dne 20. 7. 2017 se uvádí chůze do 300 m. Tento rozpor mohl vést ke zkreslení zdravotního stavu žalobce. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce namítá nesprávné posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti správním orgánem navrhuje přezkoumání jeho zdravotního stavu Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, které posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Dále uvedla, že rozhodnutí ponechává na výsledku dokazování a úvaze soudu.

III. Obsah správních spisů

4. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích, který posoudil zdravotní stav žalobce dne 15. 6. 2017 se závěrem, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy z důvodu tohoto stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 35 %. Den vzniku invalidity lékař stanovil na 15. 6. 2017. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti hodnotil podle kapitoly VI, položka 6b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky se nemění. Na podkladě tohoto závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 27. 7. 2017 rozhodnutí, kterým žalobci přiznala invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Žalobce podal dne 16. 8. 2017 proti tomuto rozhodnutí námitky a uvedl, že jeho pracovní schopnost poklesla o více procent, než bylo uznáno. Z toho důvodu byl zdravotní stav žalobce posouzen znovu dne 9. 10. 2017 lékařem České správy sociálního zabezpečení České Budějovice se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zák. č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti činil 35 %. Shodně byl Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 54Ad 20/2017 stanoven i datum vzniku invalidity na 15. 6. 2017 s platností posudku trvale. Žalobce je schopen po vzniku invalidity I. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla zařazena shodně s lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice dne 6. 11. 2017 rozhodnutí, kterým se námitky zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 7. 2017 o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně bylo potvrzeno.

5. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 7. 3. 2018 uvedla, že žalobce byl přítomen jednání komise a byl s posudkovým závěrem ústně seznámen. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo demyelinizační onemocnění typu roztroušené sklerózy mozkomíšní s nepříznivým průběhem – forma primárně progresivní, přičemž je zřejmá značná progrese porovnáním nálezu z roku 2017 a 2018. Posudková komise uzavřela, že hodnotí postižení žalobce za středně těžké – rozpětí EDSS od 4,5 až 5,5. Porucha motoriky je středně těžká a sfinkterové potíže jsou výrazné. Žalobce je léčen fampyrou, klasická léčba kortikoidy je kontraindikována pro oční postižení. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce odpovídá postižení uvedenému v kapitole VI, položka 6c, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Využití § 3 a 4 vyhlášky není odůvodněno ani z důvodů dalších poškození zdravotního stavu, ani z důvodu kvalifikace. Pokles pracovní schopnosti činí 50 %. Doložená míra funkčního postižení nedosahuje stavů uvedených pod písm. d) či e). K datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o invaliditu II. stupně. Žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost v podstatně menším rozsahu a intenzitě, a to nejméně o 50 %. Za těchto podmínek může využívat své kvalifikace a případně se dál i rekvalifikovat. Žalobce není schopen činností ve stoje, činností spojených s delší chůzí, případně i s častou chůzí na kratší vzdálenosti, ani manipulovat s břemeny. Vznik invalidity je vztažen k neurologickému nálezu ze dne 20. 7. 2017, kdy klinicky progredující spastická paraparéza evidentně vylučovala některé činnosti uvedené v pracovní náplni – pochůzky po provozu po rozvodnách. Charakter onemocnění a průběh nepředpokládá zlepšení stran pracovního potenciálu, proto není platnost posudku omezena. Výsledek posouzení je odlišný od posudku Okresní správy sociálního zabezpečení a od posudku České správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení. Posudková komise shledává větší míru funkčního postižení, přičemž bere do úvahy i nepříznivou formu a průběh nemoci. Neztotožnila se ani s datem vzniku invalidity. Vznik invalidity II. stupně komise stanovila od 20. 7. 2017, což odpovídá lékařské zprávě – MS Centrum České Budějovice, kterou vydala MUDr. A.

6. Svůj závěr vyslovila komise na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření. Vyšetření v komisi dne 7. 3. 2018 MUDr. D. T., odbornou neuroložkou z lékařského nálezu MUDr. J. T., praktické lékařky České Budějovice ze dne 24. 5. 2017 ze zprávy MS centra Nemocnice České Budějovice MUDr. H. ze dne 10. 6. 2014, téhož centra MUDr. A. z 27. 4. 2017 a 20. 7. 2017, 8. 1. 2018 a 21. 2. 2018, dále zprávy ze Sanatoria Klimkovice, pobyt ve dnech 1. 3. 2017 až 12. 4. 2017, zpráva z oční kliniky ÚVN Praha MUDr. K. M. z 21. 4. 2017, urologické ambulance Nemocnice České Budějovice MUDr. J. Č. z 30. 8. 2014. IV. Právní názor soudu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 54Ad 20/2017 7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 54Ad 20/2017 pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. V dané záležitosti žalobce podal námitky proti rozhodnutí ze dne 27. 7. 2017, kterým mu Česká správa sociálního zabezpečení přiznala invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Zdravotní stav a pokles pracovní schopnosti byl hodnocen podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení se závěrem, že činil 35 %. V námitkách žalobce rozporoval tento závěr a požadoval přiznání invalidity vyššího stupně. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě dne 9. 10. 2017 se stejným závěrem, že jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 35 %.

12. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise MPSV ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 7. 3. 2018, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, je demyelinizační onemocnění typu roztroušené sklerózy mozkomíšní s nepříznivým průběhem – forma primárně progresivní a přitom je patrná značná progrese porovnáním nálezu z roku 2017 a 2018. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, jednalo se o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., neboť pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 50 %.

13. Komise hodnotila nepříznivý zdravotní stav žalobce podle kapitoly VI, položka 6c, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Stanovila míru poklesu pracovní schopnosti, která činí 50 %. Doložená míra funkčního postižení nedosahuje stavů uvedených pod písmenem d) či e) použité položky. Komise uzavřela, že žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost v podstatně menším rozsahu a intenzitě, a to nejméně o 50 %. Může využívat své kvalifikace a případně se i dál rekvalifikovat. Není schopen činností ve stoje, činností spojených s delší chůzí, případně i s častou chůzí na kratší vzdálenosti či manipulovat Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 54Ad 20/2017 s břemeny. Datum vzniku invalidity II. stupně komise uvedla od 20. 7. 2017. Komise vysvětlila, že v době posouzení zdravotního stavu žalobce na Okresní správě sociálního zabezpečení a na námitkovém řízení lze mít za to, že podle odborných nálezů šlo o stav hraniční mezi lehkým a středně těžkým funkčním postižením. Posudková komise posuzující zdravotní stav žalobce v časovém odstupu, která měla k dispozici podklady svědčící pro značnou progresi nepříznivého zdravotního stavu žalobce, hodnotila jeho zdravotní postižení již jako postižení středně těžké, a proto vyhověla požadavku na vyšší stupeň invalidity.

14. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě II. stupně, a to od data 20. 7. 2017. Tento závěr se neshoduje se závěry, které byly vysloveny lékaři v řízení před Okresní správou sociálního zabezpečení a Českou správou sociálního zabezpečení, neboť jak komise uvedla, v té době se jednalo podle odborných nálezů o zdravotní stav žalobce, který byl hraniční mezi lehkým a středně těžkým funkčním postižením. V době posuzování zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR již podklady svědčily pro značnou progresi onemocnění, které komise hodnotila jako postižení středně těžké. Vyhověla tudíž požadavku žalobce na přiznání vyššího stupně invalidity. Uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Datum vzniku invalidity II. stupně byl stanoven na 20. 7. 2017. O tom svědčí doložená lékařská zpráva – MS centra České Budějovice MUDr. A. ze dne 20. 7. 2017. Komise vysvětlila vývoj zdravotního postižení žalobce a taktéž stanovila jeho pracovní rekomandaci. Invaliditu vztáhla k neurologickému nálezu ze dne 20. 7. 2017, neboť klinicky progredující spastická paraparéza evidentně vylučovala některé činnosti uvedené v jeho pracovní náplni jako pochůzky po provozu či po rozvodnách. Navíc uvedla, že charakter onemocnění a průběh nepředpokládá zlepšení stran pracovního potenciálu, a proto není platnost posudku omezena. Výsledek posouzení byl odlišný od posudku Okresní správy sociálního zabezpečení i posudku České správy sociálního zabezpečení, neboť komise shledala větší míru funkčního postižení a vzala v úvahu i nepříznivou formu a průběh nemoci. Neztotožnila se z toho důvodu ani s datem vzniku invalidity dnem jednání. Při vypracování posudku měla komise k dispozici veškeré doložené lékařské zprávy žalobce a přihlédla k vývoji onemocnění žalobce a vysvětlila svůj závěr o stanovení data vzniku invalidity II. stupně.

15. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení zdravotního stavu žalobce o poklesu pracovní schopnosti žalobce, jakož i data vzniku invalidity II. stupně. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními potížemi žalobce a vysvětlil i důvody odchýlení se od předchozích zdravotních posouzení.

V. Závěr, náklady řízení

16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 54Ad 20/2017 sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěru, které postavila najisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 7. 3. 2018.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, avšak vzhledem k tomu, že věc byla projednána bez nařízeného jednání, žalobci žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 29. března 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. Samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.