54 Ad 21/2018

Rubrum

č. j. 54 Ad 21/2018 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce: V. N. bytem zastoupen advokátkou JUDr. Pavlínou Tomanovou Sabovou sídlem Vodňanská 375, 383 01 Prachatice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 10. 2018 č. j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 4. 10. 2018 č. j. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2 600 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 54 Ad 21/2018

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 13. 11. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 4. 10. 2018, č.j. X, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 3. 7. 2018, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Prachatice ze dne 20. 6. 2018 nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, kdy jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 20 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a v žalobě uvedl, že od posledního rozhodování o invaliditě dne 20. 9. 2018 se zdravotní stav žalobce rapidně zhoršil. Při delší chůzi musí používat jako oporu hůlku. Přidaly se bolesti kloubů, zejména hlezen a ramen. Žalobce byl nucen vyhledat odbornou pomoc ortopeda. Ten shledal výraznou atrofii svalů pravé dolní končetiny a těžkou artrózu ramenních kloubů. Zprávu z ortopedické ambulance ze dne 23. 10. 2018 žalobce k žalobě přiložil. Dále se žalobce podrobil dne 24. 10. 2018 kontrolnímu vyšetření u internisty, angiologa MUDr. J. K. v Nemocnici Prachatice. Z této zprávy vyplývá, že u žalobce je zjištěna chronická ischemická choroba dolních končetin, která se zhoršila na II.b – III. stadium. Žalobce nemůže vykonávat zaměstnání, které vykonával od roku 2007, činnost údržbáře – správce. Podle závodní lékařky MUDr. M. nemůže vykonávat těžkou fyzickou práci. Žalobce byl vyučen v oboru truhlář a jako truhlář pracoval ať již jako zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná. S ohledem na dosavadní zaměstnání není možno uvažovat o dalším studiu či rekvalifikaci, a to rovněž s přihlédnutím k jeho věku.

3. Podle žalobce došlo k progresi jeho onemocnění. Při posuzování zdravotního stavu nebyl hodnocen souběh jeho onemocnění, kdy je nucen užívat velké množství léků k čemuž se přidala i artróza ramenních kloubů a svalová atrofie. Při souběhu onemocnění pak lze uvažovat ve smyslu § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. o navýšení horní hranice o dalších 10%.

4. Vzhledem k tomu, že zdravotní stav žalobce je dle lékařů nezvratný, nevyléčitelný a nelze očekávat jeho zlepšení, žalobce navrhl, aby po provedeném revizním posudku posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR bylo rozhodnutí žalované zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

5. Žalovaná ve svém vyjádření popsala skutkový stav. Současně poukázala na platnou právní úpravu. Zabývala se vysvětlením pojmů, které jsou pro posouzení věci žalobce podstatné. Z dávkového spisu je zřejmé, že žalobci byla zamítnuta žádost o invalidní důchod uplatněná dne 17. 4. 2018. U žalobce byl zjištěn pokles pracovní schopnosti 25%. Rozhodnutí o námitkách je obsáhle a dostatečně odůvodněno a jsou konkretizovány lékařské zprávy, z nichž Česká správa sociálního zabezpečení vycházela. Lékařské zprávy byly řádně vyhodnoceny a podkladová lékařská dokumentace je dostačující pro Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 54 Ad 21/2018 posudkové zhodnocení. Nejsou v ní rozpory a nejedná se o takové funkční postižení, které by indikovalo invaliditu. Posudkové řízení proběhlo zcela správně a objektivně. Soud vychází při přezkoumání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Pokud se žalobcův zdravotní stav zhoršil oproti stavu, který byl posuzován žalovanou, nelze tuto skutečnost zohlednit v tomto přezkumném řízení. Později zhoršený zdravotní stav by mohl být řešen pouze novou žádostí o invalidní důchod. Žalovaná, s ohledem na výhrady žalobce, navrhuje shodně, jako žalobce, vypracování nového posudku příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Za současného stavu, kdy není v případě žalobce objektivně prokázána a uznána a vyhodnocena invalidita, je navrženo žalobu zamítnout. V opačném případě, bude-li Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR u žalobce shledána invalidita, ponechala žalovaná rozhodnutí ve věci na úvaze soudu.

III. Obsah správního spisu

6. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Prachaticích, který posuzoval zdravotní stav žalobce na základě jeho žádosti o přiznání invalidního důchodu. Lékař posoudil zdravotní stav žalobce dne 20. 6. 2018 se závěrem, že jde o pojištěnce, u něhož ve smyslu § 27 a 66 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné dosavadní pojištěné činnosti. Zdravotní stav odůvodňuje uvedený předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti ode dne 30. 7. 2018. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 3. 7. 2018 rozhodnutí, kterým žalobci zamítla žádost o invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 25. 7. 2018 námitky, na základě kterých došlo k dalšímu posouzení zdravotního stavu žalobce dne 20. 9. 2018 lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice, se závěrem, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, neboť pokles pracovní schopnosti činil 25%. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutí, kterým námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 7. 2018 zamítla a toto rozhodnutí potvrdila.

7. S ohledem na žalobcem vznesené námitky soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 5. 3. 2019 uvedla, že žalobce byl jednání komise přítomen a byl se závěrem komise seznámen. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je ICH DKK s revaspularizací v anamnéze (PTA + stent distální AFS PDK 07.2017, stent AIC oboustranně 09.2017). Při předešlých jednáních šlo dle cévního vyšetření z 07/2018 o stadium IIa vpravo a vlevo o stadium I. Podle nálezu z 10/2018 jde o stadium IIb-III, v plánu je pro progresi změn (nově stenóza odstupu APF) se zkrácením klaudikačního intervalu PDK další operace (profundoplastika). Nelze při tom očekávat, že dojde k plné korekci poruchy prokrvení PDK. Komise k datu jednání 20. 6. 2018 a 20. 9. 2018 hodnotila žalobce identickým posudkovým kritériem, kterým byl hodnocen jak lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení, tak i lékařem České správy sociálního zabezpečení a to, že jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole IX., oddíl B, položka 3b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Komise, stejně jako lékař námitkového řízení zvolila horní hranici taxace míry poklesu pracovní schopnosti 25%, které je indikováno s ohledem na omartrózu. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 54 Ad 21/2018 S ohledem na pracovní kvalifikaci použila komise § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. – kvalifikační potenciál žalobce, který je indikací k navýšení míry poklesu pracovní schopnosti o 10% na maximálně možných 35%. Zdravotní postižení však není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Ostatní poruchy zdravotního stavu, pracovní potenciál limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v menší míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě v případě, že by byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňovala použití posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě nějakého stupně. Je-li přitom příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají. Komise dospěla k závěru, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 20. 6. 2018 a ze dne 20. 9. 2018 nelze potvrdit. Vznik invalidity stanovila komise k datu ukončení dočasné pracovní neschopnosti žalobce, neboť k tomuto datu míra poklesu pracovní schopnosti odpovídala výše uvedenému posudkovému hodnocení. Komise prostudovala i nové lékařské nálezy, které dokládají stran ICH DKK zhoršení stavu, to ale až po jednání na první a druhé instanci. V současnosti míra funkčního postižení, a to i dle přešetření jednání komise již odpovídá postižení uvedeného v kapitole IX., oddíl B, položka 3c, kde je dána míra poklesu pracovní schopnosti na 30% – 40%. Vzhledem k tomu, že je plánována další operace bylo by zde indikováno volit jen horní hranici taxace bez dalšího navýšení, neboť operace by měla stav parciálně zlepšit. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Vznik invalidity stanovila komise na 30. 7. 2018.

8. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření a to praktického lékaře Prachatice MUDr. K. ze dne 23. 4. 2018, 22. 8. 2018, chirurgie Nemocnice České Budějovice, hospitalizace 20. - 22. 9. 2017, interního vyšetření UZ, Nemocnice České Budějovice, MUDr. H., 29. 1. 2018, cévní centrum, Budějovice, MUDr. H., 11. 7. 2018, neurologie, České Budějovice, MUDr. R. a 27. 8. 2018, EMG, kardiologie, Nemocnice Prachatice, MUDr. K., 26. 6. 2018, závodní lékař, Prachatice, MUDr. M., 6. 8. 2018. Žalobcem přiložené nálezy k žalobě dopplerovské vyšetření cév - angiologie, Nemocnice Prachatice, MUDr. K., 24. 10. 2018, ortopedie, Prachatice, MUDr. V., 23. 10. 2018, cévní centrum, Budějovice, MUDr. H., 16. 1. 2019 a 21. 2. 2019, praktický lékař, Prachatice, MUDr. K., 4. 3. 2019, interna a revmatologie, České Budějovice, MUDr. V., 5. 3. 2019.

IV. Právní názor soudu

9. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

10. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 54 Ad 21/2018 pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti 11. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 54 Ad 21/2018 12. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy 13. V dané záležitosti žalobce podal žádost o přiznání invalidního důchodu. O jeho žádosti rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení dne 3. 7. 2018 tak, že ji zamítla. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, které byly rozhodnutím ze dne 4. 10. 2018 č.j. X taktéž zamítnuty. Lékař v námitkovém řízení dospěl k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce činí 25% a žalobce tudíž není invalidní ani v prvním stupni.

14. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2019, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise postavila najisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost a na základě této diagnózy zařadila zdravotní postižení žalobce do kapitoly IX, oddíl B, položka 3b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Zvolila identicky horní hranici taxace míry poklesu pracovní schopnosti 25%, které je indikováno s ohledem na omartrózu. S ohledem na pracovní kvalifikaci žalobce použila komise § 3 odst. 2 téže vyhlášky a zvýšila míru poklesu pracovní schopnosti na maximálně možných 35%. Komise rovněž stanovila datum vzniku invalidity žalobce na den 30. 7. 2018, to je den, kdy žalobci skončila jeho pracovní neschopnost. Komise dospěla k závěru, že posudkový závěr vyslovený na posudkových jednání dne 20. 6. 2018 a dne 20. 9. 2018 potvrdit nelze.

15. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního vztahu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě prvního stupně, která vznikla dne 30. 7. 2018. Tento závěr je v rozporu s hodnocením lékaře České správy sociálního zabezpečení, který dospěl v žalobou napadeném rozhodnutí ke zcela odlišnému závěru. Z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích bylo postaveno najisto, že invalidita žalobce vznikla ke dni 30. 7. 2018. Vzhledem k tomu soud uzavřel, že nebyl správný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, který invaliditu žalobci nepřiznal. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce jakož i data vzniku této invalidity. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními potížemi žalobce, rovněž reagoval i na dokládající se zhoršení zdravotního stavu, které však nelze řešit v rámci řízení o této žalobě. V. Závěr, náklady řízení Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 54 Ad 21/2018 16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V tomto řízení je třeba vycházet ze závěrů, že žalobce je invalidní v prvním stupni, a to od 30. 7. 2018.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2 600 Kč. Jednalo se o odměnu právní zástupkyně za 2 úkony právní pomoci po 1 000 Kč podle § 9 odst. 2 ve vztahu k § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), náhrada za paušální hotové výdaje právní zástupkyně žalobce 2x 300 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 30. dubna 2019 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.