54 Ad 3/2016
č. j. 54 Ad 3/2016-27
V PLATNOSTICitované zákony (10)
Rubrum
54Ad 3/2016 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně P.G., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 3. 2016 čj. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou dne 11. 5. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 14. 3. 2016 čj. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 12. 2015 čj. 675 322 1343, jímž bylo rozhodnuto podle § 56 odst. 1 písm. d) a ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“), o tom, že se žalobkyni od 18. 1. 2016 snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře byla uznána od 30. 11. 2015 invalidní podle Pokračování - 2 - 54Ad 3/2016 § 39 odst. 2 písm. b) ZTP, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 50 %. (2) Žalobkyně v žalobě uvedla, že rozhodnutí považuje za nesprávné, neboť lékař učinil závěr, aniž by podrobněji zkoumal její zdravotní stav. Na jednání byla přizvána, nikdo ji však nevyšetřil a na postižené nohy se nikdo ani nepodíval. Proto si dle žalobkyně nemohl posudkový lékař učinit odpovídající představu o zdravotním postižení. Dále nezhodnotil celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity, vzhledem k položce č. 8, kapitoly VI, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Jak je uvedeno v lékařské dokumentaci žalobkyně trpí těžkou paraparézou. Denní aktivity jsou těžce omezeny, chodí s pomocí titanových ortéz a pohybuje se na tříkolce. Není schopna vykonávat svou práci zdravotní sestry. Dále prodělala boreliózu, která se rovněž projevuje. Pak nezbývá než zavolat do práce a v práci ji zatím vychází vždy vstříc. Vykonává práci vrátné a spojovatelky. Zdravotní stav je dlouhodobě beze změn a je ráda, že se nehorší, proto jí není srozumitelný důvod snížení stupně pracovní schopnosti. Proto navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalované. (3) Žalovaná zrekapitulovala postup před posudkovými orgány a připomněla, že žalobkyni poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pracovní schopnost o 60 %. Proti rozhodnutí, kterým byly zamítnuty námitky, žalobkyně podala žalobu. Vzhledem k tomu, že se v předmětné věci jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem je v takovém případě rozhodnutí závislé především na odborném lékařském posouzení a provedeném důkazu posudkem příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění. Rozhodnutí ve věci samé žalovaná ponechala na úvaze soudu a uvedla, že nesouhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání. III. Obsah správních spisů, včetně důkazu doplněného soudem (4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře, který při konstatované diagnóze reziduální akropaparéza DKK po operaci hernie disku L4/5 rok 2001, sekundární defigurace nohou, chronický VAS víceétážový, statodynamická porucha Th a L páteře, neuropatické bolesti hrudní oblasti, chronický depresivní syndrom sekundární, Stp., liposukce břicha miniabdominoplastika v roce 2012, stav po laparoskopickém odstranění dělohy pro myomatózu určil, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1c, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10 % na celkových 50 %. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení Praha dne 10. 12. 2015 rozhodnutí, kterým žalobkyni snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Proti tomuto rozhodnutí podala dne 23. 1. 2015 žalobkyně námitky. Zdravotní stav žalobkyně byl nově posouzen dne 8. 3. 2016 lékařem České správy sociálního zabezpečení se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní Pokračování - 3 - 54Ad 3/2016 podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nejednalo se již invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona, ale jednalo se o invaliditu II. stupně. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 60 %. Den změny stupně invalidity byl stanoven na 30. 11. 2015. Žalobkyně je po vzniku invalidity II. stupně je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky nemění. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 23. 6. 2016 určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je páteřní dysfunkce s paraparézou dolních končetin, která je akrálně těžká. S ortézami je žalobkyně schopna chůze bez opory, na delší vzdálenosti používá mechanickou tříkolku. Komise tento závěr vyslovila po prostudování podkladové dokumentace a na základě vlastního zjištění při jednání komise. Použila posudkové kritérium uvedené v XIII, oddíl E, položka 1d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Z uvedeného výčtu funkčního postižení v hodnotícím posudkovém kritériu žalobkyně její zdravotní stav odpovídá tomu, že je přítomen funkčně významný neurologický nález s těžkým poškozením nervů dolních končetin s přítomností závažných paréz, svalových atrofií, s poruchami hybnosti končetin. Má i pokles celkové výkonnosti při lehkém zatížení a značné omezení některých denních aktivit. Nemá poruchy svěračů, nemá kořenové dráždění do dolních končetin, bývají, ale intermitentně přítomny projevy neuropatických bolestí v oblasti hrudní, jejichž etiologie v podkladové dokumentaci hodnocena není. U použitého posudkového kritéria je dána míra poklesu pracovní schopnosti na 50 až 70 %. Míra paraparetického postižení dolních končetin by zdůvodňovala spíše volbu u horní hranice taxace. Nepřítomnost symptorových poruch a kořenové dráždění do dolních končetin, ale stojí proti této volbě. Nezbytnou součástí při hodnocení stupně invalidity je vyhodnocení pracovního potenciálu. Původní profese žalobkyně (schopnost využívat dosažené vzdělání a schopnost pokračovat v původní výdělečné činnosti) by zdůvodňovala spíše volbu horní hranice taxace, nicméně schopnost žalobkyně využívat své zkušenosti a znalosti, její schopnost rekvalifikace a míra její pracovní adaptace (od roku 2002 pracuje za ulehčených pracovních podmínek) stojí jednoznačně proti této volbě. S ohledem na míru funkčního postižení a s ohledem na vyhodnocení pracovního potenciálu tak komise volí ve shodě s lékařem České správy sociálního zabezpečení střed taxace, tj. 60 %. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Ostatní poruchy zdravotního stavu, uvedené v diagnostickém souhrnu, pracovní potenciál nelimitují a na dlouhodobém nepříznivém zdravotním stavu se nepodílí. Taxační navýšení z důvodů zdravotních potíží není zdůvodnitelné. (6) Posudková komise měla při vypracování posudkového zhodnocení k dispozici zprávy z odborných lékařských vyšetření, které byly založeny ve spise. Dále vzala v úvahu zdravotní hodnocení při zjišťovací prohlídce stran invalidity z listopadu roku 2001, listopadu roku 2003, z března 2007 a listopadu roku 2009. V roce 2010 v rámci legislativních změn byla plná invalidita žalobkyně překlopena do invalidity III. stupně. Při kontrolní lékařské prohlídce v listopadu 2012 byla dále žalobkyně posuzována jako plně invalidní. Při kontrolní lékařské prohlídce dne 10. 12. 2015 byl stupeň invalidity žalobkyni lékařem Okresní správy Pokračování - 4 - 54Ad 3/2016 sociálního zabezpečení v Táboře snížen pro použití posudkového kritéria dorzopatie na podkladě degenerativních změn a provedené operace páteře se středně těžkým funkčním postižením (XIII, E, 1c), z taxačního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 30 až 40 % a byla hodnocena horní hranicí s navýšením na celkových 50 %. Dále byly vypracovány zprávy z neurologie Nemocnice Tábor, MUDr. X, 13. 10. 2015, neurologie KlinNEURO Praha, MUDr. B. z 19. 10. 2015 a zpráva praktického lékaře MUDr. M.z 5. 10. 2015. Zpráva z neurologie KlinNEURO Praha, MUDr. B. 31. 3. 2016, vyšetření žalobkyně v komisi dne 23. 6. 2016 MUDr. S. z oboru neurologie. Komise jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označila páteřní dysfunkci s paraparézou dolních končetin, která je akrálně těžká. S ortézami je žalobkyně schopna chůze bez opory, na delší vzdálenosti používá mechanickou tříkolku. Je proto přítomen funkčně významný neurologický nález těžkým poškozením nervů dolních končetin s přítomností závažných svalových atrofií s poruchami hybnosti končetin a je přítomen i pokles celkové výkonnosti při lehkém zatížení a značné omezení některých denních aktivit. Žalobkyně nemá poruchy svěračů, nemá kořenové dráždění do dolních končetin, ale mívá intermitentně projevy neuropatických bolestí v oblasti hrudní, jejichž etiologie v podkladové dokumentaci hodnocena není. (7) Komise se i vyjádřila k žalobním námitkám a uvedla, že si je vědoma, že žalobkyně má na dolních končetinách akrálně postižení těžké a omezeny denní aktivity, kdy míra funkčního postižení je vyhodnocena jako těžká. Pro tuto tíži zdravotního postižení je v dané legislativě stanovena míra poklesu pracovní schopnosti do rozmezí invalidity druhý až třetí stupeň, přičemž při případném použití § 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb., může být stupeň invalidity určen jen jako první, což komise neshledala jako indikované. Důvodem ke snížení stupně invalidity je adaptace žalobkyně na její zdravotní postižení, kdy žalobkyně je schopna i rekvalifikace na jinou jednoduchou práci – nejde přitom o zdravotní postižení umožňující vykonávat práci jen za mimořádných podmínek. Ke snížení stupně invalidity mělo dojít již v minulosti. Při předešlých lékařských kontrolních prohlídkách, kdy kvalifikační potenciál a pracovní adaptace žalobkyně nebyly nijak zohledněny a vyhodnoceny. Komise ve shodě s druhoinstančním posudkem konstatuje, že došlo v minulosti k opakovanému posudkovému nadhodnocení především pak v roce 2012, kdy nebyl žádný důvod k volbě horní hranice taxace míry PPS – horní hranice taxace nebyla volena ani při jednání v létech 2003, 2007, 2009. Při těchto jednáních přitom mělo být zváženo, zda není důvod s ohledem na pracovní adaptaci – použít snížení dolní hranice taxace na výsledných 60 %. Žalobkyně udává občasné potíže kloubní, není podloženo, že by se jednalo o postižení kloubů v rámci chronické boreliózy, pro kloubní potíže není nijak soustavně léčena a vliv této problematiky na pracovní potenciál nelze hodnotit jako významný. Problematika vyhodnocení průkazu osoby zdravotně postižené je hodnocena podle zcela jiné legislativní normy. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a jednalo se o invaliditu podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, tudíž šlo o invaliditu II. stupně. IV. Právní názor soudu. (8) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. Pokračování - 5 - 54Ad 3/2016 (9) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (10) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. Pokračování - 6 - 54Ad 3/2016 (11) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (12) V dané záležitosti podala žalobkyně námitky proti rozhodnutí ze dne 10. 12. 2015 čj. 675 622 1343, kterým jí byl snížen od 18. 1. 2016 invalidní důchod pro invaliditu III. stupně na invalidní pro invaliditu II. stupně. Námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí byly dne 14. 3. 2016 pod čj. 675 322 1343/43091-ŘT zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. (13) Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích z hlediska procentního hodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v posudku ze dne 23. 6. 2016, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jinými slovy řečeno soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a přezkoumává, pouze ověřuje, zda byl vypracován posudek, který je úplný a přesvědčivý a z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (14) S ohledem na žalobkyní vznesené námitky v souladu se zásadou dispoziční se soud zabýval otázkou správnosti posouzení jejího zdravotního stavu posudkovými orgány, a zda došlo k řádnému komplexnímu posouzení tohoto zdravotního stavu. K tomu soud uvádí, že v tomto směru neshledal pochybení a námitku žalobkyně shledal jako nedůvodnou. V dané věci byl vypracován Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR posudek, který si soud vyžádal a tento posudek dostál nárokům na test ohledně jeho úplnosti, přesvědčivosti a správného složení komise. Komise vyslovila posudkový závěr, který je srozumitelný, vychází z podkladů, které měla komise k dispozici. Komise vysvětlila svůj postup, popsala zdravotní potíže žalobkyně a uzavřela své hodnocení. Komise zdůraznila ve vztahu ke vzneseným žalobním námitkám, že žalobkyně má akrálně těžké zdravotní postižení a omezeny denní aktivity. Vzala však v úvahu i skutečnost, že žalobkyně je na své zdravotní postižení adaptována a že v minulosti došlo k opakovanému posudkovému nadhodnocení, především v roce 2012, kdy nebyl žádný důvod k volbě horní hranice taxace míry poklesu pracovní schopnosti. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve II. stupni. Pokud by došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně Pokračování - 7 - 54Ad 3/2016 v současné době či do budoucna, lze nárok na invalidní důchod znovu uplatnit nově podanou žádostí. V. Závěr, náklady řízení. (15) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (16) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 18. července 2016 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.