54 Ad 4/2017
č. j. 54 Ad 4/2017-31
V PLATNOSTICitované zákony (9)
Rubrum
54Ad 4/2017 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce M. J. proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 2. 2017, čj. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
I. Vymezení věci. (1) Blanketní žalobou doručenou dne 21. 3. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 24. 10. 2016, čj. X. K výzvě soudu, aby doplnil blanketní žalobu, označil rozhodnutí, které žalobou napadá, uvedl žalobní body, ze kterých bude patrné, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné a označil důkazy k prokázání svých tvrzení a navrhl výrok rozsudku soudu, žalobce dne 6. 4. 2017 doplnil, že nesouhlasí s výsledkem posudkové komise, která mu zamítla žádost o invalidní důchod. Před devíti lety mu byla diagnostikována RS a za devět let se zdravotní stav žalobce hlavně psychický stav stále zhoršuje. Projevují se urologické problémy, sexuologické problémy, častá únava, bolesti chodidel, kdy na nich nemůže stát a výčet problémů by byl dlouhý. V současné době je v péči urologa a psychologa a své problémy řeší. Poukázal i na to, že má Pokračování - 2 - 54Ad 4/2017 závažné onemocnění, které jej handikepuje i na pracovním trhu, tak i v běžném životě. Vyslovil přesvědčení, že podmínky pro přiznání invalidity alespoň I. stupně splňuje. (2) Po doplnění žaloby vyplynulo, že žalobce zpochybnil rozhodnutí žalované ze dne 23. 2. 2017, čj. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 10. 2016, čj. X, kterým byla zamítnuta žalobci žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v § 38 zákona č. 150/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), a s přihlédnutím k č.l. 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 883/2004, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 8. 2016 nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP, neboť pokles pracovní schopnosti činil pouze 10 %. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované (3) Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 20. 4. 2017 popsala platnou právní úpravu, podle které byla povinna postupovat. Dále shrnula průběh předchozího správního řízení. Poukázala na to, že podkladem pro vydání rozhodnutí o námitkách byl posudek o invaliditě ze dne 15. 2. 2017, kterým byl potvrzen předchozí posudkový závěr, že žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP. Lékařka při stanovení posudkového závěru vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře a dalších nálezů odborných lékařů. Oproti posouzení zdravotního stavu ze strany Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku došlo v rámci námitkového řízení k navýšení míry poklesu pracovní schopnosti o 10 % podle § 3 odst. 2 vyhl. č. 359/2009 Sb. na 20 %. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobce nesouhlasí s medicínským posouzením zdravotního stavu. Z toho důvodu žalovaná navrhla, aby soud provedl důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která pro účely přezkumného soudního řízení je orgánem, kterému přísluší posuzovat zdravotní stav a pracovní schopnost občanů. Rozhodnutí ponechala žalovaná na úvaze soudu s ohledem na výsledky provedeného dokazování. III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem (4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posouzen lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení dne 26. 8. 2016 se závěrem, že jeho pracovní schopnost poklesla o 10 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo postižení uvedené v kapitole VI. položka 6a, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. (5) Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 24. 10. 2016 rozhodnutí a žalobci žádost o invalidní důchod zamítla. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal proti němu dne 24. 11. 2016 námitky. O námitkách bylo rozhodnuto dne 23. 2. 2017 na základě nového posudku vypracovaného pracovištěm České správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích dne 15. 2. 2017 v přítomnosti žalobce, kdy Česká správa sociálního zabezpečení dospěla k závěru, že se u něho jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 ZDP, který omezuje jeho fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. K datu vydání napadeného rozhodnutí však nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP, neboť jeho pracovní schopnost poklesla o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo demyelinizační onemocnění centrální nervové soustavy typu mozkomíšní skleróza, diagnostikované v lednu 2009. Lékař hodnotil zdravotní stav žalobce podle položky 6a, Pokračování - 3 - 54Ad 4/2017 kapitoly VI, kde je stanoven pokles pracovní schopnosti 10 %. Na rozdíl od lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení však shledal naplnění podmínek § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, a to konkrétně profese, pro kterou je žalobce posuzován. Z toho důvodu bylo odůvodněno navýšení pracovní schopnosti o maximálně možných 10 pracovních bodů s ohledem na charakter profesního zařazení. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činila 20 %. Lékař na základě provedeného přezkumu dospěl k závěru, že posudkový závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení lze potvrdit, neboť se u žalobce nejednalo o invaliditu. (6) Soud doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise se sešla 2x, poprvé dne 14. 6. 2017, na jejíž zasedání se žalobce nedostavil, ani se neomluvil. Komise odročila jednání, neboť k objektivizaci zdravotního stavu žalobce bylo vhodné doplnit vyšetření žalobce odborníkem (neurologem) v komisi. Žalobce byl pozván znovu na nejbližší možný termín jednání komise. Další jednání komise se konalo dne 12. 7. 2017. Při tomto jednání byl žalobce přítomen a taktéž vyšetřen odbornou lékařkou neuroložkou. Žalobce komisi dodal nález od MUDr. A., Nemocnice České Budějovice ze dne 12. 7. 2017 a potvrzení o zahájení psychoterapie Mgr. K. S. ze dne 10. 7. 2017. Posudková komise v posudku ze dne 12. 7. 2017, který byl určen pro krajský soud, uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na jeho pracovní schopnost byla v době vydání napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení roztroušená skleróza. Jednalo se o relaps remitentní formy. Kontrolní MR vyšetření v hodnoceném období byla bez známek progrese demyelinizačních ložisek. Zdravotní stav je hodnocen v období jako stabilizovaný, na aktuální terapii je bez zásadní progrese. Stav odpovídá EDSS 2,5. V žádném případě se nejedná o pokročilost onemocnění odpovídající EDSS 4 a výše. Žalobce byl schopen pracovního zařazení s vyloučením především těžké fyzické práce, zvedání břemen, práce v dlouhodobém stoji, s nutnosti delší chůze, práce kladoucí zvýšené nároky na jemnou motoriku HKK, práce kladoucí zvýšené nároky na psychické funkce, nevhodná je dále práce v nepříznivých klimatických podmínkách. Komise rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zařadila k datu vydání napadeného rozhodnutí pod kapitolu VI. položka 6a, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 %. Vzhledem k dalším zdravotním postižením a původní profesi žalobce bylo využito § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., v platném znění a horní hranice byla zvýšena o maximálně možných 10 % na celkovou hodnotu 20 % poklesu pracovní schopnosti. Žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Komise jednoznačně uvedla, že u žalobce se jedná o zdravotní stav, který je dlouhodobě stabilizovaný na aktuální terapii a bez zásadní progrese. (7) Komise měla při vypracování k dispozici lékařské nálezy, a to vyšetření v komisi dne 12. 7. 2017 primářkou MUDr. D. T. – odbornou neuroložkou, nález OL MUDr. L. K. ze dne 1. 8. 2016, neurologický nález MUDr. J. A., Nemocnice České Budějovice ze dne 25. 10. 2016, 20. 1. 2017, 12. 7. 2017. Zprávu z MRI vyšetření 2/2017, MRI 5/2017, zprávu z urologického vyšetření JUDr. J. S., Písek ze dne 4. 4. 2017 (po datu vydání napadeného rozhodnutí). IV. Právní názor soudu. Pokračování - 4 - 54Ad 4/2017 (8) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (9) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnosti pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (10) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku Pokračování - 5 - 54Ad 4/2017 se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (11) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (12) S ohledem na žalobcem vznesené námitky v souladu se zásadou dispoziční se soud zabýval otázkou správnosti posouzení jeho zdravotního stavu posudkovými orgány a otázkou, zda došlo k řádnému a komplexnímu posouzení jeho zdravotního stavu. (13) V prvé řadě soud zdůrazňuje, že sám nemůže posoudit zdravotní stav pojištěnce, neboť k tomu nemá potřebné medicínské znalosti. K posouzení zdravotního stavu pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění je povolána Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, jak plyne z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení v platném znění. K tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu kupříkladu rozsudek sp. zn. 4Ads 47/2013, ve kterém soud uvedl „posouzení zdravotního stavu a souvisejícího pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení soudního ve věci důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje, jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. V posudku takové odborné lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a zachovaná pracovní schopnost pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost“. (14) Soud v dané věci hodnotil, zda posudek je správný, úplný a přesvědčivý a může být podkladem pro rozhodnutí. Posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích soud hodnotil ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. jako každý jiný důkaz. S ohledem na to, že posudek je stěžejním důkazem pro rozhodnutí, bylo třeba, aby posudková komise v posudku zohlednila veškeré doložené lékařské zprávy a jasně a srozumitelně se vypořádala se všemi námitkami žalobce a případně odůvodnila rozpory mezi jednotlivými lékařskými zprávami a posudkem, eventuelně s předchozími posudky. Soud dospěl k závěru, že komise se v dané věci s těmito požadavky vypořádala. Pokračování - 6 - 54Ad 4/2017 Posudek byl vypracován na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření a vyhověl testu úplnosti, přesvědčivosti a byl podán ve správném složení komise. Komise z důvodu správné objektivizace zdravotního stavu provedla i vyšetření žalobce v komisi odborným neurologem, který jednoznačně dospěl k závěru, že se u žalobce jedná o dlouhodobě stabilizovaný zdravotní stav bez zásadní progrese a z hlediska funkčního dopadu stav hodnotil EDSS 2,5. Komise vyslovila na základě takto doplněného posouzení zdravotního stavu žalobce i na základě dostupných zpráv z odborných lékařských vyšetření, posudkový závěr, který je srozumitelný a lze konstatovat, že vychází z podkladů, které měla komise k dispozici. Komise vysvětlila, svůj postup, uvedla, z jakých důvodů zařadila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce pod kapitolu VI, položku 6a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 %. Zároveň vysvětlila i důvody, pro které zvýšila podle § 3 téže vyhlášky horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % na celkovou hodnotu 20 % míry poklesu pracovní schopnosti. Komise uzavřela, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť se nejednalo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, ale pouze o 20 %. (15) Soud proto uzavřel, jak bylo výše uvedeno v lékařských posudcích a na základě podkladů, které byly k dispozici, že v dané věci bylo lze vyslovit závěr o zdravotním stavu žalobce. Lékařské orgány se s touto povinností vypořádaly, posudek vypracovaly na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření a dospěly k závěru, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v žádném stupni. Svůj závěr tudíž vyslovily správně a tento závěr odpovídá důkazům, které byly v dané věci shromážděny. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, avšak neodpovídá žádnému stupni invalidity. Tento závěr vyplývá i z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Soud nijak nezpochybňuje stejně jako posudkové orgány, že u žalobce je přítomen dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak tento stav nedosahuje takové intenzity, aby odůvodňoval přiznání požadované invalidity. Pokud by však došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu, lze nárok na invalidní důchod uplatnit nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud se věcí zabýval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou platnou právní úpravu. V. Závěr, náklady řízení. (16) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (17) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.
Poučení
Pokračování - 7 - 54Ad 4/2017 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 28. srpna 2017 samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení: S. B.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.