54 Ad 4/2019

Rubrum

54Ad 4/2019 - 51 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně: V. K. bytem X zastoupené Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem sídlem Nemanická 440/14, 370 10 České Budějovice proti žalované Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 12. 2018 č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci. Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 2 54Ad 4/2019 1. Žalobou doručenou dne 18. 2. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2018 č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 20. 10. 2018, kterým byla žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených § 38 zákona o důchodovém pojištění, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25 % a toto rozhodnutí bylo současně se zamítnutím námitek potvrzeno.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala žalobu ke správnímu soudu. Uvedla, že napadené rozhodnutí vychází z vadných posudků, respektive vadných podkladů, na základě kterých byl vadně zjištěn skutkový stav věci. Těmito vadnými podklady jsou posudek o invaliditě ze dne 3. 10. 2018 jakož i ze dne 29. 11. 2018. Správní orgán vycházel z těchto posudků, jejich závěry nekriticky přijal, aniž se obsahem těchto posudků zabýval a zkoumal jejich správnost. Posudky přitom neobsahují žádná zdůvodnění, na základě kterých byl posouzen zdravotní stav žalobkyně a tvrzení uvedená v posudcích jsou čistě účelová. Žalobkyně rozporovala, že by její epilepsie souvisela s alkoholem. Rovněž se ohradila proti závěru, že první záchvat ze dne 3. 10. 2016 byl způsoben požitím alkoholu. Žalobkyně uvedla, že neví, na základě jakého podkladu lékař tento závěr vyvodil. Totéž platí o tvrzení lékaře o údajné konzumaci alkoholu žalobkyní (suspektivní provokace záchvatů užitím alkoholu). Tyto závěry označuje žalobkyně za smyšlená tvrzení, která jsou naprosto zavádějící a lživá. Lékař se žalobkyni snaží vykreslit jako alkoholičku a tato tvrzení nejsou založena na žádných relevantních podkladech. Rovněž za účelové považuje tvrzení lékařů, že s nimi nespolupracuje (nelze vyloučit i nonsompliance pacientky k léčbě). Je pravdou, že žalobkyně trpí syndromem bílého pláště, kdy depresivní stavy situaci nijak neulehčují. Léčbu však neodmítá a naopak se jí snaží dodržovat. S lékaři spolupracuje a některé i sama vyhledala. Žalobkyně má za to, že pokud tento závěr lékaři vyvodili z negativních reverzů, pak k tomu neměli objektivní důvody, kdy takový úkon jí nemůže být kladen k tíži. Zdravotní stav se neustále zhoršuje, což potvrzují i lékařské zprávy. Těmi se lékaři nijak nezabývali a odchýlili se od zákonného postupu a nezákonně si práci zjednodušili. Nezohlednili totiž vývoj zdravotního stavu podle doložených podkladů. Pokud lékaři hodnotili zdravotní stav poklesem pracovní schopnosti o 25 %, jedná se o nesprávnou kvalifikaci. Správně měla být podřazena forma epilepsie, kterou trpí pod kapitolu VI. přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., pod bod 4c) nikoliv 4b). Proto je možné u žalobkyně usuzovat na pokles pracovní schopnosti od 50 % do 60 %. To potvrzuje i lékařská zpráva MUDr. O. S. z 28. 11. 2018. Kvalifikace posuzujícího lékaře se tudíž jeví jako absurdní. Toto tvrzení podporuje i zpráva z psychologického vyšetření z 5. 11. 2018, které provedla klinická psycholožka PhDr. V. R.. Z ní vyplývá, že žalobkyně trpí depresivní poruchou mírného až středního stupně. Žalobkyně zdůraznila, že jednoznačně měla více jak 12 epileptických záchvatů do roka. Žalobkyně doplnila, že kvůli všem epileptickým záchvatům nevyhledala pomoc lékaře a z toho důvodu nejsou tyto záchvaty v některých lékařských zprávách uvedeny. Žalobkyně nesouhlasí s hodnocením zdravotního stavu na spodní hranici. Navíc posudkoví lékaři nezdůvodnili, proč došli k závěru, že její zdravotní stav je nutné hodnotit podle položky 4b). Posudek je proto hodnocen žalobkyní jako nepřezkoumatelný. Rovněž z posudku není patrno, jaké podklady lékaři zhodnotili, jak je kvantifikovali a proč nezvolili sousední položku 4c). Posudkový závěr je tudíž v příkrém rozporu se zprávami ošetřujících lékařů. Žalovaný správní orgán toto pochybení zcela přešel. Navíc žalobkyně shledává zřetelný laxní přístup Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 3 54Ad 4/2019 správního orgánu, jelikož se s jejími námitkami vypořádal pouze formulářovým vyjádřením. Z toho žalobkyně vnímá jasný a naprostý nezájem žalované se s jejími námitkami vypořádat. Žalovaná nedostatečně zohlednila své zdravotnické závěry v konfrontaci s informacemi o vzdělání a pracovních zkušenostech žalobkyně. Výrok rozhodnutí i jeho odůvodnění žalobkyně proto považuje za zcela nepřesvědčivé, které představuje množství formálních a faktických chyb, a tudíž je nepřezkoumatelné. Z toho důvodu navrhla jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované.

3. Žalovaná se k věci vyjádřila dne 6. 3. 2019. Shrnula dosavadní průběh řízení a připomněla platnou právní úpravu, která byla na projednávanou věc aplikována. Rozhodnutí o námitkách bylo obsáhle a dostatečně odůvodněno, byly v něm uvedeny a konkretizovány lékařské zprávy, z nichž vycházela i posudková rozvaha. Podkladová lékařská dokumentace je dostačující pro posudkové zhodnocení a nejsou v ní rozpory. U žalobkyně se nejednalo o takové funkční postižení, které by indikovalo invaliditu (bylo shledáno minimální až lehké funkční postižení). K námitkám žalobkyně vzneseným v žalobě žalovaná uvedla, že žalovaná navrhuje ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vyhotovení nového posudku příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která objektivně posoudí zdravotní stav žalobkyně a rozhodne o jejím zdravotním stavu, pracovní schopnosti a invaliditě podle platné právní úpravy. Tímto nově vyžádaným odborným posudkem bude řádně přešetřen zdravotní stav a najisto posudkově postaveno, zda je žalobkyně invalidní a případně v jakém stupni. V současné době však bylo objektivně prokázáno, že žalobkyně není invalidní, a to ani v prvním stupni. Z toho důvodu navrhla žalovaná soudu zamítnutí žaloby jako nedůvodné podle § 78 odst. 7 s. ř. s. V opačném případě, bude-li posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR u žalobkyně shledána invalidita, pak ponechala žalovaná rozhodnutí ve věci na úvaze soudu, a to s ohledem na výsledek doplněného dokazování. III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem.

4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově, který posoudil její zdravotní stav dne 3. 10. 2018 se závěrem, že není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 25 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole VI. položka 4b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 15. 10. 2018 rozhodnutí, kterým žalobkyni zamítla žádost o invalidní důchod. Žalobkyně dne 30. 10. 2018 podala proti tomuto rozhodnutí námitky. Z toho důvodu byl její zdravotní stav posouzen dne 29. 11. 2018 lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice se závěrem, že k datu vydaného rozhodnutí nebyla invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 4 54Ad 4/2019 poklesla její schopnost pouze o 25 %. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice dne 12. 12. 2018 rozhodnutí, kterým námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 10. 2018 potvrdila.

5. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala správní žalobu. Soud doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 9. 4. 2019, ve kterém komise dospěla ke shodnému závěru, který předtím vyslovil lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově a stejně tak lékař České správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení. Při jednání komise byla žalobkyně i její právní zástupce přítomni. Žalobkyně i její zástupce byli seznámeni se složením komise a s podklady, které měla komise k dispozici. Žalobkyně uvedla, že se nejvíce cítí omezena pracovním zařazením záchvaty, které přicházejí znenadání cca jedenkrát do týdne brzy ráno a dostavují se v závislosti na psychickém vypětí. Záchvaty měla od jara 2018, velký záchvat s bezvědomím měla v roce 2018 třikrát, v roce 2019 takový záchvat neměla, měla jeden kolapsový stav. Po psychiatrické medikaci, která byla nasazena na podzim 2018, se stav mírně zlepšil. Komise stanovila diagnostický souhrn, zrekapitulovala pracovní i zdravotní posudkovou anamnézu. Uvedla a popsala zprávy z odborných vyšetření, které se nacházejí v obsáhlé odborné dokumentaci žalobkyně. Vyslovila posudkový závěr, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je epilepsie s několika záchvaty typu GTCS v anamnéze – první roku 2016, druhý roku 2017 (nasazena léčba), a dále několik záchvatů v roce 2018. Vyšetření EEG je normální bez ekvivalentů epilepsie. Stejně tak neurologický nález je v normě. Žalobkyně má dle hodnocení komise i jiný typ záchvatů, které jsou jak neurologem v nálezu z 11/2018, tak psychiatrem hodnoceny jako panické ataky. Pro psychickou problematiku je žalobkyně soustavně léčena od 10/2018 jako porucha přizpůsobení, tedy porucha z okruhu disfunkcí neurologických, léčba již měla částečně pozitivní efekt (doloženo nálezy z roku 2019). Komise hodnotila pokles pracovní schopnosti žalobkyně shodným posudkovým kritériem tak, jak byla hodnocena lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení i lékařem České správy sociálního zabezpečení, že jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole VI položka 4 b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Toto posudkové kritérium je určeno pro formu částečně kompenzovanou, zpravidla déle než jeden měsíc bez záchvatů, několik záchvatů během roku, ale ne víc jak 12 záchvatů do roka, přítomnost lehkého organického postižení mozku, různé etiologie, bez neurologického deficitu a bez jiné duševní poruchy, některé denní aktivity omezeny. Žalobkyně této položce odpovídá hraničně ohledně frekvence záchvatů – po úpravě léčby měla poslední epileptický záchvat 04/2018, čili rok je bez typického záchvatu. Následující záchvaty jsou neurologem v nálezu z 11/2018 hodnoceny jako panické ataky. Další podmínce, která je uvedena v této položce zdravotní stav žalobkyně neodpovídá, neboť nelze konstatovat, že je u ní přítomno organické postižení mozku. Žalobkyně trpí psychickými problémy, tyto však nelze jednoznačně dávat do souvislosti s epilepsií (neurotické rysy osobnosti) měla žalobkyně již v minulosti, a to dle nálezu z roku 2016. Posudkově rozhodné je, že duševní porucha je léčena jen krátkodobě. Na základě tohoto hodnocení komise uzavřela, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá 25 % poklesu pracovní schopnosti, neboť využila dolní hranici rozpětí u položky 4b) přílohy (25-40%). Zdravotní postižení žalobkyně není takového stupně, závažnosti, rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Komise zdůraznila, že ohledně epilepsie Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 5 54Ad 4/2019 nelze použít položku s vyšší mírou poklesu pracovní schopnosti, neboť podle neurologické dokumentace nejde o nekompenzovanou formu epilepsie dle nálezu neurologa z 11/2018 měla poslední epi záchvat 04/2018. Psychické problémy nelze zvolit jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, neboť tyto potíže nemají zatím charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalobkyně je léčena od 10/2018 čili méně než 1 rok. Přitom dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je zdravotní stav, který podle lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok. U žalobkyně cca po půl roce léčby ohledně poruchy přizpůsobení došlo k parciálnímu zlepšení, otázka vývoje stavu a jeho trvalého vlivu na pracovní potenciál je dosud otevřena. Ostatní zdravotní problémy pracovní potenciál žalobkyně limitují, nicméně na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v menší míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě v případě, že by byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě nějakého stupně. Je--li přitom příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají.

6. Komise měla k dispozici odbornou dokumentaci praktické lékařky České Budějovice MUDr. H. ke dni 16. 8. 2018, zprávu z Neurologie nemocnice České Budějovice MUDr. D. ze 4. 10. 2016, z neurologie EUC Klinika, České Budějovice, MUDr. L. ze dne 24. 1. 2017, 3. 11. 2017, 9. 5. 2018 a 13. 8. 2018. Neurologie Nemocnice České Budějovice, MUDr. S. z 20. 9. 2017, záznam o výjezdu RZP ze dne 17. 8. 2018, RDG Nemocnice České Budějovice, MUDr. L. z 21. 12. 2016 (MR mozku), RDG České Budějovice, MUDr. R. z 1. 11. 2016, RTG TH, LS páteře, RDG České Budějovice, MUDr. K. z 22. 12. 2016, sonografie jater, endokrinologie EUC Klinika České Budějovice, MUDr. S. z 13. 12. 2016, 20. 4. 2017, zpráva z urologie Nemocnice České Budějovice, MUDr. G. 1. 6. 2017, MUDr. T. z 12. 10. 2017, 30. 1. 2018, hospitalizace 15. 5. – 17. 5. 2018, MUDr. T. 19. 6. 2018, dermatologie Český Krumlov MUDr. L. z 2. 6. 2017, interna Nemocnice České Budějovice, MUDr. H. z 23. 1. 2017, 30. 1.2017, diabetologie EUC Klinika MUDr. R., 28. 11. 2016, oční České Budějovice, MUDr. P. 26. 10. 2017 a 28. 8. 2018, klinický psycholog České Budějovice, PhDr. N., 21. 12. 2016, psychiatrie České Budějovice, MUDr. S. z 30. 10. 2018, 28. 11. 2018, klinický psycholog České Budějovice, PhDr. R., 15. 11. 2018, neurologie EUC Klinika České Budějovice, MUDr. L., 30. 11. 2018, psychiatrie Nemocnice České Budějovice, MUDr. G., 9. 10. 2018, interna České Budějovice, MUDr. Š., 6. 12. 2018, diabetologie EUC Klinika, MUDr. R., 13. 2. 2018, 27. 11. 2018, psychiatrie České Budějovice, MUDr. S. z 11. 2. 2019 a 8. 4. 2019. Žalobkyně byla vyšetřena při jednání komise MUDr. D., psychiatrie Nemocnice České Budějovice a MUDr. A. Nemocnice České Budějovice. IV. Právní názor soudu.

7. V dané záležitosti postupoval soud podle § 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 6 54Ad 4/2019 8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. b) zák. č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutí k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních a vyšetření střední. Přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 %, též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s tím souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožní vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní činnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, spíš medicínskou, neboť důchod je ovlivněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 7 54Ad 4/2019 rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný, celistvý a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správnosti posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, celistvosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi přítomnými zdravotními problémy žadatele o dávku, jakož i všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak těmi, která posuzovaná osoba namítá a zároveň musí posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně, na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. V dané záležitosti žalobkyně rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 12. 12. 2018 č. j. X tak, že námitky žalobkyně zamítla a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 15. 10. 2018, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu. Stalo se tak s odůvodněním a odkazem na posudkové zhodnocení lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení jakož i lékaře České správy sociálního zabezpečení, kteří posoudili zdravotní stav žalobkyně a dospěli ke shodnému závěru, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně odpovídá stavům uvedeným v kapitole VI, položka 4b) vyhlášky č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 25 - 40%. Lékaři zvolili dolní hranici taxace 25 %, neboť zdravotní postižení bylo hodnoceno jako minimální až lehké funkční postižení. Nejednalo se u žalobkyně o invaliditu. Mezi doloženými lékařskými nálezy nebyly shledány rozpory, zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií. Posudky vycházely z objektivizovaných skutečností týkajících se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků významných pro posudkový závěr.

12. Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 9. 4. 2019, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise postavila najisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na její pracovní schopnost. Touto rozhodující příčinou je epilepsie s několika záchvaty typu GRCS v anamnéze – první roku 2016, druhý roku 2017 (nasazena léčba), dále několik záchvatů v roce 2018. Komise uvedla, že EEG je normální bez ekvivalentů epilepsie, neurologický nález je taktéž v normě. Žalobkyně trpí i jiným typem záchvatů, tyto jsou jak neurologem (v nálezu 11/2018), tak psychiatrem hodnoceny jako panické ataky. Žalobkyně je pro psychické problémy léčena soustavně psychiatrem od 10/2018, a to jako porucha přizpůsobení, čili porucha z okruhu disfunkcí neurotických a léčba již měla částečně Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 8 54Ad 4/2019 pozitivní efekt, což je doloženo nálezy z roku 2019. Komise hodnotila žalobkyni identickým posudkovým kritériem, kterým byla hodnocena lékařem OSSZ i ČSSZ a jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole VI. položka 4b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Žalobkyně této položce odpovídá hraničně, frekvencí záchvatů – po úpravě léčby měla poslední epi záchvat v 04/2018, čili rok bez typického záchvatu (následující záchvaty jsou neurologem v nálezu z 11/2018 hodnoceny jako panické ataky). Další podmínce uvedené v této položce zdravotní stav žalobkyně neodpovídal, neboť nelze konstatovat organické postižení mozku. Žalobkyně sice má psychické problémy, ty však nelze dávat do souvislosti s epilepsií, neboť neurotické rysy osobnosti měla dle nálezu z roku 2016 již v minulosti. Posudkově rozhodné je, že duševní porucha je léčena jen krátkodobě, což má za následek použití dolní hranice rozpětí míry poklesu pracovní činnosti (25 – 40 %) na 25 %. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Ohledně epilepsie nelze použít položku s vyšší mírou poklesu pracovní schopnosti. Podle neurologické dokumentace nejde o nekompenzovanou formu epilepsie dle nálezu neurologa z 11/2018 měla poslední epi záchvat 04/2018. Ve zdravotní dokumentaci uváděné psychické problémy komise nehodnotila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, neboť tato problematika nemá charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, je léčena od 10/2018, tudíž méně než jeden rok. U žalobkyně již po cca roce léčení by ohledně poruchy přizpůsobení došlo už k parciálnímu zlepšení a otázka vývoje stavu a jeho trvalého vlivu na pracovní potenciál je tudíž otevřena. Ostatní poruchy zdravotního stavu uvedené v předchozích částech posudkové rozvahy komise nehodnotila jako limitující pracovní potenciál, neboť na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v menší míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě v případě, že by byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě nějakého stupně. Pokud je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, pak se jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti nesčítají.

13. Posudková komise uzavřela, že posudkové závěry prvoinstančního i druhoinstančního lékaře vycházely z objektivně zjištěného zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se týkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Ten vycházel ze správného použití posudkových kritérií a zdravotní stav, stupeň invalidity (pokles pracovní schopnosti) byl posouzen v souladu se zákonem o důchodovém pojištění. Komise prostudovala i lékařské nálezy doplněné v průběhu řízení, avšak tyto nálezy nejsou podkladem pro změnový posudek. Komise uzavřela, že byl správný závěr posudkových lékařů ze dne 3. 10. 2018 a ze dne 29. 11. 2018, neboť žalobkyni nelze přiznat žádný stupeň invalidity.

14. Žalobkyně ve svých námitkách v žalobě se ohradila ohledně abusu alkoholu. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích k tomu uvedla, že žalobkyně má známky hepatopatie, ta by mohla být vyvolána abusem alkoholu, nicméně může být i jiné etiologie. Tyto skutečnosti nejsou pro posudkový závěr komise rozhodné. Rozhodnou skutečností je, že neurolog v 11/2018 konstatoval přítomnost epi záchvatu jen do 04/2018. Následující záchvaty neurolog hodnotil jako panické ataky. Žalobkyně dle stanovené anamnézy při jednání komise i dle znění žaloby tyto panické Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 9 54Ad 4/2019 ataky považuje za epilepsii. Proti závažné formě epilepsie stojí skutečnost, že EEG bylo opakovaně normální. Na tomto místě komise poučila v posudku žalobkyni, že je možné další dovyšetřování například video EEG za hospitalizace. Nicméně komise za závazný považuje nález neurologický z 11/2018 a nemůže tak konstatovat nekompenzovanou formu epilepsie. Žalobkyně namítá zhoršení zdravotního stavu, nicméně ohledně epileptických záchvatů dle neurologické dokumentace došlo k jisté stabilizaci, nikoli ke zhoršení. Od 04/2018 je bez záchvatů GRCS stran poruchy přizpůsobení došlo rovněž k parciálnímu zlepšení, a to dle nálezu psychiatra z roku 2019. Problematika panických atak by měla být dále zaléčena – panické ataky, které manifestovaly v roce 2018 nelze hodnotit jako důvod k trvalému významnému omezení pracovního potenciálu. Tvrdila-li žalobkyně, že pokles její pracovní schopnosti měl být hodnocen podle kapitoly VI. položka 4c) přílohy k vyhlášce, pak toto kritérium je určeno pro epilepsie ve formě nekompenzované, kdy záchvaty jsou častější než jednou do měsíce, zpravidla více než 12 záchvatů do roka a je přítomen závažný neuropsychický deficit, jakož i organické poškození mozku a organické duševní poruchy různé etiologie. Některé denní aktivity jsou tudíž podstatně omezeny. Žalobkyně neplní prakticky žádnou podmínku této kvalifikace. Tvrdila-li, že má více jak 12 epi záchvatů, pak toto neurologická dokumentace popřela, podle aktuální neurologické dokumentace žalobkyně nemá takovou frekvenci epi záchvatů, většina jejích záchvatů jsou panické ataky. Žalobkyně nemá organické poškození mozku, což potvrdilo vyšetření MR i EEG. Její psychické problémy nelze hodnotit jako organickou, duševní poruchu. To vyplývá z podkladové psychiatrické dokumentace, tak i z přešetření žalobkyně při jednání komise. Posudek ohledně psychických problémů nebylo možné z důvodu krátké doby léčení zahrnout do dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Odkazovala-li žalobkyně na závěry vyšetření u PhDr. R., pak k tomu posudková komise uvedla, že tento závěr byl psychologem stanoven na podkladě subjektivní stupnice deprese, dle závěru vyšetření je otázkou, zda klinický obraz lze hodnotit jako F43.2, tedy poruchu neurotickou nebo již jako rozvinutou depresi. Samostatné subjektivní hodnocení není pro stanovení diagnózy rozhodující, neboť pokud by měla být tato problematika posudkově zhodnocena, musela by být tato diagnóza (afektivní poruchy nálady) stanovena psychiatrem, onemocnění by muselo mít typický průběh a musela by být nějak léčena. Musel by být vyhodnocen i efekt léčby a musely by být splněny i podmínky konstatování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

15. Žalobkyně při jednání před krajským soudem navrhla doplnit dokazování o vypracování revizního posudku, neboť podle jejího názoru posudek, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vykazuje značné vady. Je z něho patrná snaha zlehčovat tíhu obtíží žalobkyně tím, že komise hodnotí její epi záchvaty jako panické ataky. Přitom si komise protiřečí, když tvrdí, že poslední záchvat byl v 04/2018 a žalobkyně nemá organické poškození mozku, avšak na druhé straně připouští možnost dalšího dovyšetřování například video EEG za hospitalizace. Komise tudíž dle žalobkyně vychází z domněnek a odporuje si na některých místech posudku, který žalobkyně vnímá jako neurčitý a nedostatečný. Soud posoudil tento návrh na doplnění dokazování a při jednání před krajským soudem návrh žalobkyně na vypracování revizního posudku zamítl. V prvé řadě soud má za to, že zdravotní stav žalobkyně byl všemi lékařskými orgány hodnocen zcela shodně se shodným odůvodněním. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR navíc podrobně postavila najisto veškeré zprávy ze zdravotní dokumentace žalobkyně, z nichž lékařské orgány jak na prvním, tak na druhém stupni a posléze i komise vycházely. Tyto zprávy Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 10 54Ad 4/2019 z odborných lékařských vyšetření hodnotila komise jako dostačující pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Důležitým momentem, který vyplývá z posudku komise, je i poukaz na to, že žalobkyně nemá organické poškození mozku, což potvrdilo objektivní vyšetření magnetickou rezonancí i EEG vyšetření opakovaně. Z toho důvodu psychické problémy nelze hodnotit jako organickou duševní poruchu, neboť tak vyplývá z podkladové psychiatrické dokumentace. Posudek, který komise vypracovala, tudíž dle hodnocení soudu netrpí namítanými rozpory a závěry v něm vyslovené jsou shodné s lékaři, který zdravotní stav žalobkyně posuzovaly na prvním i druhém stupni. Závěry, které jsou vysloveny v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, jsou zcela konzistentní a posudek je srozumitelný, celistvý a posuzuje veškerou žalobkyní namítanou problematiku jejích zdravotních potíží. Z toho důvodu soud uzavřel, že vypracování revizního posudku je nadbytečné, neboť nejsou mezi lékařskými závěry žádné rozpory.

16. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobkyně a zabývala se jejím onemocněním, přihlédla i k vývoji tohoto onemocnění a dostatečně vysvětlila svůj závěr.

17. Soud hodnotí posudek vypracovaný komisí jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Vypořádal se se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobkyně a vysvětlil i z jakého důvodu byla stanovena dolní hranice procentního rozpětí pro konkrétní zdravotní postižení žalobkyně. Soud k tomu poznamenává, že zdravotnická dokumentace žalobkyně byla dle komise úplná a žalobkyně tento závěr nikterak nerozporovala, nicméně nedokládala žalobkyní tvrzené záchvaty, tudíž nebyl zdravotní stav žalobkyně lékařskými orgány objektivizován tak, jak jej žalobkyně předestřela. Soud připomíná, že je vždy na pojištěnci, aby své zdravotní problémy řešil návštěvami u lékaře případně přivoláním lékaře při kolapsovém stavu, neboť posudková komise nemůže plnit v tomto směru roli vyšetřovatele, případně bez dalšího vycházet kupříkladu ze žalobkyní tvrzené četnosti záchvatů a jí uváděných údajů, pokud nejsou tyto údaje zadokumentovány ve zdravotnické dokumentaci. Komise v souladu s platnou právní úpravou posuzuje pouze shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Tento úkol posudková komise splnila.

18. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídá žádnému stupni invalidity. Tento závěr je zcela ve shodě se závěry, tak jak je vyslovil lékař okresní správy sociálního zabezpečení, tak i lékař v námitkovém řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobkyně a zabývala se dokládanými zdravotními potížemi. Přihlédla i k vývoji tohoto onemocnění, který popsala, zhodnotila a vyslovila svůj závěr. Soud, jak uvedl výše, hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Z toho důvodu nelze přisvědčit žalobkyni v jejím nedoloženém tvrzení, že její zdravotní stav odpovídá invaliditě. Pokud žalobkyně odkazuje kupříkladu ohledně četnosti záchvatů na záznam o výjezdu RZP ze dne 17. 8. 2018, pak v tomto záznamu jsou uvedeny údaje, které žalobkyně sama uvedla při tomto výjezdu, Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 11 54Ad 4/2019 nicméně tyto záchvaty nebyly nikterak v žádné dokumentaci zadokumentovány. Žalobkyni nelze přisvědčit v jejím názoru, že zdravotní stav odpovídá invaliditě. Soud v rámci soudního přezkumu posuzoval a hodnotil posudkový závěr, který byl náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud vycházel z tohoto posudku, a jak je již výše uvedeno, neshledal žalobkyní vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány vyslovily správně svůj závěr a ten odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, avšak míra poklesu pracovní schopnosti činí 25 %, což neodpovídá žádnému stupni invalidity. Soud proto uzavřel, že neshledal žalobkyní namítanou vadu nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Stejně tak důvodná nebyla žalobní námitka, že žalovaný nedostatečně zohlednil své zdravotnické závěry v konfrontaci s informacemi o vzdělání a pracovních zkušenostech žalobkyně. Taková námitka totiž vznesena nebyla. Žalobkyně pouze uvedla, že zdravotní stav ovlivňuje možnost jejího pracovního uplatnění na trhu. Žalobkyně ve svém profesním dotazníku uvedla, že pracovala v minulosti jako zootechnička, dále pak v archivu, v potravinách, jako osoba samostatně výdělečně činná, byla evidována na úřadu práce a od 1. 2. 1992 do 30. 10. 2012 byla v domácnosti. Dále byla evidována na úřadu práce od 1. 11. 2012, případně konala příležitostné práce jako úklid. Nelze tudíž vytýkat žalovanému, že nedostatečně zohlednil vzdělání a pracovní zkušenosti žalobkyně ve vztahu k zachování její schopnosti zapojit se do běžného života a realizovat tak své společenské uplatnění, neboť právě od roku 1992 žalobkyně nedokládala žádné takové tvrzení, které by bylo možné ve vztahu k jejím zdravotním problémům zohlednit. Soud proto uzavřel, že rozsah a intenzita zdravotních postižení, kterými žalobkyně trpěla ke dni vydání napadeného rozhodnutí, byly zjištěny vyčerpávajícím způsobem, zjištěný skutkový stav nevyvolává pochybnosti a nebylo třeba jej doplňovat dalším odborným posudkem. Veškeré uvedené posudky naplnily potřebné nároky, co do úplnosti a přesvědčivosti. Logicky na sebe navazovaly a zaznamenaly vývoj zdravotního stavu žalobkyně. Vycházely ze zdravotní dokumentace a z celé řady lékařských nálezů a shodně identifikovaly zdravotní postižení žalobkyně. Soud nezpochybňuje zdravotní postižení žalobkyně i její omezení, se kterým se musí v běžném životě potýkat, nicméně tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav však nebyl při objektivním posouzení takové povahy a intenzity, aby za daných okolností odůvodnil vyhovění žádosti žalobkyně. V. Závěr, náklady řízení.

19. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila, ostatně ani ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. takové náklady přiznat neumožňuje. Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 12 54Ad 4/2019

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. června 2019 samosoudkyně JUDr. Marie Trnková v. r. Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S.