54 Ad 4/2023

Rubrum

č. j. 54 Ad 4/2023- 17 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2023, č. j. MPSV-2023/18998-913 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 22. 6. 2022 žalobkyně požádala prvostupňový správní orgán Úřad práce o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Na základě žádosti úřadu byl dne 3. 10. 2022 vypracován OSSZ Prachatice posudek o zdravotním stavu žalobkyně se závěrem, že v případě žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je psoriatická artritida st. II, klin. b–c s oligoartikulárním postižením MCP kloubů rukou, laboratorně bez výrazné aktivity, stav po laparoskopické vaginální hysterektomii pro Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 2 54 Ad 4/2023 myom 12/2019, stav po šl. poutka flexoru palce pr. ruky pro pollex saltans vpravo, nicméně žalobkyně není osobou se zdravotním postižením, které podstatně omezuje její pohyblivost nebo orientaci ve smyslu § 34 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o poskytování dávek“); nejde o zdravotní stav uvedený v příloze č. 4 vyhl. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (dále také jako „vyhláška“), ani mu svým funkčním postižením neodpovídá, nebo s ním není svými funkčními důsledky srovnatelný. Posudkový lékař vycházel z dokumentace ošetřujícího praktického lékaře žalobkyně a gynekologických lékařských zpráv.

2. Na základě tohoto posudku Úřad práce rozhodnutím ze dne 20. 10. 2022, č. j. 104086/22/PT, žádost žalobkyně zamítl.

3. Dne 4. 11. 2022 podala žalobkyně blanketní odvolání, které ani přes avizované doplnění do sedmi dnů a výzvu k doplnění ze dne 29. 11. 2022, nedoplnila. K žádosti žalovaného vypracovala posudková komise MPSV dne 5. 1. 2023 nový posudek, ve kterém se ztotožnila s posudkem posudkového lékaře OSSZ. Posudková komise vycházela při svém hodnocení z posudkového spisu, zdravotní dokumentace praktického ošetřujícího lékaře žalobkyně a gynekologických lékařských zpráv. Žalovaný následně vyrozuměním ze dne 11. 1. 2023 poučil žalobkyni o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí; vyrozumění bylo žalobkyni doručeno na udanou adresu dne 13. 1. 2022, kde si jej osobně převzala. Této své možnosti žalobkyně nevyužila.

4. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

5. Včasnou žalobou podanou dne 19. 2. 2023 brojí žalobkyně proti nesprávným závěrům ohledně jejího zdravotního stavu a namítá, že nejsou pravdivé zprávy jejího praktického lékaře o tom, že na horní a dolní končetině žalobkyně není významných patologických změn. Z lékařských zpráv založených do zdravotní dokumentace, konkrétně bývalé revmatoložky MUDr. P.H. ze dne 8. 3. 2021 a 18. 3. 2021, dle žalobkyně plyne, že kvůli psoriatické artritidě má deformovaný palec na pravé ruce a nemůže jej vůbec ohnout, „operace discize šlachového poutka flexoru palce pravé ruky pro lupavý palec byla zcela zbytečná, protože příčina neohnutí palce je vymizelá chrupavka mezi prvním a druhým článkem na palci pravé ruky v důsledku psoriatické artritidy“; dále má omezenou hybnost ukazováčku na pravé ruce a zápěstí; daktylitidu na několika prstech na dolních končetinách, zborcenou klenbu na dolních končetinách – podélné a příčné plochonoží, což žalobkyni spolu s gonartrosou, tj. artrózou kolenního kloubu, I. až II. stupně omezuje na pohybu.

6. Žalobkyně dále popisuje, že kvůli psoriatické artritidě odpovídá její postižení kapitole XIII, oddíl A, položka 6b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., což založilo nárok na přiznání invalidního důchodu prvního stupně. Aktuální posudek žalobkyně považuje za rozporný s posudkem o invaliditě ze dne 2. 11. 2021.

7. Dále žalobkyně namítá, že nebyla k jednání posudkové komise pozvána tak, aby se sama komise přesvědčila o správnosti svých závěrů. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 3 54 Ad 4/2023 III. Shrnutí vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 8. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 3. 4. 2023 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K jednotlivým námitkám uvádí, že poukazované lékařské zprávy žalobkyně nepředložila, přičemž ani v průběhu celého správního řízení žalobkyně neuplatnila žádné námitky, ani se nevyjádřila. Žalovaný má proto za to, že na jeho straně nelze shledat jakékoli namítané pochybení.

9. Co se týče posudku o invaliditě, žalovaný uvádí, že posuzování zdravotního stavu pro účely nároku na průkaz osoby se zdravotním postižení probíhá podle odlišných posudkových kritériích, proto nelze tyto posudky porovnávat. To, že posudková komise vycházela z listinných podkladů nepovažuje žalovaný za vadu, neboť bylo vycházeno z dostatečné zdravotní dokumentace.

10. Žalobkyně v replice ze dne 10. 5. 2023 setrvala na podané žalobě a vyjádřila nesouhlas, že by spolu oba zmiňované posudky nesouhlasily, když oba vychází ze stejné diagnózy. K tomu žalobkyně uvádí, že zná spoustu případů, kdy neinvalidní lidé mají průkaz osoby se zdravotním postižením, což znamená, že nároky na získání průkazu jsou nižší než u invalidity. Z důvodu shledávaného rozporu navrhuje žalobkyně provést jako důkaz revizní posudek posudkové komise.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

12. Krajský soud rozhodl bez jednání postupem dle § 51 s. ř. s.

13. Žaloba není důvodná.

14. Na průkaz osoby se zdravotním postižení má v souladu s § 34 odst. 1 zákona o poskytování dávek osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se posuzuje podle § 9 odst.

3. Dle odst. 2 poté platí, že nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (průkaz TP) má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru.

15. Dle § 34b odst. 1 téhož zákona se při posuzování schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením hodnotí: a) zdravotní stav funkční schopnosti fyzické osoby, b) zda jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, c) zda jde o podstatné omezení schopnosti pohyblivosti nebo orientace a závažnost funkčního postižení.

16. V případě posouzení zdravotního stavu žalobkyně bylo konstatováno, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, ale nebylo dospěno k závěru, že jde o podstatné omezení schopnosti pohyblivosti nebo orientace a závažnost funkčního postižení. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 4 54 Ad 4/2023 17. To, co lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti nebo orientace a závažnost funkčního postižení stanovuje vyhláška č. 388/2011 Sb., ve své příloze č. 4 odst. 1, příkladmo: a) ztráta úchopové schopnosti nebo podstatné omezení funkce horní končetiny, b) anatomická ztráta několika prstů nohou nebo ztráta nohy v nártu a výše až po bérec včetně, c) podstatné omezení funkce dolní končetiny atd.

18. Na prvním místě žalobkyně namítá nepravdivost tvrzení jejího praktického lékaře, že na horní a dolní končetině nemá významné patologické změny, když takové změny mají plynout nejen z lékařských zpráv ze dne 8. 3. 2021 a 18. 3. 2021 založených ve zdravotní dokumentaci.

19. Z obsahu jednotlivých posudků založených ve správním spise plyne, že posudky byly vypracovávány na základě zdravotní dokumentace praktického lékaře. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že žalobkyně poukazované lékařské zprávy ze dne 8. 3. 2021 a 18. 3. 2021 nepředložila, což však žalobkyně ani netvrdí. Tvrdí-li žalobkyně, že tyto zprávy jsou součástí její zdravotní dokumentace, tj. dokumentace praktického ošetřujícího lékaře, má krajský soud za to, že i z těchto zpráv, pokud jsou tvrzení žalobkyně pravdivá, bylo vycházeno. Jelikož tyto zprávy žalobkyně nepředložila posudkové komisi samostatně, nejsou tyto zprávy uváděny ve výčtu zaslaných zpráv.

20. Žalobkyně nebrojí proti celkové diagnóze, tj. diagnostickému souhrnu, který zcela odpovídá tomu, co žalobkyně uvádí v podané žalobě, k čemuž výslovně dodává, že i v posudku o invaliditě bylo vycházeno z téže diagnózy.

21. Posudková komise ve svém posudku z lékařského nálezu praktického lékaře ze dne 18. 7. 2022 uvádí mj.: „somatický nález – není patologických změn; Páteř – vertebrogenní bolestivý syndrom“. Dále v samotném posudku komise shodně s žalobkyní popisuje její zdravotní stav (artróza, plochonoží) s tím, že „Na HK a DK dle OL není význam. patologických změn.“. Právě toto dílčí hodnocení žalobkyně zpochybňuje odkazem na odborné lékařské zprávy z roku 2021.

22. Posudková komise ani praktický lékař žalobkyně neuvádí, že by zde nebylo žádných patologických změn; posudková komise pouze konstatuje závěr praktického lékaře, že takové patologické změny nejsou významné. Ne každé omezení schopnosti pohyblivosti dosahuje patřičné intenzity podstatného omezení.

23. Uznává-li sama žalobkyně shodnost diagnózy v nynějším posudku s posudkem o její invaliditě, nelze mít ani za to, že by zde byl nějaký rozpor, který by měl vliv na hodnocení důvodnosti podané žaloby. Jednotlivé posudky nelze v této porovnávat či směšovat. Účel a parametry jednotlivých hodnocení jsou v těchto případech zcela odlišné tak, jak stanovují příslušné vyhlášky a jejich přílohy. Naplnění kritérií jedné vyhlášky automaticky neznamená naplnění kritérií druhé vyhlášky.

24. Nesouhlas žalobkyně s hodnocením správních orgánů a posudkové komise založený na jednom dílčím závěru pramenícím ze zprávy jejího praktického lékaře zjištěný skutkový stav účinně nezpochybňuje. Žalobkyně neuvádí, jakým způsobem by se tato eventuální vada měla promítat do jím zpochybňovaném závěru o nenaplnění předpokladů přílohy č. 4 uváděné vyhlášky. Jinými slovy, žalobkyně netvrdí, jaké kritérium dle přílohy č. 4 dané vyhlášky by mělo být naplněno a co posudková komise v tomto směru špatně hodnotila. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 5 54 Ad 4/2023 25. Na věci nic nemění ani nepodložené domněnky žalobkyně o znalosti osob, které nejsou invalidní, ale mají průkaz osoby se zdravotním postižením, stejně jako její subjektivní závěr o nižších nárocích na získání průkazu osoby se zdravotním postižením.

26. Lékařské zprávy z oboru revmatologie založené do zdravotní dokumentace žalobkyně soud jako důkaz neprovedl, když takové zprávy žalobkyně konkrétně neoznačuje a ani neuvádí, co by těmito zprávami mělo být přesně prokázáno, když diagnostický souhrn posudku žalobkyně nezpochybňuje. Tyto zprávy byly tak, jak je žalobkyně obecně konkretizuje, podkladem pro rozhodování posudkové komise a žalobkyně v tomto kontextu neuvádí, v čem by mělo být hodnocení jejího stavu ve vztahu k těmto nespecifikovaným zprávám nesprávné. Co se týče lékařských zpráv MUDr. P.H. ze dne 8. 3. 2021 a 18. 3. 2021, tyto lékařské zprávy žalobkyně krajskému soudu nepředložila, přičemž žalobkyně ani neuvádí, naplnění jakého kritéria přílohy č. 4 vyhlášky by mělo být těmito lékařskými zprávami prokázáno. Má-li být cílem těchto lékařských zpráv vyvrácení shora popisovaného závěru praktického lékaře žalobkyně, pak tuto skutečnost nepovažuje soud za zásadní pro posouzení důvodnosti podané žaloby. V tomto směru považuje krajský soud tento důkazní návrh za nadbytečný. Jako nadbytečné hodnotil krajský soud i navržené dokazování posudkem PK MPSV ze dne 2. 11. 2021, tj. posudkem o invaliditě žalobkyně, když tento posudek nemůže nikterak přispět ke zjištění skutkového stavu, neboť i tento posudek dle tvrzení žalobkyně vychází z totožné diagnózy jako posudek obstaraný žalovaným v této věci. Z tohoto důvodu je nadbytečné i navržené obstarání srovnávacího posudku, když není ani zřejmé, co předně by mělo být srovnáváno, je-li dospíváno k totožné diagnóze. O hodnocení naplnění předpokladů přílohy 4 vyhlášky 388/2011 Sb., nemůže posudek o invaliditě s ohledem na své zaměření nic vypovědět. Ostatně ani tento posudek žalobkyně krajskému soudu nepředložila. Jako nadbytečnou zhodnotil krajský soud i osobní prohlídku žalobkyně, když žalobkyně ani přesně neuvádí, jaké skutkové tvrzení by tato prohlídka měla prokázat. Skutkový stav byl přitom dostatečně zjištěn.

27. Závěrem krajský soud podotýká, že žalobkyně zůstala po celou dobu řízení před správními orgány zcela pasivní, své blanketní odvolání, které sama avizovala doplnit, ani přes výzvu nedoplnila, žalobkyně ani nevyužila svého práva seznámit se s podklady rozhodnutí. Těžiště dokazování přitom neleží v řízení před správním soudem, ale před správními orgány.

V. Závěr a náklady řízení

28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 6 54 Ad 4/2023

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Českých Budějovicích 13. června 2023 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.