54 Ad 5/2019

Rubrum

č.j. 54 Ad 5/2019-62 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: P. Č. bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2019, č. j. MPSV-2019/20668- 913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 54 Ad 5/2019

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím ze dne 15. 2. 2019, č. j. MPSV-2019/20668-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce směřující proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „orgán pomoci v hmotné nouzi“) ze dne 21. 12. 2018, č. j. 94502/2018/CBU, kterým nebyla žalobci přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí ve výši až 25 000 Kč.

2. Žalobce v úvodu podání nejprve vylíčil a zhodnotil skutečnosti pro projednávanou věc rozhodné, následně shrnul obsah odvolacích námitek a teprve poté předestřel žalobní tvrzení. Žalobce namítal, že se žalovaný dostatečně nevypořádal se všemi odvolacími námitkami. Dále uvedl, že žalovaný s odkazem na judikát NSS jednal v rozporu se zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon pomoci v hmotné nouzi“ nebo též „ZPHN“). Žalobce dále uvedl, že poskytnutý příspěvek na živobytí vynakládal na výdaje spojené se zvůlí osob ze společnosti Stavounion a. s. (dále též „pronajímatel“). Žalobce uvedl, že správní orgány nerespektují předběžné opatření Okresního soudu v Českých Budějovicích, s čímž nesouhlasí a žádá soud o zjednání nápravy v postupu správních orgánů. Dále žalobce namítal, že orgány hmotné nouze nazývaly žalobcem uváděné vloupání a následné vyloupení slovem vystěhování a nejednaly s ním jako s obětí trestné činnosti. Poté co žalobce oznámil, že byl vyloupen, došlo k provedení sociálního šetření, což žalobce též neshledal za adekvátní. Žalobce rozporoval dotaz orgánu hmotné nouze směřovaný na společnost Stavounion a. s. ohledně uvolnění „lupu ze skladu“, zároveň telefonická komunikace mezi nimi dle žalobce nebyla řádně zaprotokolována, také se domnívá, že k takové komunikaci by nemělo docházet. Žalobce se považuje za osobu postiženou vážnou mimořádnou událostí, neboť byl okraden a oloupen, avšak orgány hmotné nouze s žalobcem jako osobou postiženou vážnou mimořádnou událostí nejednají, proti čemuž žalobce brojí. Dále žalobce rozporuje, zda bylo účelné rozdělit jím podanou žádost o peněžitou pomoc na tři další. Zároveň nesouhlasil s odejmutím Doplatku na bydlení a následným pravomocným rozhodnutím o poskytnutí mimořádné okamžité pomoci.

II. Vyjádření žalovaného

3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný neshledal důvodnou žádnou z uplatněných námitek. Žalovaný reagoval na žalobcovu námitku ohledně absence písemného rozhodnutí pro poskytnutí pomoci od Českého červeného kříže tak, že pomoc od Českého červeného kříže je poskytována na základě potvrzení úřadu práce jako další pomoc, nikoli jako součást dávky pomoci v hmotné nouzi. Žalovaný uvedl, že jeho postup ve správním řízení byl v souladu s právními předpisy a neshledal žádná pochybení. Žalovaný konstatoval, že situace žalobce nesplňuje kritéria pro přiznání dávky mimořádné okamžité pomoci z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí.

III. Obsah správního spisu

4. Ze správního spisu zjistil soud následující rozhodné skutečnosti. Žalobce podal dne 22. 10. 2018 žádost o mimořádnou okamžitou pomoc (dále též „MOP“) za účelem Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 54 Ad 5/2019 poskytnutí mimořádného jednorázového výdaje ve výši celkem 25.000 Kč zahrnující nájem se zúčtovatelnou zálohou ve výši 7.000 Kč a (troj)kauci ve výši 18.000 Kč. Dne 24. 10. 2018 obdržel orgán hmotné nouze od žalobce seznam předmětů, které si pro důstojný život potřebuje zakoupit a které mu jsou zadržovány v předcházejícím bydlení. Informaci o zadržování věcí si orgán pomoci v hmotné nouzi ověřil dne 24. 10. 2018 u předchozího pronajímatele, který uvedl, že dne 23. 10. 2018 proběhlo protokolární vystěhování žadatele (žalobce) z garsonky, veškeré vystěhované věci byly uloženy ve skladu ubytovacího zařízení a žalobce si je může přijít vyzvednout. Tuto informaci orgán pomoci v hmotné nouzi žalobci sdělil dne 24. 10. 2018.

5. Dne 25. 10. 2018 proběhlo ústní jednání, při kterém žalobce sdělil, že si pro své osobní věci k předchozímu ubytovateli nepůjde. Žadateli bylo nabídnuto vystavení potvrzení pro účely Českého červeného kříže, který by žalobci základní ošacení a obutí poskytl, žalobce tuto nabídku odmítl. Žalobce orgánu pomoci v hmotné nouzi předložil doklady, zejména účtenky, prokazující zvýšení jeho nákladů na život v důsledku mimořádné události. Dne 31. 10. 2018 se konalo další ústní jednání, při kterém žalobce uvedl další věci, které nemá, protože je zanechal v původním ubytovacím zařízení nebo na jejichž pořízení nemá dost finančních prostředků a k běžnému životu je potřebuje (krém na boty, oprava zipu u bundy, plášť na kolo).

6. Dne 2. 11. 2018 vydal orgán pomoci v hmotné nouzi rozhodnutí, jímž se rozhodl dávku mimořádné okamžité pomoci z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí podanou na základě žádosti žalobce ze dne 22. 10. 2018 nepřiznat. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, o kterém žalovaný rozhodoval dne 3. 12. 2018 tak, že se rozhodnutí ze dne 2. 11. 2018 podle § 90 odst. 1 písm. d) správního řádu ruší a věc se vrací k novému projednání. Ke zrušení rozhodnutí ze dne 2. 11. 2018 došlo proto, že v žádosti žalobce uvedl, že se podává žádost o nezbytný jednorázový výdaj na úhradu prvního nájmu se zúčtovatelnou zálohou a (troj)kauci, avšak orgán pomoci v hmotné nouzi rozhodnutím ze dne 2. 11. 2018 rozhodl o nepřiznání dávky MOP z důvodu vzniku vážné mimořádné události.

7. Dne 21. 12. 2018 vydal orgán pomoci v hmotné nouzi prvostupňové rozhodnutí, jímž nepřiznal dávku mimořádné okamžité pomoci z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí, neboť dospěl k závěru, že se nejedná o vážnou mimořádnou událost dle § 2 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi. I proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 27. 12. 2018 odvolání, o němž bylo žalovaným rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že se podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání žalobce zamítá a napadené rozhodnutí potvrzuje. Žalovaný měl za to, že v předmětném správním řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a správní uvážení nepřesáhlo zákonné meze.

IV. Právní názor soudu

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

9. Žaloba není důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 54 Ad 5/2019 10. Krajský soud předně uvádí, že obsah žaloby se z převážné části nevztahuje k projednávané věci, a proto se soud zabýval pouze těmi námitkami, které souvisely s předmětem řízení.

11. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění rozhodnutí správních soudů zdejší soud předesílá citaci z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 58/2019 – 36: „Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, co již dříve ve svých rozsudcích vyslovil, totiž že kvalita žaloby (a obdobně též kasační stížnosti) předurčuje kvalitu a obsah rozhodnutí soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. července 2009, č. j. 7 As 73/2008 - 65). Ve správním soudnictví se uplatňuje dispoziční zásada, dle níž náleží klíčová role při určení předmětu a rozsahu soudního přezkumu žalobci. Není úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních, popř. kasačních námitek a samy je dotvářely (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97, a ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 432/98).“ 12. K námitce žalobce týkající se rozdělení podané žádosti o peněžní pomoc ze dne 19. 10. 2018 na tři žádosti, krajský soud uvádí následující. V samotné žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc je uvedeno šest typů mimořádné okamžité pomoci, úkolem žadatele je zaškrtnout pouze jeden ze šesti typů mimořádné okamžité pomoci, na což je v žádosti výslovně upozorněn a zároveň poučen, aby za situace, žádá-li o další typ mimořádné okamžité pomoci, vyplnil nový formulář. O každém typu mimořádné okamžité pomoci musí být rozhodováno individuálně, a proto musí docházet též k podávání žádosti vztahující se vždy k jedinému typu mimořádné okamžité pomoci. Skutečnost, že o každé žádosti je rozhodováno samostatně, shledal krajský soud zcela v souladu s právními předpisy. Orgán pomoci v hmotné nouzi je povinen zhodnotit každou žádost, posoudit situaci žadatele a vyhodnotit, zda pro požadovaný typ mimořádné okamžité pomoci splňuje žadatel podmínky. Z toho důvodu se pro každý typ mimořádné okamžité pomoci podává individuální žádost a rozhoduje se samostatnými rozhodnutími vztahujícími se pouze k jedné žádosti. Pro každý typ MOP je nezbytné splnění různých podmínek, které se liší a při posuzování životní situace se též hodnotí kritéria odpovídající požadovanému typu MOP. K námitkám žalobce ohledně toho, jakým způsobem došlo k rozdělení jediné žádosti na tři samostatné žádosti žádající o různé typy mimořádné okamžité pomoci, krajský soud dodává, že proces rozdělení není pro soud významný. Skutečnost, že došlo k rozdělení na tři žádosti, shledává zdejší soud za správnou a v samotném postupu orgánu pomoci v hmotné nouzi neshledal žádná pochybení ani rozpor s právními předpisy. Krajský soud má za to, že rozdělením na tři samostatné žádosti o tři různé typy MOP nebyla žalobci upřena žádná práva, ba naopak mu tím byl zajištěn komfort spatřovaný v konkrétním, individuálním a speciálním posouzení každé jednotlivé žádosti. Mimořádná okamžitá pomoc je dávkou jednorázovou, jak explicitně stanoví § 4 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi a váže se ke konkrétní životní situaci, v níž vznikl výdaj, na který nemá žadatel dostatek finančních prostředků. Z toho důvodu neshledal tuto námitku důvodnou.

13. Námitky žalobce, kterými brojí proti slovům užitými správními orgány v jednotlivých písemnostech, neshledává zdejší soud za důvodné. Tyto námitky se nevztahují k meritu věci a nelze se jimi zabývat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 s. ř. s. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo rozhodnutí, jímž bylo v odvolacím řízení potvrzeno rozhodnutí orgánu pomoci v hmotné nouzi, kterým nebyla přiznána Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 54 Ad 5/2019 dávka mimořádné okamžité pomoci z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí, a podané odvolání bylo tímto rozhodnutím zamítnuto. Krajský soud se proto nemůže zabývat ani námitkou brojící proti odejmutí doplatku na bydlení, který byl projednáván zdejším soudem v řízení pod sp. zn. 58 Ad 1/2019.

14. Žalobce dále namítal, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s odvolacími námitkami a celé odvolací řízení bylo proto nezákonné. Krajský soud v souvislosti s touto námitkou odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 20. 5. 2019, č. j. 58 Ad 1/2019 – 74: „V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).“ 15. Krajský soud má za to, že se žalovaný ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi odvolacími námitkami, které byly projednatelné, čili vztahovaly se k projednávané věci. Ačkoliv žalobce zpochybňuje způsob vypořádání žalovaného s odvolacími námitkami, zdejší soud uvádí, že veškeré námitky související s předmětem řízení byly vypořádány. Žalovaný není povinen rozporovat a zabývat se takovými námitkami, které přímo nesouvisí s meritem věci.

16. Žalobcem vyjmenované odvolací námitky, které dle jeho názoru nebyly žalovaným vypořádány, nemají proto za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný naopak podstatné odvolací námitky projednal, rozhodnutí je v tomto ohledu konzistentní, jestliže vysvětluje, z jakých důvodů žalobci nárok na mimořádnou okamžitou pomoc nevznikl. Přitom žalovaný postupoval procesně předepsaným způsobem, v důsledku čehož tu nebyly žádné překážky bránící projednání odvolání. Žalovaný přehledně a srozumitelně shrnul odvolací námitky do několika bodů, které vypořádal.

17. K tvrzenému korupčnímu jednání ze strany správních orgánů nepředložil žalobce žádné konkrétní ani relevantní důkazy, a nevzbudil tak žádné pochybnosti ohledně nepodjatosti zaměstnanců žalovaného ani orgánu pomoci v hmotné nouzi. Ze spisu rovněž neplyne, že správní orgány obou stupňů rozhodovaly ve prospěch společnosti Stavounion a. s., jestliže řešily, zda lze žalobci požadovanou mimořádnou okamžitou pomoc přiznat. Krajský soud neshledal ani tuto žalobní námitku důvodnou. Postup žalovaného v odvolacím řízení byl zcela v souladu s právními předpisy a zároveň nebyly shledány žádné procesní vady. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 54 Ad 5/2019 18. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný dlouze cituje judikát NSS, konkrétně rozsudek NSS č. j. 3 Ads 113/2011 – 46. K tomu zdejší soud dodává, nejenže se jedná o citaci, která dosahuje bezmála pěti řádků, ale citací z tohoto rozsudku Nejvyššího správního soudu žalovaný pouze doplňoval svá tvrzení a opíral je o konkrétní judikatorní závěry.

19. Krajský soud se ztotožňuje se závěry žalovaného a orgánu pomoci v hmotné nouzi v rozhodnutích formulovanými. Pro úplnost zdejší soud poukazuje na zákonnou úpravu užitou v projednávané věci. Za osobu v hmotné nouzi lze dle § 2 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi považovat osobu, kterou postihne vážná mimořádná událost a její celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí neumožňují překonat nepříznivou situaci vlastními silami; vážnou mimořádnou událostí se rozumí zejména živelní pohroma (například povodeň, vichřice a vyšší stupně větrné pohromy, zemětřesení), požár nebo jiná destruktivní událost, ekologická nebo průmyslová havárie.

20. Dávkou pomoci v hmotné nouzi dle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi je mimořádná okamžitá pomoc.

21. Podle § 36 odst. 1 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi má nárok na mimořádnou okamžitou pomoc osoba uvedená v § 2 odst. 4 a 5, pokud je považována za osobu v hmotné nouzi.

22. Žalovaný v napadeném rozhodnutí na straně 4 podrobně rozepsal rozdíly mezi dvěma typy dávek sloužících k zajištění základních životních potřeb, které zákon o pomoci v hmotné nouzi nabízí. Jednou z možností jsou opakující se dávky, a to příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Druhou možností jsou dávky jednorázové, konkrétně dávky mimořádné okamžité pomoci. V případě opakujících se dávek postačí splnění zákonných podmínek a tím vzniká nárok na jejich vyplacení, jedná se proto o dávky obligatorní. Tyto opakující se dávky slouží k zajištění základních životních potřeb. Pokud nebudou tyto dávky dostačující, lze žádat o jednorázovou dávku mimořádné okamžité pomoci, která může být přiznána při splnění závažných důvodů. Jedná se o dávku fakultativní, čili nárok na její vyplacení vzniká teprve vydáním rozhodnutí o jejím přiznání, jehož vydání je na správním uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi. Tvrzené zvýšení nákladů spočívajících v obstarávání si běžné stravy a ostatních potřeb, jakož i nákladů na dobíjení kreditu v mobilním telefonu či uhrazení poplatku na registraci čtenáře do Jihočeské vědecké knihovny není jednorázovou výjimečnou potřebou, nýbrž základní opakující se životní potřebou. K hrazení základních životních potřeb v případě žalobce slouží dávka příspěvek na živobytí, která je žalobci vyplácena.

23. Krajský soud hodnotí správní uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi, kterým rozhodoval o přiznání MOP za zákonné, neboť nedošlo k překročení zákonného rámce správního uvážení. Podle současné právní úpravy s. ř. s. obecně není umožněn soudní přezkum správního uvážení, správní soud nesmí nahrazovat volnou úvahu správního orgánu. V rámci přezkumu správního uvážení dochází pouze k hodnocení, zda úvaha správního orgánu nepřekročila meze stanovené zákonem či nedošlo k jejímu zneužití. Orgán pomoci v hmotné nouzi nepřekročil zákonný rámec správního uvážení a nad rámec lze konstatovat, že se zdejší soud ztotožnil se závěrem tohoto orgánu, že životní situace žalobce není mimořádnou událostí dle § 2 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi.

24. K otázce správního uvážení ohledně určení výše poskytované dávky mimořádné okamžité pomoci se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 3. 7. 2013, č. j. 3 Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 54 Ad 5/2019 Ads 84/2012 – 48, 2904/13 Sb. NSS (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), kde uvedl: „Žadateli o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje je možno na základě dostatečně odůvodněného správního uvážení přiznat dávku po zohlednění příjmů a celkových sociálních a majetkových poměrů až do výše tohoto prokázaného výdaje. Dávka tedy nemusí být přiznána vždy ve výši prokázaného výdaje, je-li zřejmé, že mohlo být sledovaného účelu dosaženo vynaložením menšího objemu finančních prostředků [§ 2 odst. 5 písm. a) a § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi].“ 25. K námitkám vztahujícím se k osobním věcem žalobce, které jsou podle informací shromážděných ve správním spise nadále uskladněny v ubytovně společnosti Stavounion a. s., krajský soud dodává, že po žalobci nebylo požadováno, jak v žalobě uvedl, aby „prosil“ o vydání svých věcí. Pracovnice orgánu pomoci v hmotné nouzi telefonicky vykomunikovala, zda je možné předání věcí žalobce, na jejichž opětovné pořízení nemá žalobce dostatečné finanční prostředky. Krajský soud v takovém postupu spatřuje vstřícný krok ze strany orgánu pomoci v hmotné nouzi vůči žalobci. Podle údajů zaznamenaných ve správním spise nebylo žalobci bráněno v jejich vyzvednutí. Postup správních orgánů vedený ve snaze o smírné vyřešení celé situace a poskytnutí věcí žalobce, které postrádal, a způsobily mu tíživou životní situaci, hodnotí soud jako správný, vstřícný a souladný se zákonem. Nicméně tato možnost věci si vyzvednout nebyla žalobci přikázána, nelze proto akceptovat tvrzení žalobce, že se jednalo o lstivé nucení. Žalobce dále namítal, že pronajímatel nemá právo uskladňovat věci žalobce, avšak žalobce si současně tyto věci odmítá vyzvednout, za takové situace není soudu zřejmé, jakým způsobem žalobce požaduje, aby bylo s věcmi naloženo.

26. Záznam telefonického hovoru ze dne 24. 10. 2018 mezi pracovnicí orgánu pomoci v hmotné nouzi a panem S. za společnost Stavounion a. s. byl opatřen číslem jednacím, datem i časem telefonického hovoru, datem vyhotovení záznamu, určení osoby volající a volané a obsahoval též popis průběhu hovoru, nebyl opomenut ani podpis oprávněné úřední osoby. Krajský soud má za to, že záznam telefonického hovoru byl proveden řádně. Jak bylo již zmíněno v bodě 25 tohoto rozsudku, jednalo se o řádný a vstřícný průběh celého řízení ve snaze o prospěch žalobce. Pokud žalobce věděl, jaké pasáže telefonického hovoru nebyly do záznamu promítnuty, měl takovou konkrétní nezaznamenanou skutečnost uvést. Krajský soud neshledal v postupu orgánu pomoci v hmotné nouzi žádná pochybení, ba naopak konstatuje zcela profesionální a vstřícné jednání, k rozporu s právními předpisy tak v žádném ohledu nedošlo. Orgán pomoci v hmotné nouzi učinil vše potřebné pro to, aby zjistil skutkový stav odpovídající skutečnému stavu.

27. Žalobce dále tvrdil, že protokol ze dne 25. 10. 2018 o ústním jednání konaném téhož dne je podvrhem. K takové námitce však neuvádí žádné další relevantní tvrzení ani tuto námitku nedoplnil o důkazy. Zdejší soud neshledal žádné okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že protokol ze dne 25. 10. 2018 by byl podvrhem či byl ztížen jinými vadami. Protokol ze dne 25. 10. 2018 nebyl pouze opatřen podpisem žalobce, který však podpis tohoto protokolu odmítl. V tomto protokolu bylo zaznamenáno, že se žalobce odmítá dostavit do ubytovacího zařízení pro své věci, dále zde bylo uvedeno, že žalobce odmítl vydání potvrzení pro účely Českého červeného kříže, který by žalobci poskytl základní ošacení a obuv. Na straně 5 napadeného rozhodnutí žalovaný Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 54 Ad 5/2019 podrobně rozepsal postup orgánu pomoci v hmotné nouzi při odepření podpisu protokolu. Krajský soud na tuto pasáž napadeného rozhodnutí plně odkazuje. Pouze nad rámec krajský soud dodává, že pro poskytnutí pomoci od Českého červeného kříže se vydává potvrzení, nikoli správní rozhodnutí. O poskytnutí pomoci od Českého červeného kříže se nevede správní řízení, které by končilo vydáním rozhodnutí.

28. Krajský soud podotýká, že správní orgány hodnotily veškeré podklady v souladu s § 50 správního řádu a zdejší soud neshledal absenci žádných listin ani jiných podkladů ve správním spise nezbytných pro rozhodnutí ve věci.

29. Krajský soud uzavírá, že přezkoumal veškeré žalobní body, které byly projednatelné a vztahovaly se k předmětu tohoto řízení.

30. Krajskému soudu byla dne 26. 8. 2019 doručena námitka žalobce o podjatosti samosoudkyně JUDr. Marie Trnkové. K tomu zdejší soud uvádí, že v této námitce nebylo uvedeno ničeho nového oproti námitce podjatosti všech soudních osob zdejšího soudu ze dne 16. 5. 2019 v této věci, o níž již rozhodl Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud ve svém sdělení č. j. Nao 91/2019 – 57 ze dne 30. 5. 2019 uvedl, že námitka podjatosti byla opožděná, neboť nebyla uplatněna v propadné lhůtě jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti žalobce dozvěděl. Dále Nejvyšší správní soud ve sdělení uvedl: „I kdyby nebyla námitka podjatosti uplatněna opožděně, byla by zjevně nedůvodná, neboť žalobce fakticky nesouhlasí s postupem soudu v jiné trestní věci, což je zcela mimoběžná námitka vůči předmětnému řízení. Takto koncipovaná námitka nemůže zakládat důvod podjatosti soudců rozhodujících podle soudního řádu správního.“ Krajský soud má za to, že tímto způsobem dostatečně reagoval na přípis žalobce ze dne 26. 8. 2019.

V. Závěr, náklady řízení

31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ani žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a v případě žalovaného § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladu řízení vůči neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobce je osvobozen od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 9 54 Ad 5/2019 směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 27. srpna 2019 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.