54 Ad 5/2021

Rubrum

54Ad 5/2021 - 50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce: J. S. bytem X právně zastoupen advokátem JUDr. Janem Schramhauserem, Ph.D., AK NS & PARTNERS s.r.o., sídlem Puklicova 1069/52, České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 2. 2021 č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 4. 2. 2021 č. j. X se zrušuje a věc se vrací České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení. 2 54Ad 5/2021

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 146 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 1. 4. 2021 Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 4. 2. 2021 č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 1. 12. 2020, kterým opětovně rozhodovala o námitkách žalobce proti rozhodnutí ze dne 13. 8. 2019, kdy za použití § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změnila své původní rozhodnutí č. j. X ze dne 13. 8. 2019 tak, že žalobci podle ustanovení § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění přiznala od 19. 12. 2019 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 4 040 Kč měsíčně, od ledna 2020 pak ve výši 4 452 Kč měsíčně a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal proti němu žalobu. V žalobě připomněl obsah předcházejícího rozhodnutí správního orgánu a popsal předcházející soudní řízení. Zároveň zrekapituloval zdravotní stav žalobce, který byl hodnocen v posudku o invaliditě. Odkázal na soudní řízení vedené Krajským soudem v Českých Budějovicích sp. zn. 54 Ad 2/2020, kde byl vypracován posudek Posudkovu komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 6. 2020, z něhož citoval. Na základě tohoto posudku zrušil Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 12. 2019 č. j. X a vrátil věc České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozsudku jednoznačně vyplývá, že žalobce byl ode dne 18. 4. 2016 invalidním pro invaliditu prvního stupně a následně dne 19. 12. 2019 invalidní pro invaliditu stupně druhého. V novém rozhodnutí v dané věci, které bylo vydáno dne 1. 12. 2020, Česká správa sociálního zabezpečení rozhodla tak, že s účinností od 19. 12. 2019 přiznává žalobci invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, a to v částce 4 040 Kč a s účinností od ledna 2020 se tato částka zvyšuje na 4 452 Kč měsíčně. Tímto rozhodnutím byla žalobci přiznána nižší výše invalidního důchodu než při prvém rozhodnutí, neboť oproti rozhodnutí předcházejícímu soudnímu řízení ke změně data vzniku invalidity přestal žalobce splňovat jednu z podmínek pro výpočet důchodu v mimořádné výši. Správní orgán zcela ignoroval skutečnost, že před 19. 12. 2019 byl žalobce invalidní pro invaliditu prvního stupně, a to od 18. 4. 2016.

3. Žalobce vyslovil přesvědčení, že co do rozsahu přiznání invalidního důchodu pro období před 19. 12. 2019 mělo být vycházeno z původního posudku, to je zjištění, že od 18. 4. 2016 byl žalobce invalidní pro invaliditu prvního stupně, a tudíž mu měl být přiznán s účinností od 18. 4. 2016 do 18. 12. 2019 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně a s účinností od 19. 12. 2019 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. z opatrnosti žalobce navrhl, aby bylo zadáno zpracování posudku Posudkovu komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, na jejímž základě bude výslovně stanoveno, že pro období od 18. 4. 2016 do 18. 12. 2019 byl žalobce invalidní pro invaliditu prvního stupně. Následně pak od 19. 12. 2019 je u něho přítomna invalidita druhého stupně. Žalobce navrhl, aby soud 3 54Ad 5/2021 rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 4. 2. 2021 zrušil v celém rozsahu a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 21. 4. 2021 uvedla, že na základě § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) postupovala v intencích právního názoru Krajského soudu v Českých Budějovicích, který vyjádřil v rozsudku sp. zn. 54 Ad 2/2020. Z toho důvodu má žalovaná za to, že nijak nepochybila, žalobu podkládá za neopodstatněnou a navrhuje ji zamítnout.

III. Obsah správních spisů

5. Z přiloženého posudkového spisu vyplývá, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení dne 13. 6. 2019 se závěrem, že je invalidní podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zapříčinil pokles pracovní schopnosti o 45 %. Datum vzniku invalidity byl stanoven na 18. 4. 2016. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V. položka 3c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Doba platnosti posudku byla stanovena do 30. 6. 2022. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení Praha dne 13. 8. 2019 rozhodnutí, kterým přiznala žalobci od 18. 4. 2016 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. V námitkovém řízení byl znovu posouzen zdravotní stav žalobce dne 14. 11. 2019 se shodným závěrem, jak ohledně data vzniku invalidity, tak ohledně stanovení poklesu pracovní schopnosti i doby platnosti posudku. Česká správa sociálního zabezpečení vydala dne 19. 12. 2019 rozhodnutí, kterým námitky žalobce zamítla a rozhodnutí ze dne 13. 8. 2019 potvrdila. Na základě podané žaloby byl posouzen znovu zdravotní stav žalobce Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dne 5. 6. 2020 se závěrem, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles pracovní schopnosti činil k tomuto datu 50 %. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. 8. 2020 sp. zn. 54 Ad 2/2020-40 zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 19. 12. 2019 a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. Dne 1. 12. 2020 vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodnutí, kterým přiznala žalobci invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Námitky žalobce byly rozhodnutím ze dne 4. 2. 2021 zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 12. 2020 bylo potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce správní žalobu.

6. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Tato komise v posudku určeném pro krajský soud ze dne 26. 5. 2021 uvedla, že se u žalobce jedná o invaliditu druhého stupně a doba platnosti je 30. 6. 2022. Stanovila diagnostický souhrn žalobce. Uvedla, že při zjišťovací prohlídce ohledně invalidity dne 19. 6. 2019 byl žalobce hodnocen lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice jako invalidní prvého stupně, kdy byl stejně hodnocen i v námitkovém řízení lékařem lékařské posudkové služby České správy sociálního zabezpečení dne 14. 11. 2019. Komise uvedla, že vznik invalidity byl posuzován Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, kdy 4 54Ad 5/2021 komise hodnotí žalobce jako invalidního ve druhém stupni a rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti hodnotí podle postižení uvedeného v kapitole V. položka 3d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. z taxačního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 50 – 60 %, kdy byl žalobce hodnocen horní hranicí a v posudku ze dne 5. 6. 2020 komise toto posouzení podrobně zdůvodnila. Při posuzování invalidity na první a druhé instanci bylo stanoveno datum 18. 4. 2016 jako datum vzniku invalidity, tedy k datu, kdy začala léčba u psychiatra MUDr. X. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí do svého posudku bližší slovní vyhodnocení vzniku invalidity neuvedla, neboť ohledně data vzniku invalidity nezamýšlela provádět žádnou změnu. Komise konstatovala, že neuvedení slovního vyhodnocení data vzniku invalidity bylo jejím pochybením v předchozím posudku a doplňuje, že své hodnocení ohledně druhého stupně invalidity vztahuje již k datu 18. 4. 2016. U žalobce se stav od 18. 4. 2016 jistým způsobem vyvíjel. Při vyšetření v dubnu 2016 MUDr. X neměl psychotické symptomy, podle psychologického nálezu z května 2016 dominovala emočně nestabilní osobnost, podle nlálezu psychologa z února 2019 dokonce od roku 2017 léky nebral, v práci přechodně fungoval, až pak se stav opět zhoršil. Uvedené by mohlo být důvodem posuzovaného od roku 2016 hodnotit nejprve jako invalidního v prvním stupni, pak od roku 2019 při zhoršení stavu jako invalidního ve druhém stupni. Posudkově medicínsky je u osob s duševními poruchami velmi obtížné stanovit, ke kterému datu šlo jen o premorbidní, mírnější funkční změny a od kterého data byla symptomatologie nemoci plně rozvinuta, přičemž do hodnocení je třeba zahrnout efekt probíhající léčby. V těchto souvislostech je pak potřeba vyhodnotit míru omezení pracovního potenciálu. Vzhledem k tomu, že u žalobce toto do minulosti nelze přesně stanovit, komise uznala invaliditu druhého stupně již k datu 18. 4. 2016, tak jak zamýšelela ve svém prvním posudku a opomněla toto zdůvodnit. Požadavek na provedení výslechu žalobce i jeho matky komise nepovažovala za indikované, neboť toto bylo velmi podrobně realizováno již při prvním projednávání věci Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

IV. Právní názor soudu

7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, 5 54Ad 5/2021 který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení, pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožní vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí to za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý, zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. 6 54Ad 5/2021 Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav je posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. V dané záležitosti podal žalobce námitky proti rozhodnutí Česká správa sociálního zabezpečení ze dne 1. 12. 2020, kterým Česká správa sociálního zabezpečení opětovně rozhodla o námitkách žalobce proti rozhodnutí ze dne 13. 8. 2019 a přiznala mu od 19. 12. 2019 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 4 040 Kč měsíčně a od ledna 2020 pak ve výši 4 452 Kč měsíčně, neboť postupovala podle závazného právního názoru, který byl vysloven v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2020 sp. zn. 54 Ad 2/2020.

12. Soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR o vypracování posudku podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů a o určení, zda byl žalobce invalidní, od jakého data a v jakém stupni. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vydala posudek dne 26. 5. 2021, ve kterém dospěla k závěru, že zdravotní stav již posuzovala v posudku ze dne 5. 6. 2020 jako invalidní ve druhém stupni, kdy rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo určeno zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položka 3d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kdy se jednalo o onemocnění schizofrenního okruhu, a to paranoidní schizofrenie a pokles pracovní schopnosti stanovila při horní hranici daného rozpětí 50 – 60 % a v posudku ze dne 5. 6. 2020 toto hodnocení pdrobně zdůvodnila. V nyní znovu posuzované věci komise neshledala důvod ke změně tohoto hodnocení. Připomněla, že vznik invalidity byl při řízení na první a druhé instanci stanoven k datu 18. 4. 2016, tedy k datu, kdy u žalobce započala léčba u psychiatra MUDr. X. Komise do svého posudku bližší slovní hodnocení vzniku invalidity neuvedla, neboť stran data vzniku invalidity nezamýšlela provádět žádnou změnu. Komise konstatovala, že neuvedení slovního vyhodnocení data vzniku invalidity bylo jejím pochybením a doplnila, že své hodnocení ohledně druhého stupně invalidity se vztahovalo již k datu 18. 4. 2016. K tomu doplnila, že u žalobce se stav od 18. 4. 2016 jistým způsobem vyvíjel, neboť při vyšetření v dubnu 2016 MUDr. X neměl žalobce psychotické symptomy, podle psychologického nálezu z května 2016 dominovala emočně nestabilní osobnost. Podle nálezu psychologa od roku 2017 nebral léky, v práci přechodně fungoval, pak se stav opět zhoršil. To by mohlo být důvodem, že by žalobce byl od roku 2016 hodnocen nejprve jako invalidní v prvním stupni a od roku 2019 při zhoršení stavu jako invalidní ve stupni druhém. Posudkově medicínsky je však u osob s duševními poruchami velmi obtížné stanovit, ke kterému datu šlo jen o premorbidní, mírnější funkční změny a od kterého data byla symptomatologie nemoci plně rozvinuta. Do hodnocení je třeba zahrnout efekt probíhající léčby. V těchto souvislostech je proto potřeba vyhodnotit míru omezení pracovního potenciálu žalobce. Vzhledem k tomu, že u žalobce toto do minulosti nelze přesně stanovit, komise uznala invaliditu druhého stupně žalobci již k datu 18. 4. 2016, tak jak v prvním posudku zamýšlela a opomněla toto zdůvodnit. Komise poznamenala, že nebylo zapotřebí znovu vyslýchat žalobce a jeho matku, neboť se takový výslech uskutečnil při prvním jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a komise neshledala za indikované znovu takový postup opakovat.

13. Komise dospěla k závěru, že v případě žalobce se již od 18. 4. 2016 jednalo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst., 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles 7 54Ad 5/2021 pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %, nedosahoval však více než 69 %.

14. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a uzavřel, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že přiznala žalobci invaliditu druhého stupně, nicméně neučinila tak k datu vydání napadeného rozhodnutí, ale již 18. 4. 2016 jak v posudku ze dne 5. 6. 2020 původně zamýšlela. Komise pouze konstatovala ve vztahu k datu vydání napadeného rozhodnutí, že jde o invaliditu druhého stupně. K datu vzniku invalidity neuvedla ničeho. Žalovaná tudíž založila své rozhodnutí na nesprávně stanoveném datu vzniku invalidity, které nebylo zcela srozumitelným způsobem v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí uvedeno. Poté, kdy se na základě požadavku soudu dne 26. 5. 2021 Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR znovu zabývala datem vzniku invalidity, uvedla, že jde o invaliditu druhého stupně, která se vztahuje již k datu 18. 4. 2016. K tomuto datu stanovila invaliditu druhého stupně z toho důvodu, že u osob s duševními poruchami je velmi obtížné stanovit datum, ke kterému datu vzniklo onemocnění, či se plně rozvinulo, neboť je navíc třeba přihlédnout a hodnotit i efekt probíhající léčby. Z toho důvodu komise výslovně uvedla, že uznala invaliditu druhého stupně u žalobce již k datu 18. 4. 2016, tak jak zamnýšlela ve svém prvním posudku, kde opomněla toto datum zdůvodnit.

15. Soud proto uzavřel, že žalobce je invalidní ve druhém stupni, a to již od data 18. 4. 2016. Soud vycházel z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která v tomto směru podala soudu jednoznačné a odůvodněné vysvětlení. Komise měla k dispozici veškeré doložené lékařské zprávy žalobce a taktéž srozumitelně vysvětlila svůj závěr. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobce, které v posudku zhodnotil.

V. Závěr, náklady řízení

16. Soud proto uzavřel, že žaloba byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěru, který postavila najisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve svém posudku ze dne 26. 5. 2021, ve kterém uzavřela, že žalobce je invalidní ve druhém stupni a invalidita vznikla ke dni 18. 4. 2016.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu původně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 3 146 Kč. Jednalo se o odměnu právního zástupce za 2 úkony právní pomoci po 1 000 Kč podle § 9 odst. 2 ve vztahu k § 7 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), náhradu za paušální hotové výdaje právního zástupce žalobce 2 x 300 Kč, celkem 600 Kč a daň z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně, která činí 546 Kč, celkem náklady řízení 3 146 Kč. 8 54Ad 5/2021

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 24. 9. 2021 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně