54 Ad 5/2022

Rubrum

č.j. 54 Ad 5/2022-33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: P. R. bytem proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2022, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 30. 5. 2022 se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 54 Ad 5/2022 kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zamítl námitky žalobce a potvrdil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 29. 11. 2021. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci zamítnuta žádost o zvýšení invalidního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 2. 2004 zůstalo i nadále v platnosti.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že doložil doklad o pojištění za rok 1991 – 1992, neboť tato doba chybí na osobním listě České správy sociálního zabezpečení. S odvoláním na rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení z 23. 2. 2004 doložil nové skutečnosti a správní orgán na ně upozornil. Jedná se o celý rok, kdy měl po pokažené operaci nohu v sádře, následovala léta problémů a žalobce nemohl pracovat, chodil o berlích nebo o holi. Třicet let byl značně omezen v pohybu a trpěl bolestmi. Požádal o posouzení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení z 23. 2. 2004. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že řízení o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o dávce důchodového pojištění, které je ze zákona osvobozeno od placení soudních poplatků nebylo třeba činit ve vztahu k žalobcově žádosti žádné úkony. II.Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu 4. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Vyslovila přesvědčení, že ve věci postupovala v souladu se zákonem a setrvala na svém rozhodnutí ze dne 29. 3. 2022. Ve vztahu k námitkám žalobce, týkajících se jeho zdravotního stavu, žalovaná konstatovala, že je nutno vycházet z výsledků funkčních vyšetření. Při posouzení otázky nároku na dávku důchodového pojištění je žalovaná vázána posudkem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě recenze posudku ze dne 14. 3. 2022 vypracovaného pro účely námitkového řízení lékařem žalované. Dospěl k závěru, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak nejde již o invaliditu podle § 39, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20%. Žalobce přestal být invalidní dnem 5. 9. 2018. K námitce žalobce, kterou dokládal celý rok pojištění, žalovaná uvedla, že již v námitkovém rozhodnutí podrobně vysvětlila, proč dodatečný zápočet jím doložené náhradní doby pojištění (nemoc v ochranné době) v období od 11. 9. 1991 do 16. 10. 1992 je zcela bez vlivu na rozhodnutí ze dne 18. 2. 2004, kterým byl žalobci přiznán invalidní důchod ve výši 3 533 Kč. Ve shodě s napadeným rozhodnutím žalovaná znovu zopakovala, že porovnala částečný invalidní důchod vypočtený z všeobecného vyměřovacího základu žalobce v částce 3 533 Kč měsíčně a nově vypočtený částečný invalidní důchod se zápočtem žalobce nově doložené náhradní doby pojištění za období od 11. 9. 1991 do 16. 10. 1992 v částce 2 264 Kč měsíčně. Na základě tohoto porovnání dospěla k závěru, že je zřejmé, že je třeba žalobci přiznat částku vyšší. Žalobce ve své žalobě pouze obecně namítl, že mu nebyl důchod zvýšen, ačkoli měl zdravotní obtíže a doložil rok pojištění, avšak jak v napadeném rozhodnutí i v tomto vyjádření žalovaná vysvětluje zápočet nově doložené náhradní doby pojištění, kterou účastník řízení získal, nikterak neovlivnil částečný invalidní důchod přiznaný v roce 2004, neboť důvodem tohoto postupu byl výhodnější výpočet procentní výměry částečného invalidního důchodu z všeobecného vyměřovacího základu, jak bylo žalobci v rozhodnutí vysvětleno. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 54 Ad 5/2022 III.Obsah správního spisu 5. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce podal námitky proti rozhodnutí ze dne 29. 11. 2021, kde uvedl, že doložil celý rok pojištění, a přesto mu důchod nebyl nezvýšen. Žalovaná vycházela ze skutečnosti, že žalobce dne 28. 7. 2003 požádal o přiznání částečného invalidního důchodu. Tehdy byl posouzen lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice jeho zdravotní stav a pracovní schopnost a byl vysloven závěr, že žalobce je částečně invalidní v souvislosti s úrazem ze dne 10. 9. 1991, a to podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném k datu 5. 3. 2002. Důvodem byl pokles jeho pracovní schopnosti o 35% pro zdravotní postižení uvedené v kapitole XV. oddíl H položka 57 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla posttraumatická artróza a chronická synovitida pravého hlezenného kloubu po supramaleolární tříštivě dislokované zlomenině, léčené konzervativně s přetrvávajícím středně těžkým omezením pohybovým a bolestivostí.

6. Žalobci byl dne 17. 2. 2004 přiznán žalovanou částečný invalidní důchod od 1. 6. 2003 ve výši 3 533 Kč měsíčně, který byl dále zvyšován, valorizován a transformoval se dne 1. 1. 2010 na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, který byl dále zvyšován (valorizován) a vyplácen. Žalobce dne 1. 9. 2021 doložil nové skutečnosti a požádal o zápočet náhradní doby pojištění v nemoci v ochranné lhůtě, kterou získal za období od 1. 9. 1991 do 16. 10. 1992. V souvislosti s touto žádostí vydala Česká správa sociálního zabezpečení prvostupňové rozhodnutí, kterým žádost o zvýšení invalidního důchodu zamítla a ponechala rozhodnutí ze dne 18. 2. 2004 v platnosti, neboť dodatečně provedený zápočet náhradní doby pojištění byl zcela bez vlivu na přiznanou výši částečného invalidního důchodu.

7. Po žalobcem podaných námitkách se věcí zabýval lékař České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Plzeň v přezkumném posudku ze dne 14. 3. 2022, kde konstatoval, že žalobce k datu vydaného rozhodnutí nebyl invalidní, neboť jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20%, a to v souvislosti s úrazem ze dne 10. 9. 1991 pro zdravotní postižení uvedené v kapitole XV., oddíl B, položka 11, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a datum zániku invalidity určil lékař dnem 5. 9. 2018. Lékař dále upřesnil, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla posttraumatická artróza pravého hlezenného kloubu v souvislosti s úrazem ze dne 10. 9. 1991 a refrakturou v roce 2003. Dále konstatoval, že dle posledního doloženého ortopedického nálezu ze dne 19. 4. 2016 je dorsální flexe 10 stupňů a plantární flexe 30 stupňů, tedy omezení hybnosti v pravém hlezenného kloubu v krajních polohách. Nové ortopedické vyšetření nebylo indikováno, neboť pro posouzení nebylo nutné, protože i ankylóza v hlezenném kloubu je hodnocena maximálně 20 % poklesu pracovní schopnosti. Žádné jiné posudkově významné diagnózy nebyly zjištěny. Žalobce pracoval v oboru malíř natěrač. Dále jako strážný a naposledy od srpna 2019 jako uklízeč. Vždy pracoval v plném úvazku. S ohledem na objektivní doložené nálezy byl hodnocen zdravotní stav žalobce jako lehké funkční postižení s poklesem pracovní schopnosti podle kapitoly XV, oddíl B, položka 11 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. v horní hranici, tedy 20 %. Pro zvýšení nebyl shledán důvod. Dále lékař správy sociálního zabezpečení, pracoviště Plzeň poznamenal, že žalobce byl lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice posuzován za použití uvedeného PK a posudkové rozvahy. Hodnocení bylo nevalidní, neakceptovatelné. Posouzení zdravotního stavu žalobce dne 5. 9. 2018 nebylo provedeno v souladu s platnou legislativou Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 54 Ad 5/2022 a posudkovou metodikou z důvodu neodůvodněného posudkového nadhodnocení. U žalobce se totiž jednalo o lehké funkční postižení uvedené v kapitole XV, oddíl B, položka 11 (taxace 10 – 20 %) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.

8. Lékař České správy sociálního zabezpečení uzavřel v přezkumném posudku, že žalobce není invalidní ode dne 5. 9. 2018. Tímto dnem také přestal být invalidní. Tím, že napadeným rozhodnutím ze dne 29. 11. 2021 Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žalobci žádost o zvýšení invalidního důchodu, oduznání invalidity nemělo vliv na napadené rozhodnutí ze dne 29. 11. 2021. To totiž řešilo žádost žalobce o zápočet nové náhradní doby pojištění, nikoliv invaliditu účastníka řízení. Proto byly námitky žalobce zamítnuty a napadené rozhodnutí potvrzeno, neboť nový zápočet náhradní doby pojištění nijak neovlivnil výši částečného invalidního důchodu vypočítaného v roce 2004. Žalovaná vysvětlila výpočet procentní výměry částečného invalidního důchodu v roce 2004, který provedla dle § 45 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném k datu 1. 6. 2003. Porovnáním částečného invalidního důchodu vypočteného z všeobecného vyměřovacího základu částky 3 533 Kč měsíčně a nově vypočteného částečného invalidního důchodu se zápočtem nově doložené náhradní doby pojištění v části roků 1991 a 1992, tedy částky 2 264 Kč měsíčně je zřejmé, že žalobci náleží vyšší částka, která od 1. 6. 2003 stále činí 3 533 Kč. Zápočet nově doložené náhradní doby pojištění žalobcem nijak neovlivnil v roce 2004 přiznaný částečný invalidní důchod. Je tomu tak proto, že výpočet procentní míry částečného invalidního důchodu ze všeobecného vyměřovacího základu je výhodnější, jak žalovaná vysvětlila.

9. Nad rámec potřebného žalovaná poznamenala, že žalobce je od února 2020 starobním důchodcem, je mu vyplácen starobní důchod přeměněný z invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, neboť žalobce den 29. 1. 2020 dovršil věku 65 let a zákon v ustanovení § 61a) odst. 1 stanoví, že nárok na invalidní důchod zaniká dnem, kterým jeho poživatel dosáhl věku 65 let. Tímto dnem vzniká tomuto poživateli nárok na starobní důchod. Žalobce na Okresní správy sociálního zabezpečení sepsal dne 26. 1. 2022 žádost o starobní důchod, o kterém žalovaná následně rozhodne. IV.Právní názor soudu 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

11. Žaloba není důvodná.

12. Na úvod krajský soud uvádí, že kvalita žaloby v podstatě předurčuje kvalitu odůvodnění rozhodnutí soudu. K tomu lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54), přičemž nyní posuzovaná žaloba ve své podstatě obsahuje pouze jediný žalobní bod, kterým žalobce tvrdí, že mu nebyla započítána doba pojištění za roky 1991 a 1992, které nově doložil. V té souvislosti žalobce poukázal na nepříznivý zdravotní stav a své problémy. V souvislosti s tím odkazuje krajský soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010 č. j. 4 As 3/2008-78: „…k tomu je ale třeba dodat, že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod byť i vyhovující a obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty, či vyhledával skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým způsobem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 54 Ad 5/2022 přebíral by funkci žalobcova advokáta. Rovněž lze odkázat na další rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 58/2019-36: „Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, co již dříve ve svých rozsudcích vyslovil, totiž že kvalita žaloby (a obdobně též kasační stížnosti) předurčuje kvalitu a obsah rozhodnutí soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009 č. j. 7 As 73/2008-65). Ve správním soudnictvím se uplatňuje dispoziční zásada, podle níž náleží klíčová role při určení předmětu a rozsahu soudního přezkumu žalobci. Není úkolem soudu ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních bodů, popřípadě kasačních námitek a sami je dotvářeli (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I ÚS 164/97 a ze dne 29. 11. 1999 sp. zn. IV ÚS 432/98).“ 13. Obsah žaloby, kterou žalobce u zdejšího soudu podal, byl na samé hranici naplnění kritérií kladených na žalobní bod. Žalobce svůj návrh dne 10. 8. 2022 doplnil tak, že o přezkum zdravotního stavu skutečně nežádal, neboť není co zkoumat, invalidní důchod již nemá od 1. 9. 2021. Nyní doložil doklad o roku pojištění a žádal o přepočet při výpočtu procentní míry z 32 roků na 33 roků pojištění. Česká správa na toto nereagovala, a proto se cítí krácen na svých právech. Požádal o správný přepočet.

14. Námitky žalobce nejsou důvodné. Skutečnost, že v rámci námitkového řízení požádala žalovaná lékaře České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Plzeň o provedení recenze posudku o invaliditě lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice, je nutno chápat právě v souvislosti s datem 5. 9. 2018. Česká správa ověřovala toto datum zániku invalidity, neboť k tomuto datu žalobce již není invalidní. Vzhledem k tomu, že žalobce dosáhl věku 65 let, podle platné právní úpravy k 29. 1. 2020 dovršil věku 65 let a podle § 61a) odst. 1 zákona o důchodovém pojištění nárok na invalidní důchod k tomuto datu zaniká a tímto dnem vzniká tomuto poživateli nárok na důchod starobní. Tuto žádost o starobní důchod podal žalobce dne 26. 1. 2022 a o této žádosti je rozhodováno. Právě s ohledem na tuto skutečnost bylo třeba postavit najisto datum zániku invalidity, který byl potvrzen na den 5. 9. 2018. Oduznání invalidity však s ohledem na výše uvedené, nemá vliv na žalobou napadené rozhodnutí, které řešilo žádost žalobce o zápočet nové doby pojištění a nikoliv invaliditu žalobce. Námitky žalobce byly správně zamítnuty, neboť nový zápočet náhradní doby pojištění neovlivnil výši částečného invalidního důchodu, který byl vypočítán v roce 2004.

15. Žalovaná vycházela z dokladů doložených žalobcem a z písemností, které byly shromážděny ve spise a na základě zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném k datu 1. 6. 2003 připomněla, že § 45 odst. 4 stanoví, že podle § 42 odst. 4 platí přiměřeně i pro výši částečného invalidního důchodu pojištěnce, který ke dni nároku na tento důchod získal alespoň 15 roků doby pojištění uvedené v § 11 a v § 13 odst. 1, čímž je třeba rozumět roky pojištění výhradně z výdělečné činnosti. Procentní výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu procentní výměry uvedené v § 42 odst. 4 větě první. Podle tohoto ustanovení výše procentní výměry plného invalidního důchodu činí 45 % výpočtového základu. Pro účely stanovení výpočtového základu se za osobní vyměřovací základ považuje všeobecný vyměřovací základ, který o dva roky předchází roku přiznání plného invalidního důchodu vynásobený přepočítacím koeficientem (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Výsledkem tohoto výpočtu je regulovaný osobní vyměřovací základ ve výši 9 877 Kč, u něhož se dále počítá 22,5 %, z čehož vychází částka 2 223 Kč.

16. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je přesně a správně uveden konkrétní výpočet vyměřovacího základu žalobce. Výše částečného invalidního důchodu byla u Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 54 Ad 5/2022 žalobce stanovena součtem základní výměry částečného invalidního důchodu ve výši 1 310 Kč měsíčně a procentní výměry částečného invalidního důchodu ve výši 2 223 Kč měsíčně. Celkem tedy činil částku 3 533 Kč měsíčně. S touto sumou Česká správa sociálního zabezpečení dále pracovala a částku zvyšovala (valorizovala) a posléze transformovala do invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, který byl taktéž dále valorizován a žalobci vyplácen.

17. S námitkou žalobce, že nově doložil náhradní doby pojištění v období od 11. 9. 1991 do 16. 10. 1992, čímž získal nově dobu pojištění po snížení náhradní doby pojištění na 80 % v přepočtu 33 roků a 278 dnů, kdy v roce 2004 žalobce při výpočtu získal dobu pojištění po snížení náhradní doby pojištění na 80 % v počtu 32 roků a 322 dnů se žalovaná správně vypořádala. Částečný invalidní důchod, jak již bylo vysvětleno, se skládá ze součtu základní výměry stanovené pevnou částkou a z procentní výměry, která se odvíjí z výpočtového základu podle doby pojištění včetně dopočtené doby, která činí za každý rok doby pojištění 0,5 % výpočtového základu měsíčně. Uvedenou skutečnost žalovaná číselně vyjádřila tak, že nově zjištěných 33 roků se násobí 0,75 %, což se rovná 24,75 %. U žalobce je rozhodné období vymezeno roky 1986 až 2002. Vyloučené doby z doby výdělečné činnosti byly v rozhodném období vyčísleny na 1 328 dnů a vyměřovací základ žalobce představuje sumu 618 146 Kč. Počet kalendářních dnů v rozhodném období v létech 1986 až 2002) za 17 roků představuje 6 205 dnů. Matematickým výpočtem se získá neredukovaný osobní vyměřovací základ, který činí 3 853 Kč a dále se již nesnižuje (neredukuje), neboť nedosahuje ani první redukční hranice, která činí 8 400 Kč. Při výpočtu procentní výměry částečného invalidního důchodu se dosadí tato čísla a za situace, že žalobce získal nově 33 roků dob pojištění; 24,75 % z částky 3 853 Kč jde po zaokrouhlení o částku 954 Kč měsíčně. Součtem základní výměry invalidního důchodu ve výši 1 310 Kč měsíčně a nově procentní výměry ve výši 954 Kč měsíčně by částečný invalidní důchod představoval k datu 1. 6. 2003 částku 2 264 Kč měsíčně.

18. Žalovaná porovnala výše částečného invalidního důchodu, a to částky 3 533 Kč a nově vypočteného částečného invalidního důchodu se zápočtem nově doložené náhradní doby u části roku 1991 a 1992, tedy částky 2 264 Kč měsíčně, z čehož zjistila, že by částečný invalidní důchod činil nižší částku, než mu náležela od 1. 6. 2003, která stále činí 3 533 Kč měsíčně. Česká správa uzavřela, že námitky žalobce shledala nedůvodnými. Soud tento závěr hodnotí jako správný a odpovídající zákonu.

19. V dané věci je třeba uzavřít, jak správně učinila žalovaná, že byť žalobce získal celý další rok doby pojištění do celkové doby pojištění, nijak tím příznivě neovlivnil v roce 2004 výši přiznaného částečného invalidního důchodu. Je tomu tak proto, že pro žalobce je výhodnější výpočet procentní výměry částečného invalidního důchodu z všeobecného vyměřovacího základu, tak jak bylo výše popsáno.

20. Soud zhodnotil postup správních orgánů, který žalobce napadl žalobou a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Žalobce ostatně žádné konkrétní výhrady a námitky neuvedl, pouze upozornil na situaci, že doložil rok nových skutečností, kdy měl opakovaně nohu po operaci v sádře a následovala u něho řada problémů. V.Závěr, náklady řízení 21. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 54 Ad 5/2022 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, pro to nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem, ostatně ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ani náhradu nákladů řízení přiznat neumožňuje. Krajský soud proto rozhodl tak, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 3. listopadu 2022 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.