54 Ad 6/2016
č. j. 54 Ad 6/2016-28
V PLATNOSTIRubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce P. M., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, sídlem Praha, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2016, č. j. MPSV-2016/11070 – 421/1, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 29. 4. 2016, č. j. MPSV-2016/11070 – 421/1 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalobci se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 30. 6. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2016, č. j. MPSV-2016/11070 – 421/1 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo v odvolacím řízení zrušeno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Českých Budějovicích, kontaktní pracoviště Vodňany (dále jen „úřad práce“) ze dne 29. 1. 2016, č. j. STC – 91/2016 – E (dále jen „rozhodnutí I. stupně“) podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jímž nebyl žalobce ode dne 3. 11. 2015 zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání podle § 25 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). (2) Žalobce v žalobě stručně popsal genezi celé věci, nesouhlasil se svým vyřazením z evidence uchazečů o zaměstnání, a proto se odvoláním domáhal zrušení rozhodnutí I. stupně. Předně žalobce namítal, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, zejména se skutečností o probíhajícím pracovněprávním sporu, který měl vliv na ukončení pracovního poměru navázaného v Německu. (3) Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2015, č. j. 8 Ads 69/2014 – 31, který judikuje, že úřad práce má v případě probíhajícího soudního řízení své řízení přerušit a vyčkat na rozhodnutí soudu, jehož předmětem bylo určení platnosti skončení pracovního poměru. Žalobce vyslovil domněnku, že odkazované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zcela přiléhá na projednávaný případ a poukázal na pochybení úřadu práce, který řízení nepřerušil, ačkoli tak učinit měl. (4) Žalobce uvedl, že splnil veškeré zákonem stanovené požadavky na něj kladené pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, doložil veškeré požadované dokumenty a postupoval vždy dle pokynů pracovnic úřadu práce. Žalobce poukázal na napadené rozhodnutí, dle kterého žalobce jednoznačně dovozuje, že byl zcela jednoznačně zařazen do evidence jako uchazeč o zaměstnání. Žalobce dále uvedl, že ihned po skončení soudního řízení obsah rozhodnutí úřadu práce sdělil a po obdržení písemného rozhodnutí, jej i předložil. Poté, co žalobce předložil rozhodnutí pracovního soudu v Pasově, mělo, dle názoru žalobce, řízení před úřadem práce pokračovat, neboť již byl na jisto dán datum ukončení pracovního poměru a žalobce mohl být zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání s nárokem na hmotnou podporu v nezaměstnanosti. Žalobce se domnívá, že nebyl povinen opakovaně podávat žádost, nýbrž měl být pouze posunut datum podání jeho žádosti. Opačný postup žalobce shledává za rozporný se zásadami správního řízení, zejména se zásadou přiměřenosti. (5) Výsledek pracovněprávního sporu odehrávajícího se v Německu žalobce oznámil úřadu práce den následující po vydání rozhodnutí, což nebylo možné z časových důvodů urychlit pro větší vzdálenosti mezi sídlem úřadu práce a pracovním soudem v Pasově. Žalobce dále namítal, že se žalovaný s tvrzenými skutečnostmi ve svém rozhodnutí nevypořádal, nezohlednil existenci pracovněprávního sporu ani jeho výsledek a jako jediný možný právní názor shledal ukončení či vyřazení z evidence. Úřad práce je právním názorem žalovaného vázán, proto žalobce nemůže jinak, než podat proti rozhodnutí žalovaného žalobu. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (6) Žalovaný správní orgán navrhl odmítnutí žaloby, neboť ji shledal nepřípustnou dle § 68 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že se vyjadřuje k č. j. MPSV – 2016/143771 – 421/1 a v textu vyjádření označil č. j. MPSV – 2016/11070 – 421/1. Žalovaný nejprve shrnul postup správních orgánů a následně zrekapituloval skutkový stav, teprve na závěr se vyjádřil k samotné žalobě. (7) Podle žalovaného projednávaná žaloba směřuje jen proti odůvodnění rozhodnutí, jímž žalovaný zavázal úřad práce v dalším postupu ve věci. Žalovaný podotkl, že se žalobce nijak neohrazuje vůči samotnému zrušení rozhodnutí úřadu práce. Žalovaný uvedl ve svém vyjádření, že pouze zavázal úřad práce tím, jaké skutečnosti má dále zkoumat, ale meritorně bylo žalobci ze strany žalovaného jako odvolacího orgánu vyhověno. Žalovaný dále poznamenal, že skutečnost, zda budou prováděny další kroky ze strany úřadu práce, není předmětem řízení. III. Replika žalobce k vyjádření žalovaného správního orgánu (8) Žalobce podal krajskému soudu dne 6. 9. 2016 nesouhlas s vyjádřením žalovaného k žalobě. Namítl, že se zaevidoval dne 3. 11. 2015, kdy jeho pracovní poměr byl již ukončen a úřad práce současně informoval, že podá žalobu pracovnímu soudu, neboť nesouhlasí s důvodem výpovědi z pracovního poměru. V souvislosti s tím žalobce předpokládal, že je úřad práce vyrozuměn o možnosti vzniku nepředvídatelných změn. Dne 30. 11. 2015 žalobce předložil písemné rozhodnutí pracovního soudu v Pasově, o jehož obsahu žalobce úřad práce již předem informoval. Žalobce upozornil na skutečnost, že v souvislosti s vyplacením hmotné podpory v nezaměstnanosti mu byla dne 3. 12. 2015 zaslána výzva k doložení evropských formulářů pro rozhodnutí k přiznání podpory v nezaměstnanosti, tedy až poté, co bylo úřadu práce písemně i ústně sděleno rozhodnutí pracovního soudu v Pasově. Žalobce dále uvedl, že se dotazoval pracovnic úřadu práce, zda není zapotřebí podání nové žádosti k registraci, které jej ubezpečily, že nové podání není zapotřebí. Žalobce spatřuje v postupu úřadu práce ryze formalistický přístup, který nesprávně neukončil evidenci žalobce v registru uchazečů, ačkoli byl již vyrozuměn o výsledku soudního sporu vedeného v Německu, a následně mohlo dojít k jeho opětovnému zaregistrování. Takový postup shledává žalobce za jediný správný, avšak úřadem práce byl odmítnut. Žalobce se domnívá, že svým postupem nic nezanedbal ani neporušil a vždy postupoval podle pokynů pracovnic úřadu práce. IV. Obsah správních spisů (9) Ze správního spisu vyplynuly pro věc následují rozhodné skutečnosti: (10) Dne 3. 11. 2015 byl proveden záznam o jednání, který byl vyplněn při prvním dostavení se na úřad práce, v němž žalobce zodpověděl požadované informace. Téhož dne podal žalobce žádost o zprostředkování zaměstnání č. STC – 682/2015 – E a žádost o podporu v nezaměstnanosti. Žalobce v souvislosti se zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání souhlasil se zpřístupněním osobních údajů, a to pouze pro účely zprostředkování zaměstnání. Žalobce byl dále poučen o právech a povinnostech účastníka správního řízení. Žalobce byl dne 3. 12. 2015 úřadem práce vyzván k odstranění nedostatku jeho žádosti spočívající v nepřiložení formuláře U1 a E106 nebo E108, po dobu nedoložení písemností bylo řízení úřadem práce přerušeno. Součástí spisu je též vyrozumění Městského úřadu Vodňany, obecního živnostenského úřadu o přerušení provozování živnosti od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2035 a potvrzení o přerušení provozování zemědělské výroby ze dne 18. 12. 2014. Dne 18. 1. 2016 byl úřadu práce doručen formulář U1 vystavený dne 4. 1. 2016 Agentur für Arbeit Regensburg, Galgenbergstr. 24, 930 53 Regensburg, v němž je potvrzena doba důchodového pojištění plynoucí z pracovního poměru v době od 6. 6. 2011 do 26. 11. 2015. Dne 17. 12. 2015 žalobce doložil formulář E108. Úřad práce dne 29. 1. 2016 vydal rozhodnutí o nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání č. j. STC – 91/2016 – E. Úřad práce v rozhodnutí I. stupně uvedl, že jej žalobce ústně vyrozuměl o jím podaném odvolání proti způsobu ukončení pracovního poměru. Následně byl úřad práce ústně informován o kladném vyřízení odvolání žalobce, v důsledku čehož došlo ke změně způsobu a data ukončení pracovního poměru. Úřad práce poukázal na skutečnost, že žalobce je veden od 3. 11. 2015 jako uchazeč o zaměstnání, avšak na předloženém formuláři U1 je potvrzena doba důchodového pojištění plynoucí z pracovního poměru v době od 6. 6. 2011 do 26. 11. 2015. Z toho úřad práce dovodil, že žalobce byl v době podání žádosti o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání stále v pracovním poměru, a proto jej z evidence vyřadil, neboť taková skutečnost je překážkou bránící v zařazení do evidence. Dne 1. 2. 2016 se žalobce dostavil na úřad práce, kde převzal rozhodnutí I. stupně a byl pracovnicí úřadu práce vyrozuměn o právu podat si odvolání proti rozhodnutí. Dále byl žalobce upozorněn na skutečnost, že v případě zamítnutí odvolání bude vyřazen z evidence. K tomu žalobce na záznam o jednání sdělil, že s tím nesouhlasí. Žalobce v záznamu uvedl, že pokud bude ve sporu úspěšný, požaduje po úřadu práce úhradu veškerých nákladů s řízením spojených. S tím pracovnice úřadu práce nesouhlasila, což také uvedla v záznamu o jednání. Dne 3. 2. 2016 podal žalobce odvolání proti rozhodnutí úřadu práce, jímž byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobce v odvolání sdělil, že se zaevidoval v době ukončení pracovního poměru, a tudíž se nemohlo jednat o překážku, která by bránila zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že nemohl předvídat, jakým způsobem bude jeho spor se zaměstnavatelem v soudním řízení před pracovním soudem v Pasově řešen. O průběhu soudního řízení však žalobce úřad práce pravidelně informoval a rozhodnutí mu neprodleně po obdržení předložil. Žalobce žádá, aby bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání platí od 3. 11. 2015 s tím, že podpora v nezaměstnanosti bude vyplácena od 27. 11. 2015 tedy ode dne, který soud určil jako den ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. (11) O podaném odvolání rozhodl žalovaný dne 29. 4. 2016 pod č. j. MPSV – 2016/11070 – 421/1 podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu tak, že napadené rozhodnutí zrušil. Žalovaný dospěl k závěru, že rozhodnutí I. stupně bylo vydáno v rozporu se skutkovým stavem. Žalovaný shledal v postupu úřadu práce rozpor s § 2 správního řádu, když nesprávně právně kvalifikoval skutkové okolnosti. Žalovaný uložil úřadu práce povinnost zabývat se tím, zda zaměstnání žalobce bylo činností dle § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, nebo se jednalo o skutečnost rozhodnou pro zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ve smyslu § 25 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti ve spojení s čl. 5 nařízení 883/2004. Pokud se bude jednat o skutečnost ve smyslu § 25 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti, uvedl žalovaný, že úřad práce bude muset pokračovat podle § 29 písm. a) a evidenci žalobce ukončit, nebo dle § 30 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o zaměstnanosti a žalobce z evidence vyřadit. (12) Dne 27. 5. 2016 poté, co bylo rozhodnutí I. stupně zrušeno, seznámil úřad práce žalobce s dalším postupem ve věci. Úřad práce žalobci sdělil, že odeslal žádost o poskytnutí informací o platu za období od 1. 11. 2015 do 26. 11. 2015 na formuláři U003 na Agentur für Arbeit Regensburg případně, aby tak učinil sám žalobce, pokud má k dispozici potřebné dokumenty. Požadované dokumenty byly úřadu práce doručeny dne 9. 6. 2016 a hrubý měsíční výdělek žalobce byl za měsíc listopad roku 2015 určen částkou 44 529 Kč. Dne 7. 7. 2016 bylo úřadem práce vydáno usnesení o zastavení správního řízení ve věci přiznání podpory v nezaměstnanosti. Téhož dne úřad práce potvrdil, že žalobce nevedl v evidenci uchazečů o zaměstnání od 3. 11. 2015, ani mu neposkytoval podporu v nezaměstnanosti či při rekvalifikaci. V. Právní názor soudu (13) V projednávané záležitosti soud postupoval podle ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s., při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. (14) Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. (15) Soud musí ze své úřední povinnosti nejprve posuzovat, zda lze napadené rozhodnutí považovat za přezkoumatelné, a to i bez námitky žalobce. Jestliže je rozhodnutí shledáno nepřezkoumatelným, z logiky věci lze dovodit, že další posuzování žalobních námitek nepřichází v úvahu, neboť by tím soud předjímal rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu publikovaný pod č. 617/2005 Sb., v němž je uvedeno: „…, pokud soud dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], uvede pouze důvody, v nichž tuto nepřezkoumatelnost spatřuje; další žalobní námitky již nepřezkoumává.” (16) Soud posuzuje vady způsobující nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, aniž by bylo nařízeno jednání z důvodu procesní ekonomie, neboť jejich projednání při ústním jednání by do věci nepřineslo nic nového a lze ho tedy považovat za nadbytečné. Vady rozhodnutí, pro které se rozhodnutí stává nepřezkoumatelným, je možné rozpoznat přímo z rozhodnutí nebo z obsahu správního spisu, a není proto nutné nařizovat jednání. Vady způsobující nepřezkoumatelnost rozhodnutí jsou natolik závažné, že pro ně nemůže napadané rozhodnutí v žádném případě obstát. (17) Podle § 76 odst. 1 s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem, přičemž za takové vady je podle písm. a) označena nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Takové rozhodnutí je jednou z možností meritorního rozhodnutí soudu, avšak ustanovení § 76 s. ř. s. je úpravou speciální vůči obecné úpravě § 78 s. ř. s., od níž se odlišuje tím, že umožňuje pouze zrušení rozhodnutí nebo vyslovení nicotnosti z důvodu vady rozhodnutí nebo řízení před správním orgánem. Jestliže je rozhodnutí označeno za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, je vždy zapotřebí pojem nesrozumitelnost blíže specifikovat, neboť se jedná o pojem neurčitý. Nesrozumitelnost můžeme spatřovat ve vzájemně zjevně rozporném vztahu mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí či v rozporu v samotném výroku rozhodnutí, a to v případech, kdy není zřejmé, jakým způsobem vlastně správní orgán rozhodl, což se týká právě projednávané věci. (18) Soud se proto v prvé řadě zabýval otázkou přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného a vycházel přitom z ustálené judikatury NSS kupř. sp. zn. 6 Azs 12/2012, podle něhož lze nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost obecně považovat takové rozhodnutí správního orgánu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně orgán ve věci rozhodl, nebo takové rozhodnutí, jehož výrok je v rozporu s odůvodněním. (19) To dopadá na souzenou věc, kde soud zjistil nepřezkoumatelnost napadaného rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti pro vzájemný rozpor výroku a odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále v samotném výroku napadeného rozhodnutí, který nebyl vysloven způsobem nevzbuzujícím pochybnosti, neboť z něj není seznatelné, jakým způsobem odvolací správní orgán naložil s přezkoumávaným rozhodnutím. Krajský soud poukazuje na skutečnost, že žalovaný ve výroku napadeného rozhodnutí výslovně uvedl: „Podle ust. § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu se výše uvedené rozhodnutí ruší.“ Taková formulace výroku je zcela nesrozumitelná a neodpovídá právní normě. Správní řád v § 90 stanovuje taxativní výčet způsobů, jakými může odvolací správní orgán rozhodnout, pokud shledá napadené rozhodnutí nesprávné či v rozporu s právními předpisy. Odvolací správní orgán podle § 90 odst. 1 správního řádu: a) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví, b) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; c) napadené rozhodnutí nebo jeho část změní. (20) Jiný způsob rozhodnutí není přípustný a možný. Žalovaný nemůže rozhodnout jinak, než mu umožňuje taxativní výčet zákonného ustanovení správního řádu za situace, že rozhodnutí je nesprávné nebo v rozporu s právními předpisy. Žalovaný ve výroku napadeného rozhodnutí uvedl, že rozhodl podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu, a proto v takovém případě mělo být rozhodnutí úřadu práce zrušeno a řízení zastaveno. Žalovaný při specifikování konkrétního zákonného ustanovení uvedl pouze, že napadené rozhodnutí ruší, což neodpovídá žádné ze zákonných možností formulace výroku rozhodnutí. Přitom z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný vycházel patrně z § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, neboť v odůvodnění vyslovuje žalovaný jako odvolací správní orgán právní názor, jímž je úřad práce jako správní orgán, který vydal napadené rozhodnutí, vázán. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž opakovaně sděluje, jakým způsobem má úřad práce postupovat v dalším řízení poté, kdy bude zrušeno napadené rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí musí být vždy v souladu s jeho výrokem. To v dané věci splněno nebylo. Výrok žalobou napadeného rozhodnutí neodpovídá zákonné dikci, kterou žalovaný ve výroku citoval a navíc je v rozporu s odůvodněním. Krajský soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. (21) Krajský soud dále upozorňuje orbiter dictum na skutečnost, že žalovaný i ve svém vyjádření k žalobě neměl ve věci jasno, neboť dokonce uvedl, že podané odvolání žalobce žalovaný podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a napadené rozhodnutí jako zákonné a věcně správné potvrdil. Krajský soud proto znovu konstatuje, že z rozhodnutí žalovaného ani z jeho vyjádření není seznatelné, jakým způsobem vlastně žalovaný skutečně rozhodl, neboť zákonné ustanovení se vždy liší a ani v jednom případě nekoresponduje s odůvodněním napadeného rozhodnutí. Soud proto přistoupil ke zrušení rozhodnutí z úřední povinnosti, neboť byť ve zrušujícím rozhodnutí rozhodnutí žalovaného se vyskytly tak závažné vady, které měly za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí a nebyl zřejmý ani srozumitelný právní závěr žalovaného, tudíž nemohl být postaven na jisto ani další postup prvostupňového orgánu. (22) S ohledem na výše uvedené krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. VI. Závěr, náklady řízení (23) Soud z toho důvodu uzavřel, že žaloba žalobce byla shledána důvodnou, a proto přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud v dané věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 76 odst. 1 s. ř. s., navíc účastníci s takovým postupem soudu projevili souhlas. (24) O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měl plný úspěch ve věci žalobce, kterému však žádné náklady v souvislosti s předmětným řízením nevznikly, neboť věc byla projednána bez nařízeného jednání. Proto bylo rozhodnuto tak, že se žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. listopadu 2016 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.