54 Ad 6/2021

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 4. 2021 č. j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 13. 4. 2021 č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 26. 4.2021 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13. 4. 2021 č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 1. 2021 č. j. X, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 11. 1. 2021 nebyl invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobce s rozhodnutím nesouhasil a podal proti němu žalobu. Uvedl, že si v roce 2014 způsobil těžký úraz levého kolenního kloubu a podstoupil operaci. Pooperační stav byl komplikovaný a pro zhoršující obtíže mu bylo indikováno další vyšetření magnetickou rezonancí s nálezem progrese chondropatie a pozdější rentgenová vyšetření i s nálezem gonantrozy druhého až třetího stupně. Ke zhoršení a výrazné hypotrofii svalstva, stehna a lýtka došlo i přes veškerá lékařská doporučení, rehabilitaci a užívání chondroprotektiv. Přetrvávající obtíže, bolesti a těžká nestabilita výrazně omezují pracovní činnost žalobce, i přes používání fixační ortézy kolenního kloubu. Požádal proto o zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná ve svém vyjádření poukázala na platnou právní úpravu, ke konkrétnímu případu žalobce uvedla, že dle lékařského posudku ze dne 19. 3. 2021 došlo k poklesu pracovní schopnosti o 15 %, což neodůvodňuje přiznání žádného stupně invalidity. Za takto zjištěného stavu žalovaná setrvala na svém rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby.

III. Obsah správních spisů

4. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice se závěrem, že není invalidní, neboť pokles pracovní schopnosti činí 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl A, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 27. 1. 2021 rozhodnutí, kterým pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona o důchodovém pojištění žádost žalobce zamítla. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal dne 2. 3. 2021 námitky. Uvedl, že má přetrvávající obtíže, bolesti a těžkou nestabilitu kolenního kloubu, čímž je výrazně omezena jeho pracovní činnost. Na základě námitek posoudila Česká správa sociálního zabezpečení znovu zdravotní stav žalobce dne 22. 3. 2021 se závěrem, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 15 % s odkazem na kapitolu XV, oddíl B, položka 10a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Na podkladě tohoto posudkového závěru bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí. S tímto rozhodnutím žalobce nesouhlasil a podal žalobu.

5. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Tato komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 23. 8. 2021 uvedla, že žalobce byl jednání komise přítomen a se závěrem ústně seznámen. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla v době vydání napadeného rozhodnutí polotraumatická artróza druhého až třetího stupně s významným poškozením vazivového aparátu levého kolena se značnou nestabilitou levého kolenního kloubu. Žalobce byl schopen pracovního zařazení s vyloučením především zvýšených nároků na funkci levé dolní končetiny, to je zejména delší chůze, chůze v nerovném terénu, práce v kleče, v podřepu. Žalobce byl schopen práce spíše lehčího charakteru s výše uvedeným onemocněním. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XV, oddíl B, položka 10b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 20 – 30 %. Komise tento pokles stanovila na 30 %. Zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži poškození daného kloubu při výše uvedeném zdravotním postižení. Vzhledem k profesi žalobce bylo využito § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a byla zvýšena horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti o dalších pět procent na dalších 35 % míry poklesu pracovní schopnosti. Žalobce byl schopen vykonávat po vzniku invalidity prvního stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky a tělesné schopnosti, eventuelně v podstatně menším rozsahu a intenzitě.

6. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, konkrétně v komisi dne 23. 8. 2021, dále na základě nálezu MUDr. X a MUDr. X ze dne 9. 12. 2020, ze zprávy MUDr. X, nemocnice X z 25. 11. 2020, z traumatologického vyšetření MUDr. X, nemocnice x ze dne 25. 11. 2020, z chirurgického vyšetření MUDr. X, ze dne 11. 8. 2021.

IV. Právní názor soudu

7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení, pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožní vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí to za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý, zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav je posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. V dané záležitosti podal žalobce námitky proti rozhodnutí ze dne 27. 1. 2021, kterým mu byla zamítnuta žádost o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek stanovených v § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítnuta. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek, který v podstatě potvrdil závěry rozhodnutí orgánu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činil 15 % a tento pokles pracovní schopnosti neodůvodňuje přiznání žádného stupně invalidity.

12. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 23. 8. 2021, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce byla v době vydání napadeného rozhodnutí potraumatická artróza II. až III. stupně s významným poškozením vazivového aparátu levého kolena se značnou nestabilitou levého kolenního kloubu. Žalobce byl schopen pracovního zařazení s vyloučením především zvýšených nároků na funkci levé dolní končetiny, to je zejména delší chůze, chůze v nerovném terénu, práce v kleče či v podřepu. Žalobce je schopen práce spíše lehčího charakteru s výše uvedeným omezením. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala v době vydání napadeného rozhodnutí postižení uvedenému v kapitole XV, oddíl B, položka 10b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 20 – 30 %. Komise tento pokles stanovila na 30 %. Zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži poškození daného kloubu při výše uvedeném zdravotním postižení. Vzhledem k profesi žalobce bylo využito § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění a byla zvýšena horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 5 % na celkových 35 % míry poklesu pracovní schopnosti. Žalobce byl schopen vykonávat po vzniku invalidity prvního stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti eventuelně v podstatně menším rozsahu a intenzitě.

13. Komise dospěla k závěru, že žalobci ode dne 25. 11. 2020 náleží invalidita prvního stupně. U žalobce byl zjištěn pokles pracovní schopnosti, který činil 35 %, což odpovídá invaliditě prvního stupně.

14. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě prvního stupně, a to k datu 25. 11. 2020. Tento závěr se neshoduje se závěry, které byly vysloveny lékaři v řízení před Okresní správou sociálního zabezpečení a Českou správou sociálního zabezpečení. Posudková komise však dospěla k závěru, že u žalobce je přítomna potraumatická artróza druhého až třetího stupně s významným poškozením vazivového aparátu levého kolena se značnou nestabilitou levého kolenního kloubu, což vylučuje z hlediska pracovního zařazení zvýšené nároky na funkci levé dolní končetiny, zejména delší chůze, chůze v nerovném terénu, práce v kleče a v podřepu. Proto zvolila pokles pracovní schopnosti podle kapitoly XV, oddíl B, položka 10b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a zvolila horní hranici míry tohoto poklesu s přihlédnutím k tíži poškození daného kloubu na 30 %. Vzhledem k profesi žalobce zvýšila komise tento pokles o 5 % navýšení na celkových 35 %.

15. Soud dospěl k závěru, že při vypracování posudku měla komise k dispozici veškeré doložené lékařské zprávy žalobce a přihlédla i k vývoji onemocnění žalobce a vysvětlila svůj závěr týkající se neshody hodnocení posudkové komise se závěry, které byly vysloveny lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení a České správy sociálního zabezpečení. Zároveň vysvětlila, z jakých důvodů se od tohoto hodnocení odlišila. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobce a vysvětlil vyslovený závěr. Posudek byl úplný objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení pracovní schopnosti žalobce, jakož i stanovení data vzniku této invalidity. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými postiženími žalobce. Při vypracování posudku měla komise veškeré doložené lékařské zprávy a přihlédla k vývoji onemocnění žalobce a vysvětlila dostatečně svůj závěr.

V. Závěr, náklady řízení

16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěru, který postavila najisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 23. 8. 2021, že žalobce je invalidní v prvním stupni a invalidita vznikla ke dni 25. 11. 2020.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, nicméně soud projednal věc bez nařízeného jedání a žalobci žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 24. listopadu 2021 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně