54 Ad 7/2020

Rubrum

Č. j. 54 Ad 7/2020 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce: D.O. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Praha sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2020 č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 8. 6. 2020 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2020 č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 54 Ad 7/2020 zabezpečení ze dne 7. 2. 2020 č. j. X, kterým Česká správa sociálního zabezpečení změnila svoje rozhodnutí č. j. X ze dne 15. 1. 2019 tak, že žalobci od 17. 12. 2018 náleží invalidní důchod pro invaliditu II. stupně v částce 7 901 Kč měsíčně, která se podle konkrétně uvedených nařízení vlády zvyšuje na 9 299 Kč měsíčně, neboť žalobce byl podle posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 2. 12. 2019 uznán od 17. 12. 2018 invalidním pro invaliditu II. stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činil 50 % 2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil. Uvedl, že žalovaná opakovaně od roku 1998 zamítala jeho žádosti o změnu invalidity, přestože trpěl velmi silnými bolestmi v oblasti páteře, které způsobovaly omezení pohybu. V souvislosti s přetrvávající bolestí byla provedena operace v roce 1994, která řešila zdravotní problémy jen částečně, nebyl operačně řešen kořen S1 a zdravotní problémy trvaly i nadále. S ohledem na existenční problémy byl nucen pracovat jako slévárenský dělník ve velmi namáhavém prostředí. Zdravotní potíže přetrvávaly bez povšimnutí posudkového lékaře V. z ČSSZ v Táboře. Podle tohoto lékaře nedosahoval zdravotní stav žalobce žádného stupně invalidity ani po vážné dopravní nehodě, kde utrpěl poranění hlavy, mozku a nalomení krční páteře. Další operace krční páteře proběhla po deseti letech od autonehody. Pět měsíců po autonehodě byl přijat do táborské nemocnice se zanedbaným zamlčeným zánětem mozku. Tato skutečnost je potvrzena Dg G009. Dne 12. 6. 1999 byla provedena lumbální vyšetření páteře, tento zákrok zanechal další následky, což opět nebylo vzato v úvahu. Proto požádal o přezkum důkazů. Při jednání před krajským soudem, které bylo v této věci nařízeno, uvedl, že nesouhlasí s datem přiznání invalidity a navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce v podané žalobě neuvedl konkrétní žalobní body, z nichž by bylo patrno z jakých právních a skutkových důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a neuvedl důkazy k prokázání svých tvrzení ani neuvedl, jaký návrh výroku rozsudku činí, soud jej vyzval k doplnění těchto podstatných náležitostí. Žalobce na tuto výzvu reagoval žádostí o odročení jeho případu po dobu 2 měsíců pro onemocnění jeho právního poradce Covidem 19. O tuto lhůtu požádal i z důvodu doplnění důkazů ve věci. Po uplynutí této lhůty ničeho soudu nedoložil, ani žalobu žádným způsobem neupřesnil. Přesto soud zaslal Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích žádost o přešetření data vzniku invalidity žalobce.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

4. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že z podání žalobce není zřejmé jaké skutkové a právní otázky má soud svému přezkoumání podrobit, neboť žalobce nespecifikoval, v čem by měla nezákonnost spočívat. Žalobní návrh zní na blíže neupřesněný přezkum důkazů. Nepřehlédnutelná je výtka vůči údajné dlouhodobé ignoraci prožívaných obtíží. Žalovaná připomněla, že k opodstatněnosti domnělé bagatelizace se již Krajský soud v Českých Budějovicích opakovaně vyslovil v rozsudcích č. j. 2 Ca 337/2000- 17 ze dne 4. 1. 2001 a č. j. 2 Cad 188/2007-36 ze dne 10. 11. 2008, č. j. 2 Ad 20/2012-31 ze dne 16. 7. 2012 a č. j. 2 Ad 2 2/2015 - 35 ze dne 25. 5. 2015. Procesní úspěch nezaznamenal ani v řízení o kasačních stížnostech, o kterých Nejvyšší správní soud rozhodl v rozsudcích č. j. 3 Ads 19/2009-69 ze dne 22. 7. 2009, č. j. 6 Ads 113/2012 – 45 ze dne 22. 11. 2012. Žalovaná v konkrétní záležitosti zdůraznila, že postupovala v intencích závazného právního názoru Krajského soudu v Českých Budějovicích a vycházela i ze závěrů Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 54 Ad 7/2020 Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, které byly zachyceny v posudku této komise ze dne 2. 12. 2019 č. j. 2019/1428-CB. Žalovaná vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.

III. Obsah správních spisů

5. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl poživatelem částečného invalidního důchodu od 8. 4. 2000. Od 1. 1. 2010 byl částečný invalidní důchod ve smyslu ustanovení zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů transformován na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně u žalobce s poklesem míry pracovní schopni o 40 %. Žalobce opakovaně žádal o úpravu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu a v této souvislosti podal několik správních žalob. Vždy byl uznán až do roku 2018 invalidním pro invaliditu I. stupně. Naposledy rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 15. 1. 2019 byla zamítnuta žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu ze dne 3. 10. 2018. Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 12. 2018 byl účastník nadále invalidní pro invaliditu I. stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 40 %. Námitky žalobce proti tomuto rozhodnutí byly rozhodnutím ze dne 23. 7. 2019 č. j. X jako nedůvodné zamítnuty. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 54 Ad 12/2019-38 ze dne 20. 12. 2019 a věc byla České správě sociálního zabezpečení vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud nařídil přezkoumání zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti činí 50 %, když původně stanovených 40 % zvýšila s ohledem zaměstnání žalobce o maximálně možných 10 % a datum změny invalidity z I. na II. stupeň stanovila ke dni 17. 12. 2018. Uvedla, že datum vzniku invalidity II. stupně by mohl být určen až datem nových lékařských vyšetření z roku 2019, zejména vyšetřením EMG z 3. 10. 2019, kdy podle metodiky lékařské posudkové služby se den vzniku invalidity stanovuje v souladu s objektivně zjištěnými a přesvědčivými důkazy. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR přistoupila vstřícně k celé záležitosti a stanovila datum změny invalidity na 17. 12. 2018, když k tomuto přístupu komisi vedla skutečnost, že i když ke dni jednání komise nebyla jednoznačně prokázána kořenová léze, lze medicínsky zpětně kvalifikovaně předpokládat, že tento den již byla přítomna a nejednalo se o stav vzniklý akutně, ale o stav chronický. Žalobce byl již v den jednání na Okresní správě sociálního zabezpečení v dočasné pracovní neschopnosti a bylo totiž možné dospět k závěru, že již není reálné, že se žalobce vrátí do práce, kterou dosud vykonával v plném pracovním úvazku. Komise přitom neshledala, že by bylo možné datum zvýšení invalidity stanovit na dobu dřívější, a to vzhledem ke skutečnosti, že až do vzniku dočasné pracovní neschopnosti žalobce pracoval v plném pracovním úvazku jako lisař a byl tedy na svůj zdravotní stav adaptován. Komise podotkla, že vznik dočasné pracovní neschopnosti není ihned důvodem k invalidizaci. Změna invalidity byla dána odlišným vyhodnocením kvalifikačního potenciálu žalobce a zvýšení stupně invalidity podporovaly nové neurologické nálezy provedené při jednání komise. Na základě tohoto závazného právního názoru rozhodla znovu Česká správa sociálního zabezpečení tak, změnila své rozhodnutí č. j. X ze dne 15. 1. 2019 a přiznala žalobci invalidní důchod pro invaliditu II. stupně od 17. 12. 2018. Žalobce Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 54 Ad 7/2020 podal proti tomuto rozhodnutí námitky, které byly žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí ze dne 7. 2. 2020 č. j. X bylo potvrzeno.

6. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 18. 11. 2020 dospěla k závěru, že žalobci náleží invalidita II. stupně ode dne 17. 12. 2018. Ve všech argumentech odkázala na předešlé jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, které proběhlo dne 2. 12. 2019 a zároveň odkázala na posudek z téhož data. V posudku ze dne 2. 12. 2019 je podrobně uveden diagnostický souhrn, anamnéza zdravotní a posudková a taktéž podkladová dokumentace, včetně posouzení žalobce v komisi přísedícím neurologem. Komise konstatovala, že datum vzniku invalidity, respektive datum zvýšení stupně invalidity, je v posudku ze dne 2. 12. 2019 dostatečně, v plné míře odůvodněno. Na tomto závěru posudková komise setrvává.

IV. Právní názor soudu

7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů, které byly zcela obecné, kdy žalobce žádal o přezkum důkazů.

8. Žaloba není důvodná.

9. V dané záležitosti se jednalo o postup správních orgánů, které v dané záležitosti rozhodly opakovaně za situace, kdy Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 12. 2019 č. j. 54 Ad 12/2019 zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 7. 2019 č. j. X. Krajský soud v rozsudku vyjádřil závazný právní názor na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 2019, které podrobně na základě kompletní zdravotní dokumentace žalobce, zpráv z odborných lékařských vyšetření a stanovené diagnózy, posoudila stupeň invalidity žalobce a taktéž datum jejího vzniku, respektive datum změny stupně invalidity. Za této situace, kdy Krajský soud v Českých Budějovicích zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, byla žalovaná vázána právním názorem soudu, podle § 78 odst. 5 s.ř.s., který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku. Za této situace byla žalovaná vázáná právním názorem soudu ve svém dalším postupu. Tato vázanost vyplývá ze smyslu kasace, která je stanovena v soudním řádu správním. Žalovaná se v dalším řízení vysloveným závazným právním názorem soudu řídila. Správní orgán by nebyl v dalším řízení právním názorem vázán za situace, že by došlo k takové změně skutkového stavu, že by vyslovený právní názor byl neaplikovatelný. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že se v dané věci stalo předmětem přezkumu rozhodnutí, kterým došlo k posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce a stanovení dne vzniku konkrétního stupně invalidity. Tato otázka představuje otázku odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy totiž nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To stanoví § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení posuzuje zdravotní stav a pracovní Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 54 Ad 7/2020 schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. Za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním posuzovat pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkový závěr o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z nich vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost dále vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí také znalosti v oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, nemůže však být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. V dané záležitosti soud připomíná, že žalovaná správně rozhodla na základě závazného právního názoru Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla vázáná přestože žalobce toto rozhodnutí neakceptoval. Bránil se proti němu námitkami a posléze správní žalobou. Žalobní námitky však v požadovaném rozsahu i přes poučení, kterého se mu dostalo ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 1 s.ř.s., tedy ve lhůtě 2 měsíců, nedoplnil. Na výzvu soudu reagoval žádostí o prodloužení lhůty 2 měsíců. V této lhůtě však ani námitky, ani žádné důkazní prostředky soudu nepředložil. Soud z toho důvodu požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR o vypracování posudku. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích v posudku ze dne 18. 11. 2020 jednoznačně setrvala na svých závěrech, které uvedla v posudku ze dne 2. 12. 2019, včetně stanovení data vzniku invalidity II. stupně na 17. 12. 2018. Považovala nadbytečné opakovat již výše uvedené a dostatečné posouzení, které v zmiňovaném posudku ze dne 2. 12. 2019 vyjádřila. Úkolem soudu je ověřit, zda posudek je úplný a přesvědčivý, kdy se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Posudková komise se vždy v posudku musí vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi, zvláště těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně a na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. Žalobce ve své žalobě žádné konkrétní žalobní námitky i přes výzvu neuvedl. Stejně tak setrval na svých vyjádřeních k vývoji svého zdravotního stavu i při jednání před krajským soudem, kde opakovaně uvedl, že jeho právní poradce je nemocný s nemocí COVID 19 a požádal o odročení jednání. Soud na tento požadavek reagoval vysvětlením, že žalobce dosud žádnou plnou moc pro své zastupování před krajským soudem nepředložil, přestože již po podání žaloby soudu sdělil požadavek o odložení posuzování věci o 2 měsíce a nepředložil ani žádné žalobní důvody, ani důkazy. Soud z toho důvodu neshledal nyní opakovaně vznesený požadavek za odůvodněný. Ve vztahu k posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 2019 soud žalobce odkázal na již provedené hodnocení tohoto důkazu soudem v rozsudku sp. zn. 54 Ad 12/2019. Soud zopakoval, že v tomto posudku komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce je páteřová dysfunkce, kdy žalobce má polytopní bolesti převážně krční a bederní páteře. Nové posudkově významné skutečnosti přineslo Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 54 Ad 7/2020 vyšetření provedené v roce 2019, jednalo se o vyšetření EMG, kterým byla objektivizována chronická kořenová léze L5 vlevo středního stupně. Datum vzniku invalidity II. stupně bylo stanoveno v souvislosti s touto objektivizací dnem jednání předcházející této objektivizaci dne 17. 12. 2018. Komise hodnotila nepříznivý stav žalobce podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1c), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. S ohledem na progresi nálezu na zobrazovacím vyšetření i na EMG i s ohledem na vývoj nálezu, komise využila horní hranici taxace míry poklesu pracovní schopnosti 40 % a zohlednila i kvalifikační potenciál žalobce, kdy považovala za plně indikované použít maximální možné zvýšení o 10 % na celkových 50 %. Datum vzniku invalidity komise stanovila na 17. 12. 2018.

12. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy, které byly v dané věci provedeny, včetně postupu správního orgánu, které předcházelo vydání žalobou napadeného rozhodnutím. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného. Dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Žalobce ve své žalobě pouze požádal o přezkum důkazů. Neuvedl žádné konkrétní námitky ani důkazy, které by již vypracovaný posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 2019 zpochybňovala včetně data stanovení změny invalidity II. stupně od 17. 12. 2018. Komise v posudku, o který soud řízení o předmětné žalobě proti napadenému rozhodnutí doplnil, uvedla, že z posouzení nevyplynuly žádné jiné závěry. Komise proto na svůj předchozí podrobný posudek zcela odkázala.

13. Soud dospěl k závěru, že při vypracování posudku disponovala komise veškerou doloženou lékařskou dokumentací, přihlédla k vývoji onemocnění žalobce a vysvětlila svůj závěr ohledně stanovení data vzniku invalidity II. stupně. Soud již v rozsudku sp. zn. 54 Ad 12/2019 tento posudek zhodnotil jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení zdravotního stavu žalobce o poklesu pracovní schopnosti, jakož i data vzniku invalidity II. stupně. V nyní posuzovaném případě neshledává soud důvod, aby tento posudek, na který Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dne 18. 11. 2020 odkazovala, jakkoli zpochybnil. Tento posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními potížemi žalobce. Zrekapituloval vývoj zdravotního postižení žalobce, vysvětlil i důvody odchýlení se od předchozích zdravotních posouzení. Tento posudek rovněž výslovně hodnotil, že u žalobce není přítomno onemocnění podle položky 1d), oddíl E, kapitoly XIII, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., neboť tato položka je určena pro stavy s těžkým funkčním postižením, což je definováno jako těžké postižení více úseku páteře s trvalými projevy kořenového dráždění a s trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, s těžkým poškozením nervů, se závažnými parézami, svalovými atrofiemi, s poruchou hybnosti končetin či se závažnou poruchou funkce svěračů. Z uvedeného je u žalobce přítomno pouze trvalé kořenové dráždění. To bylo hodnoceno i v posudkovém kritériu, které bylo ke konkrétnímu hodnocení použito. Posudkově je rozhodující skutečnost, že žalobce nemá závažnou paretickou lézi, nemá poškození nervů ani závažnou poruchu svěračů. Žádná z vedlejších ostatních poruch, které jsou u žalobce přítomny, nemá funkční dopad takový, aby sama o sobě mohla být rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které by odpovídalo invaliditě nějakého stupně. Pokud žalobce dokládal v minulosti nálezy týkající se bronchiálního astmatu, tak tyto potíže měl i v anamnéze, avšak nebyl pravidelně léčen. Komise konstatovala, že po vynechání kouření by se stav žalobce měl zlepšit. Paréza hlasivky žalobce jej pak z pracovního zařazení významně Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 54 Ad 7/2020 nelimituje. U žalobce se projevuje porucha přizpůsobení, kdy své potíže prožívá akcentovaně a v jeho obsáhlé zdravotní dokumentaci jsou k dispozici nálezy, které uvádějí až agravaci, projevy hyperpatického chování, které byly zřejmé i při jednání posudkové komise.

V. Závěr, náklady řízení

14. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce nebyla důvodná, a proto podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. České správě sociálního zabezpečení pak ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, přestože měla v řízení úspěch, ostatně ani žádné náklady nad rámec své úřední činnosti nevynaložila. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 25. ledna 2021 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.