54 Ad 7/2022

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně: M.B. bytem X proti žalované Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 125 08 Praha 5 o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2022 č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 22. 6. 2022 doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2022 č. j. X kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 1. 2022 č. j. X, kterým byl žalobkyni odňat od 12. 3. 2022 invalidní důchod podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 14. 1. 2022 žalobkyně nebyla invalidní, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 15 % a toto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo současně se zamítnutím námitek potvrzeno.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila. V žalobě uvedla, že posudkový lékař vyslovil závěr, aniž by podrobněji zkoumal její zdravotní stav. Na jednání nebyla přizvána, a to ani na její žádost v námitkovém řízení, a tudíž si nemohli lékaři učinit odpovídající představu o jejím zdravotním stavu. Nehodnotili její celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat její aktivity vzhledem k položce č. 13 b) oddíl B, položka kapitoly XV, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Nevyžádali si podrobnější a odbornější zdravotní vyšetření a vycházeli z posledních zpráv z ortopedie. Žalobkyně uvedla, že nově předkládá výslednou zprávu z magnetické rezonance, kde se uvádí čtvrtý, nejtěžší stupeň chondromalacie, ASK (artroskopická operace) byla provedena 10/19, invalidní důchod byl původně přiznán 1/20. Zdravotní stav kolene se nezlepšil. Žalobkyně má ostrou bolest a slabost stehenního svalu a koleno nečekaně podklesává. Má problém při manipulaci s předměty a upřednostňuje zdravou nohu. Bydlí v patrovém rodinném domě a chůzi zvládá s obtížemi. Poznamenala, že je zaměstnána v chráněné dílně jako osoba zdravotně znevýhodněná a má smlouvu na určito do léta 2023 na chráněném pracovním místě. Pokud přijde o invalidní důchod, má jen velmi malou šanci nalézt jiné vhodné zaměstnání. Navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná se k věci vyjádřila dne 13. 7. 2022. Popsala platnou právní úpravu a připomněla skutkový stav věci. Podle lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení jakož i České správy sociálního zabezpečení je u žalobkyně přítomen dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který způsobuje pokles pracovní schopnosti pouze o 15 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je postižení uvedené v kapitole XV, oddíl B, položka č. 13 a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 15 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. U žalobkyně tudíž nejsou splněny podmínky pro ponechání invalidního důchodu a z toho důvodu došlo k odnětí této dávky. Žalovaná setrvala za současného stavu na svém rozhodnutí a navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

III. Obsah spisů, včetně důkazu doplněného soudem

4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice se závěrem, že není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Nejde již o invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla zdravotní schopnost žalobkyně pouze o 15 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti jsou zdravotní potíže uvedené v kapitole XV, oddíl B, položka 13a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 15 %. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 25. 1. 2022 rozhodnutí, kterým od 12. 3. 2022 odňala žalobkyni invalidní důchod. S tímto rozhodnutím žalobkyně nesouhlasila a dne 1. 3. 2022 podala námitku, ve které uvedla pochybnosti o úplnosti a přesvědčivosti posudku o invaliditě a správnosti stanovení míry poklesu její pracovní schopnosti. Posudkovými lékaři nebyla osobně posuzována, a tudíž má za to, že její zdravotní stav nebyl posouzen komplexně. V námitkovém řízení pracoviště Plzeň posoudilo zdravotní stav žalobkyně dne 6. 4. 2022 se závěrem, že se k datu vydání napadeného rozhodnutí nejednalo o invaliditu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činil pouze 15 % v souvislosti s úrazem ze dne 14. 12. 2018. Na podkladě toho posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení Plzeň dne 28. 4. 2022 rozhodnutí, kterým námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 25. 1. 2022 potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke správnímu soudu. Na základě podané žaloby soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice o zpracování posudku, kterým by byl komplexně posouzen zdravotní stav žalobkyně. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice vypracovala dne 19. 9. 2022 za přítomnosti odborného lékaře traumatologa MUDr. Z.B. a za přítomnosti žalobkyně, která byla s posudkovým závěrem seznámena. Komise uvedla, že k zániku invalidity došlo dne 14. 1. 2022. Komise stanovila diagnostický souhrn a dále vyšetřila žalobkyni v komisi. Pro posouzení věci byly rozhodující záznamy založené ve zdravotní kartě ošetřujícího praktického lékaře MUDr. I.P., České Budějovice. Dále měla k dispozici zprávy vydané po datu vydání napadeného rozhodnutí, a to zprávu z magnetické rezonance levého kolene MUDr. A. K., B. a objektivní nález, který učinil traumatolog MUDr. Z. B. při jednání posudkové komise. Komise uzavřela, že rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení stav po tříštivé dislokované zlomenině levé čéšky dne 14. 12. 2018 s residuálním lehkým omezením flexe (ohnutí) levého kolenního kloubu přetrvávající hypotrofií stehenního svalstva a vznikem poúrazové artrózy. Tato rozhodující příčina odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení v kapitole XV oddíl B položka 13a, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kdy je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 – 15 % a komise tento pokles stanovila na 15 % poklesu pracovní schopnosti. Zvolila horní hranici poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži u žalobkyně přítomného zdravotního postižení (lehké omezení flexe kolenního klouby, hypotrofie stehenního svalstva, poúrazová artrózy). V žádném případě se nejednalo o objektivizovanou značnou deformitu bérce nebo stehna se svalovými atrofiemi a značným omezením funkce končetiny. V případě žalobkyně nebyl zjištěn ani důvod pro využití § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. Komise hodnotila postižení žalobkyně shodně s hodnocením lékaře České správy sociálního zabezpečení.

5. Komise svůj posudkový závěr vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, které jsou založeny ve zdravotní dokumentaci žalobkyně, a to zprávy z ortopedické ambulance MUDr. R. T. Č. B. ze dne 14. 4. 2020, 10. 11. 2020, 3. 6. 2021, 14. 2. 2022, 22. 2. 2022, 23. 3. 2022 a 28. 3. 2022. Dále zpráva z MR levého kolene MUDr. A. K. B. z 30. 5. 2022 (po datu vydání napadeného rozhodnutí).

IV. Právní názor soudu

6. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce dva téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

7. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachovaní pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení, pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

8. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech dlouhodobého pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To, za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

9. Jinak řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

10. Žalobkyně v žalobě především namítala, že nebyl správně posouzen její zdravotní stav. Proto požádala o jeho přezkoumání a ještě doložila zprávu z magnetické rezonance levého kolene ze dne 30. 5. 2022, což představovalo vyšetření po datu vydání napadeného rozhodnutí. Veškeré zprávy z vyšetření žalobkyně ohledně jejího zdravotního stavu soud postoupil Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích k posouzení.

11. Z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jednoznačně vyplynula rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, který byl přítomen v době vydání napadeného rozhodnutí. Jednalo se o stav po tříštivé dislokované zlomenině levé čéšky ze dne 14. 12. 2018 s residuálním lehkým omezením flexe (ohnutí) levého kolenního kloubu přetrvávající hypotrofií stehenního svalstva a vznikem poúrazové artrózy. Komise uvedla, že žalobkyně je schopna pracovního zařazení vyloučením především přetěžování levé dolní končetiny, tj. vyloučení delší chůze nebo stání, chůze v terénu, zvedání a přenášení těžších břemen. Je schopna práce spíše sedavého charakteru s výše uvedeným omezením například obsluhy jednoduchých strojů či přístrojů, kontroly výrobků, pomocné administrativní práce apod. Komise dále uvedla, že z vyšetření na magnetické rezonanci ze dne 30. 5. 2022 byla popsána femoropatelerní (FP) chondromalacie IV. stupně (zejména mediálně), předtím dle rtg. vyšetření FP artróza až III. stupně a femorotibiální (FT) artróza II. stupně. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení v kapitole XV oddíl B, položka 13 přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 – 15 %, komise tento pokles stanoví na 15 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích zvolila horní hranici míru poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení (lehké omezení flexe kolenního kloubu, hypotrofie stehenního svalstva, poúrazová artróza). V žádném případě se nejednalo o objektivizovanou značnou deformitu bérce nebo stehna se svalovými atrofiemi značným omezením funkce končetiny. Nebyl zjištěn ani důvod pro další využití § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb., v platném znění. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích hodnotila zdravotní stav žalobkyně shodně s hodnocením lékaře České správy sociálního zabezpečení a uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť se u ní nejednalo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 % v souvislosti s úrazem ze dne 14. 12. 2018.

12. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně již neodpovídá žádnému stupni invalidity, neboť pracovní schopnost žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 15 %. Posudkoví lékaři i posudková komise vycházeli z dostatečně zjištěného zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Zjištěný skutkový stav pro účely vylovení posudkového závěru. Byl zjištěn dostatečně a lékařské orgány vycházely ze skutečností, které byly provedenými vyšetřeními objektivizovány a jsou z hlediska funkčních důsledků významné pro posudkový závěr. Vyslovené závěry se shodují v tom, že pokles pracovní schopnosti činil 15 %, což nepostačuje pro vyslovení závěru o invaliditě I. stupně. Z toho důvodu došlo k odnětí invalidního důchodu od 12. 3. 2022.

13. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Vypořádal se se všemi zdravotními postiženími žalobkyně a vzal v úvahu i celý vývoj jejího onemocnění. Komise vzala v úvahu i žalobkyní doloženou zprávu i z magnetické rezonance, kterou přiložila k žalobě. Tato skutečnost vyplývá z vypracovaného posudku.

14. Soud proto uzavřel, že v rámci soudního řízení posuzoval a hodnotil vypracovaný posudek a uzavřel, že naplnil požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodnými skutečnostmi. Posudkový závěr byl komisí náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud z tohoto posudku vycházel a jak již je výše uvedeno námitky žalobkyně neshledal důvodnými. Lékařské orgány vyslovily svůj závěr, který odpovídá na základě dostupných podkladů zákonu. Zdravotní stav žalobkyně je sice dlouhodobě nepříznivý, v současné době však pokles pracovní schopnosti neodpovídá žádnému stupni invalidity.

V. Závěr, náklady řízení

15. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila. Ostatně ani ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s. takové náklady přiznat neumožňuje.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 24. října 2022 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.