54 Ad 8/2018

Rubrum

č. j. 54 Ad 8/2018 - 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci Žalobkyně : J. D. bytem X zastoupené advokátkou Mgr. et. Mgr. Michaelou Marešovou, Haškovcovou se sídlem Praha 5, Ostrovského 253 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Praha sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2018, č. j. 615 529 0416/43091-BR takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci 2 54Ad 8/2018

1. Žalobou doručenou dne 11. 5. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2018, č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 8. 12. 2017, kterým byla žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor ze dne 29. 11. 2017 nebyla invalidní, neboť pokles její pracovní schopnosti činil z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze 30 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila, neboť jej považuje za nesprávné. Odkázala na zprávu Dr. T. H. ze dne 31. 10. 2017, z níž vyplývá, že pokračují strukturální změny páteře a musí se vyvarovat statické a dynamické námaze a bylo jí doporučeno přiznání invalidního důchodu vzhledem k době potíží, klinickým projevům a strukturálnímu nálezu. Dále nebyl dostatečně zhodnocen psychický stav žalobkyně, z lékařské zprávy MUDr. P. B., psychiatra, ze dne 28. 8. 2017 vyplývá, že žalobkyně trpí adaptační psychickou poruchou, jak dále vyplývá z další zprávy ze dne 6. 11. 2017 jedná se o postižení středně těžké a potřeba návštěv psychiatrické ambulance bude dlouhodobá. Dále žalobkyně odkázala na zprávu téhož psychiatra ze dne 26. 4. 2018, ve které lékař konstatuje, že depresivní porucha nabývá chronického rázu a je doporučeno tuto afektivní poruchu hodnotit na pomezí středně těžké až těžké poruchy. Posudkový lékař nehodnotil celkovou výkonnost pohybové schopnosti, schopnost zvládat denní aktivity a kvalitu života, a to nejen vzhledem k fyzickému stavu žalobkyně, ale zároveň i psychickému stavu. Posudkový lékař však řádně nezhodnotil dosavadní vývoj postižení, nepřesvědčivě odůvodnil, proč zdravotní stav žalobkyně neodpovídá žádnému stupni invalidity. K tomu odkázala na judikát Nejvyššího správního soudu. Povinností soudu je hodnotit i posudek vypracovaný PK MPSV ČR jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. z hlediska jeho úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. Posudkový závěr by měl být tudíž náležitě odůvodněn, to z toho důvodu, že musí být přesvědčivý i pro soud, který nemá a nemůže mít odborné lékařské znalosti. Lékař se nezabýval psychickým stavem žalobkyně, neprovedl psychologické vyšetření, které by se zaměřilo na zjištění vlivu poruchy na osobnost žalobkyně a na její výkon. Z těchto důvodů bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného, jakož i prvostupňového rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení a vrácení věci správním orgánům k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 7. 6. 2018 uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobkyně nesouhlasí s posouzením zdravotního stavu je navrhováno pro účely přezkumného řízení soudního vypracovat posudek Posudkovou komisí MPSV ČR. Rozhodnutí žalovaná ponechala na výsledku dokazování a úvaze soudu.

III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem

4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor, který posoudil zdravotní stav žalobkyně dne 29. 11. 2017 se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu 3 54Ad 8/2018 § 26 ZDP, kdy žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 2 téhož zákona, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky nemění.

5. Na základě tohoto posudkového závěru rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 8. 12. 2017 tak, že žádost žalobkyně o invalidní důchod zamítla. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu námitky. K námitkám doložila dodatečně lékařskou zprávu ze dne 10. 1. 2018 MUDr. J. D. Na podkladě tohoto podání byl znovu vypracován posudek o zdravotním stavu žalobkyně dne 9. 2. 2018 se závěrem, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 30 %. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla hodnocena podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 20 % a s přihlédnutím k § 3 odst. 2 téže vyhlášky byla zvýšena o maximálně možných 10 % na celkových 30 %, takže výsledná hodnota poklesu pracovní schopnosti byla shodná 30 % jako hodnotil lékař Okresní správy sociálního zabezpečení.

6. Soud doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí MPSV ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku ze dne 5. 9. 2018, který byl určen pro krajský soud, uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je chronický cervikokraniální syndrom s narušením statiky i dynamiky krční páteře významného stupně bez kořenové léze. Podle komise dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl E, položka 1b, lehké funkční postižení, (tj. postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády, omezení pohyblivosti, svalová dysbalance, porucha statiky a dynamiky s občasnými projevy nervosvalového dráždění, recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškožení nervu, kdy některé aktivity jsou vykonávány s obtížemi) pokles pracovní schopnosti je zde stanoven v rozmezí 10 – 20 %. Ve vztahu k dalšímu zdravotnímu postižení (kapsulitida – periartritida pravého ramene) a profesi žalobkyně - prodavačka, komise použila horní hranici rozmezí tj. 20 % poklesu pracovní schopnosti. Položku 1c a další zdůvodnit nelze, neboť u žalobkyně je kromě porušené statodynamiky krční páteře normální klinický neurologický nález. Duševní porucha je sekundární, není proto rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Depresivní fáze je léčitelná porucha epizodického charakteru. Psychatricky nikdy léčena nebyla, až v souvislosti s nepříznivou sociální situací, (zkrachoval obchod, insolvence, nemá zaměstnání, má zdravotní potíže) a psychiatra navštívila v srpnu 2017. Ten zdravotní stav hodnotil jako neurotickou adaptační psychickou poruchu posléze vlivem trvající nepříznivé situace ve středně těžké depresivní fázi. Komise uzavřela, že se k datu vydání napadeného rozhodnutí nejednalo o invaliditu. Vycházela přitom i ze zpráv odborníků k žalobě přiložených a konstatovala, že Dr. H. není doktor mediciny a jako jiný klinický pracovník není oprávněn vyjadřovat se ke stanovení invalidity. Nálezy pracoviště pro myoskeletální medicínu jsou prakticky shodné, konstatují funkční poruchu páteře. Důvodem k invalidizaci není ani adaptační psychická porucha jako sekundární stav při sociálních a zdravotních problémech. Psychologické vyšetření nepovažoval za nutné ani psychiatr, proto je neindikoval a charakter duševních potíží nevyžaduje upřesnit 4 54Ad 8/2018 diagnostikou, psychologickou ani posudková komise. Výsledek posouzení byl shodný s předchozími posudkovými hodnoceními. U žalobkyně se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje tělesné schopnosti významné pro pracovní schopnost.

7. Komise měla při vypracování posudku lékařský nález MUDr. H. Š., praktické lékařky Malšice ze dne 1. 11. 2017, odborné zprávy Dr. T. H., mioskeletální medicína staršího data a dále ze 17. 3. 2017 a 31. 10. 2017, zprávu psychiatrie MUDr. P. B. z 28. 8. 2017, 6. 11. 2017 a 26. 4. 2018, zprávu z neurologie MUDr. V. V. z 28. 4. 2016, 11. 8. 2016, ortopedického vyšetření J. D. 10. 1. 2018 a 17. 1. 2018, RTG vyšetření obě ramena 1. 3. 2017, RTG vyšetření LS páteře 1. 3. 2017. Dále bylo provedeno vyšetření žalobkyně v komisi dne 5. 9. 2018 MUDr. A. F., odbornou psychiatričkou a MUDr. D. T., odbornou neuroložkou.

IV. Právní názor soudu

8. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

9. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité 5 54Ad 8/2018 léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

11. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

12. V dané záležitosti žalobkyně podala žádost o přiznání invalidního důchodu, o které rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení tak, že tuto žádost zamítla, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činil 30 % a nebyly splněny podmínky stanovené v § 38 zákona o důchodovém pojištění. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, ve kterých vyjádřila svůj nesouhlas s rozhodnutím. Uvedla, že její zdravotní stav je nadále neuspokojivý a došlo ke značnému zhoršení. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě, ve kterém byl vysloven shodný závěr, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 30 %. Z toho důvodu byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 12. 2017 potvrzeno. 6 54Ad 8/2018 13. Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise MPSV ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 5. 9. 2018, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise postavila najisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost, a to je chronický cervikokraniální syndrom s narušením statiky i dynamiky krční páteře významného stupně bez kořenové léze. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tudíž odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl E, položka 1b – lehké funkční postižení (tj. postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády, omezení pohyblivosti, svalová dysbalance, porucha statiky a dynamiky s občasnými projevy nervosvalového dráždění, recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, kdy některé aktivity jsou vykonávány s obtížemi), pokles pracovní schopnosti je zde stanoven v rozmezí 10 – 20 %. Ve vztahu k dalšímu zdravotnímu postižení (kapsulitida – periartritida pravého ramene) a profesi žalobkyně – prodavačka, komise použila horní hranici 20 % poklesu pracovní schopnosti. Dále uvedla, že položku 1c, ani další nelze zdůvodnit, neboť u žalobkyně je kromě narušené statodynamiky krční páteře normální klinický neurologický nález. Duševní porucha je sekundární, není tedy rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Depresivní fáze je léčitelná porucha epizodického charakteru. Komise tudíž hodnotila stejně zdravotní postižení žalobkyně jako lehkou funkční poruchu a použila stejnou položku, symptomatika u žalobkyně splňuje jen některá kritéria použité položky. Základní postižení proto komise hodnotila pouze 10 % komorbidity a pracovní zařazení zohlednila použitím horní hranice. Navýšení této hranice již není dále odůvodněno. Výsledek před posouzením je shodný, závěr byl vysloven v tom smyslu, že se o invaliditu nejedná.

14. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise MPSV ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídá žádnému stupni invalidity. Tento závěr je zcela ve shodě se závěry, které vyslovily jak lékař Okresní správy sociálního zabezpečení, tak lékař v námitkovém řízení. Posudková komise MPSV ČR při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobkyně a zabývala se jejími onemocněními, přihlédla i k vývoji tohoto onemocnění a vysvětlila svůj závěr. Soud proto hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobkyně. Z toho důvodu nelze přisvědčit žalobním námitkám, že nebyla zhodnocena celková výkonnost pohybové schopnosti žalobkyně či schopnost zvládat denní aktivity a kvalitu jejího života. K tomuto požadavku, jak vyplývá z posudku Posudkové komise MPSV ČR bylo přihlédnuto, byl hodnocen jak fyzický, tak psychický stav žalobkyně. Soud v rámci soudního řízení o žalobě postupoval v souladu s žalobkyní citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, kdy posudek Posudkové komise MPSV ČR zhodnotil a uzavřel, že naplnil požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr byl náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud vycházel z tohoto posudku, a jak již je výše uvedeno, neshledal žalobkyní vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány vyslovily správně svůj závěr, a ten odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, avšak neodpovídá žádnému stupni invalidity. Pokud by došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu, lze nárok na 7 54Ad 8/2018 invalidní důchod uplatnit nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud se věcí zabýval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou platnou právní úpravu.

V. Závěr, náklady řízení

15. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 24. září 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně