54 Ad 8/2019

Rubrum

č. j. 54 Ad 8/2019-24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2019, č. j. MPSV-2019/61226- 913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 54Ad 8/2019

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2019 č. j. MPSV-2019/61226-9013 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce směřující proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „orgán pomoci v hmotné nouzi“) ze dne 19. 2. 2019, č. j. 13451/2019/SBU, kterým rozhodl přiznat dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje ve výši 60 Kč podle § 61 a § 67 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů v souladu s § 36 odst. 1 písm. b), § 2 odst. 5 písm. a), § 37 písm. c) uvedeného zákona a v souladu se správním řádem.

2. Žalobce v úvodu vylíčil a zhodnotil rozhodné skutečnosti pro projednávanou věc týkající se žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc. Žalobce zopakoval podstatný obsah odvolacích námitek, s nimiž se dle jeho názoru odvolací orgán nevypořádal (úřad práce ignoroval zdůvodnění žádosti, zkomolil obsah tohoto podání, ignoroval, že žadatel je obětí trestné činnosti, opatřil nepravdivý údaj ohledně možnosti využít pračku a sušičku v Riegrově ulici 32, azylový dům není ochoten pračku zpřístupnit, pouze po pohovoru se sociální pracovnicí, dále je uvedeno v žádosti, proč žalobce nechce užívat všech služeb Azylového domu Svatého Pavla). Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nedbá ustanovení § 61 zákona o sociálních službách. Žalobce užíval přístřešek, který postrádal hygienické zázemí i připojení k sítím, přesto byl nucen správními orgány přijímat kapacitně omezenou službu azylového domu. Azylový dům trvá na tom, že musí být uzavřena smlouva, kterou žalobce předložil, avšak odvolací orgán k tomu nepřihlédl. Žalobce by neprosil o 60 nebo 90 Kč, neboť je příjemcem příspěvku na živobytí, avšak komerční cena je ve stovkách korun, a to nejenom za praní. Žalobce není lehkomyslný ani marnotratný, avšak potřebuje si po půl roce vyprat. Dle napadeného rozhodnutí je navrhovatel bezdomovcem nikoliv obětí trestné činnosti a není ohrožen sociálním vyloučením. Navrhovatel vznesl právní otázky, zda smí orgány hmotné nouze ignorovat výroky a odůvodnění předběžného opatření soudu. Dále zda smí nutit někoho přijímat sociální službu, která mu není určena a ani není kapacitně dostupná a zda nemusí informovat poskytovatele sociální služby o zpoplatněné službě poptávané konkrétní osobou v konkrétním čase. Dále zda nemusí ověřovat, zda je sociální služba fakticky dostupná. Žalobce přiložil odvolání z 21. 2. 2019 žádost o mimořádnou okamžitou pomoc ze dne 1. 2. 2019.

II. Vyjádření žalovaného

3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného pro nedostatek právních důvodů. Z žaloby není zcela zjevné, v jaké souvislosti žalobce rozhodnutí konkrétně napadá. Žalovaný shrnul skutkový stav a dosavadní řízení. Po přezkumu neshledal žádné vady rozhodnutí prvostupňového orgánu, a proto jeho závěr potvrdil. Neshledal žádný závažný důvod, pro který by žalobce nemohl pračku v denním centru využívat. Žalovaný potvrdil výpočet přiznané dávky úřadem práce, jejíž výše se odvíjela od údajů poskytnutých samotným žalobcem. Žalovaný odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které lze dávku mimořádné okamžité pomoci poskytnout i v menší než požadované výši. Rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci dne 5. 4. 2019. Žalovaný dále uvedl, že žalobce měl možnost využít Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 54Ad 8/2019 přiznanou dávku na vyprání v denním centru. Taková služba je sociální službou dle ustanovení § 3 písm. a) respektive § 61 zákona o sociálních službách, o jejímž poskytnutí je dle § 91 odst. 1 potřeba uzavřít smlouvu s poskytovatelem služeb. Pokud žalobce odmítl s denním centrem bez vážných důvodů jejich standardní smlouvu uzavřít, není dle žalovaného namístě napadat rozhodnutí o poskytnuté dávce mimořádné okamžité pomoci, která službě v denním centru odpovídá.

III. Obsah správního spisu

4. Ze správního spisu soud zjistil následující rozhodné skutečnosti. Žalobce podal dne 4. 2. 2019 u úřadu práce žádost o mimořádnou okamžitou pomoc. V žádosti označil typ mimořádné okamžité pomoci jako nezbytný jednorázový výdaj. Do popisu životní situace účelu využití mimořádné okamžité pomoci uvedl, že má zvýšené náklady na živobytí a potřebu si vyprat svršky a spodní prádlo. Dům Svatého Pavla umožňuje levné vyprání jen registrovaným uživatelům, jelikož žadatel není uživatelem azylového domu, musel by zaplatit běžnou komerční cenu 249 Kč za 3 kg, respektive 549 Kč za 8 kg prádla. Ve spise je dále založeno prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech žalobce a doklad o výši měsíčních příjmů.

5. Dne 6. 2. 2019 byla žalobci zaslána výzva prostřednictvím datové schránky, aby objasnil přibližné množství oblečení a frekvenci praní za kalendářní měsíc. Dne 6. 2. 2019 odpověděl žalobce na výzvu č. j. 9904/2019/CBU, že nemá váhu, takže nemůže prádlo zvážit a v místě bydliště pral jednou za 4 - 7 měsíců asi 10 kg prádla. Prvostupňový správní orgán umožnil ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu žalobci před vydáním rozhodnutí seznámit se se spisem vedeným v předmětné věci, avšak žalobce této možnosti nevyužil.

6. Prvostupňový správní orgán vydal dne 19. 2. 2019 rozhodnutí č. j. 123451/2019/CBU, který žalobci přiznal dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje ve výši 60 Kč. V odůvodnění rozhodnutí popsal životní situaci žalobce. Dále uvedl, že kontaktoval pracovníka nízkoprahového centra, aby zjistil za jakých podmínek, a za jakou cenu je možné pračku v nízkoprahovém zařízení využívat. Podmínkou bylo uzavřít ústní smlouvu se sociální pracovnicí a dále že klient musí být střízlivý. Poté může pračku využít na 4 kg prádla za 10 Kč a sušičku taktéž za 10 Kč. Proto prvostupňový orgán rozhodl tak, že žalobci přiznal dávku ve výši 60 Kč.

7. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. V odvolání tvrdil, že si úřad práce obstaral nepravdivé údaje o možnosti využít pračku a sušičku. Nechtěl nikomu sdělovat své osobní, soukromé a citlivé údaje. Přiznaná výše mimořádné okamžité pomoci je dle žalobce bagatelní peněžní pomocí. O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán, tak jak je popsáno pod bodem 1 tohoto rozsudku.

IV. Právní názor soudu

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

9. Žaloba není důvodná.

10. V dané záležitosti žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného, kterým mu byla přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 54Ad 8/2019 ve výši 60 Kč podle § 61 a 67 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a to na zvýšené náklady na živobytí související s vypráním svršku a spodního prádla. Předmětem řízení je přezkoumání správního rozhodnutí v intencích žalobních námitek, které se vztahují k tomuto rozhodnutí a souvisí tudíž s předmětem tohoto řízení. Dalšími námitkami, které se k projednávané věci se přímo nevztahují, se soud v konkrétním řízení zabývat nemůže.

11. V prvé řadě se soud zabýval přezkoumatelnosti rozhodnutí a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti či nesrozumitelnosti netrpí. Správní orgány vycházely z náležitě zjištěného stavu věci. Žalobci byla přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci ve výši 60 Kč, k jejíž výši žalobce v žalobě neuvedl žádnou konkrétní argumentaci. Žalobní tvrzení žalobce je namířeno proti postupu správních orgánů, kdy žalobce má za to, že nedbaly dikce § 61 zákona o sociálních službách. K tomu žalobce uvedl v době podání žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc, nějaký přístřešek užíval, nejednalo se přitom o byt, byl tudíž bez hygienického zázemí a připojení k sítím, přesto však nebyl nucen přijímat omezenou službu azylového domu, která je výslovně určena osobám bez přístřeší. Sociální služba je službou podfinancovanou. Zákon v § 91 odst. 1 stanoví, že se neuzavírá písemná smlouva, přičemž azylový dům trval na tom, že smlouva musí být uzavřená, byť ústní smlouva. Žalobce však nechtěl sdělovat informace o svých osobních poměrech, přestože byl poučen o tom, že pracovníci v sociálních službách jsou povinni mlčenlivostí. Ústní smlouvu považuje žalobce za nepřípustné obcházení zákona, což by nemělo být tolerováno. Žalobce by nepožadoval dávku 60 nebo 90 Kč, neboť je příjemcem příspěvku na živobytí, avšak komerční cena za praní a sušení práva je ve stovkách korun a potřebuje vyprat po půl roce prádlo. Správní orgány však nedbaly dikce § 2 - § 6 a § 37e zákona o pomoci v hmotné nouzi. Žalobce je dle svého názoru obětí trestné činnosti.

12. Podle ustanovení § 2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci hmotné nouzi za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátů rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu. Na toto ustanovení navazuje ustanovení § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi, podle něhož se výše mimořádné okamžité pomoci osoby uvedené v § 2 odst. 5 písm. a) stanoví, až do výše jednorázového výdaje. V této formulaci je zároveň upraveno i správní uvážení, které v tomto případě náleží orgánu pomoci v hmotné nouzi nejen co do splnění podmínek vzniku nároku na dávku, ale i co do výše této dávky. Zákon přitom žádná další kritéria pro stanovení konkrétní výše této formy mimořádné okamžité pomoci nestanoví, což odpovídá obecnému charakteru tohoto ustanovení, které má zahrnout širokou škálu různých sociálních situací, které jsou naznačeny uvedeným demonstrativním výčtem. Pokud žalobce požadoval přiznání dávky, za účelem úhrady vyprání oblečení, správně úřad práce při svém správním uvážení vycházel ze zhodnocení komplexní sociální situace žalobce. Úřad práce zjistil, jaké jsou podmínky užívání konkrétní sociální služby, možnost využití pračky a sušičky v azylovém zařízení. Za tím účelem správně vyzval žalobce k objasnění přibližného množství oblečení, které potřebuje vyprat, aby mohl stanovit výši dávky. Zároveň správní orgán neshledal závažné důvody, pro které by žalobce nemohl sociální Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 54Ad 8/2019 službu užívat. Citoval z vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, kde je činnost nízkoprahových denních center definována. V konkrétním zařízení dům Svatého Pavla, který se nachází v blízkosti bydliště žalobce, poskytuje služby nízkoprahové denní centrum pro lidi bez domova a umožňuje využít pračku. Tato služba je službou, která je poskytována na principu nízkoprahovosti. Ve smyslu § 91 zákona o sociálních službách není tato služba vázána na přísné formální podmínky, tudíž není stanovena povinnost pro tuto službu uzavřít smlouvu o poskytování sociální služby v písemné formě. Správní orgán vzhledem k tomu, že žalobce nereagoval na jeho výzvu, aby sdělil, jaké množství prádla potřebuje vyprat, vycházel z množství prádla, které žalobce vypral v předchozím období a s ohledem na toto množství, pak stanovil částku mimořádné okamžité pomoci. Vycházel přitom z celkových a sociálních, majetkových poměrů žadatele. Zároveň zvažoval, zda existují nějaké závažné důvody, které by bránily využití nízkoprahového zařízení, které neshledal. Žalobce v tomto směru neuvedl žádnou konkrétní argumentaci, kterou by závěry vyslovené žalovaným v žalobou napadeném rozhodnutí zpochybnil.

13. Žalovaný správní orgán se zároveň zabýval, v rámci posuzování důvodnosti odvolacích námitek tvrzením žalobce, že není lehkomyslný a marnotratný, pokud potřebuje vyprat po půl roce prádlo a zabýval se i jeho výhradou, že se nechce nikomu ze svých osobních a citlivých údajů zpovídat. Žalovaný správní orgán odkázal na ustanovení § 2 odst. 2 zákona o sociálních službách, z něhož vyplývá, že rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc, která je těmto osobám poskytována, musí být stanovena z individuálně určených potřeb takových osob. Na tyto osoby musí aktivně působit a zároveň podporovat rozvoj jejich samostatnosti. Smyslem této pomoci je i motivace k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání a prohlubování nepříznivé sociální situace a takovým osobám pomáhají začlenit se sociálně. Služby by měly být poskytovány v zájmu osob a náležité kvalitě, aby bylo zajištěno dodržování lidských práv a základních lidských svobod.

14. Žalobce si podal žádost u úřadu práce na mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje ve výši 250 - 550 Kč na vyprání oblečení, k čemuž uvedl, že pral jednou za 4 -7 měsíců, asi 10 kg prádla. Úřadu práce byly celkové sociální a majetkové poměry žalobce známy právě pro skutečnost, že žalobce pobírá opakovanou dávku pomoci hmotné nouzi. Prvostupňový správní orgán ověřoval u Městské charity, za jakých podmínek je možné využít služeb jejich nízkoprahového denního centra, bylo zjištěno, že pračky v denním centru lze využít. Podmínkou je uzavření smlouvy o poskytnutí sociální služby, přičemž pračka je na 4 kg prádla a její využití stojí 10 Kč. Současně je v denním centru možné využít i sušičku taktéž za cenu 10 Kč. Žalobci bylo umožněno konzumovat jeho právo ve smyslu § 36 správního řádu, kdy byl vyzván k tomu, aby se seznámil s podklady pro rozhodnutí a případně se vyjádřil. Žalobce tohoto práva nevyužil.

15. Z toho, co bylo řečeno, soud uzavírá, že procesní práva žalobce byla beze zbytku dodržena. Správní orgány postupovaly tak, jak jim stanoví platná právní úprava a dávku přiznaly, na základě této právní úpravy po provedení správní úvahy, kterou v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnily. Dávku, kterou žalobci přiznaly, stanovily odhadem na základě údajů, které žalobce poskytl z předchozího období, kolik vypral určitého konkrétního množství prádla. Správní orgán rozhodl o poskytnutí dávky mimořádné okamžité pomoci ve výši 60 Kč na úhradu praní, včetně oblečení v nízkoprahovém denním Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 54Ad 8/2019 centru v Českých Budějovicích, neboť s užíváním této sociální služby nejsou spojeny žádné těžko překonatelné povinnosti či závazky, kvůli kterým by žalobce nemohl konkrétní službu použít.

16. Krajský soud zhodnotil správní uvážení orgánu ohledně poskytnutí mimořádné okamžité pomoci, dospěl k závěru, že nevybočilo ze zákonného rámce správního uvážení. Podle současné právní úpravy stanovené soudním řádem správním není umožněn soudní přezkum správního uvážení, správní soud nemůže nahrazovat volnou úvahu správního orgánu. V rámci přezkumu správního uvážení soud pouze hodnotí, zda úvaha správního orgánu nepřekročila meze stanovené zákonem a zda nedošlo k jejímu zneužití. Soud v této souvislosti splnil tuto svou zákonnou povinnost a dospěl k závěru, že orgán pomoci hmotné nouzi nepřekročil zákonný rámec správního uvážení. Krajský soud přezkoumal veškeré žalobní body, které byly projednatelné a vztahovaly se k předmětu tohoto řízení.

17. Otázky, které žalobce vznesl na závěr své žaloby, zda smí orgány hmotné nouze ignorovat výroky a odůvodnění předběžného opatření soudu, zda smí orgány hmotné nouze nutit někoho přijímat sociální službu, která mu není určena a není kapacitně dostupná, zda nemusí orgán hmotné nouze informovat poskytovatele sociálních služeb o zpoplatněné službě poptávané konkrétní osobou v konkrétním čase a zda nemusí orgán hmotné nouze ověřovat, zda je sociální služba fakticky dostupná, nesouvisí přímo s předmětem rozhodování správního orgánu, který žalobci napadeným rozhodnutím přiznal dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu jeho nezbytného jednorázového výdaje ve výši 60 Kč za účelem vyprání prádla.

V. Závěr, náklady řízení

18. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s a 2. ř. s. Žalobce, ani žalovaný nemají právo na náhradu řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný. V případě žalovaného ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. toto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů vůči neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobce osvobozen od soudních poplatků (§ 60 odst. 4 s.ř.s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 54Ad 8/2019 v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 16. září 2019 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.