54 Ad 8/2024

Rubrum

č. j. 54 Ad 8/2024- 170 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: F. V., narozen bytem zastoupen advokátem JUDr. Jiřím Vlasákem sídlem Jankovcova 1569/2c, Praha 7 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 5. 2024, č. j. x, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce požádal o změnu data vzniku invalidity. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 30. 1. 2024, č. j. x, žalovaná žádost žalobce o změnu data vzniku invalidity zamítla. Žalobou Za správnost vyhotovení: G. K. 2 54 Ad 8/2024 napadeným rozhodnutím žalovaná námitky žalobce zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

2. Žalobce se domáhá stanovení data vzniku invalidity ke dne 1. 1. 1996, což odůvodňuje vývojem svého zdravotního stavu. Správními orgány zvolené datum vzniku invalidity ke dni 24. 5. 2007 považuje za věcně nesprávné a neodůvodněné, neboť se má jednat pouze o datum tzv. konzultace. Žalobce se dovolává řádného odborného lékařského posouzení. Dosavadní odůvodnění posudkových lékařů a správních orgánů nejsou dle žalobce přesvědčivé, objektivně zdůvodněné.

3. Žalobce namítá, že posudky nepřesvědčivě určily datum vzniku invalidity. Neuvádějí konkrétní důvody, proč jej zdravotní postižení podstatně nelimitovalo již od roku 1996, ani blíže nehodnotí vývoj jeho zdravotního stavu před 24. 5. 2007. Skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn.

4. Žalobce považuje za nelogické, že jeho stav v roce 1996 neměl odpovídat žádnému stupni invalidity, když již v roce 1995 mu byla zjištěna diagnóza, která později vedla k přiznání invalidního důchodu, a k 1. 1. 1996 byl pro diabetes mellitus I. typu uznán osobou dlouhodobě zdravotně postiženou se stupněm postižení 50 %. Posudkový lékař v roce 2007 sám konstatoval dlouhodobé závažné onemocnění s rozvinutými diabetickými komplikacemi, zejména těžkou polyneuropatií, která je sama invalidizující.

5. Žalobce namítá, že z lékařských zpráv logicky plyne dřívější vznik invalidity. Onemocnění jej zásadně omezovalo již před rokem 2007, ohrožovalo jej na životě a ze zdravotních důvodů musel dne 13. 11. 1995 změnit učební obor z kuchaře na číšníka. Tvrzení žalované, že řádně absolvoval obor kuchař, proto není pravdivé.

6. Žalobce dále poukazuje na zprávu diabetologie ČB, s.r.o., MUDr. L. D. ze dne 7. 7. 2000, podle níž trpěl diabetem mellitus I. typu s pozdními komplikacemi a nepříznivou prognózou. Tyto komplikace byly konstatovány již několik let před stanoveným datem vzniku invalidity 24. 5. 2007, žalovaná se s tím však nevypořádala.

7. Žalobce dále poukazuje na zprávu ze dne 9. 1. 1996, podle níž byl k 1. 1. 1996 uznán osobou dlouhodobě zdravotně postiženou pro diabetes mellitus, přičemž v záznamu je uvedeno „vznik ID“ dne 1. 1. 1996. Nesouhlasí se závěrem žalované, že nešlo o invaliditu podle tehdy platných předpisů a že stav neodpovídal žádnému stupni invalidity. Podle žalobce jde o neodůvodněný závěr, neboť žalovaná nevysvětlila, proč celoživotní onemocnění, pro které byl později uznán invalidním, nemohlo odůvodnit invaliditu již k tomuto datu. Skutečnost, že byl posouzen jako osoba dlouhodobě zdravotně postižená, podle něj představuje relevantní podklad i pro určení data vzniku invalidity.

8. Žalobce namítá, že žalovaná nezkoumala, zda jeho onemocnění mohlo být invalidizující již před rokem 2007. Rozporuje též údajnou osobní konzultaci posudkového a praktického lékaře v roce 2007, která podle sdělení praktického lékaře neproběhla. Z tiskopisu T 400 plyne jen obecná konzultace k dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu a doložení aktuálních zpráv. Posudkový lékař tak zpětně nehodnotil vznik a průběh onemocnění, takže stanovení data vzniku invalidity k 24. 5. 2007 žalobce považuje za nahodilé a nepodložené. Za správnost vyhotovení: G. K. 3 54 Ad 8/2024 9. Žalobce upozorňuje na nesrovnalosti v rekapitulaci rozhodování o jeho invaliditě. Žalovaná uvedla, že po přiznání plné invalidity dne 24. 5. 2007 došlo ke snížení invalidity až při kontrolní lékařské prohlídce dne 17. 2. 2012. Podle žalobce však kontrolní lékařská prohlídka proběhla již v roce 2008 a invalidita třetího stupně mu byla tehdy ponechána, přičemž žalovaná měla záznam z tohoto jednání k dispozici (záznam o jednání ze dne 4. 6. 2008).

10. I s odkazem na závěry šetření Veřejného ochránce práv ze dne 13. 2. 2024 žalobce poukazuje na absenci relevantního odůvodnění rozhodnutí ze dne 30. 1. 2024, které otázku data invalidity vůbec neřeší.

II. Vyjádření žalované k žalobě

11. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 4. 12. 2024 navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl jako nedůvodnou.

12. Žalovaná uvádí, že žalobce byl k 1. 1. 1996 podle zákona č. 117/1995 Sb. a vyhlášky č. 207/1995 Sb. uznán osobou dlouhodobě zdravotně postiženou s mírou postižení 50 %. Podle žalované však tento závěr neznamenal uznání invalidity a zdravotní stav žalobce neodpovídal žádnému stupni invalidity ani podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Žalovaná uvádí, že podle nálezu odborné diabetologické ambulance ze dne 7. 7. 2000 měl žalobce DM 1. typu s pozdními komplikacemi, tyto skutečnosti však podle ní neodůvodňovaly uznání invalidity.

13. Datum vzniku invalidity nebylo dle žalované stanoveno nahodile, ale na základě konzultace posudkového a ošetřujícího lékaře ze dne 24. 5. 2007, kdy byl u žalobce konstatován dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídající invaliditě. Lékař námitkového řízení po přezkoumání dokumentace určil jako rozhodující příčinu postižení podle kapitoly IV., položky 2d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., s mírou poklesu pracovní schopnosti 60 %, zvýšenou podle § 3 odst. 2 téže vyhlášky o 10 % na celkových 70 %. Žalobce je invalidní od 24. 5. 2007 a další kontrolu zdravotního stavu žalovaná nepovažuje za účelnou. Posudky lékaře OSSZ i lékaře IPZS proto žalovaná považuje za úplné a objektivní a ve vydaných rozhodnutí neshledává žádné vady.

III. Posouzení věci krajským soudem

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“).

15. Krajský soud rozhodl dne 25. 5. 2026 při jednání. Žalobce při jednání setrval na podané žalobě; zopakoval své výhrady proti obstaraným posudkům posudkových komisí. Žalobce navrhl doplnit dokazování v souladu se svými podáními. Krajský soud návrhy na doplnění dokazování usnesením zamítl (srov. body 77 a násl. níže). Jako důkaz krajský soud provedl zprávu Veřejného ochránce práv ze dne 13. 2. 2024.

16. Žaloba není důvodná.

17. Řešenou otázkou v této věci je to, zda žalovaná v návaznosti na posudky posudkových lékařů řádně stanovila datum vzniku invalidity. Za správnost vyhotovení: G. K. 4 54 Ad 8/2024 18. Předmětem žádosti žalobce byla změna data vzniku invalidity. Takto je formulována i podaná žaloba. Krajský soud se proto nezabývá ani nepopisuje závěry soudem obstaraných posudků ohledně aktuálního stavu žalobce, aktuální výše poklesu jeho pracovních schopností, a tedy i aktuálním stupněm invalidity, který ze závěrů obstaraných posudků plyne. Jakkoli je pro určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu základním předpokladem pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, bez které nelze spolehlivě posoudit stupeň invalidity ani její vznik v čase, aktuální vývoj stavu žalobce není v tomto případě s ohledem na předmět jeho žádosti rozhodný.

19. Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

20. Při posouzení otázky, zda byl žalobce invalidní již v roce 1996, je třeba vycházet z hmotněprávní úpravy účinné v tvrzené době vzniku invalidity. Datum vzniku invalidity je objektivně existující skutečností, kterou je nutno zjistit z tehdejšího zdravotního stavu a tehdy rozhodných zákonných kritérií; nelze ji poměřovat až podle pozdější právní úpravy. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném k 1. 1. 1996, byl pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, případně byl schopen soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle § 44 odst. 1 téhož zákona byl pojištěnec částečně invalidní při poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %.

21. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se podává, že žalovaná vycházela z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 26. 9. 2023; popisuje vývoj hodnocení invalidity v čase počínaje jednáním ze dne 27. 6. 2007, při kterém byl žalobce poprvé uznán invalidním ode dne 24. 5. 2007 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s poklesem pracovních schopností o 66 %. Aktuálně platný třetí stupeň invalidity (s poklesem pracovní schopnosti o 70 %) vznikl ke dni 20. 4. 2021.

22. V rámci žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný popsal podrobněji své úvahy o tom, kdy v případě žalobce došlo ke vzniku invalidity.

23. Žalovaný vychází z nově obstaraného posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) ze dne 17. 4. 2024, který potvrdil, že zdravotní stav žalobce nadále odpovídá invaliditě třetího stupně. Datum prvního vzniku invalidity bylo i na základě tohoto nového posouzení shledáno jako správně a důvodně stanovené ke dni 24. 5. 2007. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že ačkoliv byl žalobce k datu 1. 1. 1996 uznán osobou dlouhodobě zdravotně Za správnost vyhotovení: G. K. 5 54 Ad 8/2024 postiženou, jeho zdravotní stav v dané době neodpovídal žádnému stupni invalidity. Podle tehdejší úpravy nebyly u účastníka zjištěny komplikace ani závažné metabolické kolísání. Žalovaná k tomu zdůraznila, že pouhé doložení vzniku onemocnění nezakládá důvod k přiznání invalidity; stěžejní je doložení rozsahu a stupně funkčního omezení. K namítané arbitrárnosti data 24. 5. 2007 žalovaný konstatuje, že toto datum nebylo stanoveno náhodně. Dne 24. 5. 2007 proběhla konzultace zdravotního stavu posudkovým a ošetřujícím lékařem, přičemž k určení data vzniku invalidity došlo na základě jejich shodného konstatování, že u účastníka řízení se již jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídající invaliditě.

24. Z obou rozhodnutí jako celku je zřejmé, na základě jakých skutečností žalovaná rozhodla a proč. Žalobou napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. IV. Posudky posudkových komisí a reakce žalobce IV.A Posudek posudkové komise MPSV v Českých Budějovicích 25. Krajský soud opatřil posudek posudkové komise ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích.

26. Dle protokolu o jednání dne 5. 9. 2024 zasedala posudková komise ve složení předsedkyně posudkové komise (posudková lékařka) a odborné lékařky (interní lékařství). Žalobce byl jednání posudkové komise přítomen. Jednání komise bylo odročeno za účelem doložení dalších podkladů. Opětovně zasedala komise dle protokolu o jednání dne 21. 11. 2024.

27. V posudku ze dne 21. 11. 2024 dospěla posudková komise k závěru, že požadavku žalobce nelze vyhovět. Komise zdůraznila, že dřívější posudkové hodnocení z roku 1996 nebylo posuzováním invalidity, nýbrž sloužilo výlučně pro účely dávek státní sociální podpory (SSP). Toto dřívější posouzení podléhalo zcela odlišné právní úpravě, konkrétně vyhlášce č. 207/1995 Sb. Tato vyhláška upravovala stanovení stupně zdravotního postižení za účelem hodnocení míry funkční poruchy, jež posuzovanou osobu omezovala v uspokojování běžných životních potřeb, a dělila tyto stavy do tří kategorií (dítě dlouhodobě nemocné, osoba zdravotně postižená a osoba těžce zdravotně postižená). Posuzování invalidity se však řídilo odlišnou vyhláškou, která obligatorně vyžadovala stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, a proto procentní hodnocení užité pro účely dávek SSP v roce 1996 nikterak nevyjadřovalo omezení pracovního potenciálu žalobce.

28. Komise konstatovala, že v době manifestace onemocnění (diabetes mellitus 1. typu) žalobce, kterému v té době bylo 16 let, netrpěl orgánovými komplikacemi. Jeho funkční postižení tudíž nebylo takového stupně a závažnosti, aby podle tehdejší legislativy představovalo důvod k invalidizaci a způsobilo pokles schopnosti připravovat se na budoucí povolání či následně pracovat.

29. Žalobce byl i nadále plně schopen přípravy na budoucí uplatnění, pakliže šlo o obor vhodný vzhledem k jeho zdravotnímu stavu. Komise v této souvislosti reflektovala i námitku změny učebního oboru. Změna oboru kuchař na obor číšník sice proběhla ze zdravotních důvodů, nicméně nepředstavovala jakýkoli důvod k invalidizaci, jelikož žalobce byl schopen přípravy na pracovní uplatnění v náhradním oboru v plném rozsahu. O tom, že v 90. letech nebyly splněny předpoklady pro invaliditu, svědčí dle komise i skutečnost, že ještě v roce 1999 bylo Za správnost vyhotovení: G. K. 6 54 Ad 8/2024 během hospitalizace na dětském endokrinologickém oddělení výslovně konstatováno, že zařazení žalobce do pracovního procesu je vhodné.

30. Proti obsahu posudku se žalobce v podání ze dne 11. 2. 2025 vymezil. Komise dle žalobce nevyžádala zprávy odborných lékařů z roku 1996; posudek sice pracuje s výčtem zdravotní dokumentace, nicméně dle žalobce komise z těchto podkladů nevyvodila odpovídající závěry, resp. je nesprávně vyhodnotila. Komise dle žalobce nesprávně hodnotila, že již v roce 2000 se u žalobce objevuje omezující parestézie v dolních končetinách, která jej omezuje ve zvýšení fyzické aktivity. Žalobce je nadále přesvědčen, že diagnóza zjištěná již v roce 1995 byla následně i důvodem pro přiznání invalidního důchodu a namítá, že se nikdo nezabýval tím, zda v roce 1996 splňoval žalobce podmínky invalidity. Posudkový lékař v roce 2007 nezkoumal celkový průběh onemocnění. Žalobce rovněž opětovně poukazuje na to, že byl nucen ke dni 13. 11. 1995 změnit učební obor z oboru kuchař na obor číšník, a to právě ze zdravotních důvodů. Žalobce dále rozporuje i závěry komise ohledně jeho aktuálního zdravotního stavu. Žalobce rovněž nesouhlasí se složením posudkové komise, namítá nedostatečnost odbornosti lékařky interního lékařství, neboť se nejedná o specializovaného odborníka pro onemocnění žalobce. Žalobce proto rovněž avizoval obstarání znaleckého posudku.

31. Proti obsahu posudku se žalobce dále vymezil i v podání ze dne 21. 3. 2025. Žalobce sdělil, že oslovil soudního znalce, ten však nebyl schopen posudek vypracovat pro absenci lékařských zpráv z daného období. I tak žalobce setrvává na tom, že nikdo nehodnotil jeho stav od roku 1996 do roku 2007. Současně žalobce odkazuje na rozhodnou právní úpravu v dané době. IV.B Posudek posudkové komise MPSV v Plzni 32. Krajský soud přípisem ze dne 13. 6. 2025, č. j. 54 Ad 8/2024-100, požádal posudkovou komisi v Plzni o vypracování nového posudku.

33. Z protokolu ze dne 15. 10. 2025 plyne, že tohoto dne zasedala posudková komise v Plzni ve složení předsedkyně posudkové komise (posudková lékařka) a odborné lékařky (interní lékařství). Jednání komise nebyl žalobce přítomen.

34. Dle posudku posudkové komise v Plzni nelze požadavku žalobce vyhovět. Posudková komise rozsáhle popisuje zjištění z jednotlivých lékařských zpráv, na jejichž základě předkládá podrobný popis vývoje zdravotního stavu od okamžiku diagnostikování diabetes mellitus v říjnu 1995 během hospitalizace na dětském oddělení, popisuje následné zaléčení, studium a vývoj potíží žalobce v čase včetně ignorování léčebného režimu. Edukativně popisuje rozhodné skutečnosti, popisuje spolu korelující výstupy lékařů. Případné nepřesnosti, na které žalobce poukazuje, celkové závěry nevyvracejí.

35. Posudková komise dospěla k závěru, že k datu 1. 1. 1996, ani v následujícím období až do 23. 5. 2007, nebyly u žalobce splněny zákonné podmínky pro uznání invalidity. Datum vzniku invalidity, tehdy částečné, bylo posudkovou komisí jednoznačně potvrzeno ke dni 24. 5. 2007.

36. K požadavku žalobce na stanovení data vzniku invalidity zpětně k 1. 1. 1996 komise uvedla, že se v tehdejší době jednalo o posouzení zdravotního stavu výlučně pro účely dávek státní Za správnost vyhotovení: G. K. 7 54 Ad 8/2024 sociální podpory, nikoliv o posouzení invalidity. Skutečnost, že datum 1. 1. 1996 bylo vepsáno do předtištěné kolonky s názvem „datum vzniku invalidity“ na dobovém tiskopisu, neznamená uznání invalidity, neboť žalobce byl tehdy posouzen toliko jako osoba dlouhodobě zdravotně postižená. V době manifestace onemocnění diabetes mellitus v roce 1995 nebylo funkční postižení takového stupně, aby způsobilo pokles schopnosti připravovat se na budoucí povolání; žalobce byl schopen absolvovat studium v oboru číšník za obvyklých podmínek a získat výuční list v řádném termínu. Komise dále popisuje, že i při maximálním proklientském nadhodnocení nedosahovala míra poklesu pracovní schopnosti k tomuto datu hodnoty potřebné k dosažení invalidity, neboť onemocnění bylo bez pozdních komplikací.

37. Co se týče záznamu o jednání Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 1. 1996 dle komise vyhotovil posudkový lékař na dobovém formuláři z produkce „Tiskárna Jarošík SEVT 89 415 1 - ČSSZ“. Tento formulář byl primárně předtištěn pro účely posuzování invalidity a obsahoval tomu odpovídající specifické kolonky, jako například „datum vzniku invalidity“, „lhůta kontroly výdělku“ či „skupina nemocí z povolání“, avšak v daném případě byl využit k administrativnímu záznamu o jiném typu řízení.

38. Do těchto předtištěných kolonek byly na stroji vepsány údaje odpovídající tehdejšímu účelu hodnocení. Datum 1. 1. 1996 bylo skutečně vepsáno do kolonky „datum vzniku inv.“, avšak toto datum fakticky označovalo počátek platnosti stanoveného padesátiprocentního stupně zdravotního postižení (s určenou platností do června 1998), nikoliv datum stanovení vzniku invalidity ve smyslu předpisů o důchodovém pojištění. O formálním (neadekvátním) využití předtištěných rubrik svědčí mimo jiné i to, že do kolonky s názvem „skupina nemocí z povolání“ byla vepsána obecná statistická značka základní diagnózy E 10 (diabetes mellitus), ačkoliv se u žalobce zjevně o nemoc z povolání nejednalo.

39. Komise dále zdůrazňuje, že samotný předmět jednání na tomto formuláři nebyl nadepsán jako „posouzení invalidity“, nýbrž výslovně jako zjišťovací jednání ve věci příplatku k rodinným příplatkům, označeno zkratkou „Zj — příplatek RP“. Tomu zcela odpovídaly i použité právní výroky a ustanovení. Posudkový závěr se opíral o vyhlášku č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdravotního postižení a způsob jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory, nikoliv o předpisy upravující invaliditu.

40. Ze všech těchto objektivních skutečností posudková komise dovodila, že pouhý předtištěný text kolonky na formuláři nemůže změnit věcný předmět a právní důsledky tehdejšího řízení. Výsledkem tohoto řízení proto bylo výlučně konstatování, že žalobce se od 1. 1. 1996 považuje za osobu dlouhodobě zdravotně postiženou pro účely dávek státní sociální podpory.

41. Komise poukázala na to, že ačkoliv u žalobce vlivem nedodržování léčebného a dietního režimu začaly vznikat počínající orgánové komplikace, funkční dopad na jeho celkový stav a pracovní schopnost byl v letech 1997 až 2007 prakticky nulový. Zjištěná míra poklesu pracovní schopnosti v tomto období činila maximálně 20 %, což nikterak nedosahovalo zákonné hranice pro vznik invalidity (nejméně 33 %). Zajištěné lékařské zprávy, včetně těch z hospitalizací pro suicidální pokusy či nedodržování dietního režimu, nedokládaly Za správnost vyhotovení: G. K. 8 54 Ad 8/2024 posudkově významnou tíži diabetických komplikací, jež by odůvodňovaly konstatování invalidity.

42. Ohledně stanovení data vzniku invalidity přesně ke dni 24. 5. 2007 posudková komise podrobně vysvětluje, že se jedná o den tzv. konzultace mezi ošetřujícím praktickým lékařem a posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení. Právě k tomuto datu byl posudkovým lékařem na základě ohlášení poprvé zjištěn a objektivizován dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s posudkově významným, a to dlouhodobým a signifikantně nepříznivým, dopadem na pracovní činnost. Negativní vliv onemocnění na pracovní schopnost byl v této době prokázán mimo jiné tím, že stavu předcházela nepřerušená pracovní neschopnost trvající osm měsíců (zahájená dne 24. 10. 2006), během které nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu žalobce.

43. Tzv. konzultace představovala přímé jednání mezi ošetřujícím praktickým lékařem žalobce a posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení (srov. razítka a podpisy). Dokument obsahuje zjištění o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, pracovní anamnézu i epikrízu choroby. Konzultace se uskutečnila v době, ve které žalobce čerpal dlouhodobou dočasnou pracovní neschopnost (DPN). Ta trvala již několik měsíců. Posudková komise při svém hodnocení vychází z konkrétního dokumentu označeného jako „Záznam o konzultaci mezi ošetřujícím lékařem a lékařem OSSZ“.

44. Předmětem a primárním výstupem této konzultace bylo vzájemné a shodné konstatování zúčastněných lékařů, že u žalobce došlo k rozvoji dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu již ve smyslu invalidity, to jest stavu s posudkově významným, dlouhodobým a signifikantně nepříznivým dopadem na pracovní činnost. Právě při této příležitosti byl posudkový lékař ze strany ošetřujícího lékaře poprvé seznámen s faktem, že onemocnění diabetes mellitus má u žalobce trvalý negativní vliv na jeho práceschopnost.

45. Posudkový lékař zadal formální požadavek na vypracování a dodání podkladové dokumentace pro následné posouzení, konkrétně uložil ošetřujícímu lékaři vyplnění tiskopisu T 400 a doložení aktuálních odborných vyšetření, zejména diabetologického a očního.

46. Komise tak vyhodnotila, že datum 24. 5. 2007 je skutkově správným a řádně podloženým okamžikem pro stanovení data vzniku invalidity. Stanovení dřívějšího data podle konkrétních jednotlivých vyšetření (např. podle data EMG vyšetření ze dne 19. 1. 2007) by bylo věcně i právně nesprávné, neboť tyto lékařské nálezy samy o sobě nedokládaly dlouhodobý vliv funkčního postižení na pracovní schopnost. Posudková komise se tak zcela a kongruentně ztotožnila s datem vzniku invalidity určeným všemi předchozími orgány lékařské posudkové služby, a to včetně podrobné recenze posudkového spisu, jež byla vypracována pro účely šetření Veřejného ochránce práv.

47. K otázce změny učebního oboru posudková komise ve svých závěrech konstatuje, že samotná skutečnost, že žalobce musel z důvodu zjištění onemocnění diabetes mellitus změnit učební obor, nezakládá důvod pro konstatování invalidity. Z obsahu posudku vyplývá, že žalobce nastoupil dne 1. 9. 1995 do učení na Integrované střední škole a Vyšší odborné škole cestovního ruchu, a to původně do oboru kuchař, přičemž bezprostředně po manifestaci onemocnění přestoupil dne 13. 11. 1995 ze zdravotních důvodů na obor číšník. Za správnost vyhotovení: G. K. 9 54 Ad 8/2024 48. Posudková komise tento přechod nevyhodnotila jako projev takového zdravotního postižení, které by posudkově významně omezovalo schopnost žalobce připravovat se na budoucí povolání. Zásadní pro toto posudkové hodnocení je zjištění, že příprava v náhradním oboru probíhala v plném rozsahu. Žalobce byl schopen náhradní studium absolvovat soustavnou přípravou za zcela obvyklých podmínek, bez jakýchkoliv podpůrných opatření, bez nutnosti přerušení studia či bez snížení objemu učiva. Komise proto uzavírá, že onemocnění mělo na schopnost studia prakticky nulový dopad, neboť došlo toliko ke změně specializace, nikoliv k narušení samotné schopnosti soustavné přípravy na povolání.

49. Posudek dále poukazuje na objektivní vývoj následné pracovní anamnézy žalobce. Ačkoliv formálně přešel na obor číšník, prakticky v celé své následné profesní kariéře vykonával práci kuchaře. Bylo zjištěno, že v profesních dotaznících z let 2014, 2019 i 2023 žalobce dokonce opakovaně uváděl jako svůj absolvovaný obor právě obor kuchař a obor číšník nezapsal. Změna oboru tak podle zjištění komise neměla fakticky žádný negativní vliv na jeho pozdější pracovní uplatnění, neboť po obdržení výučního listu žalobce bez potíží pokračoval v původně započatém profesním zaměření.

50. Proti tomuto posudku se žalobce vymezil ve svém podání ze dne 11. 11. 2025. S výhradami žalobce se krajský soud neztotožnil.

51. Žalobce předně upozornil na chyby v datumech - dvě různá data posudkového zhodnocení (14. 5. 2024 vs. 29. 10. 2024) a rozporuplná data ohledně potvrzení vzniku invalidity (24. 7. 2007 vs. 24. 5. 2007), jedná se o zjevné chyby v psaní bez podstatnějšího vlivu.

52. Stanovení data vzniku invalidity na den 24. 5. 2007 nelze považovat za nahodilé či nepodložené. Komise řádně vysvětlila, že zjištění dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu navazovalo na osmiměsíční pracovní neschopnost žalobce. Během konzultace mezi ošetřujícím lékařem a posudkovým lékařem konané 24. 5. 2007 byl stav poprvé objektivně konstatován jako posudkově významný. Dlouhodobá pracovní neschopnost nebyla důvodem invalidity sama o sobě, nýbrž jedním z objektivních podkladů (projevů), které spolu s tehdejšími odbornými nálezy a konzultací ošetřujícího a posudkového lékaře svědčily o tom, že zdravotní stav již měl dlouhodobý a posudkově významný dopad na schopnost soustavné výdělečné činnosti. V záznamu bylo vysloveně zjištěno naplnění definice dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a bylo tak, jak popisuje komise, iniciováno řízení z moci úřední o přechodu z nemocenských dávek do invalidity.

53. Jestliže u žalobce po delší dobu trvala dočasná pracovní neschopnost, pak zhodnotili-li lékaři stav žalobce a dospěli k závěru, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jedná se pouze o logickou posloupnost vývoje stavu žalobce, u něhož lékaři nepředpokládali brzké zlepšení. Jak uvádí i žalobcem odkazovaná zpráva Veřejného ochránce práv ze dne 13. 2. 2024, „[p]odle záznamu o jednání na OSSZ České Budějovice dne 27. 6. 2007 byl jeho zdravotní stav posuzován v řízení o přechodu z pracovní neschopnosti do invalidity.“ Jednalo se o postup z moci úřední. Veřejný ochránce práv uvedl, že prosté konstatování dle této listiny je bez dalšího upřesnění a zdůvodnění nepřesvědčivé. Posudková komise však tento závěr staví do kontextu vývoje stavu žalobce a dospívá k závěru, že zde není dřívějšího okamžiku, ve kterém by bylo možno dospět k závěru o invalidizaci žalobce. Veřejný ochránce práv Za správnost vyhotovení: G. K. 10 54 Ad 8/2024 popisuje vyjádření žalované k vývoji stavu žalobce a konstatuje, že mu nepřísluší věc hodnotit z hlediska medicínské stránky (ani soudu), avšak „[v]yjádření, které k datu vzniku invalidity poskytla ČSSZ pro účely mého šetření, považuji za dostatečné zdůvodnění toho, proč nebyl vznik invalidity stanoven dřívějším datem. Proto po ČSSZ nepožaduji přijetí opatření k nápravě.“ K tomu komise shrnuje: „V období od r. 1997 do r. 2007 (do 23. 5. 2007) se i při určitém proklientském nadhodnocení nejednalo o invaliditu - posudková komise MPSV Plzeň je v souladu se všemi předchozími učiněnými posudky i s podrobnou recenzí vypracovanou odborem Lékařské posudkové služby Ústředí ČSSZ Praha jako vyjádření pro kancelář Ombudsmana (VOP).“ 54. Žalobce dezinterpretuje obsah záznamu o konzultaci mezi ošetřujícím lékařem a lékařem OSSZ. Z něho plyne, že žalobce byl posuzován se vzděláním „vyučen kuchařem“, v pracovní neschopnosti od 24. 10. 2006 pro chorobu M 54.4 (lumbago, VAS celé páteře), E 11.0 (diabetes mellitus). Výsledek konzultativního jednání: „KONZ.I-24.5.2007: jedná se o DNZS, vydat T400, PL k ní přiloží prosím diabet. vyš. ne starší 3 měs., dále oční vyš. a potvr. o čerp. PD. posoudit.“. Není pravda, že by nebyla zodpovězena otázka, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, je přímo konstatováno, že se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jedná a jsou požadovány další zprávy, vyšetření. Obsah tohoto záznamu ve spojení s podrobným vysvětlením vývoje konkrétně vysvětluje, proč bylo zvoleno právě dané datum. K tvrzení žalobce, že podle sdělení praktického lékaře osobní konzultace s posudkovým lékařem neproběhla, soud dodává, že pro posouzení věci není rozhodující forma komunikace mezi lékaři, nýbrž obsah zachycený v dobovém záznamu a navazující zdravotnické dokumentaci.

55. Sama skutečnost, že žalobci byla jeho diagnóza známa v dané době již 12 let sama o sobě nic neznamená. V čase docházelo k vývoji jeho stavu tak, jak komise popisuje.

56. Podle žalobce komise opominula podstatné pasáže z propouštěcí zprávy z dubna 1999. Tak tomu není. Komise podrobně popisuje její obsah na straně 16 svého posudku, včetně žalobcem namítaných komplikací. Následně na str. 17 komise hodnotí, že v roce 1999 se projevila první komplikace „diab. PNP? subjektivně vnímal parastezii, obj. porucha výbavnosti reflexů, bez paretické léze na DKK? a to ani v době následné“, na což navazuje popis dalšího vývoje stavu žalobce v čase.

57. Žalobce následně rozporuje závěry komise na str. 32 a 33 ohledně hodnocení jeho stavu v období od 1. 1. 1996 do 31. 8. 1997 a následně i do roku 2007. Komise popisuje svůj závěr ohledně volby položky a snížení hodnocení o 10 procentních bodů (z 20 % poklesu pracovních schopností na 10 %). Komise na tomto místě skutečně neodůvodňuje snížení, odkazuje na výše předložené posudkové hodnocení. Dle § 6 odst. 5 vyhlášky 284/1995 Sb., ve znění do 31. 12. 2007, platilo, že případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je zdravotní postižení, které s ohledem na jeho předchozí výdělečné činnosti, dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti, možnost rekvalifikace a dlouhodobě příznivou stabilizaci zdravotního stavu způsobuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu této schopnosti, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů. Komise v rámci posudkového hodnocení popsala, že dopad do diagnózy na pracovní a studijní schopnosti nebyl posudkově významný; žalobce absolvoval soustavnou přípravu za obvyklých podmínek a ačkoli změnil ze zdravotních důvodů učební obor z kuchaře na Za správnost vyhotovení: G. K. 11 54 Ad 8/2024 číšníka, tato skutečnost nenarušila jeho schopnost soustavné přípravy na budoucí povolání a neměla negativní vliv ani na jeho pozdější uplatnění, neboť ve své následné profesní kariéře prakticky trvale vykonával profesi kuchaře. Právě skutečnost, že stav žalobce nepodmiňoval opakované pracovní neschopnosti a žalobce byl schopen studovat a absolvovat praktickou přípravu za obvyklých podmínek, vedl komisi k závěru o velmi malém vlivu onemocnění na pracovní schopnost. To odpovídá i možnostem aplikace citovaného ustanovení.

58. Nelze odhlédnout od toho, že i kdyby se ke snížení podle § 6 odst. 5 vyhlášky č. 284/1995 Sb. vůbec nepřihlíželo, zůstává základní hodnota 20 %, tedy pod hranicí 33 % potřebnou pro částečnou invaliditu. Komise odůvodnila volbu dolní hranice tím, že k 1. 1. 1996 šlo o diabetes léčený inzulinem a dietou, avšak bez prokázaných pozdních orgánových komplikací a bez doloženého významného funkčního dopadu na schopnost soustavné přípravy na povolání či pracovní schopnost. V posudku je popisován záchyt diabetu v roce 1995, zahájení inzulinoterapie, rychlá stabilizace a absence tehdejších očních či neurologických komplikací; žalobcova argumentace stojí zejména na vývoji komplikací v dalších letech. Podle posudku byly komplikace typu polyneuropatie, retinopatie či nefropatie dokumentovány až později, popř. byly zpočátku v ranném stádiu a bez těžkého funkčního dopadu. Žalobcem zmiňované zprávy z let 1998, 1999 a 2000 byly hodnoceny pro pozdější období, ale samy o sobě neprokazují, že již k 1. 1. 1996 byly splněny znaky těžko kompenzovaného diabetu s opakovaným metabolickým kolísáním a diabetickými komplikacemi v posudkově významné intenzitě.

59. Posudková komise záznam z roku 1996 bere na vědomí, pracuje s ním, avšak nebere jej jako doklad funkčního dopadu odpovídající invaliditě (viz výše, kde se tímto záznamem krajský soud rovněž zabývá). Jakkoli uznání žalobce za osobu dlouhodobě zdravotně postiženou se stupněm postižení 50 % podle jiné dávkové úpravy může být indicií závažnosti onemocnění, posudkově je třeba přeložit tento podklad do kritérií tehdejšího zákona o důchodovém pojištění: tedy zda byl prokázán pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti alespoň o 33 %, případně značné ztížení obecných životních podmínek. To však dle posudkové komise nebylo naplněno.

60. Co se týče dalšího hodnoceného období od 1. 9. 1997 do 31. 3. 2000, zde komise reflektuje dle svého posudkového zhodnocení počínající vývoj zdravotních komplikací a jejich minimální dopad na práceschopnost posuzovaného. Komise ve svém odůvodnění poukazuje na stěžejní skutková a medicínská zjištění, jako je kolísání glykémie, nedodržení doporučeného diabetického režimu; výsledky koncilia ze dne 1. 9. 1997 - nižší reflexy na dolních končetinách, což indikovalo počínající (incipientní) diabetickou polyneuropatii, nicméně tento nález byl zcela bez klinicko-funkčního dopadu; nezjištěny parestezie ani výpadové poruchy senzitivity či motoriky, chůze byla v normě a subjektivně nebyly udávány žádné potíže. I nadále pokračovala příprava na budoucí zaměstnání.

61. Následně, posudkové zhodnocení pro období od 1. 4. 2000 do 23. 5. 2007 odůvodňuje subsumpci zjištěného zdravotního stavu pod předmětnou právní úpravu a následné stanovení výsledné míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti na základě objektivizovaného vývoje orgánových komplikací. Jednalo se o stav s občasným kolísáním, Za správnost vyhotovení: G. K. 12 54 Ad 8/2024 u něhož byly prokázány pouze minimální dvouorgánové komplikace, konkrétně neurologické a oční.

62. Komise se vypořádala i se změnou studijního oboru žalobce tak, že samotná změna učebního oboru nezakládá důvod k invalidizaci žalobce tak, jak popsal soud již výše. Popisuje-li žalobce ve svém podání podrobněji svoji pracovní anamnézu, pak komise vycházela z profesních dotazníků, ze 30. 11. 2011, 25. 6. 2014, 12. 3. 2019 a 9. 6. 2023, které vyplňoval sám žalobce. V dotaznících z let 2014, 2019 i 2023 žalobce opakovaně psal jako svůj obor na SOU výlučně „kuchař“ a obor „číšník“ nikdy nezapsal. Z posudkového zhodnocení rovněž plyne, že po většinu svého dosavadního profesního života (v letech 1998–2022) pracoval převážně jako kuchař na plný úvazek.

63. K námitkám ohledně ztráty prvních zaměstnání (např. hotel Gomel) z důvodu zdravotních potíží pramenících z onemocnění diabetem komise cituje propouštěcí zprávu z hospitalizace ze dnů 13.–15. 4. 1999. Z ní se podává odlišný důvod ztráty zaměstnání: žalobce po vyučení (od 9/1998) krátce pracoval, avšak „byl propuštěn pro konflikt s hostem a agresi vůči němu“. Současně v této době sám žalobce do anamnézy uvedl, že „po 1 měsíci práce dostal angínu, po vyléčení byl propuštěn“. Tyto dobové záznamy tak nepotvrzují současnou argumentaci žalobce, že by příčinou ztráty práceschopnosti v tomto období byly bolesti nohou či diabetické komplikace. Komise naopak popisuje, že při propuštění z hospitalizace byl již připraven nastoupit do nového zaměstnání.

64. K tvrzení žalobce, že konflikty se zaměstnavateli a jeho impulzivní jednání pramenily z hypoglykemií a neumožnění aplikace inzulínu, přináší posudek psychiatrická a psychologická zhodnocení z let 1999 a 2001. Lékařské zprávy popisují žalobce jako osobnost s poruchou chování, převahou rysů emoční nestability, sníženou sebekázní, popudlivostí a explozivností. Zprávy tyto výbuchy zlosti, maladaptaci a agresi dávají do souvislosti s adolescentní nevyzrálostí, nedodržováním léčebného režimu a kriminální činností (krádeže, výtržnosti, napadení), pro kterou byl i soudně trestán.

65. Pokud jde o období výkonu trestu odnětí svobody, komise tyto skutečnosti v posudku plně reflektuje. Zohledňuje pobyt ve vazební věznici Praha Pankrác na přelomu let 1999 a 2000 i výkon trestu ve věznici Všehrdy od 28. 3. 2003 do 29. 7. 2004, včetně faktu, že v něm byl žalobce pracovně zařazen.

66. K argumentaci ohledně posledního tvrzeného zaměstnání v restauraci Borek a následného nástupu do pracovní neschopnosti se komise s žalobcem fakticky ztotožňuje. Komise toto zaměstnání eviduje (žalobce sám jej v dotazníku z r. 2019 vymezil na roky 2000–2007 na pozici kuchař na plný úvazek). Posudek výslovně potvrzuje, že právě dlouhodobá pracovní neschopnost od 24. 10. 2006, do níž žalobce z tohoto zaměstnání nastoupil, byla klíčovým momentem prokazujícím, že onemocnění nabralo posudkově negativní vliv na schopnost soustavné výdělečné činnosti. Neschopnost žalobce nadále setrvat ve fyzicky náročném povolání kuchaře tak nebyla komisí ignorována, nýbrž se stala stěžejním skutkovým základem pro prvotní uznání invalidity ke dni 24. 5. 2007. Za správnost vyhotovení: G. K. 13 54 Ad 8/2024 67. Ve věci žalobce bylo vycházeno z veškeré dohledatelné dokumentace; žalobci není kladeno k tíži, že určitou dokumentaci nedoložil, avšak chybí-li nějaká dokumentace staršího data, je nutno vycházet z toho, co je objektivně k dispozici.

68. Žalobce dále požaduje, aby komise předložila dokumentaci z diabetologie z období let 2000 až 2019. Jak žalobce uvádí, komise popisuje, že od MUDr. D. měla k dispozici dokumentaci z období roku 2000 až 23. 10. 2019; neuvádí se, zda se jedná o kompletní dokumentaci; komise odkazuje na zprávy z tohoto období. Komise popisuje na str 7 zpráva ze dne 23. 1. 2007; str. 8 zpráva ze dne 11. 4. 2008 a 27. 5. 2008; str. 9 zpráva ze dne 25. 11. 2011 a ze dne 5. 3. 2013; str. 10 zpráva ze dne 14. 2. 2014, 7. 7. 2014 a 20. 2. 2019; str. 12 zpráva ze dne 10. 7. 2024; str. 13 obsah zprávy ze 7. 7. 2000; na str. 14 výstup kontroly ze dne 27. 3. 2007 (vyšetřen 27. 3. 2007), str. 15 nález ze dne 11. 4. 2008, str. 16 zpráva 7. 7. 2000. Krajský soud má k dispozici kompletní spisový materiál a samotný dotaz vůči posudkové komisi k předložení této dokumentace je proto nadbytečný. Sám krajský soud přitom nemá patřičnou odbornost, aby hodnotil jakékoli lékařské zprávy.

69. Žalobce se následně vymezuje proti tomu, že komise pracuje s nesprávným časovým zněním přílohy vyhlášky č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdravotního postižení a způsob jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory.

70. Komise na str. 13 a 14, hodnocení na str. 26, popisuje tehdejší jednání ve věci příplatku k rodinným příplatkům: „Stupeň zdrav, postižení stanoven dle kap. XI, odst. 1 b (diabetes rozkolísaný, nebo s počínajícími diabetickými komplikacemi) přílohy k vyhl. č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdrav, postižení a způsob jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory“. Dle dané položky vyhlášky ve znění do 31. 7. 1997 platilo: Diabetes mellitus a) kompenzovatelný perorálními antidiabetiky a dietou s větším kolísáním tolerance nebo kompenzovatelný inzulínem a dietou, bez komplikací - 30-40 % b) těžko kompenzovatelný inzulínem nebo diabetes mellitus dětského věku - 50-60 % Dle téže vyhlášky ve znění od 1. 8. 1997 platilo a) kompenzovatelný perorálními antidiabetiky a dietou s větším kolísáním tolerance nebo kompenzovatelný inzulínem a dietou, bez komplikací - 30-40 % b) rozkolísaný, nebo s počínajícími diabetickými komplikacemi – 50 % c) juvenilní diabetes mellitus, do ukončení povinné školní docházky - 50-60 % d) se závažnými orgánovými komplikacemi, dle rozsahu a stupně komplikací - 50-70 % 71. Krajský soud přisvědčuje žalobci, že komise vycházela z nesprávného časového znění, nicméně tato vada nemá na závěry komise vliv. Z citované úpravy plyne, že bod a) zůstal totožný, původní bod b) se rozdělil.

72. Komise ve svém hodnocení uvádí: „do 6/1998 hodnocen jako diabetes mellitus na léčbě inzulínem a na diabetické dietě bez známek diabetických komplikací, a dle příslušné právní úpravy (Příloha k Vyhl. č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdrav, postižení a způsob jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory) zvoleno procentuální ohodnocení 50 % dle Za správnost vyhotovení: G. K. 14 54 Ad 8/2024 kap. XI, odst. 1 b (diabetes rozkolísaný, nebo s počínajícími diabetickými komplikacemi) včetně přihlédnutí k ustanovení § 3 odst. 2 citované vyhlášky (kterým bylo možno zvýšit procentuální ohodnocení až o 20 %, pokud byly přítomny ostatní příčiny podílející se na vzniku DNZS). Vzhledem k tomu, že 50% ohodnocení, stanovené taxací dle pol. 1 b, nebylo dále navýšeno, je patrné, že uvedeného ustanovení nebylo využito (další příčiny DNZS, tedy komorbidity /tehdy obezita/, byly již do procent, ohodnocení zahrnuty, a pozdní komplikace nebyly zjištěny). Z toho vyplývá, že samotné onemocnění diabetes by dosahovalo nižšího než 50% ohodnocení (a spadalo by do kolonky „kompenzovatelný"). Dále je z výše uvedeného patrné, že pokud nebyly přítomny pozdní diabetické komplikace, stav byl dle pol. 1 b (vč. komorbidít) hodnocen jako „diabetes rozkolísaný", nikoliv jako „s počínajícími", natož „s rozvinutými diabetickými komplikacemi", jak uvádí posuzovaný v podáních (viz např. námitky).“ 73. I přes nesprávné znění položky úvahy komise obstojí; je z něj patrný jednoznačný rozbor stavu žalobce. Jednalo se o hodnocení omezení nebo znemožnění uspokojování běžných životních potřeb. Takové hodnocení automaticky neodůvodňuje závěr o naplnění předpokladů pro invaliditu. Komise dovozuje z hodnocení stav žalobce a ten popisuje; samo nesprávné znění v kontextu citovaného výkladu nevede k závěru, že pokud by komise vycházela ze správného znění, její závěr by mohl být odlišný. Podstatný je závěr komise založený na absenci pozdních komplikací a absenci funkčního dopadu.

74. Žalobce rovněž „poukazuje na rozpory v tvrzeních posudkové komise, že posuzování zdravotního stavu žalobce musí být založeno výlučně na objektivních podkladech a že nelze přihlížet k jeho subjektivním steskům. Tuto argumentaci však sama posudková komise v Posudku rozporuje – onemocnění žalobce bylo elektrofyziologicky (EMG) potvrzeno a v roce 2007 mu byl přiznán plný stupeň invalidity. Přesto posudková komise nyní označuje tento stav za nadhodnocený a vyžaduje, aby výsledky byly „korelovány s klinikou“, čímž opomíjí již existující a jasně doložené lékařské skutečnosti. Takový přístup žalobce považuje za nepřijatelný.“ Komise na str. 18 popisuje své závěry ohledně hodnocení stupně invalidity v roce 2007, 2008, 2014 a uvádí své konkrétní výhrady proti tehdejšímu hodnocení na základě objektivizovaného lékařského stavu. Komise uvádí „PNP byl doložen vyšetřením EMG, aniž by byl na D K K popsán objektivní nález. V r. 2008 byla na DKK normální trofika i motorika, byla jen snížena výbavnost reflexů a porucha algického a termického čití. V tehdy platné legislativě bylo adekvátní hodnocení za použití posudkového kritéria určeného pro DM „kompenzovatelný inzulínem nebo PAD, s občasným metab. kolísáním, s počínajícími diab. komplikacemi", s M P P S 25-40 %, mohla být proklientsky použita horní hranice taxace a případně 1 navýšení na 50 %. Použití položky 1c se však nejeví jako adekvátní, neboť nebyly přítomny funkčně závažné následky. Ani v r. 2012 (při snížení na II. st. inv.) se nejednalo o DM s těžkým postižením, neboť P N P dle E M G sice byla stupně závažného, ale v klinice nebyla spojena s paretickou lézí, tedy s významnou poruchou hybnosti. Komise se ztotožňuje s hodnocením z r. 2014…“ Jedná se o její odborné závěry na základě lékařské dokumentace; není zřejmé, co by měla komise opomíjet.

75. Následně se žalobce věnuje hodnocení svého stavu v období po 1. 8. 2023, závěrům komise o jeho aktuálním poklesu pracovních schopností. Těmito otázkami se krajský soud v tomto řízení, jak je vyloženo shora, nezabývá.

76. Co se týče dílčí námitky žalobce ohledně nesrovnalosti v rozhodnutí žalované ohledně data kontrolní prohlídky, z posudkové dokumentace vyplývá, že tvrzená kontrolní lékařská Za správnost vyhotovení: G. K. 15 54 Ad 8/2024 prohlídka v mezidobí proběhla. Řízení o kontrolním posouzení invalidity bylo zahájeno z moci úřední v roce 2008. Záznam z tohoto jednání dokládá, že po prvotním odročení dne 7. 5. 2008 z důvodu doložení výsledků proběhlo jednání za přítomnosti žalobce dne 4. 6. 2008. Výsledkem tohoto posouzení ze dne 4. 6. 2008 bylo konstatování, že zdravotní stav se nezlepšil, a žalobce byl nadále hodnocen jako plně invalidní za použití totožného posudkového kritéria jako v roce 2007. Platnost tohoto kontrolního posudku byla tehdy stanovena do 30. 6. 2011. Žalovaná ve svých rozhodnutích kontrolní lékařskou prohlídku z roku 2008 při stručné rekapitulaci děje opominula. Pro další závěry to však nemá vliv.

77. Žalobce navrhl doplnění posudku, výslech členů posudkové komise, revizní posudek. Soud k takovémuto dokazování nepřikročil, neboť posudek posudkové komise v Plzni shledává dostačujícím pro účely tohoto řízení. Posudek podrobně popisuje vývoj stavu žalobce v čase a jeho hodnocení. Navržené dokazování by bylo nadbytečné.

78. Žalobce rovněž navrhl vypracování posudku mimo oblast posudkového hodnocení v odvětví diabetologie za účelem posouzení a popisu vzniku, vývoje onemocnění žalobce. Žalobce má za to, že posudkové hodnocení dostatečně nezohledňuje vznik a průběh jeho onemocnění. K tomuto doplnění dokazování krajský soud nepřistoupil pro nadbytečnost. Krajský soud obstaral dva posudky posudkových komisí, které ve svém souhrnu poskytují úplné a přesvědčivé hodnocení vývoje stavu žalobce. Stanovení míry poklesu pracovních schopností a hodnocení data vzniku invalidity náleží výhradně lékaři patřičného vzdělání v oboru posudkového lékařství. Za účelem hodnocení odborných otázek byl přizván lékař interního lékařství a krajský soud nemá důvod se domnívat, že takto složená komise (včetně tajemnice komise) by nebyla schopna vývoj stavu žalobce na základě obstaraných podkladů zhodnotit. Právě naopak. Jakkoli je posudek posudkové komise v Českých Budějovicích relativně stručný, velmi podrobné úvahy posudkové komise v Plzni tvoří ve své vzájemně doplňující se podobě přesvědčivý závěr. Subjektivní nesouhlas žalobce je pochopitelný, avšak na závěru soudu, že tyto posudky společně naplňují judikaturou požadovaný standard, ani výhrady žalobce nic nezměnily.

79. Ani výslech praktické lékařky žalobce k událostem v rozhodných letech by dle krajského soudu nic nového nepřinesl; skutkový stav plyne již ze shromážděných podkladů.

80. Za nadbytečné považoval krajský soud i doplnění dokazování e-mailovou komunikací se soudním znalcem. Tato komunikace nemůže přispět k objektivizaci stavu žalobce.

81. Žalobce rovněž požadoval, aby se krajský soud dotázal posudkové komise ohledně lékařských zpráv z let 2000 až 2019, srov. výše bod 68. Žalobce uvedl, že zprávy nemá a tvrdí-li komise, že je má, chce je vidět. Takový dotaz však nemůže přispět ke zjištění skutkového stavu. Tím spíše, že žalobce sám byl do spisu dne 11. 3. 2025 nahlížet.

82. Krajský soud zamítl i důkazní návrh – dotaz na společnost Robert Bosch nebo Motor Jikov ohledně možností zaměstnání žalobce, neboť jeho stav plyne ze založených listin. Lze dodat, že skutečnost, že žalobce neprošel zdravotní prohlídkou objektivně nemůže doložit invalidizaci. Za správnost vyhotovení: G. K. 16 54 Ad 8/2024 V. Shrnutí 83. Na základě shora uvedeného krajský soud shrnuje, že posudkové komise, zejména posudková komise v Plzni, se podrobně zabývaly argumentací žalobce, že diagnóza diabetes mellitus I. typu byla známa již od roku 1995, že ke dni 1. 1. 1996 byl uznán osobou dlouhodobě zdravotně postiženou se stupněm postižení 50 %, a že tedy žalovaná měla řádně posoudit, zda invalidita nevznikla již k tomuto datu. Posudková komise jednoznačně popisuje, že posouzení z roku 1996 se týkalo dávky státní sociální podpory / osoby dlouhodobě zdravotně postižené, nikoliv invalidity ve smyslu důchodových předpisů. Dále vyhodnocuje tehdejší diabetes jako diabetes I. typu na inzulinoterapii a dietě, avšak bez doložených pozdních orgánových komplikací a bez podstatného funkčního dopadu. Komise tedy rozlišuje mezi samotným závažným celoživotním onemocněním a invaliditou jako posudkovou kategorií vyžadující určitý pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Pro období kolem 1. 1. 1996 dovozuje jen nízkou míru poklesu pracovní schopnosti, nikoliv invaliditu. Posudek podrobně vysvětluje, že tehdejší zdravotní stav nebyl podle dostupné dokumentace provázen funkčními dopady odpovídajícími invaliditě.

84. Žalobce rovněž namítal, že dosavadní posudky neobsahovaly komplexní rozbor zdravotního stavu před rokem 2007, zejména vývoje diabetu, komplikací a dopadů na pracovní schopnost. Posudek posudkové komise v Plzni podrobně rekapituluje dokumentaci z let 1995–2007: hospitalizaci při záchytu diabetu v roce 1995, hospitalizaci pro meningoencefalitidu v roce 1997, dekompenzaci diabetu v roce 1999, zprávy MUDr. M., zprávy diabetologie, neurologické a oční nálezy, EMG i pracovní anamnézu. Komise hodnotí, že komplikace se rozvíjely postupně: incipientní diabetická polyneuropatie se objevuje od konce 90. let, oční komplikace jsou v počátku hodnoceny jako lehké/neproliferativní, nefropatie neměla do roku 2007 zásadní funkční dopad. Posudek obsahuje konkrétní chronologické zhodnocení dokumentace a funkčního významu jednotlivých nálezů.

85. Žalobce dále v podané žalobě odkazoval zejména na kolísání glykémií, polyneuropatii, retinopatii, nefropatii a zprávy z let 1998–2000. Tvrdil, že tyto komplikace zpochybňují závěr, že před rokem 2007 nebyl invalidní. Posudková komise v Plzni komplikace uznává, ale hodnotí je jako počínající, lehké či bez těžkého funkčního dopadu. U polyneuropatie uvádí incipientní až lehký nález před rokem 2007, bez paréz, bez poruch taktilního čití a bez těžkého dopadu na pohyblivost. U retinopatie zmiňuje neproliferativní formu bez těžké poruchy zraku. U nefropatie dovozuje, že posudkově závažný funkční dopad před rokem 2007 doložen nebyl. Komise nepopírá komplikace žalobce před rokem 2007, ale neshledává jejich intenzitu a funkční důsledky jako dostatečné pro vznik invalidity. Žalobce v žalobě dovozuje invaliditu z existence diagnózy a komplikací; posudek proti tomu staví posudkový závěr, že rozhodující není samotná existence komplikací, ale jejich funkční dopad na pracovní schopnost. Komise konkrétně vysvětluje, že před rokem 2007 nebyly doloženy parézy, významné poruchy hybnosti, těžká zraková porucha ani jiné funkční následky, které by posudkově odůvodňovaly invaliditu.

86. Žalobce namítal, že pro diabetes musel změnit učební obor z kuchaře na číšníka a že onemocnění jej dlouhodobě omezovalo v pracovním uplatnění již před rokem 2007. Jak popsal soud podrobně již výše, posudková komise v Plzni hodnotí pracovní anamnézu tak, Za správnost vyhotovení: G. K. 17 54 Ad 8/2024 že žalobce dokončil učební obor, následně pracoval jako kuchař/číšník, opakovaně v plném úvazku, a do pracovní neschopnosti směřující k invaliditě se dostal až v říjnu 2006. Komise z toho dovozuje, že před 24. 5. 2007 nebyl doložen dlouhodobý pokles pracovní schopnosti v intenzitě invalidity. Změnu učebního oboru komise nepovažuje za dostatečný důkaz invalidity, protože podle ní nenarušila schopnost soustavné přípravy na povolání a následné pracovní uplatnění. Samotná skutečnost, že žalobce pracoval, podle krajského soudu automaticky nevylučuje invaliditu, ale posudková komise tuto skutečnost použila spolu s absencí těžkých objektivních funkčních nálezů jako jeden z argumentů pro závěr, že před rokem 2007 nedosahoval pokles pracovních schopností invalidity.

87. Ani s námitkami nahodilosti data 24. 5. 2007 jako vzniku invalidity soud nepřisvědčil. Posudková komise přesvědčivě vyložila toto datum jako datum, kdy byl posudkově zachycen dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s již významnějším dopadem na pracovní schopnost, a spojuje jej s dlouhodobou pracovní neschopností, konzultací praktického lékaře s LPS a dokumentovanými obtížemi zejména od října 2006. Posudek dostatečně vysvětluje, proč invalidita nebyla prokázána v období od 1. 1. 1996 do 23. 5. 2007.

88. Posudkové komise měly k dispozici zdravotnické zprávy, soudní spis, zprávy ošetřujících lékařů, EMG, oční nálezy, neurologická vyšetření a pracovní dotazníky. Zejména posudková komise v Plzni i přes konstatované nedoložení zpráv žalobcem provedla vlastní chronologické vyhodnocení dokumentace, kterou měla k dispozici. Podklady posudku, kterými se komise zabývala, jsou rozsáhlé.

89. Posudek posudkové komise je v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na nějž je správní soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a je tedy nezbytné klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a své posudkové závěry náležitě odůvodnila, aby byly přesvědčivé i pro soud, který nemá, a ani mít nemůže, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003-82, publ. pod č. 526/2005 Sb. NSS, či ze dne 14. 12. 2017, č. j. 5 Ads 158/2016-57). Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2004, č. j. 5 Ads 49/2003-136, či jeho usnesení ze dne 16. 2. 2023, č. j. 5 Ads 93/2022-24).

VI. Závěr a náklady řízení

90. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

91. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce nebyl ve věci úspěšný. V případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. její náhradu nákladů řízení ve věcech Za správnost vyhotovení: G. K. 18 54 Ad 8/2024 důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče vylučuje.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 25. května 2026 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: G. K.