54 Ad 9/2018

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovu v právní věci Žalobkyně: X bytem X Žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 3. 2018 č. j. X, takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 29. 3. 2018 č. j. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 28. 5. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 29. 3. 2018 č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 28. 12. 2017 č. j. X, kterým byla žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.d.p“), neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice (dále jen „lékař OSSZ“) ze dne 29. 11. 2017 není žalobkyně invalidní podle ustanovení § 39 odst. 1 z.d.p., neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 30 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila, neboť lékař České správy sociálního zabezpečení pracoviště České Budějovice ze dne 28. 2. 2018 shledal pokles pracovní schopnosti pouze o 20 %, aniž by objektivně vyhodnotil její zdravotní stav. Dále poukázala na nevysvětlené rozpory mezi tímto posouzením a posouzením provedeným lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 29. 11. 2017, který pokles pracovní schopnosti hodnotil 30 %. Přitom zdravotní stav se od listopadu 2017 trvale zhoršuje, a tudíž žalobkyně považuje závěr lékaře České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 2. 2018 za nesprávný. Nebylo přihlédnuto k nově doloženým skutečnostem (zpráva z neurologického vyšetření ze dne 8. 1. 2018 a zpráva z psychiatrického vyšetření ze dne 26. 1. 2018, které v příloze přiložila). Navíc posudkový lékař při stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nevzal v potaz namítanou kombinaci více zdravotních postižení a zcela pominul lékařské zprávy, které dokládají psychické problémy a duševní poruchy. Taktéž nebylo přihlédnuto k ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky, o posuzování invalidity. Je-li v případě dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu přítomno více zdravotních postižení má dojít ke zvýšení horní hranice až o 10 procentních bodů. Žalobkyně dále poukázala na to, že její pracovní neschopnost od února 2017 trvá již 13 měsíců a zaměstnavatelem byl tudíž ukončen pracovní poměr cca po 25 letech soustavné práce, kdy vykonávala pozici vedoucí skladu převážně v administrativě s minimem manuální práce. V současné době je ve schizofrenní situaci, kdy je objektivně nezaměstnatelná, avšak posudkový lékař tvrdí, že je zcela zdravá. Navíc po uplynutí podpůrčí doby 11 měsíců, po kterou jí byla vyplácena podpora v nezaměstnanosti, přežívá pouze z naspořených prostředků bez jakýchkoliv finančních příjmů. Proto navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná ve svém vyjádření poukázala na platnou právní úpravu týkající se posouzení zdravotního stavu a přiznání invalidity. V dané věci je z dávkového spisu zřejmé, že žalobkyni byla zamítnuta žádost o invalidní důchod, neboť zjištěný zdravotní stav invaliditě neodpovídal. Rozhodnutí o námitkách je obsáhle a dostatečně odůvodněno a byly konkretizovány lékařské zprávy, z nichž Česká správa sociálního zabezpečení vycházela, je přítomna i posudková rozvaha a byly vyhodnoceny všechny doložené lékařské zprávy. Důvodem uznání invalidity je pouze objektivně zjištěný zdravotní stav nikoli vlastní vyhodnocení zdravotních potíží žadatele o tuto dávku. Podle názoru žalované posudkové řízení proběhlo zcela správně a objektivně. S ohledem na nesouhlas žalobkyně s medicínským posouzením navrhuje žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě u příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Takovým novým posouzením bude postaveno najisto procentu poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. V současné době žalovaná navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. V opačném případě, bude-li posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí u žalobkyně shledána invalidita, ponechala žalovaná rozhodnutí ve věci na úvaze soudu.

III. Obsah správních spisů

4. Z přiloženého posudkové spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích, který posoudil zdravotní stav žalobkyně dne 29. 11. 2017 se závěrem, že není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30 %. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti hodnotil lékař podle kapitoly VIII, oddíl A, položka 8b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení Praha dne 28. 12. 2017 rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně zamítla. Proti rozhodnutí podala žalobkyně dne 3. 1. 2018 námitky, ve kterých vyslovila svůj nesouhlas s posouzením zdravotního stavu. Z toho důvodu byl zdravotní stav žalobkyně posouzen znovu dne 28. 2. 2018 lékařem České správy sociálního zabezpečení se závěrem, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí pouze 20 %. Zdravotní stav žalobkyně hodnotil podle kapitoly VIII, oddíl A, položka 8b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení České Budějovice dne 29. 3. 2018 rozhodnutí, kterým se námitky zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. 5957120268 ze dne 28. 12. 2017, se potvrzuje.

5. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 4. 9. 2018 uvedla, že žalobkyně byla přítomna jednání komise a byla s posudkovým závěrem ústně seznámena. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byly chronické závratě nejasné etiologie, pravděpodobně jde o kombinaci cervikokranilního syndromu a benigního paroxysmálního polohového vertiga. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole VIII, oddíl A, položka 8b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 20 – 35 % a komise tento pokles stanovila na 35 %. Komise zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži obtíží uvedeného zdravotního postižení a při zohlednění dalšího zdravotního postižení zejména ve sféře psychické. K použití § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. nebyl zjištěn další důvod. Den vzniku invalidity byl stanoven na 8. 1. 2018 (viz. zpráva z neurologického vyšetření MUDr. X). Žalobkyně je schopna pracovního zařazení s vyloučením především těžké fyzické práce, přetěžování páteře, práce ve výškách, u nechráněných strojů, u otevřeného ohně, u nekrytých vodních ploch, případně práce u dobytka, tj. práce se zvýšeným rizikem úrazu. Nevhodná se jeví práce i práce kladoucí nadměrné nároky na psychické funkce. Žalobkyně je schopna vykonávat po vzniku invalidity činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné nebo duševní schopnosti, případně v podstatně menším rozsahu a intenzitě.

6. Svůj závěr vyslovila komise na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, vyšetření v komisi dne 4. 9. 2018 MUDr. D.D. – odborným psychiatrem a MUDr. J. A., odbornou neuroložkou, z nálezu UZ tepen, krku, MUDr. M.T., Nemocnice České Budějovice, ze dne 13. 11. 2017, z neurologického vyšetření MUDr. R.S., České Budějovice, ze dne 8. 1. 2018, z psychiatrického vyšetření MUDr. J.Š.T., České Budějovice, ze dne 16. 1. 2018 a ze dne 24. 5. 2018.

IV. Právní názor soudu

7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. V uvedené dané záležitosti žalobkyně podala námitky proti rozhodnutí ze dne 28. 12. 2017, kterým jí Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žádost o invalidní důchod I. stupně pro nesplnění podmínek daných § 38 zákona o důchodovém pojištění. Zdravotní stav a pokles pracovní schopnosti byl hodnocen v posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích se závěrem, že pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30 %. V námitkách žalobkyně rozporovala tento závěr a požadovala přiznání invalidity. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě dne 28. 2. 2018, kde lékař dospěl k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil pouze 20 %, a proto byly její námitky zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

12. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 4. 9. 2018, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byly v době vydání napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení chronické závratě, nejasné etiologie, pravděpodobně se jednalo o kombinaci cervikokrálníhího syndromu a benigního paroxysmálního polohového vertiga. Na základě toho zařadila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pod kapitolu VIII, oddíl A, položka 8b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra pracovní schopnosti stanovena na 20 – 35 % a komise tento pokles stanovila na 35 %. Komise zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k tíži výši uvedeného zdravotního postižení žalobkyně a zohlednila další zdravotní postižení, která jsou u žalobkyně přítomna zejména ve sféře psychické. Bez tohoto zohlednění by byl volen střed procentního rozpětí. K využití § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. v platném znění nebyl zjištěn posudkový důvod. Den vzniku invalidity byl stanoven, s ohledem na zprávu neurologického vyšetření MUDr. R.S., na 8. 12. 2018. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Doba platnosti byla stanovena jako „trvale“. Pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 35 %.

13. Komise dále stanovila žalobkyni pracovní rekompandaci tak, že je schopna pracovního zařazení s vyloučením těžké fyzické práce, přetěžování páteře, práce ve výškách, u nechráněných strojů, u otevřeného ohně, u nekrytých vodních ploch, případně práce u dobytka, tj. práce se zvýšeným rizikem úrazu. Nevhodná se jeví i práce kladoucí nadměrné nároky na psychické funkce. Je schopna spíše práce sedavého charakteru s výše uvedeným omezením například kontroly výrobků, pomocné administrativní práce apod. Komise zdůraznila, že při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti volila horní hranici rozpětí stanoveného v kapitole VIII, oddíl A, položka 8b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je stanovena na 20-35 %, ve výši 35 %, neboť přihlédla k dalším přítomným zdravotním postižením zejména ve sféře psychické, kdy bez tohoto zohlednění by byl zvolen střed procentního rozpětí. Den vzniku invalidity stanovila na 8. 1. 2018.

14. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá invaliditě I. stupně, a to od 8. 1. 2018. Tento závěr se neshoduje se závěry, které byly vysloveny lékaři v řízení před Okresní správou sociálního zabezpečení a Českou správou sociálního zabezpečení, neboť tam nebylo přihlédnuto k tíži obtíží a nebyly zohledněny problémy zejména psychického rázu. Komise vysvětlila vývoj zdravotního postižení žalobkyně a stanovila jeho pracovní rekomandaci. Invaliditu vztáhla k neurologickému nálezu, který učinil MUDr. R.S. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Posudková komise při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobkyně, zabývala se jejím onemocněním a přihlédla k jejímu vývoji a vysvětlila svůj závěr o tom, že žalobkyně je invalidní v I. stupni od 8. 1. 2018. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení zdravotního stavu žalobkyně o poklesu její pracovní schopnosti, jakož i data vzniku této invalidity. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními potížemi žalobkyně.

V. Závěr, náklady řízení

15. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobkyně a bude vycházet ze závěru, které postavila najisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 4. 9. 2018, že žalobkyně je invalidní v I. stupni od 8. 1. 2018.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, avšak vzhledem k tomu, že věc byla projednána bez nařízeného jednání, žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice dne 21. září 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.