54 Ad 9/2019

Rubrum

č.j. 54 Ad 9/2019-68 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. et Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: P. Č. bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2019, č. j. MPSV-2019/127289-913 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona číslo 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jako „úřad práce“), ze dne 9. 5. 2019, č. j. 32555/2019/CBU, kterým tento správní orgán prvního stupně rozhodl o nepřiznání dávky jednorázové mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje podle § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o pomoci v hmotné nouzi”), o kterou žalobce požádal dne 11. 4. 2019, a to za účelem úhrady notářského zápisu o stavu věcí podle § 79 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen “notářský řád”). Tento Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 54 Ad 9/2019 výdaj měl představovat částku ve výši 4 000 Kč. Žalobce svoji žádost odůvodnil tak, že společnost Stavounion, a. s. (pozn. u této společnosti měl v užívání garsonku, ze které byl dle svého hodnocení nezákonně „vystěhován“, z tohoto důvodu je tento pojem uváděn v uvozovkách) ignoruje předběžné opatření vydané civilním soudem, přičemž civilní soud má přehlížet návrh žalobce na ohledání této garsonky a věcí žalobce, proto žalobce považoval za nutné učinit soupis jeho věcí a osvědčit jejich stav notářským zápisem, na jehož vyhotovení žalobce nemá s ohledem na svoji finanční situaci finanční prostředky.

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 23. 6. 2019 včasnou žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Žalobce v rámci podané žaloby rozsáhle popisuje svoji současnou situaci v kontextu jeho údajně nezákonného „vystěhování“ z ubytovacího zařízení společnosti Stavounion, a. s., dne 19. 10. 2018 tak, jak tomu činí i v jiných soudních řízeních vedených před zdejším soudem (např. sp. zn. 54 Ad 5/2019, 60 Ad 4/2019, 58 Ad 1/2019) a poukazuje na dle svého hodnocení protiprávní činnost jednotlivých osob jednajících za tuto společnost. V tomto směru poukazuje na usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2018, č. j. 33 C 201/2018-17, potvrzeno usnesením Krajského soudu ze dne 15. 3. 2019, č. j. 5 Co 407/2019-104, které má být uvedenou společností ignorováno, a které bylo dle jeho názoru správními orgány nedostatečně zohledněno. Z obsahu žaloby jako takové se podává jednoznačný nesouhlas žalobce s právním hodnocením správních orgánů ve vztahu k požadované dávce. V tomto směru žalobce namítá porušení § 2 až 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi, jakož i porušení § 37 písm. e) téhož zákona.

4. Je zřejmé, že žalobce má za to, že jeho žádost o předmětnou dávku je důvodná, neboť notářský zápis nezbytně potřebuje pro přesné zadokumentování stavu jeho majetku. Žalobce nesouhlasí s tím, že notářský zápis by snad mohl být nahrazen soupisem majetku, který by pořídil on sám za účasti dvou svědků, což považuje i za fakticky neuskutečnitelné.

5. Žalobce nesouhlasí ani s protokolem o „vyklizení“ vyhotovený společností Stavounion, a. s., v říjnu roku 2018, který správní orgánu zažurnalizoval do správního spisu (označil datem přijetí)

24. října 2018, neboť se tak muselo stát až v roce 2019. Žalobce rovněž uvádí, že správní orgány s ním nezacházejí jako s obětí trestné činnosti. Žalobce brojí i proti vedení spisu, když ve spise nejsou založeny úřední záznamy o telefonickém kontaktu žalobce s oprávněnou úřední osobou. Žalobce nesouhlasí s tím, že o trestné činnosti ubytovatele (pronajímatele) společnosti Stavounion, a. s., a s ní spjatých osob je hovořeno jako o „vystěhování“ (viz pozn. v bodě 1 odůvodnění tohoto rozsudku).

6. Žalobce je dále přesvědčen, že žalovaný se nevypořádal s celou uplatněnou odvolací argumentací, k čemuž žalobce cituje podstatné odvolací námitky – okamžik zažurnalizování protokolu o „vystěhování“; otázku toho, kdo jedná za společnost Stavounion, a. s. – Ing. Svoboda či pan Bártl; zamlčení údajné protiprávní činnosti společnosti Stavounion, a. s. telefonicky kontaktovaným notářům; to, že se nejednalo o vystěhování, ale o vyloupení, vykradení a následné zastrašování; nedostatky protokolu o „vystěhování“ v identifikaci svědků a nedůvěryhodnost této listiny; údajnou kriminální minulost pana M. ze společnosti Stavounion, a.s.

7. V podání ze dne 3. 10. 2019 žalobce ve své podstatě zopakoval již uplatněnou žalobní argumentaci. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 54 Ad 9/2019 8. Žalobce ke svým podáním přiložil celou řadu příloh týkajících se jeho dosavadní komunikace se správní orgány v různých řízeních a další listiny, které dává do souvislosti s jeho „vystěhováním“ společností Stavounion, a. s.

9. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl podanou žalobu zamítnout.

10. Žalovaný shrnul, že žalobce se předmětné dávky domáhal za účelem sepsání notářského zápisu, kterým by doložil stav svého majetku pro případné řízení o náhradě škody. V tomto směru žalovaný konstatoval, že právní úprava civilního soudního řízení neukládá povinnost prokázat tvrzení ve formě notářského zápisu. Žalovaný dále konstatoval, že o vyklizení věcí žalobce z prostoru jeho bývalého pronajímatele byl pořízen zápis za celkové přítomnosti tří osob a žalobci bylo rovněž umožněno, aby si své věci vyzvedl, což on odmítá. Žalovaný rovněž poukázal na to, že správní orgán prvního stupně se telefonicky dotázal dvou rozdílných notářů ohledně možností sepsání notářského zápisu, přičemž tito oslovení notáři shodně uvedli, že notářský zápis lze v tomto případě nahradit prostým soupisem majetku pořízeného za přítomnosti dvou svědků.

11. Ze správního spisu zjistil krajský soud tyto relevantní skutečnosti: Dne 11. dubna 2019 správní orgán prvního stupně (úřad práce) obdržel žádost o mimořádnou okamžitou pomoc na nezbytný jednorázový výdaj spočívajícího v poplatku za sepsání notářského zápisu tak, jak je uvedeno shora.

12. Ve správním spise je založen “Zápis z protokolárního vyklizení pokoje č. 9 - žlutá část ze dne 23. 10. 2018”. Protokol byl sepsán za přítomnosti tří osob, jedna z těchto osob byl vedoucí ubytovny, postavení svědků není z listiny zřejmé. Rovněž je založen záznam z šetření na místě z řízení o dávce doplatku na bydlení ze dne 29. 11. 2018.

13. Dle úředního záznamu ze dne 15. 4. 2019 se úřad práce telefonicky dotázal notáře Mgr. H. k možnostem sepsání zápisu o stavu věci, dále byl kontaktován notář Mgr. P.. Ze záznamů plyne, že oba tito notáři doporučili sepsání prostého soupisu majetku za přítomnosti dvou svědků, a to pro náročnost a nákladnost sepsání notářského zápisu.

14. Prvostupňovým správním rozhodnutím bylo rozhodnuto o nepřiznání dávky mimořádné pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje, neboť tento výdaj nebyl správním orgánem hodnocen jako nezbytný, jelikož se nejedná o výdaj, který by byl nevyhnutelně nutný k zajištění základních životních potřeb žalobce, a jeho uhrazení by nebylo možné zajistit z jiného zdroje. S odkazem na zjištěné skutečnosti bylo konstatováno, že zápis věcí byl při „vyklizení“ pořízen za přítomnosti dvou svědků, jakož i to, že úřadem práce kontaktovaní notáři doporučili žalobci jiný postup.

15. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 9. 5. 2019 odvolání. Žalovaný se ve svém rozhodnutí ztotožnil s argumentací správního orgánu prvního stupně.

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

17. Krajský soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s. Žalobce ve svém podání ze dne 17. 9. 2019 požádal o rozhodnutí věci s jednáním, v podání ze dne 3. 10. 2019 pak žalobce vyslovil s odkazem na § 51 s. ř. s. s rozhodnutím věci bez jednání souhlas.

18. Žaloba není důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 54 Ad 9/2019 19. Na prvním místě se krajský soud zabýval námitkou žalobce spočívající v tom, že žalovaný se nevypořádal s celou uplatněnou odvolací argumentací. Odvolání žalobce, stejně jako jeho ostatní podání, obsahují celou řadu skutečností, které žalobce vnímá jako zcela zásadní pro posouzení jeho žádosti, jedná se přitom o obdobné skutečnosti, které žalobce uvádí i soudu ve svých podáních (rovněž i v jiných řízeních před zdejším soudem, např. sp. zn. 54 Ad 5/2019, 60 Ad 4/2019, 58 Ad 1/2019). Krajský soud nikterak nezlehčuje dopad žalobcem uváděných skutečností do jeho života a ani to, že z jeho pohledu se tyto skutečnosti mohou jevit jako zcela zásadní, nicméně v kontextu účinné právní úpravy je nutné se zaměřit pouze na ty skutečnosti, které se přímo týkají samotné žalobcovy žádosti o dávku.

20. Krajský soud v souvislosti s touto námitkou odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 20. 5. 2019, č. j. 58 Ad 1/2019 – 74, ve kterém přiléhavě k této věci uzavřel, že „v otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).“ 21. Krajský soud má za to, že žalovaný se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi odvolacími námitkami, které byly projednatelné, čili vztahovaly se k projednávané věci. Ačkoliv žalobce zpochybňuje způsob vypořádání žalovaného s odvolacími námitkami, zdejší soud uvádí, že veškeré námitky související s předmětem řízení byly vypořádány. Žalovaný není povinen rozporovat a zabývat se takovými námitkami, které přímo nesouvisí s meritem věci. Žalobcem vyjmenované odvolací námitky, které dle jeho názoru nebyly žalovaným vypořádány, nemají proto za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.

22. Žalovaný naopak podstatné odvolací námitky projednal, rozhodnutí je v tomto ohledu konzistentní, jestliže vysvětluje, z jakých důvodů žalobci nárok na mimořádnou okamžitou pomoc nevznikl. Přitom žalovaný postupoval procesně předepsaným způsobem, v důsledku čehož tu nebyly žádné překážky bránící projednání odvolání. Žalovaný přehledně a srozumitelně shrnul odvolací námitky do několika bodů, které vypořádal.

23. Podle § 36 odst. 1 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi má nárok na mimořádnou okamžitou pomoc, mj. osoba uvedená v § 2 odst. 5 písm. a) téhož zákona nemající dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje. Tímto jednorázovým výdajem je v projednávané věci poplatek notáři za sepsání notářského zápisu o stavu věci. Eventuálně, jak se žalobce domáhá, je v souladu s § 2 odst. 6 písm. d) téhož zákona za Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 54 Ad 9/2019 osobu v hmotné nouzi považována rovněž osoba, která v daném čase, s ohledem na neuspokojivé sociální zázemí a nedostatek finančních prostředků, nemůže úspěšně řešit svoji situaci a je ohrožena sociálním vyloučením, jestliže nemá uspokojivě naplněny životně důležité potřeby vzhledem k tomu, že je osobou bez přístřeší; v tomto případě však krajský soud konstatuje, že uhrazení poplatku notáři za sepsání notářského zápisu není z povahy věci otázkou naplnění životně důležité potřeby; ostatně samo řízení bylo vedeno o dávce dle § 2 odst. 5 písm. a) téhož zákona. V tomto směru není důvodná ani námitka porušení § 37 e) téhož zákona. Poskytnutí dávky mimořádné okamžité pomoci není nárokové a její přiznání je možné pouze tehdy, nelze-li nastalou situaci řešit jiným způsobem.

24. Rozhodnutí o přiznání dávky je v tomto případě založeno na správním uvážení správního orgánu; na poskytnutí této dávky není právní nárok. Krajský soud hodnotí správní uvážení orgánů pomoci v hmotné nouzi (úřadu práce a žalovaného), které rozhodovaly o přiznání mimořádné okamžité pomoci, za zákonné, neboť nedošlo k překročení zákonného rámce správního uvážení. Podle současné právní úpravy s. ř. s. není obecně umožněn soudní přezkum správního uvážení; správní soud nesmí nahrazovat volní úvahu správního orgánu. V rámci přezkumu správního uvážení dochází pouze k hodnocení toho, zda úvaha správního orgánu nepřekročila meze stanovené zákonem či nedošlo k jejímu zneužití. Orgán pomoci v hmotné nouzi – úřad práce nepřekročil zákonný rámec správního uvážení a nad rámec věci lze konstatovat, že se zdejší soud ztotožnil se závěrem tohoto orgánu, že životní situace žalobce nenaplňuje předpoklady § 2 odst. 5 písm. a) předmětného zákona.

25. Ze samotné žádosti o projednávanou dávku plyne, že žalobci nebyl do dané chvíle dodán „seznam ukradených věcí a dokumentace jejich uložení – lze se domnívat, že jsou poškozeny, znehodnoceny či ztraceny (…) a už vůbec není v jeho zájmu převzít věci ve stavu navozeném škůdcem“. Uvedený protokol o „vyklizení“ ze dne 23. 10. 2018 byl dle žalovaného žalobci dodán spolu s prvostupňovým správním rozhodnutím a seznam věcí žalobce je zde uveden. Úplnost či správnost tohoto seznamu žalobce žádným způsobem věcně nerozporuje. Krajský soud si je vědom, že žalobce s označením tohoto protokolu nesouhlasí a je přesvědčen o protiprávním jednání společnosti Stavounion, a. s., nicméně samotný seznam věcí má žalobce k dispozici, byť jej neuznává. Z šetření úřadu práce v jiné věci plyne, že dle telefonického vyjádření Ing. S., vedoucího ubytovny, ze dne 24. 10. 2018 (ve správním spise založeno), si žalobce může své věci vyzvednout (pouze pro úplnost krajský soud dodává, že tomuto závěru svědčí i žalobce předložená komunikace s Ing. S. v příloze jeho podání ze dne 3. 10. 2019). To, že žalobce si odmítá své věci převzít, nelze v této věci hodnotit jako skutečnost odůvodňující nutnost sepsání notářského zápisu (blíže viz body 25 – 27 rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 8. 2019, č. j. 54 Ad 5/2019 – 62, ve kterých se zdejší soud podrobněji zabýval žalobcovo argumentací ohledně „vystěhování jeho věcí). Skutečností odůvodňující přiznání dané dávky není ani údajná nečinnost Okresního soudu v Českých Budějovicích, který má dle žalobce přehlížet jeho návrh na ohledání předmětné garsonky a „ukradeného“ majetku společností Stavounion, a. s.

26. Krajský soud neshledal jakýchkoli vad v úvahách úřadu práce, který kontaktoval dva notáře a dle jejich sdělení uzavřel, že nákladné sepsání notářského zápisu lze v této věci nahradit soupisem pořízeným za přítomnosti dvou svědků. To, že žalobce s takovýmto postupem nesouhlasí, vnitřně jej odmítá a má za to, že je neuskutečnitelný, plyne z jeho Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 54 Ad 9/2019 vlastního vnitřního přesvědčení a z jeho vlastního výkladu práva, aniž by se například pokusil přesvědčit o stavu svých věcí sám.

27. Správní orgány neignorovaly žalobcem předkládaná rozhodnutí civilních soudů, tato rozhodnutí však nemají pro jejich rozhodování v této věci hlubší význam, neboť ani z nich nelze učinit závěr o nezbytnosti provedení notářského soupisu věcí. K činnosti správních orgánů v jiných řízení není na tomto místě krajský soud oprávněn se vyjadřovat. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2019, č. j. 33 C 201/2018 – 17, bylo společnosti Stavounion, a. s., uloženo, aby se zdržela pronajímání garsonky č. 9 ve „žlutém domě“ na udané adrese jiné osobě než žalobci a aby žalobci předala klíč od vstupních dveří do této garsonky. To, zda uvedená společnost této povinnosti dostála (dle žalobce nikoli) se míjí předmětem tohoto řízení, jakož i předmětem řízení před úřadem práce a žalovaným v této věci.

28. Co se týče otázky označení (zažurnalizování) předmětného protokolu o „vyklizení“ v roce 2019, úřad práce datoval jeho obdržení dnem 24. 10. 2018. Otázku této datace nepovažuje krajský soud za podstatou pro rozhodnutí ve věci samé. Nicméně, vedle toho je ve spise založen záznam telefonického hovoru s Ing. S. ze dne 24. 10. 2018 a následně i protokol o místním šetření v místě ubytovny ze dne 29. 11. 2018. V kontextu těchto listin je zřejmé, že úřad práce se v dané době zabýval jinými žádostmi žalobce a tento protokol tak byl zřejmě zajištěn v rámci těchto jiných řízeních.

29. Ve vztahu ke zbylé žalobní argumentaci krajský soud ve stručnosti uvádí následující. Skutečnosti spjaté s jinými dávkami se míjí předmětem tohoto řízení. To, zda je žalobce obětí trestné činnosti či nikoli, může sloužit pro obecné posouzení okolností žalobcovy žádosti, s ohledem na předmět této žádosti tato skutečnost nemůže sloužit sama o sobě jako důvod přiznání dávky. To, zda bylo „vystěhování“ žalobce trestným činem může vyslovit pouze trestní soud. Tíživá majetková situace žalobce není nikým v obecné rovině rozporována. Údajná absence záznamů o hovorech žalobce s oprávněnou úřední osobou není pro rozhodování podstatná, nespojuje-li s ní žalobce odůvodněné závěry o nezákonnosti napadeného rozhodnutí, což žalobce nečiní; sama absence těchto úředních záznamů není vadou, která by za tohoto stavu měla vliv na zákonnost rozhodnutí správních orgánů. Ne všechny hovory je oprávněná úřední osoba povinna sepisovat ve formě úředního záznamu, je tak nutné činit zejména v těch případech, ve kterých má obsah hovoru význam pro rozhodnutí ve věci samé nebo pro další procesní postup. Otázky „vystěhování“ žalobce, kdo byl kým vyzýván atd., nejsou pro současné posouzení podstatné. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že v soukromoprávní rovině se již ochrany domáhá v řízení u Okresního soudu v Českých Budějovicích; k případné nespokojenosti žalobce s postupem okresního soudu nepřísluší správním orgánům, ani nyní krajskému soudu v pozici soudu správního, se vyjadřovat.

30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, tak tomu nelze náhradu nákladů řízení přiznat podle § 60 odst. 2 s. ř. s.

Poučení

Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 54 Ad 9/2019 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 5. prosince 2019 Mgr. Bc. et Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.