54 Ad 9/2020

Rubrum

č. j. 54 Ad 9/2020 -21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobkyně: M.K. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2020, č. j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2020, č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 23. 7. 2020 doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2020, č. j. X, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 2 54 Ad 9/2020 pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Pelhřimov (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 3. 2020, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto v souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“) tak, že žalobkyni vznikla účast na nemocenském pojištění u zaměstnavatele pana L.N., sídlem X (dále jen „zaměstnavatel“) ode dne 2. 4. 2007 do dne 19. 4. 2016 včetně. Uvedené řízení bylo zahájeno z toho důvodu, že žalobkyně uplatnila nárok na nemocenské, který však byl správním orgánem I. stupně v řízení o žádosti zamítnut a bylo ji sděleno, že na nemocenské nemá nárok, neboť dle evidencí OSSZ ji účast na pojištění skončila dnem 1. 4. 2016.

2. Hlavní žalobní námitka se týkala problematiky doručování písemností ze strany zaměstnance zaměstnavateli upravené v zákoníku práce. Žalobkyně poukazovala v rámci doručování na skutečnost, že není rozhodující, zda se zaměstnavatel s obsahem písemnosti, v níž oznamovala, že trvá na svém zaměstnávání, skutečně seznámil, ale zda tuto možnost objektivně měl. Tehdy má být dle žalobkyně písemnost považována za doručenou, a to bez ohledu na to, zda si zaměstnavatel písemnost fakticky převzal a přečetl. Žalobkyně dále upozornila na skutečnost, že ji zaměstnavatel výslovně sdělil, jakým způsobem a na jakou adresu mu mají být písemnosti doručovány. Žalobkyně s ohledem na uvedené předpokládala, že veškeré písemnosti doručované způsobem zaměstnavatelem navrženým se měly dostat do dispozice zaměstnavatele bez ohledu na tvrzené zdravotní potíže a tím související nemožnost vyzvednutí zásilek.

3. Žalobkyně namítala, že způsobem uvedeným v odstavci 2 tohoto rozsudku doručila zaměstnavateli oznámení, v němž uvedla, že trvá na dalším zaměstnávání, a byla proto vyloučena fikce skončení pracovního poměru předpokládaná § 69 odst. 3 písm. b) zákoníku práce. Žalobkyně v žalobě uvedla, že s ohledem na uvedený její pracovní poměr i nadále trvá, přičemž o této skutečnosti je přesvědčena i proto, že doposud neobdržela žádné dokumenty upravující skončení jejího pracovního poměru.

4. S ohledem na vše shora uvedené žalobkyně konstatovala, že závěry žalované o její povinnosti k placení pojistného byly nesprávné.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že žalobní argumentace je totožná s odvolacími námitkami, a proto v podrobnostech odkazuje odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaná konstatovala, že zaměstnavatel skutečně neměl objektivně možnost převzít písemnost zasílanou žalobkyní a seznámit se s jejím obsahem.

III. Obsah správního spisu

6. Krajský soud z obsahu správního spisu zjistil pro soud následující rozhodné skutečnosti: Součástí správního spisu bylo oznámení o zahájení řízení ve věci sporu o trvání účasti na nemocenském pojištění ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění ze dne 31. 1. 2020, č. j. X, písemnost datovanou 26. 4. 2016, jíž se žalobkyně domáhala neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením či řada písemností posuzovaných v rámci řízení Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 54 Ad 9/2020 vedeného před civilním soudem o žalobě o neplatnosti rozvázání pracovního poměru, přičemž bylo rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 3. 4. 2017, č. j. 6 C 2/2016 – 56 určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně bylo neplatné. Ve správním spise je dále založeno prvostupňové rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o účasti žalobkyně na nemocenském pojištění ode dne 2. 4. 2007 do dne 19. 4. 2016.

7. Dne 2. 4. 2020 podala žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které je zcela totožné s žalobou podanou v projednávané věci. Dne 14. 5. 2020 obdržel správní orgán I. stupně lékařské zprávy zaměstnavatele týkající se jeho hospitalizace v období od 18. 3. 2016 do 6. 4. 2016. O podaném odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že se zamítá a prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje.

IV. Právní názor soudu

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

9. Žaloba je důvodná.

10. Žalobkyně v prvé řadě namítala, že učinila vše pro to, aby zaměstnavateli doručila oznámení, že trvá na svém dalším zaměstnávání. Uvedené žalobkyně činila proto, aby předešla tzv. fikci ukončení pracovního poměru podle § 69 odst. 3 písm. b) zákoníku práce ke dni, byť neplatného, okamžitého zrušení pracovního poměru. Písemnost, v níž uvedené oznamovala, se žalobkyně pokoušela doručit na adresu, kterou jí zaměstnavatel určil jako adresu, na níž mu má případné písemnosti zasílat. Správní orgány v projednávané věci stavěly svou argumentaci na tvrzení, že se zaměstnavatel z objektivních důvodů nemohl s písemností seznámit, neboť byl zdravotně indisponován a v době od 19. 4. 2016 do 23. 6. 2016 probíhala jeho rekonvalescence v Kladrubech, proto bylo vyloučené, aby si na určené adrese přebíral doručované písemnosti, a proto také došlo k ukončení pracovního poměru žalobkyně fikcí ke dni 19. 4. 2016, neboť zaměstnavateli nebylo doručeno oznámení o jejím zájmu na dalším zaměstnávání. Krajský soud souhlasí s tím, že se zaměstnavatel nemohl s doručovaným oznámením seznámit, neboť se nenacházel v místě bydliště, nýbrž v Kladrubech, ovšem ve zbytku se s názorem žalované a správního orgánu I. stupně neztotožňuje.

11. Pro přehled jednotlivých významných událostí v projednávané věci, krajský soud popíše jejich stručný časový sled. Dne 19. 4. 2016 bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru u zaměstnavatele, od téhož dne do dne 23. 6. 2016 se zaměstnavatel nacházel ve zdravotnickém zařízení v Kladrubech, kde podstupoval rekonvalescenci. Dne 26. 4. 2016 byla zaměstnavateli odeslána písemnost, v níž mu žalobkyně oznamovala, že trvá na svém dalším zaměstnávání, nicméně s ohledem na jeho přítomnost ve zdravotnickém zařízení v Kladrubech, nebyla zaměstnavateli tato písemnost doručena. Dne 12. 5. 2016 byla podána k Okresnímu soudu v Pelhřimově žaloba o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně vedená pod sp. zn. 6 C 2/2016. V žalobě bylo kromě argumentace vztahující se k neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, sděleno, že žalobkyně dne 26. 4. 2016 odeslala zaměstnavateli dopis, v němž uvedla, že trvá na svém dalším zaměstnávání. Krajský soud nyní cituje pasáž uvedenou v žalobě podané ve věci sp. zn. 6 C 2/2016: „S okamžitým zrušením pracovního Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 54 Ad 9/2020 poměru jsem proto nesouhlasila a v tomto smyslu jsem prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému dopis s oznámením, že se dovolávám neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a že trvám na dalším zaměstnávání.“ 12. Krajský soud upozorňuje na skutečnost, že za situace, kdy se žalobkyně pokusila sdělit zaměstnavateli svůj záměr být nadále zaměstnávána nejen dopisem ze dne 26. 4. 2016, ale též tuto skutečnost uvedla v žalobě, o níž bylo pravomocně rozhodnuto Okresním soudem v Pelhřimově, má zdejší soud za to, že zaměstnavatel měl zcela nezpochybnitelnou možnost se s touto skutečností seznámit. Krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 945/2002: „Oznámení zaměstnance, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel po neplatném rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době dále zaměstnával, nebo že na dalším zaměstnávání po neplatném rozvázání pracovního poměru netrvá, je jednostranným právním úkonem zaměstnance, adresovaným zaměstnavateli, který ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu; projev vůle zaměstnance tu může být učiněn jednáním nebo opomenutím, může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl zaměstnanec projevit (srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 1995 sp. zn. 6 Cdo 63/95, uveřejněný pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1996). Oznámí-li zaměstnanec, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel po neplatném rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době dále zaměstnával (§ 61 odst.1 a 3 zák. práce), může nejpozději do rozhodnutí soudu o žalobě na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru své stanovisko v tomto směru změnit; rozhodným je takové oznámení zaměstnance zaměstnavateli, které tu bylo v době rozhodnutí soudu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, jímž bylo řízení ve věci (o žalobě zaměstnance na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru) pravomocně skončeno (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2000 sp. zn. 21 Cdo 227/2000, uveřejněný pod č. 44 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001). Oznámení, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel po neplatném rozvázání pracovního poměru dále zaměstnával, nebo že na dalším zaměstnávání po neplatném rozvázání pracovního poměru netrvá, může zaměstnanec jako jednostranný právní úkon adresovaný zaměstnavateli vždy učinit přímo vůči zaměstnavateli; vůči zaměstnavateli je účinné v okamžiku, kdy mu dojde. Bylo-li mezi účastníky zahájeno občanské soudní řízení, nemusí zaměstnanec uvedený právní úkon učinit vůči zaměstnavateli jen přímo. Ustanovení § 41 odst. 3 občanského soudního řádu - jak je zřejmé z jeho znění - umožňuje, aby uvedené oznámení (jakož i jiný hmotněprávní úkon) zaměstnanec učinil také vůči soudu. Hmotněprávní úkon učiněný tímto způsobem je vůči zaměstnavateli účinný od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděl. Ustanovení § 41 odst. 3 občanského soudního řádu uvedeným způsobem modifikuje zásadu (vyjádřenou v ustanovení § 244 zák. práce), že návrhy smluv, jakož i jednostranné právní úkony musí účastník učinit vůči druhému účastníku právního vztahu, a že vůči tomuto účastníku působí od okamžiku, kdy mu dojdou. Hmotněprávní úkony (návrhy smluv, jednostranné právní úkony a další), které byly v občanském soudním řízení probíhajícím mezi účastníky učiněny některým z účastníků vůči soudu a o nichž se jejich adresát (druhý účastník) v řízení dozvěděl, mají stejné právní následky jako právní (hmotněprávní) úkony, které byly učiněny přímo vůči druhému účastníku právního vztahu a které mu došly. Za podmínek uvedených v ustanovení § 41 odst. 3 občanského soudního řádu může účastník vůči soudu učinit nejen hmotněprávní úkon, který se nemusí stát písemně, ale i takový hmotněprávní úkon, který ke své platnosti vyžaduje písemnou formu. Požadavek na písemnou formu je splněn, je-li právní úkon (má-li všechny potřebné náležitosti) učiněn v písemném podání účastníka určeném soudu nebo je-li uveden v protokolu, který soud sepsal o jednání nebo Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 54 Ad 9/2020 o jiném svém úkonu.“ (pozn. podtrženo soudem) Krajský soud k tomu konstatuje, že za dané situace, kdy žalobkyně svůj zájem na svém dalším zaměstnávání výslovně projevila i v žalobě podané v řízení vedeném před civilním soudem proti zaměstnavateli, tak s ohledem na závěry vyslovené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ani nemusela oznámení ze dne 26. 4. 2016 zaměstnavateli doručovat, neboť zcela dostačující se stalo její sdělení formulované v žalobě v občanskoprávním řízení.

13. Krajský soud k tomu podotýká, že nelze pochybovat o tom, že zaměstnavatel byl obeznámen s obsahem žaloby projednávané v rámci občanskoprávního řízení, v níž byl explicitně vyjádřen zájem žalobkyně na dalším zaměstnávání, a proto nelze předpokládat skutkový děj předvídaný v § 69 odst. 3 písm. b) zákoníku práce.

14. Podle tohoto ustanovení platí, že rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.

15. V souvislosti s otázkou, zda byla žaloba sp. zn. 6 C 2/2017 v dispozici zaměstnavatele a mohl se tak seznámit s jejím obsahem, krajský soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4523/2017: „Podle ustálené judikatury (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2006 sp. zn. 21 Cdo 563/2005, který byl uveřejněn pod č. 65 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) je písemný projev vůle (písemnost) - obecně vzato - doručen druhému účastníku tehdy, jakmile se ocitne ve sféře jeho dispozice, ledaže zákon stanoví určitý způsob doručování. Písemnost se ocitne ve sféře dispozice druhého účastníka tím, že získá možnost seznámit se s jejím obsahem. Není přitom vždy nezbytné, aby se druhý účastník opravdu s obsahem projevu vůle seznámil (ostatně nikdo – do důsledků vzato – nemůže být „přinucen“, aby opravdu poznal obsah projevu vůle někoho jiného); rozhodující je, aby měl - objektivně vzato - možnost obsah písemnosti poznat. Vyžaduje-li však zákon – jako je tomu v případě písemností uvedených v ustanovení § 334 odst. 1 zákoníku práce - aby projev vůle došel (byl doručen) druhému účastníku předepsaným způsobem, má projev vůle sledované právní následky, jen jestliže byl takový postup dodržen.“ (pozn. podtrženo soudem) Žalobci byla v rámci občanskoprávního řízení žaloba doručena, nadto žalobce si pro toto občanskoprávní řízení zvolil manželku za svou obecnou zmocněnkyni, což potvrzuje fakt, že žalobce musel být obeznámen o skutečnosti, že proti němu byla podána žaloba, když si pro řízení o ní určil zástupce. Podle § 79 odst. 3 občanského soudního řádu žalobu (návrh na zahájení řízení) soud doručí ostatním účastníkům do vlastních rukou. Jinak řečeno zákon výslovně přikazuje civilním soudům v rámci občanskoprávního řízení rozesílat projednávané žaloby účastníkům řízení, zdejší soud proto nemá pochyb o tom, že se zaměstnavatel s žalobou projednávanou pod sp. zn. 6 C 2/2016 seznámil.

16. V projednávaném řízení o účasti žalobkyně na nemocenském pojištění bylo nezbytné zjistit, k jakému dni byl ukončen pracovní poměr žalobkyně, neboť po zjištění této skutečnosti mohlo být v rámci správního řízení meritorně rozhodnuto o určení okamžiku vzniku a zániku účasti žalobkyně na nemocenském pojištění podle § 10 odst. 1 zákona o Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 54 Ad 9/2020 nemocenském pojištění. Podle § 10 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění vzniká zaměstnanci pojištění dnem, ve kterém začal vykonávat práci pro zaměstnavatele, a zaniká dnem skončení doby zaměstnání, pokud se nestanoví jinak v odstavcích 2 a 3. Spornou skutečností se v projednávané věci stalo určení dne zániku pracovního poměru. Žalobkyně tvrdila, že k ukončení pracovního poměru nedošlo ke dni 19. 4. 2016, neboť nebyly splněny podmínky pro nástup fikce ukončení pracovního poměru dle § 69 odst. 3 písm. b) zákoníku práce. Zodpovězení otázky, zda žalobkyně oznámila zaměstnavateli, že trvá na svém dalším zaměstnávání, a tudíž nedošlo k ukončení pracovního poměru žalobkyně fikcí dle § 69 odst. 3 písm. b) zákoníku práce, se tak stalo předběžnou otázkou pro rozhodnutí ve věci. Správní soud je oprávněn si učinit samostatný úsudek o předběžné otázce, je-li její zodpovězení nezbytné pro rozhodnutí ve věci. Podle § 52 odst. 2 s. ř. s. je soud vázán rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu. O jiných otázkách si soud učiní úsudek sám; je-li tu však rozhodnutí o nich, soud z něj vychází, popřípadě tam, kde o nich náleží rozhodovat soudu, může uložit účastníku řízení, aby takové rozhodnutí vlastním návrhem vyvolal. Z citovaného ustanovení § 52 odst. 2 s. ř. s. plyne, že vyjma explicitně vyjmenovaných řízení, je správní soud oprávněn si učinit úsudek o předběžné otázce sám, což krajský soud v projednávané věci také učinil.

17. S ohledem na vše shora zjištěné nemohl krajský soud souhlasit se závěry učiněnými správní orgány v rámci předcházejícího správního řízení, neboť jejich závěry byly v rozporu se skutkovým stavem zjištěným z předloženého správního spisu. Přestože lze souhlasit s tím, že se zaměstnavatel nemohl seznámit s oznámením žalobkyně ze dne 26. 4. 2016, tak se nejednalo o jediný způsob oznámení záměru žalobkyně, který byl uskutečněn. S ohledem na již řečené v předcházejících odstavcích tohoto rozsudku, považuje krajský soud za nesporné, že se zaměstnavatel seznámil, či alespoň měl objektivně možnost se seznámit, s obsahem žaloby v řízení sp. zn. 6 C 2/2016, a tím i oznámením žalobkyně o zájmu na jejím dalším zaměstnávání.

18. Podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění.

19. Krajský soud zrušuje napadené rozhodnutí žalovaného správního orgánu proto, že skutkový stav, který vzala žalovaná za prokázaný je v rozporu se správními spisy. Vzhledem k tomu, že ze skutečností zjištěných ze správního spisu plyne, že nelze předpokládat, že k ukončení pracovního poměru došlo v souladu s § 69 odst. 3 písm. b) zákoníku práce dne 19. 4. 2016, tak nelze ani souhlasit s tvrzením správních orgánů, že účast žalobkyně na nemocenském pojištění byla k tomuto dni ukončena. Krajský soud nenahrazuje v projednávané věci civilní soud rozhodující v pracovněprávních věcech, nicméně pro rozhodnutí ve věci musel posuzovat také otázky v pracovněprávních záležitostech a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí, konkrétně závěry v něm učiněné, je v rozporu s obsahem správního spisu.

VI. Závěr, náklady řízení

20. V dané věci soud uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto postupoval podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil bez nařízeného Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 54 Ad 9/2020 jednání a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V dalším řízení je žalovaná vázána závazným právním názorem zdejšího soudu.

21. Podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla úspěšná žalobkyně, která byla v projednávané věci ze zákona osvobozena od placení soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla v řízení zastoupena, nevznikl jí ani nárok na náhradu nákladů za poskytování právních služeb. Ostatně vzhledem k tomu, že soud rozhodl bez nařízeného jednání, žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 13. listopadu 2020 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.