54 Az 1/2017

Rubrum

č. j. 54 Az 1/2017 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: C. C., narozený X, bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MV-96226-10/OAM-2016 ze dne 23. 3. 2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Pokračování - 2 - 54Az 1/2017

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 23. 3. 2017, č. j. MV-96226-10/OAM-2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“) byl žalobci podle § 17 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) odňat azyl, udělený mu na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra České a Slovenské federativní republiky ze dne 12. 8. 1991, č. j. UOU-285/91-32. Doplňková ochrana podle § 14a a § 14b zákona o azylu nebyla udělena.

2. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 9. 5. 2017, doplněnou podáním ze dne 19. 5. 2017, se žalobce domáhal přezkoumání obou výroků tohoto rozhodnutí žalovaného. Žalobce vyslovil přesvědčení, že důvody azylu nepominuly, neboť nemůže požívat ochrany svých práv v zemi své státní příslušnosti v Rumunsku. Situaci k úrovni ochrany lidských práv zjišťoval žalovaný nedostatečně. Vycházel z neaktuálních údajů starších 10 let. Nelze vycházet pouze z informací vládních institucí. Je třeba zjišťovat reálnou situaci na území Rumunska, což žalovaný neučinil. Proto navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného

3. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby.

4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že správní orgán nesouhlasí s obsahem žalobních námitek, neboť nedokládají nesprávnost či nezákonnost jeho postupu ve správním řízení či samotného žalobcem napadeného rozhodnutí. Při svém rozhodování vzal žalovaný v úvahu skutečnosti tvrzené žalobcem a přihlédl k nim. Shromáždil k nim adekvátní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci, který svým rozsahem odpovídá předpokladům nezbytným pro vydání rozhodnutí. Přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno. V průběhu správního řízení postupoval žalovaný v souladu s právními normami, jimiž je pro případ správního řízení týkajícího se rozhodování o mezinárodní ochraně vázán.

5. Podle tvrzení žalovaného žalobce neformuluje žádné důvody, kterými by přiblížil a konkretizoval své tvrzení, že mu v zemi jeho státní příslušnosti – tedy v Rumunsku – není i nadále umožněno užívat svých práv, a omezuje se toliko na nesouhlas se závěry žalovaného ohledně změny situace v zemi, která je od roku 2007 členek EU. Žalovaný poukazuje na to, že zpochybňování pozitivních změn, k nimž v Rumunsku od doby udělení azylu žalobci došlo, kontrastuje s výpovědí žalobce, který sám uvedl, že si myslí, že Pokračování - 3 - 54Az 1/2017 ty problémy, kvůli kterým jeho rodiče z Rumunska odjeli, již tam nejsou, a připustil možnost, že by tam strávil dovolenou.

6. Žalovaný uzavírá, že změna okolností v Rumunsku je tak významné a trvalé povahy, že důvody, pro které byl žalobci azyl udělen, již nelze považovat za opodstatněné. Žalobce neuvedl žádné závažné okolnosti podložené předchozím pronásledováním odůvodňující odmítnutí ochrany státu, jehož je státním občanem. Zanikly důvody, pro které byl azyl za účelem sloučení rodiny žalobci udělen, a žalovaný neshledal skutečnosti, pro něž by nebylo možné žalobci udělený azyl odejmout, ani takových, které by správní orgán shledal jako jiný důvod hodný zvláštního zřetele pro jeho ponechání. Žalovaný neshledal ani, že by v žalobcově případě byly důvody k udělení doplňkové ochrany dle § 14a či § 14b zákona o azylu.

7. Azyl je dle žalovaného udělován, resp. ponecháván ze závažnějších důvodů, než je žalobcem prezentovaný zájem na absolvování zpola zaplaceného rekreačního pobytu v zahraničí. Ve zbytku žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

III. Stručný obsah správního spisu

8. Ze spisu předloženého správním orgánem soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

9. Ve správním spisu bylo založeno oznámení ze dne 4. 7. 2016 o zahájení řízení o odnětí žalobci uděleného statusu azylanta, který mu byl na území České republiky udělen dne 12. 9. 1991, neboť pominuly důvody pro udělení azylu a žalobce může užívat ochrany státu, jehož je státním příslušníkem. Žalobce byl rovněž informován o tom, že podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), může na území České republiky rovněž pobývat z titulu občana Evropské unie.

10. Správní spis dále obsahuje dotaz žalovaného směřující Odboru všeobecné správy, Oddělení státního občanství a matrik ze dne 22. 12. 2016, kde se žalovaný dotazuje, zda žalobce podal žádost o udělení státního občanství České republiky.

11. Dle odpovědi ze dne 4. 1. 2017 nebyl v informačním systému Ústřední evidence fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky, nalezen záznam znějící na jméno, příjmení a datum narození žalobce, který tedy není evidován jako osoba, která nabyla české státní občanství, ani jako osoba, které o jeho udělení požádala.

12. Přípisem ze dne 28. 7. 2016 byl žalobce předvolán k pohovoru ve věci správního řízení o odnětí mezinárodní ochrany. Pohovor se uskutečnil dne 16. 8. 2016. Žalobce mimo jiné uvedl, že do České republiky přicestoval, když mu byly dva roky, od té doby v Rumunsku nebyl. Z jakého důvodu jeho matka, se kterou přicestoval, žádala o mezinárodní ochranu, žalobce netuší, nikdy se jí na to neptal. Domnívá se však, že tyto důvody již pominuly. Zvažoval, že by do Rumunska jel na dovolenou, ale neumí si představit, že by tam zůstal, to by nechtěl. Při případné cestě do Rumunska se obává možných problémů s doklady. O Pokračování - 4 - 54Az 1/2017 získání českého státního občanství uvažoval, nicméně zjistil, že by nesměl mít dluh vůči státu, a on má dluh vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně. Když byl bez práce, vznikl mu dluh na zdravotním pojištění. O české občanství dosud nepožádal. V Rumunsku má příbuzné, které však nikdy neviděl, žádný majetek tam nemá. Nemá platný rumunský cestovní doklad, prostřednictvím rumunské ambasády v České republice si jej vyřídit nezkoušel, neboť mu bylo sděleno, že když má v České republice azyl, tak „s ním nic nemají“. Z dokladů, kterými by mohl prokázat svou státní příslušnost, má pouze rodný list. O zřízení rumunských cestovních dokladů, na jejichž základě by mohl v České republice pobývat, neuvažoval, zvažoval pouze možnost zřídit si státní občanství České republiky.

13. Ve správním spise jsou dále založeny kopie rumunského rodného listu žalobce spolu s překladem a rozhodnutí Federálního ministerstva vnitra ze dne 12. 8. 1991, včetně opravného rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 25. 11. 1997, na jejichž základě byl matce žalobce a tedy i žalobci přiznáno postavení uprchlíka.

14. Obsahem správního spisu je dále rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 25. 4. 2005 o přijetí Bulharské republiky a Rumunska do Evropské unie a informace Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 6. 9. 2016 o politické a bezpečnostní situaci v Rumunsku, možnostech uplatňování politických práv a svobod občany, přístupu státních orgánů k politickým oponentům současné a bývalých vlád, postavení osob odlišných od majority, postavení žen, vězeňství, soudnictví, vymahatelnosti práva, rumunské diaspoře, a postavení žadatelů o azyl z třetích zemí v Rumunsku. Ve zprávě se mimo jiné uvádí, že bezpečnostní situace v Rumunsku je bezproblémová, není omezena svoboda pohybu, volební právo je garantováno ústavou. Chráněna je svoboda médií, omezovány nejsou akademické svobody a vyjádření soukromých názorů není omezováno. Kladně je hodnocen pokračující boj proti korupci i reforma justice. Rovnost osob bez ohledu na pohlaví, národnost, náboženství a světový názor je zakotvena v zákoně a v praxi dodržována, ženy jsou rovnocenné s muži a jejich postavení je obecně srovnatelné s Českou republikou, oblasti vězeňství, soudnictví a vymahatelnost práva jsou na úrovni standardu Evropské unie. Rumunská diaspora má rovný a snadný přístup do Rumunska včetně usídlení, trhu práce, školství, zdravotnictví a sociálního zabezpečení. V tomto směru Rumunsko převyšuje Českou republiku. Azylantům se Rumunsko neuzavřelo a své mezinárodněprávní závazky ve vztahu k uprchlíkům z třetích zemí dodržuje.

15. Přípisem ze dne 19. 1. 2017 byl žalobce předvolán k seznámení se s podklady ve správním řízení, což však neučinil. Napadené rozhodnutí bylo žalobci předáno dne 21. 4. 2017, téhož dne nabylo právní moci.

IV. Právní názor soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokračování - 5 - 54Az 1/2017 17. Žalobce v prvé řadě uvedl, že mu bylo Rumunskou ambasádou sděleno, že rumunským občanem není a nemohou mu pomoci. Doklady by si prý musel dojet vyřídit do Rumunska, přičemž není jisté, jak dlouho by to trvalo, kolik peněz by to stálo a zda by to vlastně vůbec bylo možné. Dále žalobce uvedl, že se pokusí získat české občanství, byla mu schválena insolvence a také si potřebuje ponechat doklady, a to nejen proto, že ještě neví, jak dopadne žádost o české občanství, tak pokus o získání dokladů v Rumunsku, ale také proto, že má jet na dovolenou, a to by bez dokladů nešlo.

18. V doplnění žaloby žalobce namítal, že závěr žalovaného o podstatné změně ve vývoji politické a bezpečnostní situace v Rumunsku je nesprávný. Žalobce má za to, že žalovaný situaci ve vztahu k úrovni ochrany lidských práv jakož i práv národnostních a etnických menšin zjišťoval nedostatečně, neboť vycházel z dokumentů z roku 2005, tedy dokumentů neaktuálních. Tento postup žalovaného žalobce považuje za nezákonný, neboť neumožňuje správnímu orgánu správně posoudit aktuální situaci v dotčeném státě, a tím i podmínky pro udělení azylu. Podle jeho názoru rovněž nelze vycházet pouze z informací od vládních institucí, ale je nezbytné opatřit rovněž aktuální informace od některých nevládních organizací a zjišťovat reálnou situaci na území dotčeného státu, což však žalovaný učinil nedostatečně.

19. Podle § 17 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se azyl se odejme, jestliže azylant může užívat ochrany státu, jehož je státním občanem, poněvadž důvody pro udělení azylu pominuly.

20. Podle § 17 odst. 2 zákona o azylu při posuzování důvodů uvedených v odstavci 1 písm. f) a g) se přihlédne k tomu, zda změna okolností je tak významné a trvalé povahy, že důvody, pro které byl azylantovi udělen azyl, již nelze považovat za opodstatněné. Dále se přihlédne k tomu, zda azylant uvede závažné okolnosti podložené předchozím pronásledováním odůvodňující odmítnutí ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo, je-li osobou bez státního občanství, státu svého posledního trvalého bydliště.

21. Důvod odnětí azylu dle § 17 odst. 1 písm. f) je důvodem, který je nezávislý na jednání azylanta, odvíjí se totiž od změny situace v zemi původu. Typickou změnou situace v zemi původu je např. svržení diktátorského režimu a nastolení demokraticky zvolené vlády nebo poražení režimu, který azylanta pronásledoval. Změna okolností přitom musí být tak významné a trvalé povahy, že důvody, pro které byl azylantovi udělen azyl, již nelze považovat za opodstatněné a pro zachování mezinárodní ochrany formou azylu již není důvod.

22. Soud přezkoumal podklady pro rozhodnutí správního orgánu a dospěl k závěru, že námitky žalobce nejsou odůvodněné. Podkladovým materiálem z roku 2005 je zcela logicky rozhodnutí Rady Evropské unie o přijetí Bulharské republiky a Rumunska do Evropské unie, které z tohoto roku pochází. Dalším podkladovým materiálem je informace Ministerstva zahraničních věcí České o politické a bezpečnostní situaci v Rumunsku, která byla vyhotovena ke dni 6. 9. 2016, a v době rozhodování správního orgánu byla proto aktuální.

23. Soud zároveň považuje uvedenou zprávu Ministerstva zahraničních věcí, které se ze své podstaty sledováním situace v různých zemích světa zabývá, za podklad dostačující Pokračování - 6 - 54Az 1/2017 a dostatečně komplexní pro to, aby bylo možno na jejím základě situaci v Rumunsku vyhodnotit. Členství Rumunska v Evropské unii pak podporuje předpoklad, že se jedná o podmínky trvalého charakteru. Kromě toho podle Protokolu č. 24 ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie, se se zřetelem na úroveň ochrany základních práv a svobod v členských státech Evropské unie členské státy navzájem považují pro veškeré právní a praktické účely spojené se záležitostmi azylu za bezpečnou zemi původu.

24. Ze správního spisu je dále zřejmé, že žalobce dostal příležitost se s podklady pro správní rozhodnutí seznámit, případně je i doplnit, což však neučinil. Žalobce neuvedl žádné okolnosti nebo konkrétní informace, jimiž by platnost závěrů žalovaného zpochybnil a které by zpochybnily skutečnost, že důvody pro udělení azylu pominuly. Žalobce naopak při osobním pohovoru uvedl, že má za to, že „problémy, kvůli kterým rodiče odjeli, tak už nejsou“. Neuvedl ani žádné závažné okolnosti podložené předchozím pronásledováním odůvodňující odmítnutí ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo, je-li skutečně, jak uvádí v žalobě, osobou bez státního občanství, státu svého posledního trvalého bydliště.

25. O neopodstatněnosti zachování azylové ochrany svědčí i to, že osoby z členských států Evropské unie, a tedy i z Rumunska, mohou v České republice i v ostatních členských státech Evropské unie s ohledem na volný pohyb osob pobývat jen na základě platných cestovních dokladů. Azylová ochrana je tak v těchto případech zjevně nadbytečnou.

26. Podle § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje, uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

27. Podle § 14b odst. 1 zákona o azylu se rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení.

28. Žalobce žádnou ze shora uvedených okolností netvrdil ani neprokázal, proto soud považuje za správné rovněž rozhodnutí žalovaného o neudělení doplňkové ochrany a s odůvodněním, které žalovaný uvedl v napadeném rozhodnutí, se soud ztotožňuje.

29. Soud proto uzavřel, že s ohledem na zásadu dispoziční a obecnost žalobních námitek neshledal opodstatněný požadavek žalobce na zrušení rozhodnutí o odnětí azylu žalobci. Rozhodnutí srozumitelně popsalo platnou právní úpravu, ze které správní orgán vycházel, a jsou v něm uvedeny veškeré podklady potřebné pro rozhodnutí správního orgánu. Pokračování - 7 - 54Az 1/2017 Žalobce ani v doplňku žaloby nezpochybnil závěry vyslovené žalovaným. Z toho důvodu obstojí i závěr žalovaného, že zanikly důvody, pro které byl azyl za účelem sloučení rodiny žalobci v roce 1991 udělen. Žalovaný si opatřil dostatek objektivních podkladů pro rozhodnutí, zjistil reálnou situaci na území Rumunska a jím vyslovené závěry jsou srozumitelné a mají oporu v provedeném dokazování, které žalobce v průběhu správního řízení nikterak nezpochybnil.

V. Závěr, náklady řízení

30. Na základě shora uvedených skutečností krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný postupoval v souladu s platnou právní úpravou, přičemž skutkový stav věci byl úplně a správně zjištěn. Soud neshledal v postupu správního orgánu nesprávnost, ani nezákonnost, a proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. Soud rozhodl bez nařízeného jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci vyslovili s tímto postupem souhlas.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které účelně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl úspěšný žalovaný, který žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Z toho důvodu nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 8 - 54Az 1/2017 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 29. ledna 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně