54 Az 1/2022

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobkyně: X narozená dne X státní příslušnost X bytem X zastoupená JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2022 č. j. OAM-1033/ZA-ZA10-K01- 2021 takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:

I. Vymezení věci, stručný obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 21. 2. 2022 doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2022 č. j. OAM-1033/ZA-ZA10-K01-2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím byla žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany posouzena jako nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů (díle jen „zákon o azylu“) a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno.

2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že podala dne 14. 12. 2021 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Popsala svou životní situaci, kdy na území ČR vstoupila dne 1. 10. 2019. Žalobkyni nebyla udělena žádná víza nebo povolení k pobytu v jiných státech. O mezinárodní ochranu požádala v srpnu roku 2021, azyl jí nebyl udělen. V žádosti o udělení azylu žalobkyně uvedla, že v Moldavsku není pořádná práce a nejde tam dobře žít. Proto s manželem prodali dům a přijeli za novým životem. Manžel je Rom a všichni mu ubližují. Jako novu skutečnost žalobkyně uvedla, že v roce 2016 prodali dům a nyní se nemají kam vrátit. V domovské zemi panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a není bezpečno pro civilní obyvatelstvo, jedná se o nedemokratickou zemi i s ohledem na poslední politický vývoj. Žalobkyně uvedla, že správní orgán nevystupoval při vydání napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem, neboť měl vydat meritorní rozhodnutí a posoudit důvody uváděné žalobkyni, které nebyly předmětem zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení. Podle žalobkyně došlo k porušení § 3 správního řádu a § 50 odst. 2 téhož zákona, neboť správní orgány nezjistily stav věci způsobem, o kterém nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný pro posouzení věci. Pokud by tak správní orgán učinil, musel by rozhodnout o udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu nebo doplňkové ochrany podle § 14 téhož zákona, neboť žalobkyní uvedené skutečnosti svědčí o tom, že v případě návratu do vlasti bude reálně ohrožena na životě. Žalobkyně současně požádala ve smyslu § 73 odst. 2 soudního řádu správního, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek, neboť v opačném případě je nucená nedobrovolně vycestovat zpět do domovské země. Žalobkyně navrhla, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

3. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 3. 2022 pod č. j. 54 Az 1/2022- 17 žalobě odkladný účinek nepřiznal. Při zkoumání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku krajský soud vycházel z toho, že žalobkyně svá tvrzení a důvody, pro které žádala přiznání odkladného účinku, neodůvodnila a ani nepředložila žádné důkazy, prokazující vznik potenciální újmy své osobě, v případě nepřiznání odkladného účinku. Pouhé konstatování o stavu v zemi původu bez bližší konkretizace důkazů a jednoznačných prokazatelných zásahů do života žalobkyně pro přiznání odkladného účinku nepostačuje.

II. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Konstatoval, že při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobkyně tvrdila a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Dále vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je i dostatečně odůvodněno.

5. Žalovaný setrval na závěru, že žalobkyně ve své aktuální žádosti neuvedla žádné skutečnosti, které by bylo možné posuzovat jako nové ve smyslu zákona o azylu, kterými by se měl správní orgán znovu meritorně zabývat. Z toho důvodu při rozhodnutí o nepřípustnosti žádosti podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a rozhodnutí o zastavení řízení, nevybočil z mezí těchto ustanovení. Žalobkyně neuvedla žádné nové skutečnosti, které by bez svého zavinění nemohla sdělit již v průběhu předchozího řízení a které by vyžadovaly nové opakované posouzení. Žalovaný odkázal na stranu 2 a 4 napadeného rozhodnutí, kde pečlivě vyhodnotil důvody uvedené v aktuálně podané opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. K návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku v žalobě žalovaný uvedl, že nebyly uvedeny takové skutečnosti, které by žádosti žalobkyně umožňovaly vyhovět. Z toho důvodu nenastala situace, která by vyžadovala, aby účinky rozhodnutí byly odloženy. S přiznáním odkladného účinku podle § 73 odst. 2 s.ř.s. proto vyslovil nesouhlas.

6. Žalovaný vyslovil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání. Žalobkyně se k výzvě soudu, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízeného jednání ve smyslu § 5 odst. 1 s.ř.s. do 2 týdnů nevyjádřila, což mělo za důsledek, že souhlas byl tímto způsobem udělen konkludentně.

III. Obsah správní spisů

7. Ze správního spisu pro věc vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

8. Žalobkyně dne 14. 12.2021 podala opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. K důvodům podání své žádosti uvedla, že v Moldavsku není pořádná práce a bez ní tam nejde dobře žít. S manželem proto prodali dům a přijali sem za novým životem. Manžel je Rom, kterým všichni ubližují, nemají je rádi. Jako novou skutečnost uvedla, že s mužem v roce 2016 prodali dům a nyní se nemají kam vrátit. Žádné jiné důvody k podání žádosti neuvedla, neboť je nemá. K dotazu správního orgánu, zda tyto skutečnosti uváděla v rámci své předešlé žádosti, uvedla, že ano, kromě prodeje domu. Byla sice poučena o povinnosti uvést všechny důvody podané žádosti, ale tehdy jí nenapadlo, že by o tom měla mluvit. Nepovažovala to za důležitou informaci.

9. Správní orgán při posuzování žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany vycházel z její výpovědi k předchozí žádosti evidované pod č. j. OAM-597/ZA-ZA11-2021 a rozhodnutí vydaného v rámci tohoto řízení pod č. j. OAM-597/ZA-ZA11-KO1-2021. Dále vycházel z informací, které shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Moldavské republice. Žalobkyni byla dána ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu dne 14. 1. 2022 možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Zmocněnec žalobkyně této možnosti nevyužil. K seznámení se s podklady pro rozhodnutí se nedostavil. Dne 10. 1. 2021 doručil vyjádření k seznámení se s podklady pro rozhodnutí. V tomto vyjádření uvedl, že v Moldavsku panuje katastrofální ekonomická situace, která byla důvodem pro podání žádosti žalobkyně, kde ani pro civilní obyvatelstvo není bezpečno. Množí se případy vražd a jde o nedemokratickou zemi, kde v dohledné době nelze očekávat změnu k lepšímu. Žalobkyně má obavu o svůj život a zdraví v případě návratu do Moldavska. S ohledem na tamější situaci hrozí nebezpečí mučení nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, případně vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu vystavení civilního obyvatelstva persekucím a násilnostem.

10. Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky rozhodlo ve věci mezinárodní ochrany žalobkyně dne 17. 1. 2022 pod č. j. OAM- 1033/ZA-ZA10 – KO1-2021 tak, že žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů. Řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. Z protokolu o předání rozhodnutí odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR o žádosti o udělení mezinárodní ochrany vyplývá, že žalobkyně byla seznámena s obsahem rozhodnutí v ruském jazyce, které převzala do vlastních rukou dne 10. 2. 2022 a vzala na vědomí, že ve smyslu § 31a) zákona o azylu nabylo rozhodnutí dnem doručení právní moci.

IV. Právní názor soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování právního orgánu, jak stanoví § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“).

12. Žaloba není důvodná.

13. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1“.

14. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu „podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a)nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a za b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodu uvedených v § 12 nebo, že mu hrozí vážná újma podle § 14a“.

15. Podle § 11a odst. 4 zákona o azylu „ministerstvo může z důvodů vhodných zvláštního zřetele posoudit podanou opakovanou i další opakovanou žádost jako přípustnou“.

16. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu „řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná“.

17. Za účelem věcného posouzení opakované žádosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany je nutné, aby existovaly nové skutečnosti nebo zjištění oproti původní žádosti, které nebyly bez vlastního zavinění cizince zkoumány nebo svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. K tomu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Azs 5/2009, který dospěl k závěru, že „hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotně právní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastním vinou předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakované podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádost, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na druhé straně zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí“. Dále je v rozsudku uvedeno že „zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele“. Nejvyšší správní soud současně zdůraznil, že věcné projednávání opakované žádosti je výjimkou, kterou je třeba vykládat tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a to princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté.

18. V navazujícím rozsudku sp. zn. 6 Azs 60/2018 Nejvyšší správní soud uvedl, že za nové skutečnosti, na jejichž základě lze věcně posoudit opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, nelze považovat jakékoli skutečnosti nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele.

19. Žalobkyně ve své opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zopakovala stejné důvody svého odchodu z vlasti včetně neochoty se do Moldavska opětovně vrátit. Zdůraznila, že v Moldavsku je málo pracovních příležitostí a její manžel je Rom a lidé mu ubližují. Určité rozšíření žádosti spočívalo v tom, že uvedla, že ve vlasti s manželem prodali svůj a dům a nemají se kam vrátit. K tomu správní orgán uvedl, že se jednalo o skutečnost, kterou žalobkyně mohla uvést již v rámci předchozího řízení, a shrnul, že důvody pro poskytnutí ochrany jsou založeny v podstatě na základě ekonomických potížích. Žalovaný uzavřel, že žádnou novou skutečnost žalobkyně nedoložila, stejně tak neučinila ani ve svém vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí.

20. Žalovaný se v souladu s ustanovení § 11a odst. 1 zákona o azylu zabýval posouzením, zda opakovaná žádost splňuje podmínky přípustnosti, což je třeba vykládat tak, zda žádost samotná obsahuje takové nové skutečnosti či zjištění, které v minulém řízení posuzovány nebyly a které buď svědčí o tom, že by žalobkyně mohla být vystavena pronásledování z důvodu uvedených v § 12 nebo, že jí hrozí vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu. Žalovaný správně vyhodnotil, že důvody žalobkyní uváděné v původní žádosti nebyly žádným podstatným způsobem rozšířeny a žalobkyně tudíž žádnou novou skutečnost nedoložila. Žalovaný vyšel z aktuálních zpráv o zemi původu žalobkyně, neshledal v tomto směru žádné relevantní změny, které by žalobkyně tvrdila. Žalobkyně pouze opakovala stejné důvody jako v první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, která jí byla pravomocně zamítnuta.

21. Soud proto uzavřel, že žalovaný správní orgán posoudil veškeré důvody uváděné žalobkyní a dospěl k závěru, že žádné nové skutečnosti, které by mohly relevantním způsobem ovlivnit postavení žadatelky, uvedeny nebyly. Jednalo se pouze o tytéž skutečnosti, které byly známy již v průběhu řízení o její první žádosti. Z toho důvodu nebyl správně shledán důvod, který by umožňoval věcně posoudit žádost a z toho důvodu byla správně hodnocena jako nepřípustná. V takovém případě byl správný i navazující závěr, který žalovaný vyslovil podle § 25i zákona o azylu, že se takové řízení o nepřípustné žádosti zastavuje.

22. K obecně vzneseným námitkám žalobkyně (nezjištění stavu věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný pro posouzení konkrétních okolností případu a nedostatečné podklady pro rozhodnutí soudu) je třeba uvést, že nepředstavují konkrétně formulovaný řádný žalobní bod. K tomu lze odkázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018 č. j. 10 Azs 65/2017 – 72. Jestliže žalobkyni nebylo vyhověno, nelze bez dalšího vyslovit závěr, že žalovaný konal nesprávně, či nezjistil stav věci způsobem, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Rozhodnutí žalovaného obsahuje přezkoumatelné úvahy ohledně vyslovených závěrů, které odpovídají platné právní úpravě. Správní orgán současně uvedl, že v zemi původu žalobkyně nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobkyně k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost a svědčila o tom, že by žalobkyně mohla být vystavena pronásledování z důvodu uvedených v § 12 zákona o azylu nebo, že by jí hrozila vážná újma podle § 14a téhož zákona. Soud hodnotí vyslovené závěry jako správné.

V. Závěr, náklady řízení

23. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z těchto důvodů mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 27. května 2022 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.