54 Az 1/2023

Rubrum

č. j. 54 Az 1/2023- 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: E.A., narozen dne X státní příslušnost: X bytem v ČR: X zastoupen advokátkou JUDr. Dagmar Soukenkovou sídlem Čs. Legií 1364/20, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2023, č. j. OAM-825-5/ZR-2023 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 16. 2. 2023 žalobu proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že oprávnění k pobytu na území ČR za účelem dočasné ochrany se podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb., o Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 2 54 Az 1/2023 některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 65/2022 Sb.“) s odkazem na § 10 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců (dále jen „zákon o dočasné ochraně cizinců“) se žalobci odnímá, neboť jako žadatel o poskytnutí dočasné ochrany uvedl nepravdivé údaje.

2. Žalobce v prvé řadě odmítal, že by v žádosti o poskytnutí dočasné ochrany vědomě uváděl nepravdivé údaje. Žalobce opustil svou domovinu z obavy před válkou dne 24. 11. 2022, a to přes Rumunsko do Maďarska a následně do České republiky. Žalobce uvedl, že si není vědom požádání si o vízum ochrany či jiné vízum po dobu svého pobytu v Rumunsku, avšak nerozporoval, že podepsal v Rumunsku listinu, jejímuž obsahu však neporozuměl, neboť text této listiny byl pouze v rumunském a anglickém jazyce. Tlumočníkem mělo být žalobci sděleno, aby se ničeho neobával a listinu podepsal a že poté může pokračovat dál do České republiky. V žalobě bylo zdůrazněno, že Česká republika byla pro žalobce od počátku cílovou zemí, neboť zde pobývá celá jeho rodina (matka, nezletilý bratr, bratr, švagrová, nezletilá neteř, nezletilý synovec). Současně žalobce uvedl, že není schopen doložit rodinné vazby s uvedenými osobami, neboť dokumenty toto osvědčující zůstaly na Ukrajině.

3. Žalobce poukazoval na skutečnost, která je zjevná i z razítek v cestovním pase, že na území Rumunska setrval pouze jeden den a tato země pro něj znamenala tranzitní zemi do České republiky. Podle žalobce nelze z podpisu na jedné listině dovozovat úmysl požádat o ochranu právě v Rumunsku, kde nikdy nežil, nepobýval ani nepracoval. Žalobce je přesvědčen, že v jeho případě nebyly naplněny důvody pro odejmutí dočasné ochrany.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

4. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl a zdůrazňoval, že tvrzení žalobce o tom, že nikde nepožádal o dočasnou ochranu, se v rámci nastavené výměny informací mezi členskými státy EU ukázalo jako nepravdivé. Žalovaný neuvěřil tvrzení žalobce, že v Rumunsku podepsal „nějaké dokumenty“, jejichž obsahu neporozuměl a podotkl, že žalobce mohl přicestovat do České republiky, aniž by musel v Rumunsku o cokoli žádat. Žalobce, jako občan Ukrajiny a držitel biometrického pasu, mohl na území Schengenského prostoru vstoupit pouze na základě tohoto cestovního pasu. Žalovaný uvedl, že k naplnění důvodu pro odnětí dočasné ochrany podle § 10 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) zákona o dočasné ochraně není třeba úmyslu cizince tedy žadatele o udělení dočasné ochrany. Zásadní skutečností pro rozhodnutí žalovaného bylo udělení dočasné ochrany žalobci jiným členským státem ještě před tím, než o udělení dočasné ochrany v České republice požádal. Ani pro udělení dočasné ochrany za účelem sloučení rodiny nebyly dle žalovaného splněny zákonné podmínky.

5. Žalovaný vysvětlil, že k výměně informací o držitelích dočasné ochrany dochází prostřednictvím platformy „Temporary Protection Platform“ (dále též „TPP“), kam jsou informace zasílány členskými státy s různou frekvencí. Z toho důvodu byla žalobci nejprve dočasná ochrana udělena, neboť žalovanému nebyla známa informace o udělení dočasné ochrany v Rumunsku.

III. Obsah správního spisu

6. Do správního spisu byla založena žádost o poskytnutí dočasné ochrany, kterou žalovaný obdržel dne 7. 12. 2022 a ještě téhož dne byla žalobci udělena. Dne 8. 12. 2022 byl vydán Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 3 54 Az 1/2023 podnět k odnětí dočasné ochrany pro důvody zjištěné lustrací ve společné databázi žadatelů a držitelů dočasné ochrany. Dne 13. 1. 2023 bylo zahájeno správní řízení ve věci odnětí oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany žalobce. Následovalo dne 2. 2. 2023 vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaný zdůrazňoval, že uvedl-li by žalobce k žádosti o udělení dočasné ochrany pravdivé informace, nikdy by dočasnou ochranu na území České republiky nezískal a jeho žádost by byla vyhodnocena jako nepřijatelná ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb.

IV. Právní názor soudu

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak stanoví § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

8. Žaloba není důvodná.

9. Podle § 2 zákona č. 65/2022 Sb. se dočasnou ochranou rozumí oprávnění k pobytu na území České republiky podle zákona o dočasné ochraně cizinců za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky v návaznosti na rozhodnutí Rady.

10. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady.

11. Ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/2022 Sb. se rozhodnutím Rady rozumí prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana.

12. Osobami, na které se vztahuje dočasná ochrana ve smyslu článku 2 písm. a) rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 jsou ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022.

13. V případě neudělení nebo odnětí dočasné ochrany se podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb. použije zákon o dočasné ochraně cizinců č. 221/2003 Sb.

14. Rozhodnou skutečností v projednávané věci je podpis žalobce na „listině“, která mu měla být v Rumunsku předložena k podpisu, nikoli podrobnosti cesty žalobce do České republiky. Snaží-li se žalobce zpochybnit svůj projev vůle učiněný v Rumunsku při podpisu dané listiny – žádosti o dočasnou ochranu, je nutno takovou konstrukci odmítnout. Žalobce měl dle svého vlastního tvrzení k dispozici tlumočníka, a proto jazyk dané listiny není podstatný. Žalobce se mohl a měl seznámit s tím, co podepisuje a o co tím žádá. Žádost a udělení dočasné ochrany v Rumunskou je překážkou pro udělení dočasné ochrany v České republice. Na základě platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy jsou sdíleny informace o žadatelích a držitelích dočasné ochrany, jež si mezi sebou členské státy v různé frekvenci vyměňují. Díky této platformě žalovaný dne 8. 12. 2022 zjistil, že žalobce již dne 24. 11. 2022 o dočasnou ochranu požádal v Rumunsku, kde mu byla také udělena (což žalobce ani nerozporuje). Žalovaný vycházel dne 7. 12. 2022 při udělení dočasné ochrany žalobci dle § 3 zákona č. 65/2022 Sb. pouze z tvrzení uvedených v tiskopisu žádosti o dočasnou ochranu rovněž ze dne 7. 12. 2022, kde bylo výslovně uvedeno, že žalobce nikdy nepožádal o udělení dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie. Uvedené se následně ukázalo jako nepravdivá informace. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 4 54 Az 1/2023 15. Podle § 10 odst. 2 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dočasné ochraně cizinců“) oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany lze odejmout, pokud byl zjištěn důvod, pro který může být odepřeno oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany podle § 9 odst. 2 a 3.

16. Podle § 9 odst. 2 písm. b) zákona o dočasné ochraně cizinců oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany může být odepřeno, jestliže žadatel o poskytnutí dočasné ochrany uvedl nepravdivé údaje nebo zamlčel skutečnosti podstatné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci.

17. S ohledem na uvedená zjištění ohledně žalobcem poskytnutých informací v žádosti o poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky ve srovnání s informacemi získanými z platformy pro výměnu informací – TPD dospěl krajský soud k jednoznačnému závěru o uvedení nepravdivých údajů do žádosti o udělení dočasné ochrany ze dne 7. 12. 2022. Pro odnětí dočasné ochrany udělené žalovaným dne 7. 12. 2022 není rozhodné, zda žalobce zamlčel informace o již udělené dočasné ochraně v jiném členském státě EU žalovanému vědomě či nikoli. K postupu podle § 10 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) zákona o dočasné ochraně není vyžadován úmysl cizince v tomto případě žalobce jakožto žadatele.

18. Výčet rodinných příslušníků, s nimiž žalobce bydlí na území České republiky, nemá na udělení dočasné ochrany žádný vliv. Žádný z příbuzných, s nimiž na území pobývá, není ve vztahu k žalobci osobou ve smyslu jiného příslušníka dle § 51 odst. 2 zákona o dočasné ochraně.

19. Rovněž nelze přihlížet k tvrzení žalobce, že Rumunsko pro něj bylo pouze tranzitní zemí na cestě do České republiky, což má být prokázáno tím, že v Rumunsku strávil pouze jeden den. Taková skutečnost není v projednávané věci nijak významná. Naopak zcela zásadní a rozhodnou skutečností je, že právě v Rumunsku žalobce požádal o udělení dočasné ochrany. K výhradám žalobce, že z podpisu jedné listiny nelze dovozovat úmysl požádat o dočasnou ochranu v Rumunsku, krajský soud sděluje, že s ohledem na shora uvedené se jedná o řádně projevený projev vůle. Ostatně také v České republice žalobce podepsal pouze žádost o udělení dočasné ochrany čili jednu listinu, což by bývalo postačovalo pro udělení dočasné ochrany, pokud by veškeré uvedené informace byly pravdivé.

20. Krajský soud uzavírá, že vyvstalá skutečnost ohledně již dříve přiznané dočasné ochraně je pro věc zcela zásadní a znemožňovala pozdější udělení dočasné ochrany v České republice. Vzhledem k této skutečnosti, která nebyla žalovanému v době rozhodování známa a vyšla najevo až posléze, musel žalovaný postupovat podle § 10 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) zákona o dočasné ochraně a udělenou dočasnou ochranu odejmout.

V. Závěr, náklady řízení

21. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 5 54 Az 1/2023 s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 25. dubna 2023 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.