54 Az 1/2025

Rubrum

č. j. 54 Az 1/2025- 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: X zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, 170 36 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2025, č. j. OAM-795/DS-D03-HA13-2023 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 4. 7. 2025, č. j. OAM-795/DS-D03-HA13- 2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 2 54 Az 1/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), přičemž nosným důvodem bylo konstatování možnosti vnitřního přesídlení žalobce, Palestince z Gazy, na Západní břeh Jordánu.

2. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 8. 9. 2025, původně podanou dne 18. 8. 2025 u Městského soudu v Praze, se žalobce domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

3. Při podání žádosti žalobce uvedl, že je bez státní příslušnosti, arabské národnosti, narozen v Gaze v Palestině. Nemá žádné politické přesvědčení, vyznává islám. Je ženatý, jeho manželka je syrské státní příslušnosti a žije v X. Ve vlasti bydlel naposledy ve městě Gaza, měl tam registrovaný pobyt. Z Gazy vycestoval v říjnu 2017 a na území ČR vstoupil na přelomu listopadu a prosince 2021. O mezinárodní ochranu zde žádal z důvodu špatné situace v Gaze, neboť mladí lidé byli nuceni nastoupit k bojovníkům Hamásu. Nemůže se vrátit kvůli válce, která v Gaze probíhá. Byl dvakrát zajat bojovníky Hamásu, kteří ho stále mají evidovaného, neboť k nim nechtěl narukovat.

4. Žalobce v žalobě předně namítá, že žalovaný zcela ignoroval jím shromážděné podklady a napadené rozhodnutí považuje za zcela neodůvodněné, vnitřně rozporné a v rozporu se zásadou dobré správy. Žalovaný chybně a v rozporu se zjištěnými skutečnostmi vyhodnotil pronásledování žalobce, neboť zadržení a mučení ze strany militantní organizace Hamás jsou podle žalobce jasným důkazem o intenzivním a nebezpečném pronásledování, které bylo dlouhodobě a cíleně zaměřeno na jeho osobu a vyústilo v nucené opuštění vlasti.

5. Žalobce dále poukázal na to, že žalovaný neshromáždil dostatečné a aktuální podklady nezbytné pro posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany, přičemž nechává veškerou důkazní tíhu na účastníku řízení. Žalobce přitom v průběhu řízení namítal nedostatečnost a neaktuálnost podkladů, které jsou součástí správního spisu, nicméně žalovaný se těmito námitkami vůbec nezabýval a naopak tvrdil, že žalobce nepředložil nic nového. Ačkoliv je žalobce povinen uvést relevantní podklady pro svoji žádost, nezbavuje to správní orgán povinnosti zjistit skutečný stav věci. Žalovaný tedy jednal v rozporu se svými povinnostmi, když odmítl přispět svou aktivní činností ke zjištění skutkového stavu věci.

6. Žalobce dále namítal nedostatečné posouzení možnosti udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. Žalobce se domnívá, že není nutné dokazovat aktuální situaci v Pásmu Gazy, neboť ta je všeobecně známá. Žalobci v případě návratu do vlasti reálně hrozí, že bude tímto konfliktem zasažen (nedobrovolně do něj zapojen) a má za to, že podmínky pro udělení mezinárodní ochrany jsou splněny. K prokázání ozbrojeného konfliktu lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008- 68, ve kterém je mimo jiné uvedena definice existence vážného a individuálního ohrožení života anebo tělesné integrity žadatele. Žalovaným nebyla otázka hrozící vážné újmy náležitě posouzena, čímž zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 3 54 Az 1/2025 II. Vyjádření žalovaného správního orgánu 7. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 22. 9. 2025 navrhl zamítnutí žaloby. Má za to, že obstaral objektivní informace týkající se situace v Pásmu Gazy, resp. v Palestinských autonomních územích. Žalobce o mezinárodní ochranu požádal z důvodu obavy z hnutí Hamás a probíhajícího válečného konfliktu s Izraelem. Jde-li o neudělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu, má správní orgán za to, že správně nepřistoupil k udělení azylu. Jde-li o neudělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu, je si žalovaný vědom toho, že rozhodnutí je v tomto bodě velmi stručné, nicméně situace po útoku teroristické organizace Hamás na Izrael a následné izraelské reakci vůči Pásmu Gazy se neustále mění a eskaluje, kvůli čemuž se závěry správního orgánu nebo shromážděné podklady mohou žalobci jevit jako nedostatečné.

III. Právní názor soudu

8. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a § 32 odst. 9 zákona o azylu.

9. Krajský soud rozhodl bez jednání [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]; současně s takovým postupem vyjádřili účastníci souhlas.

10. Žaloba je důvodná.

11. Krajský soud vychází z toho, že situace v Izraeli, Palestině a na Západním břehu Jordánu je natolik medializovaná a veřejně známá1, že není v tomto řízení nutno vést k těmto otázkám samostatné dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. II. ÚS 3764/12, 1 Viz denní zpravodajství či zprávy Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí a další, např. OCHA – Gaza Humanitarian Response, Situation Report No. 69, vydáno 27. února 2026, dostupné na https://www.ochaopt.org/content/gaza-humanitarian-response- situation-report-no-69 OCHA – Humanitarian Situation Update #356, West Bank (vydáno 5. února 2026), dostupné na https://www.ochaopt.org/content/humanitarian-situation- update-356-west-bank; OCHA – Movement and Access in the West Bank, dostupné na https://www.ochaopt.org/content/movement-and-access-west-bank-september-2024; OCHA – Humanitarian Situation Report, 6 March 2026, dostupné na https://www.ochaopt.org/content/humanitarian-situation-report-6-march-2026; UNRWA – Situation Report #212 on the Humanitarian Crisis in the Gaza Strip (vydáno 11. března 2026), dostupné na https://www.unrwa.org/resources/reports/unrwa-situation-report-212- humanitarian-crisis-gaza-strip-and-occupied-west-bank; rovněž srov. např. World Report 2026; Israel and Palestine, Human Rights Watch, dostupné na https://www.hrw.org/world- report/2026/country-chapters/israel-and-palestine. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 4 54 Az 1/2025 odst. 27). Situace v Gaze nedoznala od vydání žalobou napadeného rozhodnutí jakéhokoli zlepšení; bezpečnostní situace je nestabilní a přes vyhlášení příměří v říjnu 2025 zde stále probíhají vojenské operace s civilními obětmi; humanitární situace je velmi špatná. Na Západním břehu dochází k nucenému vysídlování Palestinců, probíhají zde operace izraelských ozbrojených sil, je omezen pohyb osob. Samotný pohyb Palestinců po Izraeli je dlouhodobě omezován kontrolami a nutnými povoleními, dochází k uzavírání průchodů. Srov. též závěry Krajského soudu v Brně v rozsudku ze dne 19. 1. 2026, č. j. 41 Az 32/2025- 27 (rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz), který ohledně situace v Izraeli, Gaze, na Západním břehu Jordánu zdůrazňuje nutnost podrobného zkoumání tamní situace a poukazuje na problematickou situaci na Západním břehu Jordánu před i po uzavření příměří v říjnu 2025.

12. Jak shrnul Nejvyšší správní soud v poslední době např. v rozsudku ze dne 17. 12. 2025, č. j. 2 Azs 190/2025-53, „[j]ak vyplývá z ustálené judikatury kasačního soudu, informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71; shodně např. rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008- 81, č. 1825/2009 Sb. NSS, bod 16). Žalovaný je povinen obstarat dostatečně přesné a adresné informace o zemi původu, jež by se týkaly tamní situace a umožnily posouzení relevantních otázek (rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017-36, bod 41).“ 13. Žalovaný neshledal u žalobce naplnění podmínek dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, přičemž mimo jiné poukázal na možnost využití institutu vnitřního přesídlení spočívajícího v přemístění žalobce z Pásma Gazy na území Západního břehu Jordánu, který je, stejně jako Pásmo Gazy, součástí Palestinských autonomních území. Žalovaný uvedl, že území Západního břehu Jordánu totiž na rozdíl od Pásma Gazy není pod kontrolou Hamásu a současně zde neprobíhá ani žádný válečný konflikt. Žalovaný vyšel zejména z informace Odboru Azylové a migrační politiky z ledna 2025 (Palestinská autonomní území, Bezpečnostní a politická situace v zemi; Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv) a ze zprávy MZV USA ze dne 22. 4. 2024 (Israel, Západní břeh a Gaza, Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2023).

14. Podle § 2 odst. 7 zákona o azylu „pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má, nebo, je-li osobou bez státního občanství, státu jeho posledního trvalého bydliště a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu a) nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo b) má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou“.

15. Toto ustanovení v zásadě odpovídá čl. 8 odst. 1 kvalifikační směrnice, dle jehož odst. 2 platí: „Při posuzování otázky, zda nemá žadatel opodstatněný důvod se obávat pronásledování ani mu nehrozí reálné nebezpečí vážné újmy či zda má v části země původu přístup k ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou v souladu s odstavcem 1, přihlížejí členské státy při rozhodování o žádosti k celkové situaci panující v dotyčné části země a k osobní situaci žadatele Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 5 54 Az 1/2025 v souladu s článkem 4. Členské státy proto zajistí, aby z příslušných zdrojů, jako je úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, získávaly přesné a aktuální informace.“ 16. Krajský soud uvádí, že institut vnitřního přesídlení nepředstavuje pouhé konstatování existence jiné (zdánlivě bezpečnější) části země, nýbrž vyžaduje komplexní posouzení podmínek v cílové oblasti a současně posouzení reálné možnosti žalobce se do této oblasti přesunout a setrvat v ní. Otázka přesídlení byla již řešena judikaturou Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007–93, uvedl, že „[p]ři posuzování možnosti vnitřní ochrany je nezbytné zhodnotit především reálnost (faktickou i právní), přiměřenost, rozumnost a smysluplnost tohoto řešení … V této souvislosti se rozhodovací orgán musí zabývat zejména dostupností vnitřní ochrany, celkovými poměry panujícími v zemi původu, osobními poměry žadatele (např. pohlaví, etnická příslušnost, rodinné vazby, zdravotní stav, věk a ekonomická situace), účinností vnitřní ochrany a postavením žadatele po jeho přesunu z hlediska respektování a zajištění základních lidských práv v místě vnitřní ochrany. Rovněž je třeba zvážit bezpečnost žadatele, a to jak při přesunu do cílové části země, tak po jeho přesídlení“.

17. Na výše citovanou judikaturu pak navazuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009 – 74, který systematizuje posouzení do čtyř okruhů, a to tak, že „při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nutné posoudit čtyři kritéria: (1) zda je jiná část země pro žadatele dostupná; (2) zda přesun do jiné části země je účinným řešením proti pronásledování či vážné újmě v původní oblasti; (3) zda žadateli nehrozí navrácení do původní oblasti a (4) zda ochrana v jiné části země splňuje minimální standard ochrany lidských práv. Tyto čtyři podmínky musí být splněny kumulativně a při jejich posouzení je třeba brát v potaz celkové poměry panující v zemi původu a osobní poměry žadatele“ (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2020, č. j. 5 Azs 105/2018-46).

18. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu tak nelze závěry o vnitřním přesídlení odůvodnit pouze existencí jiné bezpečnější oblasti, nýbrž je vyžadováno komplexní posouzení reálné (faktické i právní) dosažitelnosti, bezpečnosti a přiměřenosti takového řešení, a to při zohlednění individuálních poměrů žadatele. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Nejvyšší správní soud dále zdůraznil, že důkazní břemeno ohledně splnění podmínek vnitřního přesídlení nese správní orgán, který má povinnost obstarat dostatečně přesné a aktuální informace o zemi původu a tyto informace řádně vyhodnotit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2020, č. j. 5 Azs 105/2018-46). Nejvyšší správní soud pak v novější judikatuře výslovně připomíná, že cestu za vnitřní ochranou nesmí vylučovat poměry panující v zemi původu a že je třeba hodnotit nejen dostupnost, ale i účinnost vnitřní ochrany a minimální standardy života, přičemž určité nepohodlí je akceptovatelné, nikoli však extrémní zhoršení postavení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2025, č. j. 2 Azs 190/2025-53).

19. V projednávané věci se žalovaný při úvahách o vnitřním přesídlení omezil toliko na obecný závěr, že Západní břeh Jordánu není pod kontrolou Hamásu a neprobíhá zde válečný konflikt. Takový závěr však neodpovídá podmínkám výše citované judikatury, zejména neodpovídá na klíčovou otázku, zda žalobce může bezpečně a oprávněně odcestovat z Pásma Gazy na Západní břeh, vstoupit na toto území a reálně se na něm usadit, resp. obecně, zda je Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 6 54 Az 1/2025 vůbec možné, aby se žalobce jako osoba bez státní příslušnosti, Palestinec dostal na Západní břeh a poté zde i bezpečně setrval. Napadené rozhodnutí neobsahuje konkrétní zjištění a hodnocení toho, jakým způsobem má být přesun uskutečněn, zda je žalobci dostupný po stránce faktické i právní (např. režim vstupu, dokladové či povolovací podmínky, překážky v praxi), ani zda je přesun bezpečný v průběhu a po přesídlení, jak požaduje shora citovaná judikatura. Stejně tak žalovaný nehodnotil přiměřenost a rozumnost vnitřního přesídlení ve vztahu ke konkrétní osobní situaci žalobce, a to i s přihlédnutím k problematickému postavení Palestinců v Izraeli jako takovém. Krajský soud přitom připomíná, že posouzení přiměřenosti a rozumnosti vnitřního přesídlení nelze dovozovat pouze z obecných závěrů o situaci v cílové oblasti, neboť i kdyby byla určitá část obecně méně zasažena bezpečnostními riziky, musí správní orgán posoudit, zda lze po konkrétním žadateli spravedlivě požadovat, aby se tam přesídlil a v cílové oblasti setrval.

20. Krajský soud současně konstatuje, že podklady, na něž žalovaný odkázal (Informace OAMP a Zpráva MZV USA) mohou poskytovat rámcový obraz politicko-bezpečnostní situace na palestinských územích, avšak napadené rozhodnutí z nich nevyvozuje a ani nevysvětluje, z jaké jejich části plynou konkrétní skutkové závěry o realizovatelnosti přesunu z Pásma Gazy na Západní břeh ve smyslu § 2 odst. 7 zákona o azylu. Pokud žalovaný na institutu vnitřního přesídlení založil zamítavý závěr, bylo na něm, aby obstaral a vyhodnotil takové informace o zemi původu, které se budou vztahovat právě k rozhodné otázce dostupnosti a proveditelnosti vnitřního přesunu, a aby své úvahy promítl do odůvodnění.

21. Současně žalovaný nesprávně zjednodušil otázku bezpečnosti na pouhé tvrzení, že na Západním břehu neprobíhá válečný konflikt a oblast není pod kontrolou Hamásu. Nezabýval se tedy skutečnou situací na Západním břehu. Tyto obecné teze samy o sobě nemohou nahradit právně relevantní posouzení toho, zda žalobci v cílové oblasti nehrozí pronásledování či vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu, ani posouzení účinnosti a dostupnosti ochrany. Právě takové posouzení je judikaturou vyžadováno a v napadeném rozhodnutí chybí.

22. Za této situace je závěr žalovaného o možnosti vnitřního přesídlení nepodložený konkrétními skutkovými zjištěními a současně nedostatečně odůvodněný. Soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí v této svojí nosné části neobstojí. Neobstojí proto ani všechny další úvahy žalovaného, které na tyto závěry navazují.

23. Co se týče zbylých námitek žalobce, nelze přehlédnout, že zatímco první zadržení Hamásem označuje žalovaný jako ojedinělý incident, druhé zadržení, které mělo být spojeno s mučením, sice popisuje, avšak nikterak jej již nehodnotí, opomíjí jej a následně pouze prezentuje soudem odmítnutý argument o možnosti vnitřního přesídlení. V návaznosti na to je zřejmé, že dosavadní závěry žalovaného ohledně naplnění předpokladů § 12 azylového zákona neobstojí, stejně tak neobstojí ani jeho závěry ohledně § 14a téhož zákona.

IV. Závěr, náklady řízení

24. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a žalobou napadené rozhodnutí proto zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Vysloveným závazným právním názorem je žalovaný v dalším Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 7 54 Az 1/2025 řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaný povinen zabývat se komplexně celým azylovým příběhem žalobce. Na žalovaném bude, aby si opatřil aktuální a přesné podklady o zemi původu žalobce a opětovně zhodnotil jeho žádost. Bude-li i nadále zvažovat možnost vnitřního přesídlení, musí přezkoumatelným způsobem vyhodnotit všechny předpoklady daného ustanovení zákona pro takovýto závěr, zejména reálnost, bezpečnost a přiměřenost přesunu na Západní břeh Jordánu ve vztahu ke konkrétním poměrům žalobce jako Palestince s ohledem na konkrétní bezpečnostní a humanitární situaci Palestinců v Izraeli a na Palestinských územích.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta.

26. Náklady zastoupení spočívají v odměně za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) celkem v částce 9 240 Kč bez DPH [§ 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Celkem tedy 10 140 Kč bez DPH, neboť zástupce žalobce nedoložil, že je plátcem DPH. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 19. března 2026 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z.