54 Az 2/2019

Rubrum

č. j. 54 Az 2/2019-34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: J. G., pobytem státní příslušnost proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem PO. BOX 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2019, č. j. OAM-433/LE-LE05-LE05- 2019, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 54 Az 2/2019 1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 9. 10. 2019 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 25. 9. 2019, č.j. OAM- 433/LE-LE05-LE05-2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce tak, že jeho žádost je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o azylu“). Řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno.

2. Žalobce v žalobě vyjádřil nesouhlas se závěrem o nepřípustnosti žádosti o azyl a zastavením řízení. Žalobce v žalobě popsal svůj azylový příběh, který přednesl i v řízení před správním orgánem. Dne 24. 9. 2019 byl s žalobcem proveden pohovor, ve kterém uvedl, že se cítí ohrožen postupy orgánů činných v trestním řízení provázaných s podsvětím. Dovolával se ochrany z důvodu ohrožení na základních lidských právech a svobodách garantovaných Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod. Taktéž uvedl, že se cítí ohrožen na životě. Ohrožení vysvětlil poukazem na jeho podnikatelskou aktivitu v Slovenské republice, privatizaci konkrétního objektu, konflikt s konkurenční skupinou a její provázaností na politické orgány a orgány činné v trestním řízení a poukázal na smrt jednoho z aktérů privatizace ve vězení.

3. Uvedl, že fakta jsou publikována v médiích. Z této skutečnosti žalobce dovodil, že lze konstatovat, že Slovensko lze považovat za zemi, kde je možná spolupráce orgánů činných v trestním řízení s politickou reprezentací, jak na regionální, tak celorepublikové úrovni. Cílem žalobce není vyhnout se trestu, ale vykonat jej v České republice. Chce získat čas i prostor pro svou aktivní obhajobu.

4. Žalobce navrhl, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany a věc vrátil žalovanému k novému meritornímu projednání. Žalobce současně požádal o přiznání odkladného účinku žalobě. Soud rozhodl usnesením ze dne 16. 10. 2019 pod č.j. 54 Az 2/2019-10 tak, že žalobě se odkladný účinek nepřiznává.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce žalobou neprokazuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. V průběhu správního řízení žalobce objasnil důvody, které jej vedly k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v České republice a tyto důvody potvrdil i v podané žalobě. Z obsahu žádosti a dalších úkonů vyplynulo, že žalobce je státním občanem X, tedy občanem Evropské unie a v zemi původu byl odsouzen za krádež a úvěrový podvod. Na Slovensku se žalobce cítí ohrožen konáním orgánů činných v trestním řízení, kdy tyto orgány jsou dle jeho názoru propojeny s podsvětím a politikou.

6. Žalovaný správní orgán posoudil žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou ve smyslu § 10a odst. 1 písm. a) zákona o azylu, neboť žalobce je občanem Evropské unie a tento nesplňuje podmínky stanovené právem EU (Protokolem č. 24 ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování EU o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie). Pokud jde o právní kvalifikaci případu žalobce, žalovaný uvedl, že nevybočil z mezí zákonného ustanovení § 10a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 25 písm. i) zákona o azylu. Žádost hodnotil jako nepřípustnou a řízení o ní zastavil. Tento závěr je v souladu s Protokolem o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie, kdy tyto jsou navzájem s ohledem na úroveň ochrany lidských práv a svobod považovány za bezpečné země původu pro všechny právní a Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 54 Az 2/2019 praktické účely ve vztahu k azylové problematice. Tento předpoklad platí pro zemi státní příslušnosti žalobce, pro X. V podrobnostech žalovaný odkázal na vydané rozhodnutí. Žalobce nebyl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech. Rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnou právní úpravou a není nezákonné. Žalovaný vyslovil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání.

7. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného zopakoval argumentaci, jak jí uvedl v žalobě a zároveň uvedl, že žádá, aby ve věci bylo nařízeno jednání. Nesouhlasil s tím, že jeho žádost byla hodnocena jako nepřípustná a vyslovil svůj požadavek, aby jeho žádost byla projednána a řešena na základě meritorního posouzení celé záležitosti.

III. Obsah správních spisů

8. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 16. 9. 2019. Dne 24. 9. 2019 byl se žalobcem sepsán protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Pohovor byl veden na žádost žalobce v českém jazyce. Žalobce stvrdil, že je občanem X a uvedl, že žádné jiné státní občanství nemá. V době rozdělení Československa byla možnost zvolit si české nebo slovenské občanství a žalobce zvolil slovenské občanství. V té době byl ženatý a měl na Slovensku rodinu. Naposledy byl na Slovensku v roce 2011, kdy byl posléze odsouzen pro krádež a úvěrový podvod. Žádost o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce z toho důvodu, že má obavy z toho, že na Slovensku jsou orgány činné v trestním řízení propojeny s podsvětím a s politickou reprezentací jak na regionální, tak v celorepublikové úrovni. Zároveň byl sepsán protokol obsahující údaje k žádosti dle § 10 zákona č. 325/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Žalobce byl téhož dne seznámen s podklady pro rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobou napadené rozhodnutí vydalo Ministerstvo vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky dne 25. 9. 2019 pod č.j. OAM-433/LE-LE05-LE05-2019. Žalovaný správní orgán dospěl k závěru, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná dle § 10a odst. 1 písm. a) zákona o azylu, a proto bylo řízení podle § 25 písm. i) zastaveno. Žalobci bylo rozhodnutí předáno dne 30. 9. 2019 a téhož dne nabylo právní moci.

IV. Právní názor soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního vztahu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen “s.ř.s.“).

10. Žaloba není důvodná.

11. Podle § 10a odst. 1 písm. a) zákona o azylu, žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, byla-li podána občanem Evropské unie, který nesplňuje podmínky stanovené právem Evropské unie.

12. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu, řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

13. Podle Protokolu (č.24) ke Smlouvě o EU a SFEU, o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie, se zřetelem na úroveň ochrany základních práv a svobod v členských státech Evropské unie se členské státy navzájem považují pro veškeré právní a praktické účely spojené se záležitostmi azylu za bezpečnou zemi původu. Žádost příslušníka členského státu o azyl může proto jiný členský stát zvažovat nebo přijmout k dalšímu zpracování pouze v následujících případech: Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 54 Az 2/2019 a) jestliže se členský stát, jehož příslušníkem je žadatel, rozhodne poté, co vstoupí Amsterodamská smlouva v platnost, využívaje článku 16 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, přijmout opatření, která se na jeho území odchylují od povinnosti vyplývající z Úmluvy; b) jestliže bylo zahájeno řízení podle článku 7 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii a rada nebo případně Evropská rada o něm ještě nerozhodla s ohledem na členský stát, jehož je žadatel příslušníkem; c) jestliže rada přijala rozhodnutí podle článku 7 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii s ohledem na členský stát, jehož je žadatel příslušníkem, nebo jestliže Evropská rada přijala rozhodnutí podle článku 7 odst. 2 uvedené smlouvy s ohledem na členský stát, jehož je žadatel příslušníkem; d) jestliže členský stát s ohledem na žádost státního příslušníka jiného členského státu o azylu rozhodl jednostranně; v takovém případě bude rada neprodleně informována; při zkoumání žádosti se vychází z domněnky, že žádost je zjevně neopodstatněná, aniž je jakýmkoli způsobem ohrožena rozhodovací pravomoc členského státu.

14. Z platné právní úpravy vyplývá, že dle Protokolu o poskytování azylu státním příslušníkům Evropské unie se členské státy navzájem považují pro všechny právní a politické účely spojené se záležitostmi azylu za bezpečnou zemi původu. Žádost příslušníka členského státu Evropské unie o azyl může proto jiný členský stát zvažovat nebo přijmout k dalšímu zpracování pouze v případech uvedených pod písmeny a) – d) tohoto Protokolu. Žalobce je občanem Slovenska, a to nijak nebylo zpochybněno, naopak žalobce tuto skutečnost potvrdil. Žádost o azyl podal dne 16. 9. 2019, tedy v době, kdy jak Česká republika, tak Slovensko byly členskými státy Evropské unie. V případě Slovenska nenastaly žádné skutečnosti, které by byly uvedeny pod písmeny a) – d) výše uvedeného Protokolu, a proto je nutno Slovensko považovat za bezpečnou zemi původu. Podle soudu je pojmově žádost občana Evropské unie o azyl v jiné členské zemi Evropské unie zcela bezpředmětná, a proto nepřípustná, neboť občan Evropské unie může pobývat na území členských států bez dalšího, přičemž toto právo mu zakládá přímo smlouva o založení evropského společenství. Není tedy již důvodu přiznávat mu obsahově totožné právo institutu azylového práva.

15. Soud proto uzavřel, že žalovaný se nedopustil pochybení, neboť v řízení bylo bezpečně prokázáno, že žalobce je občanem X, které je, stejně jako Česká republika, členem Evropské unie. Soud proto přisvědčil závěru žalovaného, že žádost žalobce je nepřípustná, neboť byla podána občanem X, přičemž je splněna podmínka stanovená v § 10a odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Tento závěr správně vyústil v zastavení řízení podle § 25 písm. i) zákona o azylu.

16. Soud nad rámec potřebného odůvodnění poznamenává, že bez ohledu na výše uvedené právní hodnocení, žalobce ani odpovídajícím způsobem nedoložil své pochybnosti o postupu slovenských orgánů. Předestřená argumentace zůstala pouze v obecné rovině. Žalobce nijak nekonkretizoval tvrzené ohrožení jeho osoby, které odůvodňoval obecným odkazem na spolupráci orgánů Slovenské republiky činných v trestním řízení s podsvětím a provázání s politickou reprezentací na regionální i celostátní úrovni. Soud proto vyslovil závěr, který rovněž vychází z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, že v případě, kdy žádá o udělení azylu státní příslušník členských států Evropské unie (zde X), kdy tyto státy jsou navzájem považovány jako bezpečné země původu pro všechny Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 54 Az 2/2019 právní i praktické účely ve vztahu k azylové problematice, je zcela správný závěr, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná a podle § 10a odst. 1 písm. a) zákona o azylu, řízení bylo správně podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno.

V. Závěr, náklady řízení

17. Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

18. Předmětná věc byla projednána dle požadavku žalobce při nařízeném soudním jednání, které proběhlo dne 4. 12. 2019. Žalobce nebyl přítomen soudnímu jednání, neboť byl dne 22. 11. 2019 předán k výkonu již uloženého trestu odnětí svobody, neboť o jeho skutku bylo pravomocně rozhodnuto, jak z hlediska viny, tak z hlediska trestu příslušným slovenským soudem. Takové pravomocné rozhodnutí brání vedení trestního stíhání vyžádaného pro stejný skutek v České republice. Správnost rozhodnutí jiného členského státu není český soud oprávněn přezkoumávat, svou obhajobu bude moci žalobce uplatnit případně v obnoveném řízení ve Slovenské republice. Dle odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 14 To 132/2019 soud poznamenává, že odsouzení žalobce slovenským soudem i pro skutek, který byl spáchán na území České republiky je v souladu s uplatněním zásady personality vůči žalobci jako státnímu občanu X.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný, který nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto soud žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 54 Az 2/2019 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 4. prosince 2019 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.