54 Az 2/2020

Rubrum

č. j. 54 Az 2/2020 - 43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky sídlem poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2020 č. j. OAM-49/ZA-ZA12-LE26- 2020, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, stručný obsah žaloby 2 54Az 2/2020

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 1. 6. 2020 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2020 č. j. OAM-49/ZA-ZA12-LE26-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany hodnocena jako nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu) a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že se domnívá, že byl v předcházejícím řízení o udělení mezinárodní ochrany jako účastník správního řízení zkrácen na svých právech. Proto se obrátil na soud s žádostí o soudní přezkum napadeného rozhodnutí. Dále žalobce obecně poukázal na ustanovení správního řádu, která měl žalovaný porušit. Ve vztahu k porušení § 12 zákona o azylu poukazoval na obavy z nástupu na vojenskou službu včetně obavy trestního stíhání v případě nenastoupení na tuto službu. Dále poukazoval na vypjaté vztahy na Ukrajině, kdy dochází i k zadržování lidí podezřelých z kolaborace, mučení a jiným formám špatného zacházení. V této souvislosti poukazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kde byl řešen případ hrozby pro brance v Alžírsku. Podle žalobce žalovaný řádně nezjistil bližší okolnosti, pro které se žalobce obává vojenské služby a účasti v bojích. Na Ukrajině by mohl být vystaven násilnému jednání a pronásledování ze strany státních orgánů. Současně tvrdil, že by mu měla být udělena doplňková ochrana ve smyslu § 14a zákona o azylu. Žalobce je takřka 10 let mimo zemi původu. Informace, kterými argumentoval má z vlastních zdrojů od známých. Žalovaný zároveň ve věci mezinárodní ochrany nevysvětlil dostatečně v trestně právní rovině rozhodnutí pojem závažný zločin nebo zvlášť závažný zločin a tím také potvrdil svou zaujatost vůči žalobci. Žalobce upozornil na nevyváženost zdůvodnění důvodů uvedených v jednotlivých částech rozhodnutí. Na mnoha místech jsou uváděny nelogičnosti, protimluvy, což svědčí o neseriózním přístupu k projednávané věci. Žalobce požádal o přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 107 s. ř. s. Navrhl, aby soud rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 11. 3. 2020, č. j. OAM-49/ZA-ZA12-LE26-2020 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce přiložil k žalobě plnou moc pro obecného zmocněnce A. V. ze dne 28. 5. 2020.

3. Soud usnesením ze dne 3. 6. 2020, č. j. 54 Az 2/2020-23, nepřipustil zastoupení žalobce obecným zmocněncem A. V., neboť zjistil z úřední činnosti, že tento obecný zmocněnec vystupuje v různých řízení před zdejším soudem opakovaně, kupříkladu i ve věci žalobce 54 Az 3/2018, dále sp. zn. 53 Az 2/2019, sp. zn. 60 Az 1/2019. Jednalo se o případy ve věcech různých žalobců a věci, které spolu skutkově nesouvisely. K zastupování účastníků řízení fyzickými osobami, kterým zvláštní zákon nesvěřuje poskytování právní služby, by mělo docházet pouze výjimečně. Cílem tohoto omezení je zejména ochrana jejich práv, kterou garantuje pouze řádné a zákonem předpokládané poskytování právních služeb. Není přitom rozhodné, zda obecný zmocněnec poskytl své „služby“ bezúplatně či nikoli, neboť i bezplatnou právní pomocí může dojít k porušení jejich práv. Obecný zmocněnec nebyl připuštěn právě pro skutečnost, že vystupuje v řízení před krajským soudem opakovaně a neposkytuje zároveň právní služby ve smyslu zákona č. 85/1996 Sb. Žalobce byl informován o tom, že od právní moci tohoto usnesení bude soud na žalobce nahlížet, jako by nebyl zastoupen. 3 54Az 2/2020 4. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30. 6. 2020 pod č. j. 54 Az 2/2020- 32 žalobě odkladný účinek nepřiznal. Při zkoumání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku krajský soud vycházel z toho, že žalobce nikterak svůj návrh neodůvodnil ani nepředložil patřičné listiny prokazující vznik potenciální újmy jeho osobě v případě nepřiznání odkladného účinku. Skutečnost, že žalobce žije na území ČR společně se svou manželkou a dvěma dětmi, není sama o sobě automaticky způsobilá doložit důvody, pro které by soud měl žalobě žalobce odkladný účinek přiznat.

II. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žalobě. Konstatoval, že žalobce uvedl zcela totožné důvody své neochoty vrátit se na Ukrajinu, jako uváděl v průběhu správního řízení o jeho přechozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné učinit závěr, že by vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod. Taktéž neuvedl žádnou skutečnost nasvědčující odůvodněné možnosti pronásledování jeho osoby z důvodu rasy, pohlaví, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině či politického přesvědčení. Žalovaný konstatoval, že výčet důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu je taxativní. Důvody uváděné žalobcem nelze zahrnout pod důvody stanovené v § 12 zákona o azylu. K omluvě žalobce z jeho trestné činnosti žalovaný zopakoval, že ta byla v minulém případě posuzována podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu a vychází zejména ze soudního rozhodnutí, neboť se žalobce předtím dopustil závažné trestné činnosti vydírání. Žalovaný se zároveň vyjádřil k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, se kterým nesouhlasil. Žalovaný neshledal důvody pro opakované posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k jím uváděným důvodům, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů odchodu žalobce z vlasti a obav návratu do vlasti. Žádné ustanovení zákona o azylu nebylo při vydání rozhodnutí porušeno a žalobce nebyl zkrácen na svých právech.

III. Obsah správního spisu

6. Ze správního spisu pro věc vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

7. Žalobce podal dne 17. 1. 2020 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Dne 22. 1. 2020 poskytl žalobce údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Uvedl, že je ukrajinské národnosti, pravoslavného vyznání a nemá žádné politické přesvědčení a nikdy nebyl politicky aktivní. Dále sdělil, že je ženatý, má dvě nezletilé děti a uvedl jejich osobní údaje. Tito rodinní příslušníci žijí v ČR na základě povolení k trvalému pobytu. Ve vlasti žalobce žil v obci B. v Ch. oblasti. Do ČR přicestoval okolo roku 2000 automobilem přes Polsko a následně jezdil na Ukrajinu na návštěvy, naposledy v roce 2009. Také pobýval v minulosti v Chorvatsku, jako turista a v České republice měl do roku 2018 uděleno povolení k pobytu za účelem podnikání. Od roku 2018 se léčí s vysokým krevním tlakem. O mezinárodní ochranu požádal proto, že na Ukrajině není klid a jeho kamarádi mu říkali, že v oblasti jsou tanky a má tudíž strach se vrátit. Navíc nemá ani kam se vrátit, jelikož jeho rodina je v České republice a na Ukrajině mu zemřel otec i matka. Žalobce byl dne 5. 2. 2020 Ministerstvem vnitra ČR vyrozuměn o možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. O seznámení s podklady pro rozhodnutí byl sepsán protokol dne 20. 2. 2020. 4 54Az 2/2020 8. Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, rozhodlo ve věci mezinárodní ochrany žalobce dne 11. 3. 2020 pod č. j. OAM-49/ZA-ZA12-LE26-2020, kdy posoudilo žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavilo. Žalobce byl vyzván k převzetí rozhodnutí dne 23. 3. 2020, avšak tento úkon s ohledem na přijetí krizového opatření usnesením vlády ČR č. 217 ze dne 15. 3. 2020 byl odložen. Další předvolání obdržel žalobce na den 15. 5. 2020, kdy se k převzetí rozhodnutí nedostavil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 5. 2020. Téhož dne byl žalobce vyrozuměn o datu nabytí právní moci rozhodnutí v rámci řízení ve věci mezinárodní ochrany dle zákona o azylu.

IV. Právní názor soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak stanoví § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

10. Žaloba není důvodná.

11. Krajský soud v Českých Budějovicích dle písemné dispozice žalobce nařídil ve věci jednání na den 5. 8. 2020. Předvolání k jednání bylo žalobci doručeno dne 16. 7. 2020 vložením do jeho domovní schránky. Dne 31. 7. 2020 došla Krajskému soudu emailová zpráva z podání 57018/2020 od A. V., kdy předmět jednání byl označen 51 A 3/2020. Jako text byla uvedena omluva z nařízeného jednání k rukám soudkyně JUDr. Marie Trnkové. V příloze byla zaslána omluva z nařízeného jednání a prosba o nové projednání. Předmětné číslo jednací se týkalo zcela odlišného žalobce v odlišné záležitosti a nikoliv záležitosti žalobce. V příloze, kde je uveden jako odesílatel X a zpracovatel podání A. V., je opět uvedena omluva z nařízeného jednání k číslu jednacímu 51 A 3/2020. Z textu této omluvy vyplývá, že se X nedostavil dne 29. 7. 2020 k projednání u krajského soudu, kam se nemohl dostavit, neboť předvolání obdržel dne 30. 7. 2020 a dopis byl vhozen v poštovní schránce uvedeného dne. Proto se obrátil na A. V., který spolupracuje s organizací OPU, aby mu pomohl. Ten vypracoval omluvu a zároveň prosbu o nařízení nového termínu projednání. Z toho důvodu se obrátil X na soud s žádostí o odročení řízení, neboť si byl vědom možnosti vynesení rozsudku pro zmeškání.

12. Soud se tímto podáním nemohl v konkrétní situaci zabývat. V prvé řadě, podání došlo emailem bez jakéhokoliv podpisu či ověřeného podpisu a nebylo zasláno datovou schránkou. Údaje v něm uvedené byly zcela zmatečné, neboť A. V. zasílal omluvu k věci zcela odlišné od azylového řízení žalobce a to k č. j. 51 A 3/2020. Pod tímto číslem jednacím je evidována věc, která se týká jiného žalobce a jiného předmětu řízení. V textu omluvy je uvedeno, že se žalobce nedostavil na jednání dne 29. 7. 2020, a proto žádal o nařízení nového termínu, zároveň však žádal o odročení jednání a uvedl, že si je vědom možnosti vynesení rozsudku pro zmeškání. Z nesrozumitelného textu této omluvy nemohl soud ve vztahu k projednávané věci vyvodit žádné závěry i z toho důvodu, že věc žalobce je evidována pod číslem jednacím 54 Az 2/2020 a všechny písemnosti, které byly žalobci doručeny, byly označeny touto značkou. Žalobce naposledy pod touto značkou korespondoval se soudem dne 3. 7. 2020, kde se vyjádřil, že nemá žádné připomínky ani výhrady k osobě soudců a požádal o nařízení konkrétního jednání. To pak bylo nařízeno 5 54Az 2/2020 na den 5. 8. 2020, a to formou, kterou předvídá právní norma a žalobci bylo doručeno. Předvolání, které bylo žalobci doručeno, nařizovalo jednání na 5. 8. 2020 v 10.00 hodin. Omluva, která se týkala jiné právní věci, se vztahovala ke dni 29. 7. 2020. Na tento datum však žádné jednání žalobci nařízeno nebylo. Navíc písemnost byla soudu zaslána emailem bez podpisu. Jednání nařízené na den 5. 8. 2020 v 10.00 hodin ve věci žalobce proto proběhlo i bez jeho přítomnosti. Žádná kvalifikovaná omluva žalobce na datum nařízeného jednání soudu žalobcem doručena nebyla.

13. Žalobce učinil předmětem přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2020 č. j. OAM- 49/ZA-Za19-LE26-2020, kterým rozhodl tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a) písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle § 25 písm. e) zákona o azylu zastavuje.

14. Žalobce však ve své žalobě proti tomuto konkrétnímu rozhodnutí nevznesl námitky, ale namítal, že byl jako účastník řízení v předcházejícím řízení o udělení mezinárodní ochrany zkrácen na svých právech. Dále rozvedl shodné důvody, které mu brání vrátit se do jeho domovského státu v podstatě shodnou argumentaci, kterou vznesl již v řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Argumentoval tím, že v České republice pobývají jeho rodinní příslušníci na základě povolení k trvalému pobytu, poukazoval na absenci zázemí na Ukrajině a obavu z války a nedobrých poměrů na Ukrajině, zároveň i obavu z potrestání v důsledku nenastoupení do vojenské služby. Tyto důvody potvrdil i při jednání před správním orgánem. Žádné jiné důvody, které by mohly azylově relevantním způsobem změnit postavení žalobce, které nemohl uplatnit vlastní vinou, během předchozího řízení neuvedl. Neuvedl žádnou novou skutečnost, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a hodnocení důvodů odchodu žadatele o udělení mezinárodní ochrany z vlasti a obav z návratu do vlasti a ani se takové zjištění neobjevilo. Žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost, ani nepoukázal na změnu skutečností, které by umožňovaly udělení doplňkové ochrany.

15. Podle § 1 odst. 1 písm. f) zákona o azylu je opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná toutéž osobou před nabytím právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany, nebo kdykoli po nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany.

16. Podle § 10 a) odst. 1 písm. c) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11 a) odst. 1 zákona. Podle § 10 a) odst. 2 zákona, je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

17. V souladu s § 11a) odst. 1 zákona o azylu, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to zda uvedl, nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez zvláštního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12, nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a) zákona. 6 54Az 2/2020 18. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

19. Z citované právní úpravy vyplývá, že pokud cizinec podá druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany, bude věcně projednána pouze za situace, že v žádosti tvrdí nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly obsahem jeho předchozí žádosti, nemohl je tvrdit bez vlastního zavinění a zároveň jsou tyto skutečnosti relevantní pro udělení azylu či doplňkové ochrany.

20. Institut opakované žádosti o udělení azylu slouží pouze v případech, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly azylově relevantním způsobem ovlivnit postavení žadatele, a to za situace, že je nemohl uplatnit vlastní vinou bez předchozího řízení (srov. rozsudek ze dne 11. 6. 2009 č. j. 9 Azs 5/2009-6). Institutem opakované žádosti se zabýval i rozšířený senát ve svém usnesení ze dne 6. 3. 2012 č. j. 3 Azs 6/2011-96. „I opakovaná žádost, která formálně neuvádí nové skutečnosti či zjištění pro udělení azylu ani doplňkové ochrany, nemůže být podle názoru rozšířeného senátu považována za žádost shodnou, a tudíž nepřípustnou, jestliže se od předcházejícího pravomocného rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany zásadním způsobem změnila situace v zemi původu a toto změna by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, respektive 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ Z rozsudku ze dne 4. 10. 2018 č. j. 5 Azs 181/2018-45 vyplývá, že „za nové skutečnosti nebo zjištění je pak ve smyslu procedurální směrnice nutno považovat nikoliv nové skutečnosti nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotně právního postavení žadatele“.

21. Žalovaný správní orgán posoudil důvody uvedené žalobcem a dospěl k závěru, že se nejedná o žádné nové skutečnosti, ale pouze o takové, které byly známy již v průběhu řízení o první žádosti. Nebyl shledán důvod, který by umožňoval věcně posoudit opakovaně podanou žádost a z toho důvodu byla správně hodnocena jako nepřípustná. V takovém případě byl správný i navazující závěr, který žalovaný vyslovil podle § 25 písm. i) zákona o azylu, že se takové řízení o nepřípustné žádosti zastavuje.

22. Soud proto uzavřel, že žalovaný nepochybil, že žádost pro udělení mezinárodní ochrany vyhodnotil žalobce jako nepřípustnou podle § 10a) písm. e) zákona o azylu a řízení o této žádosti podle § 25 písm. i) tohoto zákona zastavil. Žalobce ve své opakované žádosti žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly vyhovět jeho žádosti, neuvedl. Rovněž jeho žalobní námitky nepolemizovaly a nerozporovaly odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, ale byly namířeny proti věcnému posouzení žalobcem uváděných důvodů pro udělení azylu, které však bylo žalovaným řešeno v prvním rozhodnutí, kterým nebyl azyl žalobci udělen. 7 54Az 2/2020 V. Závěr, náklady řízení 23. Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný, který nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti a soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 5. srpna 2020 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně